ZDE se rozvinula pěkná diskuze, kde i soud uznal platnost neusnášeníschopného shromáždění, protože se nejednalo o "důležitý důvod".

Nechci aby můj dotaz zapadl a prosím o vyjádření zdejších odborníků.

Jsem členem SVJ, kde několik posledních shromáždění SVJ svolalo pouze SBD (tedy pouze jeden vlastník), které je vlastníkem cca 40% a je také Správcem. Momentálně nemáme výbor. Dle našich stanov:
"Shromáždění svolává statutární orgán i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich; neučiní-li to, jsou oprávněni svolat tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků sami....."
Já tyto zápisy z těchto shromáždění SVJ neuznávám, protože jsou to sice zápisy ze shromáždění SVJ, ale nikoliv zápisy ze shromáždění SVJ jako nejvyššího orgánu SVJ. V této věci jsem oslovil i dva advokáty, kteří mají shodný názor. To nemluvím o tom, že já ani pozván nebyl.

Bohužel mám osobní zkušenost, že pomatenou novicku v taláru toto nezajímalo a takovýto zápis uznala jako platný. Nic jako § 565 NOZ ji nezajímal.

Neustále čtu, že soudy nechtějí zasahovat do autonomie právnické osoby, protože stanovy jsou smlouvou sui generis, přičemž mám zkušenost, že soud ignoroval ujednání stanov.

Vzhledem k výše uvedenému můžete mi říci, čemu mám jako člověk průměrného rozumu vůbec věřit? Umím číst a psát, stanovy jsou smlouvou sui generis a nějak soud ignoruje znění stanov.
Když to vezmu do důsledku, co mi brání sám svolat shromáždění SVJ, a i když přijdu sám udělám zápis, který i přestože shromáždění nebude usnášeníschopné je prostě platný, protože nejde o "důležitý důvod".

Prosím o vyjádření k výše uvedenému co je platné a tedy možné, tedy stanovy vs. závěry soudů?