Před dvěma roky jsem koupil pěkný byt v panelovém domě na tradičním sídlišti z 80. let. Dům na první pohled vypadá vizuálně dobře, vše je nově opravené, vč. vchodů, výtahů a vymalovaných chodeb. Okolo domu udržovaný park s pěknou zelení. Správce se o dům stará a obyvatelé jsou spokojení, což vám při oslovení rádi sdělí. Takříkajíc radostné bydlení. O dům se stará staré bytové družstvo typu SBD, které je rovněž pověřeným vlastníkem SVJ. V domě má už jen dva byty, což představuje 3 % podílů.

Po určité době jsem začal narážet na určitá „ale“ související s řízením SVJ, které při koupi bytu na první pohled neprohlédnete (byť samozřejmě můj právník prováděl právní prověrku nemovitosti a na nic podezřelého nenarazil).

První rána nastala před výročním shromážděním, kdy pozvánka dorazila bez podkladů, na což jsem nebyl z minulého domu zvyklý (podklady se vždy přikládaly, objemnější dokumenty měl předseda k zapůjčení). Zavolal jsem na správu družstva, zda bych se nemohl přijít na podklady podívat, že mě to zajímá. Bylo mi odpovězeno, že žádné podklady nejsou. To mě překvapilo, protože na programu byly body kamerový systém, výměna vodoměrů, nové stanovy SVJ a schválení nové smlouvy o obstarávání správy domu. Návrh stanov jsem našel na webu družstva. Poslal jsem ještě e-mail, zda by mi neposlali návrh smlouvy, přišla mi odpověď, že smlouvu posílat nesmí. Přečetl jsem stanovy a poslal řediteli družstva pět přípomínek, ale neodpověděl.

Na schůzi jsem toto pracovníkům družstva, kteří vedli schůzi, vyčetl. V bodě programu Schválení stanov jsem se je pokusil trochu rozebrat, ale pracovnice družstva mě zastavila, že sál je pronajatý jen na hodinu a na to není čas, že jsem mohl připomínky poslat dopředu. Informoval jsem, že připomínky jsem poslal. Lidé mě začali okřikovat, abych nerejpal a nevyvolával bouře. Pro stanovy a smlouvu zvedli všichni ruce PRO, já jediný hlasoval PROTI, asi pět lidí se zdrželo.

Měsíc po schůzi jsem napsal na družstvo, zda by nebyli tak laskaví a poslali mi zápis. Odpověděli mi, že podle stanov vlastníci nemají právo držet ve své dispozici dokumenty SVJ, ale že mohu přijít v úřední hodiny nahlédnout. Dorazil jsem a zápis jsem si chtěl vyfotit mobilem, stihl jsem vyfotit jen první stránku, protože pracovnice mi zápis zabrala a hlasitě mě okřikla, že jsem byl poučen, že nesmím kopírovat.

To bylo vloni.

Letos na jaře jsem SVJ na adresu sídla písemně vyzval k umožnění nahlédnutí do účetnictví za poslední 3 roky, do aktuálně účinných smluv a zápisů ze schůzí za posledních 15 let. Následně jsem jiným dopisem SVJ vyzval k nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování (v dopise jsem vyjmenoval, že bych rád viděl smlouvy s dodavateli a faktury od nich). Na druhý dopis nepřišla vůbec žádná odpověď. Na první dopis jsem obdržel telefonát ze sekretariátu ředitele, který mohu shrnout do věty: Pane, vy jste se zbláznil, snad si nemyslíte, že jsme tady od toho, abychom ukazovali účetnictví každému, kdo si to umane, vy nemáte co do faktur koukat, my musíme hlídat obchodní tajemství, chránit osobní údaje lidí, vy vůbec nevíte, za co všechno my neseme odpovědnost.

To už mi ruply nervy. Oslovil jsem advokátní kancelář, která mi sepsala předžalobní výzvu a odeslala jí. Odpověď nepřišla.

V září jsem poslal žádost, aby na schůzi byl zanesen bod programu Kontrola hospodaření. Když dorazila pozvánka, takový bod na ní samozřejmě nebyl.

Minulý týden bylo shromáždění. V bodě Různé jsem stručně popsal svou anabázi. Přečetl jsem návrh usnesení, který mi sepsal právník: Shromáždění uděluje pokyn předsedovi společenství, aby umožnil vlastníkovi nahlédnutí do… vč. pořízení kopií vlastním fotoaparátem.

Pracovnice družstva už asi byla připravena a napadala mě, že zatežuji družstvo nesmyslnými požadavky. Podle mého názoru o obtěžování nemůže být řeč, pouze jsem odeslal několik e-mailů a 4 dopisy. Sám řídím tým lidí ve firmě a vím, co znamená „zatěžování administrativou“.

Další vývoj mi však vyrazil dech: když jsem požádal, aby shromáždění o mém návrhu usnesení hlasovalo, pracovnice družstva odpověděla, že to teda nedovolí. Začala mě napadat, že jsem také chtěl výpisy z bankovního účtu a že by tím družstvo porušilo bankovní tajemství. Lidé se začali ozývat, že si nepřejí, abych se koukal na jejich bankovní účet. Snažil jsem se vysvětlit, že se nebudu dívat do jejich bankovního účtu, ale na výpisy z účtu SVJ. Že v účetnictví a ve smlouvách žádné osobní údaje neuvidím a že chci nahlédnout jen pro svoji potřebu a za účelem kontroly hospodaření. Uvedl jsem příklad z minulého domu, kde jsem bydlel a kde správce každý měsíc posílá e-mailem výstupy z účetnictví. Okřikla mě paní, abych se tam teda vrátil, když se mi tu nelíbí. Bylo to marné. V tomto momentě se mě zastal starší pán (inženýr), který řekl, že si sice také nepřeje, aby někdo cizí viděl jeho osobní údaje, ale rozumně argumentoval, že návrh k hlasování může podat kdokoli a řídící schůze nemůže rozhodovat, o čem se bude hlasovat. Pracovnice družstva dala tedy hlasovat. Výsledek hlasování: PRO jeden (já), PROTI všichni, několik lidí se zdrželo hlasování (vč. pána, který se mě zastal).

Nyní jsem před poněkud schizofrénním rozhodnutím, zda na SVJ (tedy de facto sám na sebe) podat žalobu o umožnění nahlížení. Už nemám jinou možnost, všechny představitelné kroky jsem vyčerpal.