Justitianus má několik svých oblíbených ustanovení, jedná se zejména o § 1 odst. 2 občanského zákoníku a právní úpravu konkludentního souhlasu. Obě ustanovení existují, nicméně v poněkud jiném podobě.

U § 1 odst. 2 občanského zákoníku je s Justitianovou aplikací ten problém, že toto ustanovení Justitianus aplikuje extensivně, skoro všude. Zaměňuje tak své přání, svůj právní názor, svoji fantazii za účinnou právní úpravu.

U konkludentního souhlasu je problém v tom, že takovýto souhlas Justitianus zaměňuje se souhlasem uděleným nečinností či mlčením, zatímco účinnáprávní úprava jasně stanoví, že mlčení neznamená souhlas.

Další problém je v tom, že jednou udělený souhlas Justitianus vztahuje i do budoucna. Přitom jednou udělený souhlas v žádném případě neznamená souhlas v podobné situaci v budoucnu.

Pokud by snad Justitiana někdo v těchto ohledech poslechl, mohlo by to mít fatální důsledky. Příkladů zde bylo uvedeno nespočet.

Obzvláště nebezpečná je potom kombinace nesprávně aplikovaných ustanovení na jednu situaci, kdy jednou údajně uděleným souhlasem došlo k dohodě odchylné od zákonné úpravy platné do budoucna, resp. v podobné situaci v budoucnu.

Píšu zejména pro nové návštěvníky, pamětníkům je toto známo.