Váš názor lze lehce vyvrátit. Slovo „usnesení“ neříká vůbec nic o tom, zda se usnášejí vlastníci jednotek pouze mezi sebou, nebo jde o usnesení nejvyššího orgánu právnické osoby. K tomu je třeba znát původní znění zákona č. 72/1994 o vlastnictví bytů ze dne 24.března 1994: http://www.zakonyprolidi.cz/…eni-19940429.

Slovo „usnesení“ či „usnášení“ se v něm vyskytuje pětkrát. A nemohlo samozřejmě jít o usnesení shromáždění právnické osoby, protože ta se do ZoVB dostala teprve o 6 let později, s novelou provedenou zákonem č. 103/2000 Sb. Takže od samého počátku slovo „usnesení“ znamenalo a znamená přijímání rozhodnutí vlastníků jednotek. Váš názor, že slovo „usnesení“ v § 11 odst. 5 ZoVB lze vykládat pouze jako „rozhodování nejvyššího orgánu SVJ“, je tedy mylný.

Opakuji, že rozhodující je pouze to, zda přijaté usnesení se týká činnosti v rámci právní způsobilosti SVJ. Pokud ano, jde zároveň o usnesení nejvyššího orgánu SVJ. Pokud ne, jde o usnesení vlastníků jednotek – jednotlivých osob mezi sebou. Pak je SVJ v postavení autoservisu (zhotovitel), kterému vlastníci (objednavatelé) podle své úvahy svěří či nesvěří nějakou zakázku (např. zateplení).

Podle obsahu přijatého usnesení se zejména rozlišuje zda vzniká zákonná povinnost vlastníka hradit na tento účel dlouhodobé zálohy (§ 15 odst. 2 ZoVB) a zda SVJ je oprávněno vymáhat související úhrady svým jménem (§ 9a ZoVB).

Všechno je jasné, všechno do sebe zapadá. Stačí jen porozumět textu zákona a nevymýšlet protiprávní pohádky o jakési „rozšířené působnosti“.

lake