Pan Jenda píše nesmysl o tom, že „… SVJ má úvěr a kupující bude tento úvěr splácet.“.

Má-li SVJ úvěr, splácí jej dlužník, tedy SVJ. Nikoliv vlastník jednotky (ať bývalý nebo současný). To je naprosto základní právní skutečnost, která plyne z Občanského zákoníku. Hrazení cizího dluhu by si musel nabyvatel jednotky smluvně dohodnout s dlužníkem, to jest se SVJ. Nikoliv s bývalým vlastníkem jednotky! Jiné tvrzení jsou nějaké popletené pohádky ovčí babičky …

Splácení úvěru SVJ – právnickou osobou není nákladem na správu domu podle ZoVB. To plyne jak ze ZoVB, tak z právních předpisů a standardů pro vedení účetnictví, i z běžné úvahy selským rozumem: SVJ přece obdrželo napřed finanční „injekci“, kterou splátkami pouze vrací bance zpět. Nejde tedy o náklad na správu, nýbrž o úhradu dříve vzniklého dluhu SVJ vůči bance.

Mimochodem, splátky úvěru je z tohoto důvodu výslovně zakázáno započítávat do kalkulace nákladů při výpočtu ceny tepla, viz Cenový výměr ERÚ. Už jsem zde na to upozornil.

Jediné, co přechází na nabyvatele jednotky ze zákona, je ručení za závazky společenství. Ručení ovšem neznamená, že by po něm mohlo něco vymáhat samo SVJ!!! To si zmatení diskutující pletou. Ručení znamená, že nedomůže-li se věřitel (banka) úhrady na dlužníkovi (SVJ), může vyzvat k úhradě přímo ručitele (vlastníka jednotky) a vymáhat na něm jeho alikvotní podíl na zůstatku dlužné částky.

Samozřejmě víme, že každý ručitelský závazek se může obrátit proti ručiteli. Pokud si někdo pořizuje byt a netuší jaké závazky má SVJ vůči komu a jak má společenství právně zajištěn tok peněz k jejich hrazení – pak dobře mu tak. Takové chování není jenom nepozornost, to je nebetyčná hloupost.

A za hloupost se platí.

lake