„…Splácení úvěru který byl schválen a a přitom bylo schváleno jeho splácení tou povinností je. …“
„…Vaše teorie o tom, jak je nutné předepsat …“

Možná byste si chtěl prosvištět „I. ÚS 60/09“. Pokud ano, zaměřte svůj ostrozrak na poslední větu: cit. „…Tím však zástavní právo ještě nevzniká. Ustanovení § 9 odst. 2 téhož zákona totiž vyžaduje souhlas vlastníka jednotky.“

Můj slabozrak nechápe, že se US v obiter dictu nevyjádřil za sebe, ke shrnutí cit. „Podstatou jejich argumentace je nesouhlas s rozhodnutím shromáždění vlastníků bytových jednotek o komplexní opravě domu s tím, že náklady ve výši cca 4 miliony korun budou kryty úvěrem, jištěným zástavou všech bytů a společných částí domu, včetně pozemku, ve prospěch úvěrující banky“. Jediné co vyzvrátil je, že nenašel protiústavnost v závěrech nižších soudů. Jenže ty k tomu mimo procesních pindů také nic validního nevyprdly (problém je i v tom, že k lepšímu odsudku by bylo třeba vidět do celého spisu a ne jen do rozsudků (a já ani ten 109 C 73/2004 nemám). Bylo by velmi poučné vidět jaká byla filipika žalobce – která ho nevedla správným směrem.)

Můj slabozrak mi ale napovídá, že v předmětném případě žalobci/stěžovatelé ukázali nám ostatním, že není správná cesta snažit se zrušit ofčečenské usnesení (jejich pohled na věc (že financování investiční akce (nazývanou US za účelem zeslabení žalobců-argumentace, „komplexní opravou“)) – je zcela v souladu s tím co zde uváděl kdysi Lake a co napoví každému, kdo vlastní trochu z „§4/1 NOZ“, je správný) ale, že je nutné neposkytnout „kýžený souhlas“ dle §9/2 ZVB. Pakliže CUZK nebude dělat protizákonnosti, zástavní právo bez tohoto souhlasu nevznikne a banka (která na něm v případě stěžovatelů zjevně tvrvala) úvěr neposkytne (i když vzhedem k §13/7 ZVB ho většina „půjčovačů peněz“ nepotřebuje).

„...5 Cmo 171/2011–148…“

Nenám ho k dispozici, tak soudím jen podle „29 Cdo 2276/2012“, že o erudici soudce Miláška vypovídá následující: cit. „..povinnost podílet se na splátkách úvěru…“ s odvolávkou na „28 Cdo 3246/2007“ a pošahaný „28 Cdo 1253/2006“ (kde expert David vymyslel, že „dohoda všech“=„hlasování většiny“). Tou „erudicí“ míním, že nezaujal stanovisko k meritu, ale pouze se „precedentně“ odvolával na jiné judikáty, přičemž se slovem nezmínil z jakého ustanovení zákona plyne, nebo vůbec z čeho plyne, že by měla být správou domu TA část finančních prostředků, která přijde alikvótně vniveč jenom proto, že musí být použita na splátku úroku z úvěru který v souzeném případě žolobci namítali.

„…pokud SVJ řádně přijalo usnesení o úvěru a jeho splácení, tak je toto usnesení platné…“

To z uvedených judikátů (nikoli rozsudků !) NEPLYNE. Souhlasit lze pouze s tím, že cit. „…došlo do jisté míry k nepřehlednosti řízení a zatemnění podstaty sporu…“ (29 Cdo 2276/2012).
Jediné co je zřetelné je, cit. „…samotné provádění těchto úprav a s tím související povinnost spolupodílet se na jejich financování prostřednictvím zálohových plateb do fondu rezerv a oprav a placení příspěvků či vkladů do fondů ‚doplňkové tvorby‘ a ‚účelové tvorby‘ není důležitou záležitostí, o níž by měl rozhodovat soud [Pub: soudce Polášek z NS, tím míní sebesama resp. NS]…“. Meritorně a ani v obiter dictu se NS k věci nepostavil. Jo, zato exhiboval hlavně tak, že se v 1657 slovech zabývá hlavně tím, jak dovolání svrhnout procesně.

Možná nemá Lake „judikátovou pravdu“, ale Vy jste Vašimi citacemi nijak nepodal argument pro vyšší míru jistoty při obdobném sporu. Ale jak jsem již uvedl, bylo by třeba vidět dovnitř spisu a z toho vyvodit, kde se stala chyba u těch 3-zde jmenovaných kauz.