26 Cdo 2358/2020 důležitý důvod do 30.6.2020

Vložil Pavel, 5. Leden 2021 - 0:12 ::

Rozhodnutí NS 26 Cdo 2358/2020

Soud: Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí: 13.10.2020

Spisová značka: 26 Cdo 2358/2020

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Společenství vlastníků jednotek

Neplatnost právního jednání (o. z.)

Dotčené předpisy: § 1209 odst. 1 o. z.

Kategorie rozhodnutí: C

26 Cdo 2358/2020–369

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelky O. Š., bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 169/24, o neplatnost usnesení shromáždění vlastníků Společenství vlastníků jednotek domu XY, ze dne 23. listopadu 2016, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 30/2017, o dovolání účastníka řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2020, č. j. 5 Cmo 176/2018–320, takto:

  1. Dovolání se odmítá.
  2. Účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400,– Kč k rukám Mgr. Jaroslava Bárty, advokáta se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků Společenství vlastníků jednotek domu XY, konaného dne 23. listopadu 2016, jímž byly schváleny nové stanovy (dále jen „Usnesení“ a „Společenství“). Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. dubna 2018, č. j. 50 Cm 30/2017–242, určil, že Usnesení je neplatné a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání účastníka řízení Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 15. ledna 2019, č. j. 5 Cmo 176/2018–272, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti Usnesení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.

K dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 6. listopadu 2019, č. j. 26 Cdo 2076/2019–303, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté odvolací soud usnesením ze dne 30. ledna 2020, č. j. 5 Cmo 176/2018–320, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání účastníka řízení (dovolatele) proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se navrhovatelka prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“).

K účinně nastolené otázce výkladu pojmu „důležitý důvod“ ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době konání shromáždění a ve znění do 30. června 2020 – dále jen „o. z.“ (ve spojení s ustanovením § 260 odst. 1 o. z., jak to pojal dovolatel) lze uvést následující.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, z 27. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či z 16. října 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018) je ustálena v názoru, že postupem podle § 1209 odst. 1 o. z. se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním; může tak učinit pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Při výkladu slovního spojení „důležitý důvod“, užitého v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., lze vyjít z definice pojmu „důležitá záležitost“, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je tak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Konečně Nejvyšší soud již dříve vyložil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 3024/2012), že usnesení shromáždění vlastníků jednotek o změně stanov společenství je (zpravidla) důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., neboť stanovy jakožto smlouva sui generis představují základní „dokument“, jímž se řídí vnitřní poměry společenství, a jejich změna má obvykle významný dopad do vnitřních poměrů společenství a tím i jeho členů jako vlastníků jednotek. Uvedený názor je aplikovatelný i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 17. ledna 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 12. března 2019, sp. zn. I. ÚS 1273/18/, či z 11. března 2020, sp. zn. 26 Cdo 3187/2019).

V projednávané věci byly Usnesením dne 23. listopadu 2016 schváleny nové stanovy Společenství. Z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že usnesení shromáždění vlastníků jednotek o změně stanov společenství je (zpravidla) důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., resp. důležitým důvodem ve smyslu ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., a má tudíž i významný dopad nejen do poměrů společenství samotného, nýbrž i jeho členů jako vlastníků jednotek (viz výklad shora); ostatně z pohledu aplikace ustanovení § 260 odst. 1 o. z., které je přiměřeně použitelné i v poměrech společenství vlastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, které bylo na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 22. července 2020 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) se k této otázce vyjádřil již samotný soud prvního stupně v usnesení ze dne 23. dubna 2018, č. j. 50 Cm 30/2017–242, potvrzeném napadeným usnesením odvolacího soudu. Za této situace se odvolací soud od uvedené rozhodovací praxe neodchýlil, přistoupil-li k posuzování platnosti Usnesení z hlediska usnášeníschopnosti shromáždění Společenství konaného dne 23. listopadu 2016 z pohledu potřebné většiny k jeho přijetí vyžadované původními stanovami přijatými na shromáždění Společenství dne 1. prosince 2010; zákonné podmínky pro tento postup byly totiž v daném případě nepochybně splněny. Na uvedené lze ostatně nepřímo usuzovat i z předchozího zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2019, č. j. 26 Cdo 2076/2019–303.

S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Právě takové nezpůsobilé důvody však dovolatel rovněž uplatnil, jak námitkami směřujícími proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, tak (byť nejasně naznačenou) vadou řízení. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř. pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.

Vycházeje z předestřených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 13. 10. 2020

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

  • Judikáty

Štítky (beta): Přidejte nový štítek vepsáním, smažte kliknutím na křížek (pouze pro přihlášené). Zobrazte další diskuse s daným štítkem kliknutím na štítek. Seznam štítků.