Každé rozúčtování je spravedlivé jen a pouze na základě fyzikálně jasných náměrů. Každá matematická metoda využívající chybné náměry má chybné výsledky.

Uvedu jednoduchý limitní příklad, se kterým jak je vidět si tato metoda také nijak neporadí:

Vezměme si dům, který obsahuje pouze dva byty. Tyto byty budou z pohledu tepelně technických parametrů zcela totožné. V objektu jsou indikátory splňující normu ČSN EN 834.

V těchto bytech budeme mít dva uživatele. Jednomu bude stačit o něco menší teplota k vytápění, než tomu druhému.

K čemu došlo u náměrů?

U uživatele A, kterému stačí nižší teplota a vytápí si na 19,5°C indikátory díky spouštěcí teplotě změří 0 dílků. Stačí aby teplota v místě instalace byla jen o desetinu stupně menší než je spouštěcí a indikátor již měřit nesmí. (pokud bude chtít někdo zpochybňovat, nechť si nastuduje normu)

Druhý uživatel B má 20,5°C a indikátory měří celou topnou sezonu. Tudíž jeho náměr bude nenulový (je jedno jaký).

A teď nastupuje matematická metoda:

Uživatel A bude prohnán výpočtem a zaplatí krásných 80% průměrné úhrady. No a uživatel B 120%.

Jejich úhrada by se měla lišit pouze o 6%.

Zde je jasně vidět, že ani dokonalá (a provozně drahá) metoda na základě mizerných náměrů neposkytne spravedlivé rozúčtování.

Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.