Pane „tep“, otevíráte příliš mnoho problémů, takže mohu odpovídat jen postupně. 20% má své opodstatnění, ale s jinou metodou měření než poměrovými měřidly. Koeficienty okrajových bytů si můžete lehce spočítat. Jen přidáte ztráty střechou nebo (a) boční stěnou. Takže v původním příkladě byla ztráta (vnitřního) bytu 32W/°C. Jestli má byt podlahovou plochu 100m2 a koef. střechy je stejný jako stěny (dle normy je), tedy 0,25, takže ztráta bude 32+25=57. 57/32=1,78. Ano, horní byt protopí o 78% více a správný koeficient by to měl srovnat. Horní a navíc krajní byt je na tom nejhůř, jen uvedu 1,98, tedy o 98%víc. Boční byty mi vyšly o 30% víc. To, že i vnitřní byty mohou protopit i dvojnásobek, jsem už psal. I o termostatických ventilech jsem už psal. Ty totiž místo původních škrtících ventilů vyrábí tepelné pulsy. Rázem jde pod strop horký vzduch a teplo stropem rychle zmizí. Nejde tedy o ustálený stav, jaký jsem nastínil ve svém příkladu. Takže jak si majitel nastaví ventil, jestli vůbec ví jak, tak to topí. A jak to vypadá se šířením tepla se můžeme jen domnívat a kroutit hlavou. Jak se pulsy překrývají v jednotlivých bytech, tak to dokonale maskuje situaci a nikdo se v tom nevyzná. Jen vyladění otopné soustavy, jinými slovy zařazení škrtičů, aby se tolik neprotopilo (dřív byly ventily, dnes jsou na to drazí odborníci). Tak zase příště.