Když už se zde zmiňuje nález Ústavního soudu IV. ÚS 1735/07 ze dne 21.10.2008, nedá mi to a musím zareagovat. Nález je totiž ukázkou naprosto nesprávného rozhodnutí Ústavního soudu, které popírá veškerou dosavadní (konstantní) judikaturu ohledně užívání společné věci spoluvlastníky.
- Základem spoluvlastnického vztahu je, že jednotlivý (menšinový) spoluvlastník může být většinovým rozhodnutím vyloučen z užívání společné věci.
- V tom případě mu náleží náhrada v penězích za omezení jeho spoluvlastnického práva.
- Výše této náhrady se určí jako „nájemné v místě obvyklé za obdobný předmět pronájmu“. Je k tomu konstantní judikatura již od účinnosti rakouského zákoníku ABGB.
- K tomu, aby menšinovému spoluvlastníkovi vznikl nárok na tuto náhradu, musí ovšem většinového spoluvlatníka prokazatelně vyzvat k platbě. Je pak povinen tvrdit a prokazovat, že požadovaná částka odpovídá nájemnému v místě obvyklému.
Jde o triviální skutečnosti, které jsou známé od roku 1811 a vzhledem ke konstantní judikatuře nečiní žádné výkladové potíže. Viz štítek vyloučený spoluvlastník. Judikáty jsou zde: http://www.portalsvj.cz/…h-casti-domu.
Ústavní soud zcela nesmyslně začal spoluvlastnický vztah poměřovat Listinou základních práv a svobod. Takový judikát je ovšemže vadný, neboť menšinovému spoluvlastníkovi přiznává jakési „právo veta“, které jde proti právní tradici a proti zákonné úpravě rozhodování spoluvlastníků o společné věci.
Ve skutečnosti došlo pouze k tomu,že pronajmutím společné části nájemci byla menšinová spoluvlastnice většinovým rozhodnutím vyloučena z užívání společné věci. Náležela jí tedy od většinového spoluvlastníka náhrada v penězích ve výši obvyklého nájemného. Nikoliv ve výši skutečného nájemného (které bylo většinovým spoluvlastníkem stanoveno neúměrně nízké).
Bylo na menšinové spoluvlastnici, aby si zjistila jaká je výše obvyklého nájemného. Alikvotní podíl na této částce mohla oprávněně požadovat na většinovém spoluvlastníkovi, jako náhradu za své omezení spoluvlastnického práva. Toto však neučinila, i když jí v tom nic nebránilo. To je ovšem pouze její problém, že se nestarala o svá práva a nepožádala o tyto platby. Nárok na ně měla. To nemá vůbec nic společného s Listinou základních práv a svobod!
Šlo o nekomplikovaný případ aplikace jednoduchého práva – a Ústavní soud selhal na celé čáře. Namísto řešení věci v souladu s právem vyzval ÚS obecné soudy k postupu „praeter legem, případně i contra legem“. Tím ovšem zcela rozmetal právní jistotu, kterou sám Ústavní soud obhajuje a chrání. Obvykle takové zjevně zpotvořené judikáty označuji „prasečí právo“. Judikát IV. ÚS 1735/07 si takové označení skutečně zaslouží.
lake
------------------------------------------------------------------
P.S.: Nejde o jediný případ,kdy se Ústavní soud chová protiústavně.
Obdobně „na divoko“ rozhodl v případě vyhlášky o výpočtu náhrad
za neoprvněný odběr elektrické energie. Ústavní soud totiž odmítl
platnou vyhlášku zrušit a poradil soudům, ať ji tedy prostě ignorují. Viz
http://ak-ss.cz/…le-vyhlasky/.
Ještě jsme v právním státě? Nebo už nejsme v právním státě?
Poslední komentáře