Pane ekale,
rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 5216/2007 je zcela mimo toho, co se zde probírá. Ale když už jste zmínil tento příběh plný omylů, vyjádřím se k němu.

Ale je třeba začít od samého počátku: nesmyslná byla už samotná žaloba, a na ni navazovaly zmatečné rozsudky jednotlivých soudů. Cituji z rekapitulace, jak ji podal NS:

Už tato jediná věta obsahuje tolik nesmyslů dohromady, že se z toho válím smíchy po podlaze.

Souhlas se změnou užívání jednotky nedává vlastníkovi jednotky SVJ. Společenství je pouhý sluha, který je oprávněn rozhodovat pouze o společných částech domu, navíc s výslovně omezenou právní způsobilostí (§ 9 odst. 1 ZoVB).

Souhlas se změnou užívání stavby uděluje vlastníkovi Stavební úřad, nikoliv SVJ. Viz zákon č. 183/2006 Sb. Stavební zákon. Samotný žalobce, okresní soud, Krajský soud i Nejvyšší soud tedy ukázali svorně naprostou neznalost práva, když nerozpoznali tento základní rozpor: žalobce se domáhal rozhodnutí SVJ podle ZoVB, přestože jediným, kdo mu mohl ve věci udělit veřejnoprávní povolení, byl Stavební úřad podle stavebního zákona. A soukromoprávní souhlas od nikoho nepotřeboval, protože byl jediným vlastníkem stavby.

Vlastník jednotky se v tomto památném případě tedy zachoval jako dokonalý zmatkař: namísto toho, aby se prostě obrátil s žádostí na SÚ, se pustil do zbytečného sporu se SVJ, které ve věci nemělo žádné oprávnění a kterého se vlastník nemusel na nic ptát.

Všechny soudy po řadě ukázaly obdivuhodnou neznalost zákonů: měly popleteného vlastníka po právu vyhodit. Žaloba měla být odmítnuta pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného SVJ. Namísto toho se soudy věcí podrobně zabývaly a mudrovaly zda a kdy je vlastník oprávněn požádat SVJ o rozhodnutí. Jaksi jim nedošlo, že ten popleta vlastník od SVJ žádný souhlas nepotřebuje.

lake