Rozdělování nákladů na teplo – víme, co vlastně chceme?
Zdejší diskuze k rozdělování nákladů na vytápění svědčí o tom, že mnozí účastníci diskuze nemají dostatek informací o tom, co je podmínkou správného výsledku rozdělení. Pak dochází k rozporným závěrům nebo požadavkům. Například – všechna elektronická měřidla jsou špatná, nedostatky odstraní pouze VIPA, agituje jejich dodavatel – kdy bude konečně výpočet, který bude zbaven chyb, volá další příspěvek – nedodržujme limity odchylek a vyřešíme extrémní náměry, vyzývá radikál. Takové a podobné hlasy se tu objevují. Vyvolávají dojem, že je vše v rozdělování pochybné. Současně volají po ignorování limitů, což znamená rozpor a neznalost. Limity jsou pojistkou, která má zabránit, aby chyby v rozdělení nespravedlivě poškodili některé spotřebitele. Nejdříve musíme zajistit optimální kvalitu výsledků, přestat je odsuzovat a pak teprve můžeme lépe nastavit nebo zrušit limity. Matoucí jsou příspěvky, které kritizují chyby, o jejichž podstatě nemají tušení. Nejsem povolán k osvětě v této oblasti, ale jisté zkušenosti mám a dovolím si několik poznámek.
Hlavním nedostatkem je snaha, hledat chyby ve výpočtu a opomíjet další hlediska, na kterých je kvalita výsledků postavena. Nikdo nehledá chyby v technických podmínkách rozvodu tepla, nevolá po opatřeních, která rozvodnou soustavu upraví na nové tepelné podmínky budovy po zateplení, ani se nezmiňuje o významu polohových redukcí, jejichž hodnoty jsou zásadní pro zajištění objektivního výsledku. Může to být tím, že taková opatření nejsou zadarmo. A to nejdůležitější je, že nehledají chyby ve „svém“ domě, u svého výboru a svého dodavatele výpočtu. Zabýval jsem se kontrolou výpočtu rozdělení nákladů na teplo řadu let jako předseda. Měl jsem všechny potřebné informace pro kontrolu a odhalení případné chyby a také její zřetelné definice. Nelíbí se mi proto obecné zatracování dodavatelů, kteří tuto službu poskytují. Pokud jsou někteří špatní, hledejme lepší dodavatele.
Matoucí jsou také účelové teorie odborníků, kteří dokazují přesnými, ale nepatřičnými výpočty, že spotřebitel nemůže spotřebovat více než 140% průměru, protože by musel mít v bytě teplotu nad 27 stupňů. Toto tvrzení bych přirovnal k obhajobě člověka, který zapomněl zavřít kohoutek, a způsobený extrémní náměr odmítá uznat, protože umyvadlo, do něhož voda tekla má pouze 6 litrů. Nedůvěra, která se šíří v diskuzích, kam se obrací jen lidé s problémy, nesmí znechutit čtenáře. Výbory SVJ by se měli více zajímat o tuto oblast, která představuje velký díl celkových nákladů vlastníků.
Již dříve jsem se zmiňoval, že základní výpočet rozdělení má poměrně zřetelná pravidla a cíl, navíc je natolik jednoduchý, že jej může spočítat každý středoškolák, kterému poskytneme potřebné údaje. Obtížnější a nepřesně definovaný vyhláškou je výpočet dodatečných redukcí pro odstranění hodnot mimo limit odchylky od průměru. Na rozdíl od názoru diskutujících vím, že výpočet je naopak jediným prvkem procesu dělení, který může každé SVJ poměrně snadno kontrolovat. Například kontrolu dodržení limitů odchylky může dokonce provést každý vlastník sám. Potřebné údaje dostane ve vyúčtování. Nechci zatěžovat diskuzi delším příspěvkem.
Nedávno jsem se zabýval úvahami o polohových redukcích a dělal jsem si nějaké příklady. Pro případné zájemce, kteří nemají odpor ke grafům, jsem je doplnil stručnými poznámkami. Jsou k dosažení na odkazu (Soubor: „Velikost redukce Grafy“ snad jsem to již opravil):
Poslední komentáře