Na webu epravo.cz byl dne 3.3.2015 publikován článek Mgr. Marty Konečné z advokátní kanceláře Mgr. Viktor Pavlík. Název článku je „Možnost vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění vlastníků“. Zdroj online: http://www.epravo.cz/…u-97093.html, navštíveno dne 10.5.2015.

Očekával jsem, že se dozvím nějakou aktuální informaci, ale kdepak. Autorka začala citátem z „vousatého“ a již dávno obsoletního (překonaného) rozsudku Nejvyššího soudu 29 Cdo 3399/2010, ze dne 23.5.2012. To mne vskutku zaujalo: psát o čtyři roky staré kauze v době, kdy nový Občanský zákoník již téměř rok a půl upravuje právo nechat se zastoupit – to je poněkud zvláštní. Dále budu citovat autorku a přičiním k tomu své komentáře.
---------------------------------------------------------------------------------

• Autorka tvrdí:
„Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu lze aplikovat i za účinnosti nového občanského zákoníku, který, stejně jako předchozí úprava, neobsahuje oprávnění vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění, a obecná ustanovení o smluvním zastoupení na základě plné moci, která se vztahují na zastoupení k právnímu jednání (v předchozí terminologii právnímu úkonu), nelze použít, neboť účast na shromáždění není právním jednáním (v předchozí terminologii právním úkonem).“

• Lake komentuje:
Autorce zjevně ušlo to nejdůležitější: že NOZ obsahuje právní úpravu zastoupení v části o bytovém spoluvlastnictví. Proto již nelze aplikovat citovaný rozsudek 29 Cdo 3399/2010 za účinnosti nového občanského zákoníku. Autorka se tedy mýlí již ve svém základním postulátu. Budu citoval z NOZ:

Ačkoliv je toto ustanovení formulováno jako zákonem uložená povinnost, jde zároveň o zákonem přiznané oprávnění vlastníka jednotky nechat se zastupovat kteroukoliv osobou zcela podle svého uvážení. Racionální zákonodárce by neuložil povinnost, která by byla nesplnitelná pro nedostatek oprávnění povinné osoby. Je tedy zřejmé, že plurální vlastník je oprávněn nechat se zastoupit; ustanovení § 1185 mu pouze ukládá, aby toto své právo vždy konsumoval a zástupce si ustanovil.

I když je povinnost (a zároveň i právo) určit si zástupce výslovně uloženo/přiznáno pouze spoluvlastníkům jednotky a manželům, lze totéž oprávnění dovodit výkladem – při ústavou zaručené rovnosti – i pro singulárního vlastníka jednotky. Zákonodárce by jistě mohl určité skupině vlastníků selektivně odejmout jejich práva, ale muselo by se tak stát na základě ústavou aprobovaného důvodu, například k ochraně Ústavou garantovaných práv jiných osob. Jiný výklad zákona by byl svévolný, šikanózní a tedy protiústavní; k tomu viz čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2#cl11.

Tvrzení autorky tedy není správné.
---------------------------------------------------------------------------------

• Autorka tvrdí:
„Pro úplnost dodávám, že v případě, že by zákonodárce měl v úmyslu umožnit vlastníkům jednotek nechat se na shromáždění zastoupit, jistě by takové oprávnění do občanského zákoníku zakotvil tak, jak to učinil např. v zákoně o obchodních korporacích (dříve v obchodním zákoníku), kde je výslovně uvedeno, že společník společnosti se zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení. Takovéto ustanovení však v případě shromáždění vlastníků v občanském zákoníku zcela absentuje.“

• Lake komentuje:
Kdyby se autorka věnovala tomu, co v NOZ skutečně je, namísto opisování vět ze starých rozsudků, dospěla by jistě k tomu výkladu, že v soukromoprávní sféře není nezbytné, aby právo bylo vrchností výslovně uděleno pro každý myslitelný případ. Naopak: v soukromoprávní sféře by právo muselo být výslovně omezeno (zákonem či stanovami), aby se takové omezení mohlo uplatnit. Za situace, kdy zákon výslovně přiznává právo nechat se zastoupit, jsou úvahy autorky o údajném zákazu zastupování naprosto nemístné. Opět školácký omyl, plynoucí z nesprávného výkladu.

Právo nechat se zastoupit je třeba vztáhnout i na singulární vlastníky jednotek, neboť NOZ to výslovně nezapovídá. Použije se obecné ustanovení NOZ:

---------------------------------------------------------------------------------

• Autorka tvrdí:
„Oprávnění vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění vlastníků mohou zakotvit pouze stanovy.“

• Lake komentuje:
Opět opisování ze starého rozsudku, vyneseného před účinností NOZ. Oprávnění plurálního vlastníka jednotky nechat se zastoupit zakotvuje dnes přímo NOZ, jak jsem ukázal. Tatáž práva je tedy nutno přiznat per analogiam každému vlastníkovi jednoty; opačný výklad by se dostal do rozporu s čl. 11 LZPS, neboť práva lze omezit toliko zákonem a práva všech vlastníků mají shodný obsah. Stanovy tedy nemusí toto právo zakotvit, neboť se odvozuje přímo z § 1185 NOZ, a to jak pro plurální vlastníky, tak i pro singulární vlastníky jednotek. Pro přehlednost však všeobecné právo na zastoupení může být ve stanovách jistě zmíněno. ---------------------------------------------------------------------------------

Zákonodárcem v § 1185 výslovně zmíněné „vykonávání práv vůči osobě odpovědné za správu domu“ zahrnuje v sobě nejen právní jednání, ale i výkon dalších práv, zejména výkon práva účastnit se shromáždění právnické osoby, výkon jeho hlasovacího práva, výkon práva na informace o hospodaření, atd.. Právě proto racionální zákonodárce nepoužil pojem „zastupování“, který je spojován s právním jednáním. Zákonodárce použil širší pojem „výkon práv“. Kdyby to racionální zákonodárce byl mínil jinak, restriktivněji, jistě by rozsah práv v § 1185 nějak omezil.

Pro vnitřní právní poměry v SVJ(2000) podle ZoVB je právní úprava § 1185 NOZ aplikovatelná také, a to na základě zde citovaného § 10 odst. 1 NOZ, neboť zrušený zákon č.72/1994 Sb. o této věci mlčel. Použije se tedy i pro tyto případy ustanovení NOZ, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
---------------------------------------------------------------------------------

Co k tomu říci na závěr?

Zjišťuji, že absolventi práv dnes nemají schopnost podat výklad ustanovení jednoduchého práva. Již dříve jsem charakterizoval „prasečí právo“ jako zvláštní jev, kdy někteří právníci ignorují právní normy a jejich obvyklý výklad, a namísto toho vzáječmně opisují právně pochybné texty bez vlastní mozkové činnosti. Rozebral jsem to podrobně v článku Tři malá prasátka a prasečí právo. U Mgr. Konečné jde o tentýž případ: právní bahno dovnitř, právní bahno ven.

lake