(ObčZ § 1166 odst. 2) Má-li rozdělením vzniknout … Nevznikne-li v souvislosti s rozdělením …

Každá z obou větví shora citovaného ustanovení zjevně dopadá na jednu z navzájem se vylučujících situací, z nichž právě jedna rozdělením či v souvislosti s rozdělením má nastat či nastane. Zvolená formulace bohužel trpí jazykovými vadami, které snižují jeho určitost a srozumitelnost:

(1) Není zřejmé, jaký je vztah mezi vznikem a založením společenství, zda jedno nahrazuje druhé či zda nastane či musí nastat postupně oboje,

(2) po jednoznačně uvedeném počtu jednotek a počtu různých vlastníků chybí jasné sdělení a vznikne tak (či v souvislosti s tím) společenství,

(3) neuvádí jasně, zda rozdělením a v souvislosti s rozdělením je či není totéž,

(4) v jedné větvi uvádí nejednoznačné má-li v nejasném a nejednoznačném významu domněnky, pravděpodobnosti, budoucího stavu, míry, víry ad., v druhé pak nikoliv.

Mělo být formulováno jednoznačně a jazykově konsistentně, tj. např. buď:

(A) Vznikne-li rozdělením společenství … Nevznikne-li rozdělením společenství …

nebo

(B) Vznikne-li v souvislosti s rozdělením společenství … Nevznikne-li v souvislosti s rozdělením společenství …

Přičemž se zde již došlo ke shodě v tom, že rozdělením společenství nevznikne, takže formulace (A) by sice byla konsistentní, ale její jedna větev by nemohla nastat.