372/2001 Sb. - Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé už

Číslo

372/2001 Sb.

Název

Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele

Text


372/2001 Sb.

VYHLÁŠKA

Ministerstva pro místní rozvoj

ze dne 12. října 2001,

kterou  se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii
na  vytápění  a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné
spotřebitele

Ministerstvo  pro  místní  rozvoj  stanoví podle § 98 odst. 9 zákona č.
458/2000  Sb.,  o  podmínkách  podnikání  a  o  výkonu  státní správy v
energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),
k provedení § 78 odst. 5 tohoto zákona:

§ 1

Předmět úpravy

Tato  vyhláška  stanoví  pravidla  pro  rozúčtování nákladů na tepelnou
energii  na  vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi
konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce za zúčtovací období.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a)  zúčtovací jednotkou - objekt nebo jeho část, popřípadě objekty nebo
jejich  části,  které  mají  jedno  společné,  technologicky  propojené
odběrné  tepelné  zařízení^1) a společné měření nebo stanovení množství
tepelné  energie a nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na
poskytování teplé užitkové vody,

b)  vytápěním  -  ústřední  vytápění pomocí otopné soustavy ovlivňující
zúčtovací jednotku, kterou prochází, napojené na společný zdroj tepelné
energie;   vytápěním   není   vytápění   bytů   a  nebytových  prostorů
prostřednictvím  samostatných  etážových  okruhů  zásobovaných tepelnou
energií  z  vlastních zdrojů tepelné energie, používajících různé druhy
paliv  nebo  elektřinu, ani vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů,
do  nichž  dodává  a měří tepelnou energii na základě smlouvy dodavatel
přímo konečným spotřebitelům,

c)  poskytováním  teplé  užitkové vody - dodávka centrálně připravované
teplé užitkové vody konečným spotřebitelům,

d)  podlahovou  plochou  - podlahová plocha místností bytu a nebytového
prostoru  kromě  teras,  balkónů  a  lodžií (i zasklených) a vedlejších
prostorů,  které  jsou  umístěny  mimo  byt;  do  podlahové  plochy  se
započítává  i  plocha zastavěná kuchyňskou linkou, vestavěným nábytkem,
kamny  nebo  jiným  topným  tělesem.  Nezapočítává se plocha okenních a
dveřních ústupků,

e)  započitatelnou  podlahovou  plochou  -  podlahová plocha vynásobená
koeficienty  uvedenými v příloze č. 1 části A. k této vyhlášce; mají-li
některé  místnosti  v  zúčtovací  jednotce  rozdílnou výšku stropů nebo
stropy  zkosené,  započitatelná  podlahová  plocha  těchto místností se
vynásobí  koeficientem  podílu  objemu  vytápěného  prostoru  k  objemu
vypočtenému  z podlahové plochy a výšky stropu převládajících místností
v zúčtovací jednotce,

f)  podlahovou  plochou nebytových prostorů pro účely poskytování teplé
užitkové  vody  -  podlahová  plocha vynásobená koeficienty stanovenými
podle přílohy č. 1 části B. k této vyhlášce,

g)  vlastníkem  zúčtovací jednotky nebo části zúčtovací jednotky - její
vlastník,  spoluvlastník  a  dále  společenství  vlastníků  nebo  osoba
vlastníkem  pověřená výkonem činností stanovených touto vyhláškou (dále
jen "vlastník"),

h) zúčtovacím obdobím - období, za které vlastník provede rozúčtování a
následné  vyúčtování  nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů
na  poskytování  teplé  užitkové  vody.  Zúčtovací  období  je  nejvýše
dvanáctiměsíční   a   jeho   počátek   stanoví  vlastník  po  dohodě  s
dodavatelem,

i)  rozúčtováním  nákladů  -  rozdělení  nákladů na tepelnou energii na
vytápění  a  nákladů  na  poskytování  teplé užitkové vody za zúčtovací
období  a  zúčtovací jednotku mezi konečné spotřebitele, které vlastník
provede způsobem stanoveným touto vyhláškou,

j)  vyúčtováním  -  písemný  doklad,  na  základě  kterého  se  provede
vyrovnání  přeplatků  a  nedoplatků plynoucích z rozúčtování nákladů za
zúčtovací   období,  včetně  případných  změn  provedených  na  základě
oprávněných reklamací,

k)  náměrem - hodnota vykázané spotřeby jako rozdíl zjištěný na základě
odečtu  naměřených hodnot na konci daného zúčtovacího období a na konci
předchozího zúčtovacího období.

§ 3

Náklady  na tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování teplé
užitkové vody

(1)  Náklady  na vytápění a náklady na poskytování teplé užitkové vody,
které  byly  vynaloženy  v  zúčtovací  jednotce  za  zúčtovací  období,
zahrnují

a) náklady na tepelnou energii^2) na vytápění,

b) náklady na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé užitkové
vody,

c)  náklady  na  pitnou  vodu  spotřebovanou na přípravu teplé užitkové
vody, v cenách podle cenových předpisů.^3)

(2)  Je-li tepelná energie používána v zúčtovací jednotce také k jinému
účelu  než  na  vytápění  a  na poskytování teplé užitkové vody, účtuje
náklady  na  tuto  energii  vlastník  na  základě  jejího  měření  nebo
odborného    posouzení    zvlášť    každému    příslušnému    konečnému
spotřebiteli.^4)

(3)  Zálohy  na  úhradu  nákladů  na  tepelnou energii na vytápění a na
poskytování  teplé  užitkové  vody  stanoví vlastník přiměřeně k vývoji
nákladů  ve  dvou  z  klimatického  hlediska  srovnatelných zúčtovacích
obdobích.

§ 4

Rozúčtování  nákladů  na  tepelnou  energii  na  vytápění  v  zúčtovací
jednotce

(1)  Náklady  na  tepelnou  energii na vytápění v zúčtovací jednotce za
zúčtovací  období  rozdělí  vlastník  na  složku  základní a spotřební.
Základní  složka  činí  40  %  až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební
složku.

(2)  Základní  složku  rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle
poměru  velikosti  započitatelné  podlahové plochy bytu nebo nebytového
prostoru  k  celkové  započitatelné  podlahové  ploše bytů a nebytových
prostorů v zúčtovací jednotce.

(3)  Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně
výši  náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím
korekcí  a  výpočtových  metod,  které zohledňují i rozdílnou náročnost
vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

(4)  Rozdíly  v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné
podlahové  plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či
indikací  v  zúčtovací  jednotce  hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací
jednotky   v   daném   zúčtovacím  období.  Pokud  dojde  k  překročení
přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v
odstavci 3.

(5)  V  zúčtovací  jednotce,  ve  které u konečných spotřebitelů nejsou
instalovány  měřiče  tepelné energie nebo indikátory vytápění, vlastník
spotřební  složku  rozdělí  mezi konečné spotřebitele obdobným způsobem
jako složku základní.

(6)  Odečty měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění u konečných
spotřebitelů  provádí vlastník nejméně jednou ročně, vždy však ke konci
zúčtovacího období.

(7)  Neumožní-li  konečný  spotřebitel instalaci měřičů tepelné energie
nebo  indikátorů  vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění
neumožní jejich odečet, nebo je ovlivní, činí v daném zúčtovacím období
u  tohoto  konečného  spotřebitele  spotřební složka nákladů 1,6násobku
průměrné   hodnoty   spotřební  složky  nákladů  připadající  na  1  m2
započitatelné  podlahové  plochy  zúčtovací  jednotky.  Při  výpočtu se
postupuje podle přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(8)  Úhrady  konečných  spotřebitelů  stanovené  podle  odstavce 7 jsou
součástí  úhrady  spotřební  složky  nákladů  na  tepelnou  energii  na
vytápění  v  zúčtovací  jednotce,  které  se rozúčtovávají mezi konečné
spotřebitele v daném zúčtovacím období.

(9) Při obnovení odečtu měřiče tepelné energie nebo indikátoru vytápění
se   pro  odečítané  zúčtovací  období  odečte  od  stavu  měřiče  nebo
indikátoru  spotřeba  odpovídající  průměrné  hodnotě  spotřební složky
nákladů  za neměřené zúčtovací období připadající na 1 m2 započitatelné
podlahové plochy zúčtovací jednotky bez zvýšení uvedeného v odstavci 7.
U  těch  indikátorů vytápění, u kterých nelze zpětný odečet zjistit, se
při  obnovení  odečtu  pro  odečítané zúčtovací období použije průměrná
hodnota  spotřební  složky  nákladů  připadající  na 1 m2 započitatelné
podlahové plochy zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.

§ 5

Rozúčtování  nákladů  na  poskytování  teplé  užitkové vody v zúčtovací
jednotce

(1)  Náklady na poskytování teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce za
zúčtovací  období  tvoří  náklady  na tepelnou energii spotřebovanou na
ohřev užitkové vody a náklady na spotřebovanou vodu.

(2)  Náklady  na  tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody
rozdělí  vlastník  na složku základní a spotřební. Základní složka činí
30 % a spotřební složka 70 % nákladů.

(3)  Základní  složku  rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle
poměru  velikosti  podlahové  plochy  bytu  nebo  nebytového prostoru k
celkové   podlahové  ploše  bytů  a  nebytových  prostorů  v  zúčtovací
jednotce.

(4) Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně
podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů.

(5)  Odečty  instalovaných  vodoměrů  u  konečných spotřebitelů provádí
vlastník nejméně jednou ročně, vždy však ke konci zúčtovacího období.

(6)  V  zúčtovací  jednotce,  ve  které u konečných spotřebitelů nejsou
instalovány   vodoměry,   vlastník   spotřební   složku  rozdělí  podle
průměrného   počtu   osob  užívajících  byt  nebo  nebytový  prostor  v
zúčtovacím  období a nebo v případě dohody všech konečných spotřebitelů
podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k
celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostor v zúčtovací jednotce.
Rozdíly  v  rozsahu  vybavení  jednotlivých  bytů  v zúčtovací jednotce
mající  vliv  na  odběr teplé užitkové vody zohlední vlastník přepočtem
spotřební   složky   na   základě  odborného  posouzení.  V  nebytových
prostorách  stanoví  vlastník  průměrný  počet  osob  nebo odpovídající
velikost  podlahové plochy na základě odborného posouzení podle způsobu
odběru a rozsahu využívání teplé užitkové vody.

(7)  Neumožní-li  konečný  spotřebitel  instalaci  vodoměrů,  nebo přes
opakované  prokazatelné  upozornění  neumožní  jejich  odečet,  nebo je
ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto konečného spotřebitele
spotřební  složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky
nákladů  připadající  na  1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky. Při
výpočtu se postupuje podle přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(8)  Úhrady  konečných  spotřebitelů  stanovené  podle  odstavce 7 jsou
součástí  úhrady spotřební složky nákladů na poskytování teplé užitkové
vody   v  zúčtovací  jednotce,  které  se  rozúčtovávají  mezi  konečné
spotřebitele v daném zúčtovacím období.

(9)  Při  obnovení  odečtu  na  instalovaném  vodoměru se pro odečítané
zúčtovací  období  odečte od stavu vodoměru průměrná spotřeba stanovená
ze  spotřeby zúčtovací jednotky připadající na 1 m2 podlahové plochy za
neměřené zúčtovací období bez zvýšení uvedeného v odstavci 7.

(10)  Náklady  na  spotřebovanou  vodu  použitou  k  poskytování  teplé
užitkové  vody rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle
náměrů  instalovaných  vodoměrů  u  konečných  spotřebitelů. Ustanovení
odstavců 6 až 9 platí obdobně.

§ 6

Zvláštní  způsoby rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a
nákladů na poskytování teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce

(1)  Není-li  možné  v  zúčtovací  jednotce  s vlastním zdrojem tepelné
energie  nebo  s  vlastní  předávací  stanicí určit odděleně náklady na
tepelnou   energii   na   vytápění   a   náklady  na  tepelnou  energii
spotřebovanou na ohřev užitkové vody, připadne 60 % nákladů na tepelnou
energii  na  vytápění  a  40  %  nákladů  na  tepelnou energii na ohřev
užitkové vody.

(2)  Na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění
rozúčtovává vlastník základní složku nákladů podle § 4 odst. 2; na byty
a  nebytové  prostory odpojené od vnitřního rozvodu teplé užitkové vody
rozúčtovává vlastník základní složku nákladů podle § 5 odst. 3.

(3)   Náklady   na  poskytování  teplé  užitkové  vody  odebrané  přímo
jednotlivými  konečnými spotřebiteli ve společných prostorách zúčtovací
jednotky,  kde  jsou  instalovány  vodoměry, rozúčtuje vlastník na tyto
konečné spotřebitele podle evidence spotřeb; pokud nejsou ve společných
prostorách   zúčtovací  jednotky  instalovány  vodoměry,  rozúčtují  se
náklady těmto konečným spotřebitelům způsobem, který stanoví vlastník.

(4)  Při  poruše  měřiče  tepelné  energie,  indikátoru  vytápění  nebo
instalovaného  vodoměru  vlastník  spotřební  složku  za  dobu  poruchy
stanoví   podle   údajů  dvou  z  klimatického  hlediska  srovnatelných
zúčtovacích období.

(5)  Dojde-li  ke  změně  konečného  spotřebitele v průběhu zúčtovacího
období a nejsou-li známy odečty k termínu změny, vlastník rozdělí

a)  spotřební  složku  nákladů  na  tepelnou  energii na vytápění podle
skutečné  klimatické  náročnosti  příslušných  částí zúčtovacího období
před  a  po  termínu změny konečného spotřebitele; nejsou-li tyto údaje
známy, podle přílohy č. 3 k této vyhlášce,

b)  základní  složku  nákladů  na tepelnou energii na vytápění v poměru
počtu  dnů  vytápění  bytu  nebo  nebytového prostoru před a po termínu
změny konečného spotřebitele,

c)  spotřební  složku  nákladů na tepelnou energii na poskytování teplé
užitkové  vody  včetně  nákladů  na spotřebovanou vodu podle průměrného
počtu  osob a počtu dnů zúčtovacího období, v případě rozúčtování podle
podlahové   plochy  jen  podle  počtu  dnů  zúčtovacího  období,  které
připadají  na  původního a nového konečného spotřebitele, nedohodnou-li
se původní a nový konečný spotřebitel jinak,

d)  základní  složku  nákladů  na tepelnou energii na poskytování teplé
užitkové  vody  podle  počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na
původního a nového konečného spotřebitele.

(6) Nemá-li zúčtovací jednotka, byt či nebytový prostor svého konečného
spotřebitele, rozumí se konečným spotřebitelem vlastník.

§ 7

Vyúčtování  nákladů  na  tepelnou  energii  na  vytápění  a  nákladů na
poskytování teplé užitkové vody konečným spotřebitelům

(1)  Náklady  na  tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování
teplé  užitkové  vody  připadající  na konečné spotřebitele v zúčtovací
jednotce  se  vyúčtovávají  nejméně  jednou ročně, a to nejpozději do 4
kalendářních  měsíců  po  uplynutí  zúčtovacího období. V tomto termínu
vlastník  zajistí,  aby  s  konkrétním vyúčtováním byl písemně seznámen
konečný spotřebitel.

(2) Ve vyúčtování vlastník uvede

a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepelné energie na vytápění,
spotřebu  tepelné energie na ohřev užitkové vody v GJ a množství vody v
m3 spotřebované na poskytování teplé užitkové vody,

b)  za  zúčtovací  jednotku odděleně jednotkové ceny tepelné energie na
vytápění  a tepelné energie spotřebované na ohřev užitkové vody v Kč/GJ
a vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3,

c)  za  zúčtovací  jednotku  celkové  náklady v Kč odděleně na tepelnou
energii  na  vytápění  a  na  tepelnou  energii  spotřebovanou na ohřev
užitkové  vody  a  na  vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové
vody,  podíly  základních  a  spotřebních  složek  nákladů  na tepelnou
energii  na  vytápění  a  nákladů  na tepelnou energii spotřebovanou na
ohřev užitkové vody v % a Kč,

d)  podlahovou  plochu  a  započitatelnou  podlahovou  plochu zúčtovací
jednotky  a  bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele v m2, v
případě poskytování teplé užitkové vody průměrný počet osob užívajících
byt  či  nebytový  prostor  konečného spotřebitele a za celou zúčtovací
jednotku  v  zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů
instalovaných měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění zúčtovací
jednotky  a  bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele, součet
náměrů   instalovaných   vodoměrů   za   zúčtovací   jednotku  a  náměr
instalovaného  vodoměru  (vodoměrů)  teplé  užitkové  vody  v  bytě  či
nebytovém  prostoru  konečného  spotřebitele a ve společných prostorách
zúčtovací   jednotky  rozúčtovávaných  přímo  mezi  jednotlivé  konečné
spotřebitele podle evidence spotřeb v m3,

e)   spotřebu   tepelné  energie  na  vytápění  za  zúčtovací  jednotku
vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy,

f)  podíly  nákladů  připadající  na  konečné  spotřebitele  s uvedením
základních  složek,  spotřebních  složek a celkových nákladů v Kč, a to
zvlášť  na  tepelnou  energii na vytápění, na tepelnou energii na ohřev
užitkové  vody  a  na  vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové
vody,

g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo
započitatelné  podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru
a pro přepočty odečtů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění u
konečného spotřebitele,

h)  výši  a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení
rozdílu  mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného
spotřebitele,

i)  lhůtu  a  způsob  uplatnění  reklamací  proti  vyúčtování  konečným
spotřebitelem; tato lhůta nesmí být kratší než 21 dnů,

j)  způsob  finančního vypořádání nedoplatku nebo přeplatku vypočteného
podle písmena h).

(3)  Vlastník seznámí konečného spotřebitele na jeho žádost s podklady,
ze kterých vyúčtování vychází, případně se způsobem rozúčtování nákladů
na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové
vody mezi ostatní konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.

(4)  Po  uplynutí  lhůty pro uplatnění reklamací konečných spotřebitelů
vlastník  do  30  dnů  provede  v případě jím uznaných reklamací opravu
vyúčtování nedoplatku nebo přeplatku záloh, s kterou neprodleně písemně
seznámí konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.

(5) Nedoplatek a nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování podle odstavce
2  písm. h) je splatný do 7 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího
období.  Pokud  byly  uplatněny  reklamace,  které  vlastník  uznal, je
konečný  nedoplatek  nebo  přeplatek  splatný nejdéle do 8 kalendářních
měsíců po uplynutí zúčtovacího období.

§ 8

Rozúčtování  nákladů  na  tepelnou  energii  na  vytápění a rozúčtování
nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele za
zúčtovací období, které započalo přede dnem účinnosti této vyhlášky, se
provede podle právního předpisu platného k 31. prosinci 2001.^5)

§ 9

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.

Ministr:

Ing. Lachnit, CSc. v. r.

Příl.1

A.

Koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy

1.  místností  bytů  a  nebytových prostorů, v nichž je otopné těleso a
které se liší způsobem jejich využívání
+---------------------------------+----------------+
|Druh místnosti                   |Koeficient [ - ]|
+---------------------------------+----------------+
|v bytě                           |      1,0       |
+---------------------------------+----------------+
|ve skladě                        |      1,0       |
+---------------------------------+----------------+
|v kanceláři                      |      1,2       |
+---------------------------------+----------------+
|ve zdravotním středisku          |      1,2       |
+---------------------------------+----------------+
|v mateřské školce                |      1,2       |
+---------------------------------+----------------+
|ve výstavním sále                |      1,2       |
+---------------------------------+----------------+
|v prodejně                       |      1,3       |
+---------------------------------+----------------+
|v obchodním domě                 |      1,3       |
+---------------------------------+----------------+
|v učebně                         |      1,3       |
+---------------------------------+----------------+
|v tělocvičně                     |      1,3       |
+---------------------------------+----------------+
|v dílně                          |      1,3       |
+---------------------------------+----------------+
|v restauraci, kavárně, vinárně   |      1,4       |
+---------------------------------+----------------+

a)  Koeficienty  podle  tabulky  se  použijí i pro místnosti s obdobným
způsobem využívání.

b)  Pro místnosti s nižší výpočtovou vnitřní teplotou ti (garáže apod.)
se  zohledňující  součinitel s, kterým se vynásobí příslušný koeficient
této místnosti, stanoví podle vzorce:
     ti - tes
s = ---------- [ - ],
    tis - tes

     kde je
     s    -  součinitel [ - ]
     ti   -  teplota  [st. C],  na  kterou  má být  podle projektu
             vytápěna    předmětná    místnost;    není-li    údaj
             k dispozici, pak podle platných technických norem
     tes  -  průměrná teplota venkovního vzduchu [st. C] v otopném
             období podle dlouhodobého průměru
     tis  -  průměrná vnitřní  výpočtová teplota [st.  C] ústředně
             vytápěných   obytných  místností   v  otopném  období
             (zpravidla +20 st. C)

2.  místností  bytů a nebytových prostorů, v nichž není umístěno otopné
těleso  a které jsou začleněné v objektu tak, že s místnostmi s otopným
tělesem přímo sousedí
+---------------------+----------------+
|                     |Koeficient [ - ]|
+---------------------+----------------+
|jednou stěnou        |      0,1       |
+---------------------+----------------+
|dvěma stěnami        |      0,2       |
+---------------------+----------------+
|třemi stěnami        |      0,35      |
+---------------------+----------------+
|čtyřmi stěnami       |      0,5       |
+---------------------+----------------+
|pěti a více stěnami  |  0,75 - 1,0    |
+---------------------+----------------+

a)  Stěnou se rozumí boční stěna, strop a podlaha. Má-li místnost velké
rozdíly  v  délkách  stěn  nebo sousedící místnosti nejsou podél celých
délek stěn, zvolí se koeficient úměrný hodnotám z tabulky. Za sousedící
vytápěné  místnosti  se  nepovažují chodby a schodiště společných částí
objektu, i když je v nich umístěno otopné těleso.

b)  Je-li  v  místnosti bytu či nebytového prostoru bez otopného tělesa
neizolované  potrubí  vnitřního  rozvodu  tepelné  energie  (vertikální
rozvody  přívodní  i  zpětné,  horizontální  rozvody přívodní i zpětné,
přípojky  k  otopným  tělesům  delší  jak  0,5 m), zvýší se koeficienty
stanovené dle počtu stěn o hodnotu navýšení stanovenou podle vzorce
        5S
  n = ------- [ - ],
        A

  kde je
  n    -  navýšení [ - ]
  S    -  povrch potrubí [m2]
  A    -  započitatelná podlahová plocha místnosti [m2],

přičemž výsledný koeficient včetně navýšení nemůže být větší než 1,0 (k
+ n ≤ 1).

c)   V  zúčtovací  jednotce,  ve  které  mají  byty  srovnatelný  počet
místností,  velikost, uspořádání a podíl nevytápěných prostor, je možné
pro  rozúčtování  základní  složky  nákladů na vytápění uplatnit jejich
podlahovou plochu.

B.

Koeficienty  pro  stanovení  podlahové  plochy  nebytových prostorů pro
rozdělení  základní složky nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na
ohřev užitkové vody

Koeficienty  pro  výpočet  podlahové  plochy  nebytových  prostorů  pro
rozdělení základní složky nákladů na teplou užitkovou vodu se stanovují
odborným posouzením podle rozsahu odběru a způsobu užití teplé užitkové
vody.

Příl.2
Výpočet spotřební složky nákladů na vytápění podle § 4 odst.7
a na poskytování teplé užitkové vody podle § 5 odst.7

     se provede podle vzorce

           X . Sc . Pni
     Sni = ------------ [ Kč ],
               Pc

     kde je
     Pc   -  celková plocha v zúčtovací jednotce [m2]
     Pni  -  plocha  konkrétního  bytu  nebo  nebytového prostoru,
             u něhož není znám údaj z měření, [m2]
     Sc   -  celková   spotřební  složka   nákladů  za   zúčtovací
             jednotku [Kč]
     Sni  -  spotřební složka nákladů připadající na konkrétní byt
             nebo  nebytový  prostor,  u   něhož  není  znám  údaj
             z měření, [Kč]
     X    -  násobek zvýšení (podle § 4 odst. 7 hodnota 1,6, podle
             § 5 odst. 7 hodnota ^3)

     Poznámka:
     Při stanovení nákladů na vytápění podle  § 4 odst. 7 se za Pc
a Pni  dosazuje  započitatelná  podlahová  plocha.  Při  stanovení
nákladů na poskytování teplé užitkové vody podle § 5 odst. 7 se za
Pc a Pni dosazuje podlahová plocha.

   Příl.3

   Dlouhodobé měsíční průměry klimatické náročnosti
 +------------+---------+--------------+---------+
 |    Měsíc   |    %    |   Měsíc      |    %    |
 +------------+---------+--------------+---------+
 |   leden    |   19    |   červenec   |    0    |
 +------------+---------+--------------+---------+
 |   únor     |   16    |   srpen      |    0    |
 +------------+---------+--------------+---------+
 |   březen   |   14    |   září       |    1    |
 +------------+---------+--------------+---------+
 |   duben    |    9    |   říjen      |    8    |
 +------------+---------+--------------+---------+
 |   květen   |    2    |   listopad   |   14    |
 +------------+---------+--------------+---------+
 |   červen   |    0    |   prosinec   |   17    |
 +------------+---------+--------------+---------+

1)  §  2  odst.  2  písm. c) bod 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách
podnikání  a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně
některých zákonů (energetický zákon).

2) § 2 odst. 2 písm. c) bod 11 zákona č. 458/2000 Sb.

3)  Zákon  č.  526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.,
zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 141/2001 Sb.

4) § 2 odst. 2 písm. c) bod 4 zákona č. 458/2000 Sb.

5)  Vyhláška č. 245/1995 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a
dodávku  teplé  užitkové  vody  včetně rozúčtování nákladů na objekty a
mezi konečné spotřebitele, ve znění vyhlášky č. 85/1998 Sb.

Vložil 1b82ae Petr Hájek (bez ověření), 26. Říjen 2019 - 11:54

Našli jste na webu SeznamSVJ.cz také vaše SVJ?

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".