K názoru p.Matějky.
Netroufám si býti soudcem ve sporu o tom, zda nevlastník BJ může či nemůže být členem výboru. Vycházím-li z dikce ZoVB, jsem stejného názoru jako p.Pavel, že ZoVB tuto možnost kategoricky nevylučuje, protože takovou podmínku v žádném ustanovení přímo neklade.
Uznávám, že to ve srovnání např. s družstvem působí divně. Spíše je asi na místě otázka, proč k dochází u SVJ k takovému stavu, že se mezi vlastníky BJ nenachází dostatek povědomí o odpovědnosti, k jejich „podílu spoluvlastnictví“ na společných částech domu, (i jejich majetku) a nedostatku zájmu (nezájmu) aktivně se podílet na „řízení“ chodu a péče o dům se společnou střechou nad hlavou ?
Odpověď dle mého názoru je třeba hledat z velké části na počátku rozhodování o „vlastnictví BJ“, v pojetí přístupu k této nové formě vlastnictví, u valné části „nových vlastníků BJ“ . Na tento typ vlastnictví u nich neexistovala a neexistuje žádná příprava. Ve „svém“ domě už převážně žili a tak se pro ně vlastně „nic moc nezměnilo“, protože bydlí i stejným způsobem dál. Ti co „byli družstvem“, žijí z družstevní „tradice“, ti co vznikli jako SVJ přímo z privatizací také bydleli a „věci“ nějak fungovaly. Že nastala nějaká „podstatná změna vlastnictví“ na základě „nějakého zákona o vlastnictví k bytům“, skoro pro 90% z nich nic neříká. Znalost tohoto zákona „vlastníky“, se „logicky“, tak nějak ze strany zákonodárců, „počesku“ předpokládá automaticky(naivně). Povinnost seznámení se s ZoVB se nevyžaduje ani jeho znalost se nijak neprokazuje. Důsledky jsou známé z „okinfa“ a svědčí o tom i tato diskuze o „nečlenu SVJ“. Dále tomu napomáhá samotný způsob vzniku SVJ „ze zákona“ a mnohdy i „plíživost“ celého procesu. Jedinou „změnou“ je pro „nové vlastníky“ (snad ?) zápis vlastnictví BJ v katastru.
Zatím co družstevní vlastnictví mělo u nás nějaký dlouhodobý vývoj a stalo se tradicí, nejdříve bylo členství, schůze, volily se orgány, skládaly peníze pak se teprve stavělo a nakonec se rychle přidělily byty a „společný“ dům se zaplnil. V průběhu tohoto procesu čekání se vytvářel jistý stav „seznamování“ členů a tvorba „orgánů“ družstva dlouho před bydlením. Všichni měli společné očekávání. Tenhle proces u SVJ neproběhl a v tom vidím jednu z hlavních příčin odlišného vztahu u „osobního vlastnictví bytu“ ke „spoluvlastnictví společných částí domu“ a tím i společným vztahům v SVJ vůbec. Zákon takový vztah nařídit nemůže, ten se vytváří jistými podmínkami a vývojem.
Závěrem: Nelze se tedy divit, že pro řadu SVJ, může být tak trochu „spásou“ pro vlastní neschopnost, volba „nečlena SVJ“ do výboru SVJ, aby měli vlastníci vůbec někoho, kdo by je zastupoval v jednáních navenek a „kontroloval“ činnost správce a plnění jeho povinností. Že by „správce“ měl současně suplovat činnost statutárního orgánu SVJ nepovažuji vůbec za přípustné, i když „v některých SVJ počesku“ může jít v „česku“ i nemožné.
Poslední komentáře