Názory přispěvatele An1 nejsou správné. Podle něj by střecha nebyla společnou částí domu, protože není volně přístupná všem vlastníkům jednotek. Kotelna (která musí být z bezpečnostních důvodů zamčena) by také nebyla společná. A tak dále… Pan An1 také nesprávně interpretuje rozsudek Nejvyššího správního soudu 4 As 44/2012, viz http://kraken.slv.cz/4As44/2012.

Na celé kauze od žaloby, přes rozsudek Krajského soudu až po NSS je zajímavá jediná věc: jak žalobkyně, tak soudy se chovaly naprosto iracionálně, když nebyl navrhován ani proveden základní důkaz, kterým je určení vlastnictví balkonu podle Prohlášení vlastníka budovy. Postup samotné žalobkyně byl zjevně nerozumný.

• Žalobkyně se chovala jako kuře s uříznutou hlavou, které ještě chvíli běhá po dvoře. Mohla a měla brojit již proti prvotnímu rozhodnutí shromáždění, které odsouhlasilo úpravu balkonu ve vlastnictví žalobkyně. Proti tomuto zásahu do samé podstaty svého vlastnictví se žalobkyně měla obrátit a oznámit SVJ absolutní neplatnost takového „usnesení“. Mohla se případně obrátit na soud podle § 11 odst. 3 ZoVB.
• Namísto toho však čekala jako ovce až na vydání stavebního povolení. To pak na poslední chvíli napadla stížností pro zcela okrajovou a malichernou příčinu – že nebyla oslovena jako účastník stavebního řízení. Rozum asi zaspal …

Totéž lze říci o senátech KS a NSS, které zjevně neznaly a nepoužily základní ustanovení zákona č. 72/1994 Sb: že je to původní vlastník, kdo rozdělil budovu svým rozhodnutím na společné části domu a jednotky. Obsah Prohlášení vlastníka byl tedy pro věc klíčový. Soudy se však touto zásadní skutečností nezabývaly – slovo „Prohlášení“ se v rozsudku NSS nevyskytuje. Tvrdím zde opakovaně, že soudy neumějí řešit záležitosti spoluvlastnictví podle ZoVB a selhávají v tom se školáckými chybami.

Soudy měly v první řadě přihlédnout (ex offo) k absolutní neplatnosti usnesení shromáždění. SVJ přece „rozhodovalo“ mimo svou pravomoc o cizích balkonech, které nejsou společnými částmi domu. Při zjevné neplatnosti tohoto usnesení nebylo SVJ oprávněno ani podat svým jménem žádost o stavební povolení. Soudy neměly tedy rušit usnesení Stavebního úřadu, nýbrž měly prohlásit celé stavební řízení od počátku za zmatečné pro nesplnění základní podmínky – SVJ jako stavebník neprokázalo „právo založené smlouvou provést stavbu“.
.............­.............­.............­.............­.............­..

O této věci zde píši poměrně často. SVJ je pouhý slouha, který není bez smlouvy s vlastníkem oprávněn sahat na cizí majetek a provádět na něm stavební úpravy (ať jde o balkon, nebo o zateplení stavby).

lake