Ve vaší kritice vyhlášky se opíráte o tvrzení:

„…aniž se se dospělo k naplnění zásady, že velikostně srovnatelné byty se srovnatelnými tepelnými pohodami by také měly platit srovnatelné náklady…“

Toto tvrzení je omyl. Jestliže bude uživatel jednoho takového bytu (např. kuřák) nadměrně větrat při naplno zapnutém topení, tak může dosáhnout srovnatelné tepelné pohody s jiným bytem, kde se větrá přiměřeně tj. hospodárně. Ale spotřeba tepla bude určitě u prvního bytu významně vyšší než u druhého. Proč by měla být tedy naúčtována oběma bytům srovnatelná úhrada?

Dále jste také uvedl:

„Navíc posunulo horní limit měrných nákladů ze 140 % na 200 % (z 27 °C na 37 °C), což v případ 3+1 může znamenat neoprávněné zvýšení nákladů o 5–7 tis. Kč, za 10 let o cca 50–70 tis. Kč. Pokud by se podobného přestupku proti dobrým mravům dopustil živnostník, hrozilo by mu zřejmě pokuta od ČOI. MMR se toho nemusí obávat a tak vesele pouští do éteru klamavé informace v rozsahu, který mu mohou běžní šmejdi jen závidět.“

Pokud bude v jednom bytě bezohledný uživatel bytu trvale větrat (příklad mého souseda kuřáka, který nechává trvale otevřenou okenní ventilačku dokonce i po odchodu z domu), proč by měl platit jen o 40% více než je průměr v domě, když způsobuje významné ztráty tepla nejen ve svém bytě, ale díky prostupu tepla i v bytech ostatních? Rozúčtování jen o 40% větší než průměr je v takovém případě spíše v rozporu s dobrými mravy než rozúčtování vyšší o 100%.