Spravedlnost jen od 100000 výš
Český stát se opravdu speciálním způsobem vypořádal se zmatenými a nejasnými zákony, neschopnými soudy a s neúměrným protahováním soudních řízení. Naši zákonodárci to udělali skutečně rozkošným způsobem: zatrhli nám všem možnost, abychom se v případě nespravedlivých rozsudků obraceli k Nejvyššímu soudu.
Pokud soud nalézací a/nebo soud odvolací dospějí k nesprávnému závěru (což se stává), můžete se obrátit na Nejvyšší soud s dovoláním pouze v tom případě, že jde o dostatečnou hromádku peněz. Viz zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (http://business.center.cz/…cast4h3.aspx), který praví ve svém § 237:
| 1) Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti
usnesení odvolacího soudu, (…). 2) Dovolání podle odstavce 1 není přípustné (…) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, (…). |
Je-li tedy částka nižší a Vy jste narazili na špatné soudce v nalézacím i odvolacím řízení, máte smůlu: Nejvyšší soud Vaši věc rovnou odmítne pro „bagatelnost částky“ a nebude se zajímat zda jste v právu.
Do dne 31.12.2012 ještě platila poslední pojistka proti svévoli a omylům soudů nižších stupňů, uvedená v § 237 odst. 1 písm. c) Občanského soudního řádu:
| Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže (…) dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. |
Dovolání k Nejvyššímu soudu zdůvodněná zásadním právním významem umožňovala Nejvyššímu soudu, aby přijímal sjednocující rozsudky v případech, kdy judikatura nižších soudů byla nejednotná nebo konstantně chybná. Nesmyslných rozsudků je totiž víc než dost, viz namátkou http://www.portalsvj.cz/…do-dokumentu#….
Tato poslední (a velmi potřebná) možnost k nápravě pochybení soudní mašinerie je však už minulostí. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. bylo Ústavním soudem zrušeno uplynutím dne 31.12.2012 (nález ÚS ze dne 21.2.2012, Pl. ÚS 29/11).
Tedy ani zásadní význam rozsudku, ani zjevná nesmyslnost či nejednotnost rozhodování soudů neopravňuje od 1.ledna 2013 občana, aby se dovolal spravedlnosti k Nejvyššímu soudu.
lake
Poslední komentáře