Pane anon1234, píšete zde nepoužitelné slohové cvičení. V SVJ pana Janka nebyla přijata taková změna stanov, která by zcela vylučovala právo náhledu. Stanovy pouze upřesnily (omezily) způsob jakým může vlastník jednotky toto právo uplatnit.

Je možno spekulovat o tom, zda příslušná část stanov je či není šikanózní a rozporná se zákonem. Ale pan Janek se neobrátil na soud do tří měsíců, ani nesdělil SVJ prokazatelným způsobem, že tuto část stanov považuje pro sebe za nicotnou (absolutně neplatnou). To je rozhodující. Takže se stanovami nyní plně souhlasí a je povinen se jimi řídit.

Přečetl jste si sice § 245 NOZ, ale zcela Vám ušlo, že toto ustanovení je panu Jankovi houby platné. Bez rozhodnutí soudu se vůči SVJ nedomůže ničeho. A soud neplatnost nevysloví , protože již dávno uplynula zákonná tříměsíční lhůta.

Navíc – když už citujete ustanovení o spolku – NOZ přece obsahuje (rovněž v části o spolku) i další důležitá ustanovení o tom jaké jsou meze pro vyslovení neplatnosti:

§ 258
Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

§ 259
Právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

§ 260
(1) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.
(2) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.

Navíc asi nevíte, že soudy opakovaně judikují, že ustanovení § 1209 NOZ je lex specialis pro bytové vlastnictví. Z toho důvodu soudy nejsou ochotny použít ani § 245, ani další ustanovení o napadení usnesení spolku.

Pokud jde o judikaturu, doporučuji prostudovat nález Ústavního soudu I. ÚS 1867/07, který potvrdil, že možnost obrátit se na soud (s cílem napadnout platně přijaté usnesení) zaniká definitivně uplynutím lhůty (podle § 11 odst. 3 ZoVB byla šestiměsíční, podle NOZ je tříměsíční.) V SVJ pana Janka uplynuly ovšem téměř tři roky …

Ke stejnému závěru lze dojít per analogiam ze starší judikatury týkající se obchodních společností a jejich valných hromad, viz komentář k § 183 ObchZ in Dědič, J., Čech, P., Obchodní zákoník. Komentář, 3. díl., 2. vydání, Polygon, Praha 2007:
„[N]ení-li usnesení valné hromady (…) včas napadeno postupem podle § 131, resp. § 183 obchodního zákoníku, jsou jeho případné vady, pro něž by jinak mohlo být prohlášeno neplatným, navždy zhojeny. (…) Shledá-li [soud] v jiném řízení, že usnesení bylo přijato vadně či že postrádá předepsané náležitosti, musí z něj jako z platného vycházet.“

Justitianus