Pane Korky, problém je v tom, že vyhláška č. 82/2011 Sb neobsahuje ani slovo o nějaké volné úvaze soudu ohledně stanovení „skutečné škody“. Výraz „skutečná škoda“ se v ní vůbec nevyskytuje. To byste si ale musel tu vyhlášku přečíst, abyste věděl o čem diskutujete, že ano.
Vyhláška obsahuje pravidla, která jsou závazná a celostátně platná stejně jako samotný zákon, k jehož provedení byla vyhláška vydána. Ústavní soud měl dvě ústavně konformní možnosti:
- Vyhovět navrhovateli a vyhlášku zrušit, nebo
- Nevyhovět navrhovateli a platnost vyhlášky potvrdit.
Ústavní soud se vydal třetí, prasečí cestou: potvrdil platnost vyhlášky a vybídl soudy, ať znění vyhlášky ignorují, kdykoliv to uznají podle své úvahy za vhodné. To byste si ale musel ten nález ÚS přečíst, abyste věděl o čem diskutujete, že ano.
Stojí za zmínku, že jiný senát Ústavního soudu dospěl k jinému závěru v nálezu č.j. I.ÚS 1740/14 ze dne 2.dubna 2015 (http://justice.kamadu.eu/…ent/czk56lds). Ztotožnil se s výpočtem neoprávněného odběru přesně podle vyhlášky. Nepoučoval soudy nižších stupňů, aby vyhlášku ignorovaly.
Vám se to možná zdá normální. Mně tedy nikoliv, pokud se tento stát označuje za právní stát.
lake
P.S. Text o (ne)ústavnosti dvou nálezů Ústavního soudu přesunu během dneška do nové samostatné diskuse, takže vás prosím, abyste Vaše případné reakce publikoval tam.
Poslední komentáře