Podle mne vytvořit typ nákladu „tzv. služby“ není namístě, neboť netvoří hledisko pro členění požadovaný zákonem dle NOZ v § 1180 odst.(1) /(2). V zákoně stanovené dělení řeší roztřídění nákladů na druhové úrovni (nejvyšší úroveň granulity) a další dělení nepředpokládá ani nenaznačuje. Např. „vedení účetnictví“ zahrnuje všechny náklady vzniklé z této činnosti a dále neanalyzujeme jaký je podíl z toho na zpracování účetních případů na vlastní správu na „tzv. služby“ a na správu majetku. Dělení na dva druhy nákladů dle NOZ v § 1180 odst.(1) /(2) je definováno „převažující“ povahou činnosti.
Jestliže rozebereme podstatu činnosti „tzv. služby“ pak se jedná o zprostředkování dodávek „něčeho zboží nebo služby“. Přičemž to zprostředkování znamená výkon dílčích aktivit již náležejících do uvedeného dělení a to náklady:
= vedení administrativy na výběr dodavatele, uzavření smluv – náklad vlastní správy
= vedení účetní evidence, saldokonto, vyrovnání a financování závazků za dodávky, vyúčtování – náklad vlastní správy
= údržby opravy distribučního systému předmětu dodávky – náklad správy majetku
= revize distribučního systému předmětu dodávky – náklad správy majetku. 

Výdaje na financování předmětu dodávek (vody, plynu, tepla, pojištění, úklid …) netvoří náklad SVJ (pokud produkci nevytvoří vlastní výrobou) neboť ten výdaj nevzniká z činnosti SVJ, pokud tyto produkty a služby vytváří externí dodavatel. 

Pokud veškerou správu provádí externí správce pak jeho odměnu by bylo potřeba rozdělit na uvedené dva druhy. Nebudeme-li mít k dispozici takové rozdělení, pak celkovou odměnu bych kvalifikoval na druh „náklad vlastní správy“.