Vážený pane Lake.

Děkuji Vám za odpověď a omlouvám se Vám, že jsem informace nedoplnila dříve (získala jsem je před chvílí). Cituji (i s tiskovými chybami):

Vrchní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro jeho potvrzení při změnu.

V ustanovení § 11 odst. 3 větě třetí a čtvrté zákona o vlastnictví bytů jsou stanoveny podmínky, za kterých může být přijaté rozhodnutí shromáždění přezkoumáno soudem. Ty omezují možnost obrátit se na soud s ohledem na zachování právní jistoty společenství a vlastníků jednotek, jakož i třetích osob z hlediska osobního, věcného a časového.

Krajský soud uzavřel, že z hlediska časového byla žaloba podána ve lhůtě šesti měsíců od přijetí rozhodnutí, z hlediska osobního krajský soud uzavřel, že žalobu podali přehlasovaní vlastníci jednotek, hledisko věcné však krajský soud vůbec nezkoumal s ohledem na právní názor, který zaujal. Přitom uplatnit požadavek na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek může pouze přehlasovaný vlastník jednotky, pokud se jedná o důležitou záležitost a žalobu podá v zákonem stanovené lhůtě. Krajský soud se výslovně nezabýval otázkou, zda předmětem jednání shromáždění vlastníků jednotek v obou případech byla důležitá záležitost. Ve smyslu stávající judikatury (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 29 Cdo 3706/2010) je důležitou záležitostí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Mohou to být i záležitosti týkající se společenství samotného. Přehlasovaný vlastník tedy může požádat o přezkum usnesení přijatého shromážděním pouze tehdy, má-li napadené usnesení významný dopad do právního postavení práv či povinností společenství nebo vlastníků jednotek a je přitom povinen tvrdit skutečnosti, z nichž význam napadeného usnesení vyplývá a k jeho prokázání označit důkazy.

Těmito závěry vyslovenými v judikatuře Nejvyššího soudu se krajský soud necítil vázán a nezkoumal proto z tohoto pohledu aktivní legitimaci žalobců, tedy to, zda byla projednávána záležitost důležitého významu. V tomto směru měl krajský soud žalobce vést k doplnění skutkových tvrzení žaloby a označení důkazů.

Takto krajský soud nepostupoval s ohledem na svůj jiný právní názor, a proto odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek krajského soudu podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Děkuji za Váš zájem a pomoc.

Dita