Nevím, co by paní Klainová udělala, kdyby přišla dělat audit do našeho SVJ; vzhledem k tomu, že byla již před více než pěti lety ze seznamu auditorů vyškrtnuta na vlastní žádost, tak je to vcelku bezpředmětná otázka a smůle se tedy zřejmě vyhneme.

Poslala jsem ale odkaz na tuto diskuzi aktivnímu auditorovi a daňovému poradci, stálo mě to flašku, ale myslím, že to stojí za přečtení. Níže uvádím jeho vyjádření bez úprav tak, jak mi přišlo e-mailem, s tím, že respektuji jeho přání zůstat v anonymitě a tlumočím jeho prosbu „berte to jako můj osobní odborný názor“:

Tak jsem prošel diskuzi a vložené odkazy na web Ing. Klainové, a můj názor je tento:

Nenašel jsem chybu v tvrzení, že náklady na služby a náklady na správu, opravy a údržbu jsou ve všech případech náklady jednotlivých vlastníků (§15 ZoVB). Z toho by tedy měl vycházet i stejný způsob jejich účtování, tedy u služeb již vžité (samozřejmě rozvahové) 315/321. U oprav a údržby není žádný důvod (jako u služeb) čekat na ukončení účetního období, takže může docházet k jejich okamžitému vyúčtování proti přijatým zálohám 955/315.

Vynechání mezikroku, tedy účtování 955/321 nepovažuji za ideální, ale vzhledem k tomu, že v žádném okamžiku účetního období ani při účetní závěrce nedochází ke zkreslení ani změně zůstatku stavu žádného z použitých či nepoužitých účtů, považuji tento způsob účtování za drobnou formální chybičku, která nemá vliv na věrnost a poctivost obrazu předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, ani na správnost, úplnost, průkaznost, srozumitelnost a přehlednost účetnictví, a tudíž bych se jí při auditu ani nezabýval.

Pokud by okamžité vyúčtování nákladů proti zálohám dělalo problém s pochopením výkazů členům výborů, kteří jsou zvyklí na účtování podnikatelů, pak je možno toto vyřešit účtováním na analytické 315×xx pro opravy, služby, pojistné, odměny apod. a ročním zúčtováním. Osobně se ale domnívám, že pokud je s výkazy předáván položkový soupis pohybů na účtě dlouhodobých záloh a někdo si nedokáže tyto náklady z něj vyďobat (když už je musí mít takhle natříděné a podrobnosti ho nezajímají), tak nemá ve výboru co dělat.

Že úroky náleží vkladateli, kterým může být právnická nebo fyzická osoba, bylo do Občanského zákoníku zakomponováno zákonem 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992; pokud tedy kdykoli po tomto datu docházelo i v odborných kruzích k lidové tvořivosti tvrdící opak nebo dokonce k vkládání tohoto nesmyslu do dalších (polo)zákonných norem, je to smutným důkazem o stavu znalostí právních předpisů v ČR.

Účtování úroků z BÚ do výnosů SVJ je tedy neoddiskutovatelné. Samozřejmě je potřeba analyticky oddělit úroky z BÚ, které nejsou u SVJ předmětem daně, od případných úroků ze spořících účtů a dále do výnosů účtovat případné úroky z prodlení od dlužníků a případné smluvní pokuty např. od dodavatelů.

Co se týče účtování bankovních poplatků z účtu SVJ jakožto nákladu SVJ na výsledkový účet, toto je v naprostém souladu s vyhláškou 504/2002 Sb. (§26 odstavec 5 bod h, bankovní poplatky přímo vyjmenovány) a nemám s tím problém, obzvláště pokud je toto popsáno v příloze k účetní závěrce. Za stejných podmínek bych souhlasil i s názorem přispěvatele Pavla, že na výsledkové účty lze účtovat i jím jmenované „statutární náklady“, které nejsou přímo spjaty s majetkem vlastníků ale s právnickou osobou SVJ, pokud vstoupí do hospodářského výsledku.

Vzhledem k tomu, že se ve všech případech jedná o náklady spojené se správou domu a pozemku dle §15 ZoVB, vůbec nic by se ale nestalo, kdyby se neobjevil ve výkazu zisku a ztráty náklad žádný a všechny skončily přes 315 v 955, když na všechny tyto náklady jsou vlastníci povinni přispívat právě prostřednictvím záloh. Při řádném vysvětlení použitých účetních metod s jejich řádným zdůvodněním a s uvedením jejich vlivu na výsledek hospodaření účetní jednotky (§7 odstavec 5 ZoÚ) v příloze k účetní závěrce NENÍ žádný z výše uvedených postupů vysloveně chybný.

Že volbou účtování poplatků či statutárních nákladů na výsledkové účty může vzniknout SVJ záporný hospodářský výsledek nepovažuji za problém ani jsem se nikdy nesetkal s tím, že by to za problém považoval FÚ, pokud dojde k řádnému podání daňového přiznání v případě jiných výnosů a poplatky případně „statutární náklady“ jsou uvedeny jakožto neuznávané za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Účetní ztráta nemůže být problémem už z toho důvodu, že SVJ byla s účinností od 1.1.2003 zařazena do kategorie účetních jednotek, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, a jak známo, pouze podnikání má být soustavnou činností prováděnou za účelem dosažení zisku.

Ve vypořádání hospodářského výsledku ve prospěch nebo na vrub účtu dlouhodobých záloh na správu také nevidím problém, je-li o tom rozhodnuto v souladu se stanovami, když výnosy i náklady v hospodářském výsledku obsažené vznikly v přímé souvislosti se správou domu. Povinnost tvorby jakýchsi fondů ze zisku SVJ ani povinnost samotné snahy o tvorbu zisku žádný zákon neukládá.

Z účetního ani daňového hlediska nemám k popsanému „rozvahovému“ účtování zásadnějších připomínek ani si nejsem vědom toho, že by tímto způsobem docházelo k porušování jakéhokoli ze závazných právních předpisů, ať účetních nebo daňových.

K výsledkovému účtování tak, jak ho prezentuje Ing. Klainová na svém webu mám ovšem výhrad několik, a to zásadních.

Začal bych tím, že osobně nevidím důvod, proč by se mělo tak diametrálně lišit účtování nákladů na služby od účtování nákladů na správu majetku vlastníků. Obzvláště je tato snaha udivující od člověka, který opakovaně zdůrazňuje (paragrafem zákona či jiného závazného předpisu dosud nepodloženou) nemožnost výběru různých způsobů účtování nákladů pro bankovní poplatky u způsobu rozvahového.

Ze ZoVB vyplývá, že SVJ má právo se zavazovat pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona tj. včetně uzavírání smluv k zajištění dodávky služeb spojených s užíváním jednotek. Jak při opravách společných částí domu, tak při poskytování služeb spojených s užíváním jednotek jde o poskytování služeb jednotlivým vlastníkům, které následně SVJ vyúčtovává proti přijatým zálohám.

Z účetního postupu prezentovaného Ing. Klainovou však vyplývá, že v okamžiku zaúčtování nákladové faktury na správu domu považuje účetní jednotka tento výdaj za svůj náklad; v téže vteřině však schizofrenně změní názor a vyúčtuje tento náklad vlastníkům. I při prozatímním odhlédnutí od konkrétních použitých postupů se toto jeví jako nesmyslné. Buď je nutné trvat na názoru, že se jedná o náklad SVJ a potom ho nechat vstoupit do hospodářského výsledku, když žádné výnosy odpovídající účetním a daňovým předpisům tvořeny nejsou, nebo se jedná o náklad třetích osob k zúčtování a potom nemá tento náklad co dělat ve výkazu zisku a ztráty.

Pro určité konkrétní náklady však výsledkové účtování není vhodné vůbec; bohužel se jedná o náklady v největších částkách a to opravy a udržování. Dle §26 Vyhlášky 504/2002 Sb. totiž na účet 511 patří pouze náklady na opravy a udržování majetku, ke kterému má účetní jednotka právo vlastnické nebo jiné právo k majetku (což je souhrn všech jiných penězi ocenitelných práv). Pokud vím, SVJ k majetku členů žádné vlastnické ani penězi ocenitelné právo nemá, účtování oprav cizího majetku do nákladů SVJ je tedy minimálně sporné.

Dalším argumentem pro to, že náklady na správu do nákladů SVJ nepatří, je sám §15 ZoVB. Ten říká, že vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku, nikoli na náklady SVJ, a to prostřednictvím záloh. Dále, tento paragraf platí pro všechny vlastníky bytů, které spadají pod režim ZoVB, tedy i pro vlastníky bytů v domech, kde SVJ nevzniklo (např. vcelku běžné čtyřbytovky). Tito vlastníci pak obvykle skládají zálohy na účet osoby pověřené správou domu a ta pak hradí náklady domu.

Pokud by tento externí správce účtoval náklady na správu, opravy a údržbu cizího majetku do nákladů svých pouze na základě toho, že vykonává správu domu a má právo se věcech spojených se správou domu zavazovat, FÚ by s ním patrně nehezky vyběhl. Proti účtování úroků do výnosů správce a poplatků do nákladů správce by však nemohl mít námitky. Analogie je zřejmá, náklady na správu jsou náklady vlastníků, nikoli právnické či fyzické osoby, která spravuje dům.

Dále bych rád podotkl, že jsem ve Sdělení MF čj. 281/55 462/2002 opravdu nenašel ani zmínku o účtování čerpání záloh na správu pomocí „fiktivního“ výnosového účtu 649, našel jsem jen naprosto nesmyslnou větu „ Tyto náklady na správu domu budou uhrazeny ze záloh poskytnutých jednotlivými vlastníky (do výnosů“). Opravdu žasnu, že takovéto doporučení nekorespondující se žádným z platných účetních ani daňových předpisů do polooficiálního dokumentu prošlo; považoval bych ho osobně za hlavní důvod k jeho zrušení .

Čili konkrétně: Ing. Klainová označuje účtování 955/321 za hrubou účetní chybu (ač jde lidově řečeno o „vcelku pochopitelnou úhradu faktury z fondu oprav“) – jakým slovem by pak bylo nutno nazvat naprosto bezprecedentní účtování 955/649, tedy přijatých záloh do výnosů? Ať říká „odborná literatura pro SVJ“ cokoli, já pro tuto souvztažnost, ani pro jinou souvztažnost výsledkových účtů s přijatými zálohami nenacházím jediný zákonný podklad.

Navíc by neustálé nulování nákladů neexistujícími výnosy a umělé udržování účetní jednotky v zisku mohlo být považováno za zkreslování hospodářského výsledku.

Za nejhorší pak považuji dopad do oblasti daňové, kdy pro takto vytvořené fiktivní výnosy neexistuje žádný legální způsob jejich osvobození od daně z příjmů (viz zákon o daních z příjmů) a takto účtující SVJ jsou pak povinna podávat každoročně daňové přiznání, v horším případě také platit daň z příjmu. Pokud tak nečiní, mají zaděláno na dost slušný problém – FÚ bude zajímat podložení jednotlivými paragrafy příslušných zákonů, nikoli odkaz na „Ing. Klainová má na webu uvedeno“.

Z účetního i daňového hlediska mám k popsanému výsledkovému účtování naprosto zásadní výhrady a jsem přesvědčen, že účtováním o cizích nákladech a o účetně i daňově nepřípustném typu výnosů (zúčtování záloh) na účelově jinak specifikované účty dochází k porušování zákona o účetnictví, vyhlášky 504/2002 Sb. i ČÚS 401–414 a pokud jen na základě „logiky“ nedochází k podávání daňového přiznání a hrazení daně, pak i k porušování zákona o daních z příjmů a daňového řádu.

Dle velkého počtu různých článků a polemik s finančními orgány na svých stránkách je si Ing. Klainová nedostatků svého způsobu účtování vědoma a přesto neustále opakuje různé varianty tvrzení: „S rozvahovým způsobem účtování nákladů osobně nesouhlasím, protože je v rozporu s vyhláškou č. 504/2002 Sb.“ (doslovná citace).

Bylo by velmi vhodné, kdyby Ing. Klainová uvedla, kde konkrétně vidí rozpor s uvedenou vyhláškou, případně s jiným právním předpisem, a to uvedením příslušných paragrafů. Vzhledem k nemožnosti komentovat respektive diskutovat příspěvky na jejích webových stránkách a eventuelně je uvést na pravou míru by bez tohoto podložení a v souvislosti s deklarovanou návštěvností 400 lidí denně mohlo jít i o trestný čin šíření poplašné zprávy dle § 357 Trestního zákoníku s trestem odnětí svobody na jeden rok až pět let, způsobí-li pachatel takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem – což je mimo jiné většina správců SVJ, kteří musí vystrašeným předsedům rozvahový způsob účtování obhajovat nebo kteří o klienta v nejhorším případě v důsledku této nepodložené informace přijdou.

Pokud nedojde ke změně účetních nebo daňových zákonů nebo k vydání závazného způsobu účtování pro SVJ, doporučuji jednoznačně výše popsaný rozvahový způsob účtování veškerých nákladů s tím, že pokud se účetní jednotka rozhodne účtovat na výsledkové účty bankovní poplatky nebo „statutární náklady“, musí to uvést do přílohy k účetní závěrce včetně vysvětlení důvodů. Tzv. výsledkový způsob účtování veškerých nákladů na správu prezentovaný Ing. Klainovou nedoporučuji z výše uvedených, paragrafy podložených důvodů vůbec.