Nejde o vodění za ručičku.

Jednak jde o peníze, protože zákonodárce nařídil občanům utratit miliardy za jakési přístroje a jako návod k jejich použití řekl – nějak se dohodněte.

Jednak jde o to, že zákonodárce upravoval a měl by i nadále upravovat stav, kdy se „nějak nedohodneme“.

Nevadí mi ani v nejmenším to, že zákonodárce nedává návod k fyzikálnímu modelování všech budov v ČR. Model si udělám sám nebo to udělá odborná firma. Musí ovšem existovat zadání. Musí říci, jak se má ona „náročnost“ zohlednit.

Má to být tak, aby při vytápění všech bytů v objektu na teplotu dle projektu byly rozúčtované náklady na vytápění stejné, jako při rozúčtování dle započitatelné plochy? Tak to říká i metodický pokyn, ale ten není zákonem ani vyhláškou. Nebo podle podílu plochy pláště budovy? Nebo podle čísla bytu?

Pro názornost, řekněme, že platí varianta první – čili, aby to vyšlo jako podle základní složky.

Ale co dál? Znám fyzikální parametry budovy, výpočtové teploty vzduchu v bytech a návrhovou venkovní teplotu. A co ostatní teploty v domě? Jakou mám uvažovat teplotu ve společných prostorech? Například projektová teplota na schodišti se uvádí 10°C. To je tak teplota zasklené pavlače. V našem domě opakované měření říká 19,5 až 20,5°C, a to dokonce bez vlivu poschodí (a máme jich 12). A jakou mám uvažovat teplotu v sušárnách, jimiž je dům proložen?

Budu-li počítat s teplotou na schodišti v rozmezí 10 až 19,5°C a teplotou v sušárnách v rozmezí 17 až 23°C dojdu pochopitelně k rozdílným koeficientům náročnosti bytů. A při uvedeném rozmezí (v našem domě) se bude u téhož bytu měnit koeficient třeba od 0,69 do 1,21 (tedy 1,75 krát).

Zadání těchto parametrů je to, co měl udělat zákonodárce. Fyzikální model samosebou ne. To umět nemusí.