Větší průšvih než údajný názorový veletoč (který mohl vzniknout také jen vytrháváním z kontextu) je toto doporučení:

„Eliáš: Když se nechcete soudit, tak se dohodněte.“

Na soud se člověk obrací, jak známo, právě v případě, kdy dohoda není možná, tj. po té, co se o dohodu, zpravidla se značným úsilím a vícekráte, pokusil. Jenže na dohodu jeden nestačí. Radit tak tomu, kdo se obrátil na soud právě proto, že dohoda není možná, aby se dohodl, musel napsat jedině někdo, kdo právu nerozumí (tj. v daném případě to musel napsat redaktor bez schválení autora). Jinak si takovéto doporučení nedokážu vysvětlit.

Zajímavé je také použití slova chtít. Málokdo se totiž chce soudit (z účastníků řízení, u právních profesionálů tomu může být i jinak). Má-li tak autor dojem, že se žalobci soudit chtějí, tj. soudí se ze svého rozmaru, pro své pobavení, ze sportu apod., je poněkud vedle.