Pane Jendoslave,
jen upozorním na chybnou úvahu ve Vašem úvodním příspěvku. Směrnice ES 2002/91 ani směrnice ES 2006/32 neobsahují nic, co by se dalo nazvat pravidly pro rozúčtování vytápění konečným spotřebitelům. Tímto směrem tedy boj proti vyhlášce č. 372/2001 vést nelze.

V České republice samozřejmě je možno dodávat konečnému spotřebiteli z centrálního nebo domovního zdroje teplo k vytápění pomocí kalorimetru na základě vztahu dodavatel-odběratel. Tedy mimo působnost vyhlášky č. 372/2001 Sb.. Tedy bez jakýchkoliv korekčních koeficientů. Musí k tomu být pouze splněny dvě zákonné podmínky:
(a) měření tepla na vstupu do jednotek,
(b) dodávka tepla na základě individuálních smluv se uskutečňuje pro všechny odběratele (konečné spotřebitele) v domě (§ 2 odst. 2 písm. (c) zákona č. 458/2000 Sb.).

Jistě víte, že povinnost uzavřít individuální smlouvu o odběru tepla může být nařízena v Prohlášení vlastníka (§ 4 ZoVB) a platí pak pro každého nabyvatele bytu bez výjimky. Je pouze věcí původního vlastníka (developera), zda takovou povinnost v Prohlášení uvede. Je pouze věcí kupujícího, zda si cíleně vyhledá byt v takovém domě, nebo si jej nevyhledá.

Není však pravdou, že by v ČR nebylo možné účtovat skutečnou spotřebu tepla k vytápění.

lake