Všechny metody měření a rozúčtování mají své výhody a nevýhody, ale každý by měl mít možnost si vybrat, které dá přednost.

Metoda VIPA má jednu nepříjemnou vadu, že neumí podchytit nadměrné větrání při otevřených radiátorech, což občas přímo bije do očí.

Poměrové měření předpokládá spolehlivé měřiče a také správný přístup k regulaci vytápění ze strany poskytovatele tepla. Při nižší teplotě topné vody se využívá většina topné plochy radiátorů a ke zkreslování náměrů tak dochází jen minimálně. Také vliv stoupaček je podstatně menší a náměry na radiátorech jsou po celém domě rovnoměrnější.

Ale jinak program HC-A odhalí všechny nešvary a chytračení, používané při vytápění.

Pokud by chtěl uživatel (A) využívat spouštěcí teplotu indikátorů, nic mu v tom nebrání, ale při použití programu HC-A větší úsporu než 20 % pod průměrné náklady nedocílí, ať má byt v kterémkoliv místě domu. Jeho nadlimitní úspory budou připočteny k dobru nejbližším sousedům (B), kteří mu byt museli temperovat, aby si tu teplotu 19,5 °C udržel. A jestli soused (B) jinak ve srovnání s jinými topil normálně, vůbec nebude muset platit 120 %, nýbrž jen 100 % průměrných nákladů.