Podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb. je pronajímatel poskytovatelem služeb vůči jeho nájemci, v § 3 jsou pak příkladmo vyjmenovány nejběžnější služby.

Zákon č. 111/2006 Sb. o hmotné nouzi v § 34 (doplatek na bydlení) však speciálně rozlišuje úhrady za služby spojené s užíváním bytu (opět je v zákoně demonstrativní výčet: vytápění, voda, společná elektřina atd.) a úhradu prokazatelné nezbytné spotřeby energií (dodávky a spotřeby elektrické energie a plynu).

Úřad práce ve svém oznámení adresovaném příjemci doplatku na bydlení rozhodl, že částky na zálohách za elektřinu a plyn nemůže zohlednit, jelikož nemá k dispozici veškeré doklady potřebné k zohlednění nákladů za dodávku elektřiny a plynu a požaduje dodání smlouvy s dodavateli. Nad rámec písemného rozhodnutí úřednice sdělila, že úřad de facto vyžaduje přepsání elektřiny a plynu na nájemce, aby byl smluvní stranou s obchodníkem s elektřinou a plynem (protože v daný moment je smluvní stranou s obchodníkem pronajímatel, který úhrady za energie přeúčtovává nájemci).

Já se domníval a potvrdil mi to právník, že služba dodávky elektřiny a plynu spadá pod § 2 a § 3 zákona č. 67/2013 Sb. a že tedy pronajímatel je rovněž poskytovatelem dodávky elektřiny a plynu (byť samozřejmě pronajímatel není obchodníkem ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb).

Nejsou tedy ty dva zákony – č. 67/2013 Sb. a 111/2006 Sb. trochu v rozporu? Kdo je tedy vůči nájemci poskytovatelem dodávky elektřiny a plynu? Úřad práce tvrdí, že to musí být přímo obchodník, že nelze aby pronajímatel přeúčtovával úhrady elektřiny a plynu nájemci.