Jde o klasický případ dissimulace (skutečný význam právních jednání je zastřen nesprávným označením). Podle zákona platí, že je nutno vždy přihlížet ke skutečnému obsahu právního jednání, bez ohledu na pouhé slovní označení.

• Vlastníci si objednali opravu výtahu. Řádně přijaté usnesení shromáždění zavazovalo všechny tehdejší vlastníky jednotek.
• Vlastníci obdrželi od SVJ nový výtah. Příjemci plnění byli všichni tehdejší vlatníci jednotek. Tím jim vznikl závazek uhradit na účet SVJ náklad na opravu jejich majetku (alikvotně podle spoluvlastnických podílů).
• Právně šlo o vzniklou povinnost podle § 15 odst. 1 ZoVB (povinnost vlastníka jednotky podílet se na správě domu).
• Výbor měl vlastníkům sdělit výši dlužné částky a lhůtu splatnosti. Tím okamžikem se jejich závazek změnil ve dluh a vznikla jim (vymahatelná) povinnost k úhradě.

Jestliže výbor takto nepostupoval a SVJ nevyzvalo dlužníky k úhradě, je třeba posoudit následné chování všech subjektů. To, co je v předpisu plateb nesprávně označeno jako „fond oprav“, se ve skutečnosti skládá ze dvou různých částek, hrazených ze dvou různých právních důvodů:

1. splácení dlužného příspěvku za výtah podle § 15 odst. 1 ZoVB,
2. záloha na správu domu podle § 15 odst. 2 ZoVB.

Obě platby mají rozdílný právní důvod, jiný je charakter plateb (konečná úhrada vs. záloha) a mohou mít i rozdílné osudy. Obě platby se týkají jediného plátce pouze do okamžiku, kdy zcizí svou jednotku (prodá ji, smění, daruje, vloží do obchodního majetku). Stane-li se to, dochází k rozdělení osob plátců.

1. Existující dluh (byť hrazený ve splátkách) jde stále za osobou dlužníka, bez ohledu na to zda dlužník je či není vlastníkem jednotky v domě; hradí vždy ten, kdo byl účastníkem právního vztahu v okamžiku vzniku závazku/dluhu).
2. Úhrada záloh na správu jde za osobou vlastníka jednotky (hradí vždy ten, kdo je v okamžiku splatnosti zálohy vlastníkem jednotky).

Závazková povinnost dlužníka č. 1 může být přenesena na jinou osobu jedině smlouvou: přechodem dluhu podle § 1888 NOZ (privativní intercese) s přivolením věřitele. Nebyla-li taková smlouva sjednána mezi převodcem a nabyvatelem jednotky, zůstává převodce i nadále jediným dlužníkem vůči SVJ.

Otázkou je, zda SVJ nesprávným a matoucím označením plateb nezpůsobilo promlčení své pohledávky (1) za dlužníkem.

Takto měl být posuzován i případ kupce Poplety a oslíka Hýkálka z nedávné diskuse.

lake