Nevidím rozpor v našich názorech na to, kdo bude rozhodovat, psát rozsudek. Uvádíme oba v úvodu svých příspěvků jinými slovy totéž. To ostatní, co jsem psala, berte jako přihrávku, proto to upozornění o BD. Přihrávku, která možná někomu pomůže ke spojení dvou ganglií, oživení paměťové stopy… můžeme být o krok dál. V tom vidím smysl diskuse. Vy generujete originální pohledy na věc a pro mne je potěšením se s pohledy a názory mimo hlavní proud seznamovat a přemýšlet o nich.

Toho Vrajíka jsem zde uvedla jako veřejně dostupný a publikovaný názor, který se staví k posouzení určité věci odlišně než zastává (možná už jen zastával) profesní kolega Holejšovský. Přijde mi to praktická informace k posouzení reality, v níž žijeme – o to tady jde. Já v situaci, kdy by protistrana argumetovala (proti mému zájmu) názorem JUDr. Holejšovského bych na tvrzení Mgr. Vrajíka neváhala poukázat. Nemohu nic ztratit.

Mne dnes pobavil výrok z dílny jiné právní kapacity, jejíž povídání (mj. právě pro tu odlišnost s hlavním proudem, kterou spatřuji ve srozumitelnosti „právního názoru“, jež, pokud není identický, tak je velice blízký „selskému rozumu“) si čtu ráda, a to: „Já tady nemám podzemní garáže, odkud bych vyjel s tanky a vynutil si to. Soudní rozhodnutí prostě musí prosadit někdo jiný. Je to kapka na kámen, za nějakou dobu ta voda do kamene udělá důlek,“ (pronesl svého času Josef Baxa, když viděl, jak se úřady zuby nehty brání poslechnout nečekaný judikát).

Takže jak vidíme, ani judikáty nejsou spásou.