ZoVB byl fenomén. Nevznikal zápisem do rejstříku. Nevznikal „veřejnou publicitou“. První, kdo o vzniku společenství mohl vědět, byl „pošták“, který doručoval smlouvu o převodu bytu poslednímu účastníku vkladového řízení na katastru [§9(3) ZoVB]. Pokud by „pošťák“ doručení o den oddálil, oddálil by i vznik společenství [ZoVB]. Mnohá společenství nemusí do dnešního dne vůbec vědět, že vznikla. To, že neví že vznikla, neznamená že zanikla (tj. „že nejsou pro soud viditelné“). Ustanovení §121 platí „do budoucna“, tedy dva kroky vpřed, nikdy krok zpátky. Ustanovení §121 pojednává o údajích zapsaných, nikoliv o údajích nezapsaných. Existence nezapsané právnické osoby mohla nastat právě pouze v případě ZoVB. Ustanovení §121 nelze v žádném případě vykládat tak, že může způsobit zánik společenství [ZoVB]. Obecně ustanovení §121 nedopadá na soudce. Soudce není „osoba, která právně jedná“. Co je soudce je uvedeno v zákoně o Soudech a soudcích. Ani procesně se jím soud nebude řídit, protože §121 není součástí o.s.ř.