Pane Bezouško,
máte pravdu, že právo není samoúčelné. To jen někteří se je snaží
samoúčelně vykládat a překrucovat obsah a smysl právních norem ;-)
Napsal jste, že „… § 1888 odst. 2 NOZ navíc neobsahuje přechod dluhu ex lege, ale vyžaduje se jednání věřitele.“
Toto tvrzení je nepochybně nepravdivé. Podle § 1888 odst. 2 platí, že
„Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal,
pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.“ Platí
tedy (ex lege) vyvratitelná právní domněnka uděleného souhlasu věřitele
s přijetím nového dlužníka. Jde o ustanovení dispozitivní, které
může být překonáno jedině tím, že věřitel aktivně jedná a svůj
souhlas výslovně odepře.
Nicméně pro výklad § 1186 je tato záležitost naprosto okrajová a
nevýznamná.
------------------------------------------------------------------
Napsal jste: … Vám úvaha o § 1888 odst. 2 NOZ nekonvenuje ani s tou důvodovou zprávou, neboť ta odkazuje k obecným důsledkům úpravy převodu vlastnického práva.
Konstatuji, že nemáte pravdu, a prokáži to. Příslušná část důvodové zprávy zní:
| „Do ustanovení se promítají obecné důsledky úpravy převodu vlastnického práva. Podle ní jsou dluhy, které mají přejít na nabyvatele jednotky, závadou, která není zapsána ve veřejném seznamu a která na nabyvatele přejde, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno. Proto se vyžaduje, aby o těchto dluzích měl nabyvatel jednotky vědomost.“ |
Závadou zapsanou ve veřejném seznamu ve smyslu § 1107 je pouze samotné zástavní právo, nikoliv však konkrétní závazek (dluh) zajištěný tímto zástavním právem. Právě § 1888 konkretizuje, že spolu se zástavním právem přechází (za určitých podmínek) i samotný dluh. Ten je zřejmě (podle dikce zákona) považován za jinou „závadu [váznoucí na věci], nezapsanou ve veřejném seznamu“.
Plně si to uvědomíte, pokud nahlédnete do katastru na list vlastnictví nemovitosti zatížené zástavním právem: zástavní právo je zde uvedeno, včetně osoby zástavního věřitele, ale výši dlužné částky nelze z katastru žádným způsobem zjistit.
Tvrdím, že zákonodárci jde v § 1186 o to, „… aby o těchto dluzích měl nabyvatel jednotky vědomost.“ Jediný způsob, jak toto zařídit, je uložit věřiteli zákonnou informační povinnost takovým způsobem, aby nabyvatel jednotky byl prokazatelně informován o výši přecházejících dluhů. Podívejme se na to, zda tento úmysl je či není vyjádřen v důvodové zprávě.
Důvodová zpráva neodkazuje – jak jste nesprávně tvrdil – pouze k „obecným důsledkům úpravy převodu vlastnického práva“. Naopak: zákonodárce v důvodové zprávě zmiňuje postupně všechny tyto skutečnosti:
- Zmiňuje obecnou právní úpravu (což je nepochybně § 1107);
- Zmiňuje výslovně speciální důsledky této právní úpravy (což je přechod dluhů na nabyvatele jednotky podle § 1888, aniž by ovšem tyto dluhy byly zapsány ve veřejném seznamu);
- Cituje příslušnou část § 1107 o tom, že tyto dluhy přecházejí „měl-li a mohl-li je [nabyvatel] z okolností zjistit“;
- K tomu, aby nabyvatel mohl z okolností zjistit výši dluhů, je nezbytná součinnost věřitele. Zákonodárce je si toho dobře vědom, a proto v § 1186 ukládá věřiteli povinnost vypracovat potvrzení o těchto dluzích a převodci zároveň ukládá, aby potvrzení předložil nabyvateli.
- Tento úmysl zákonodárce přesvědčivě dokumentuje závěrečná věta v důvodové zprávě „Bez potvrzení nepůjde o řádnou nabídku (…).“
Činím tedy závěr, že zákonodárce byl při tvorbě § 1186 veden pochopitelnou snahou zabezpečit právními prostředky, aby nabyvatel měl možnost zjistit přímo od věřitele výši dluhů, které na něj případně přejdou mechanismem podle § 1107 a § 1188 odst. 2.
Jiný, odchylný výklad obsahu důvodové zprávy jste zatím neposkytl.
lake
Poslední komentáře