Odpověď se mi líbí. Jen otázka směřovala trochu jiným směrem – v daném SVJ pojali SIPO jako „službu“ a náklady rozúčtovávají výhradně mezi ty vlastníky, kteří tuto „službu“ využívají – a to klíčem na „každou jednotku stejně“.

Domnívám se, že by o službu mohlo jít jen v případě, pokud by tak rozhodlo společenství ve smyslu § 3/2 zák. č. 67/2013 Sb. Není jasné, co zákonodárce myslel „rozhodne společenství“, zda postačí rozhodnutí výboru, nebo musí rozhodnout shromáždění. Odpověď by měly poskytnout stanovy, nicméně nelze očekávat dokonalost stanov, pokud mlčí, přiklonil bych se k nutnosti schválení shromážděním.

Jiná otázka je, zda se skutečně nejedná o náklady vlastní správní činnosti, protože NV 366/2013 Sb. ve svém § 17 vymezuje zejména (slůvko zejména je zde důležité, jde o demonstrativní výčet) „náklady vedení bankovních účtů“. Nemohu si pomoct, ale náklady na vedení SIPO považuji za obdobné nákladu na vedení bankovních účtů. Opět by ale odpověď měly poskytnout stanovy, nejspíše však mlčí.

I přes případnou nedokonalost stanov (stanovy nemohou obsahovat vše…) se přikláním k mínění, že poplatky na SIPO jsou náklady vlastní správní činnosti, nikoli službou.

Popsaný případ přeúčtování nákladů na SIPO pouze na vlastníky, kteří SIPO používají, se mi jeví jako protiprávní. Jiná věc je, zda jsou dotyční poškození schopni se ozvat, pokud se jedná zejména o důchodce, nejspíše nebudou schopni a dost možná ani nevědí, že tyto náklady jsou na ně přeúčtovány, pokud to není jasně uvedené v předpisu záloh