Tak prý příjem z pronájmu společné části domu nemůže být příjmem SVJ. To je novina! Vždyť § 9a ZoVB výslovně umožňoval, aby SVJ(2000) uzavíralo smlouvy „… k nájmu v případech nájmu společných částí domu …“. Takových smluv jsou dnes tisíce. Kdopak nám najednou tvrdí, že to nejde, a pročpak?

Nařízení vlády č. 366/2013 Sb. přišlo s tvrzením, že příjem z pronájmu není příjmem SVJ. To už tu jednou bylo: už před lety bylo totéž obsaženo v popleteném (a již zrušeném) sdělení MF č.j. 281/55 462/2002 k účtování SVJ.

Tvrzení o pronájmech je v rozporu se zákonem č. 586/1992 o daních z příjmů a s dosavadní konstantní judikaturou – a hlavně je v této části absolutně neplatné pro nedostatek zákonného oprávnění.

Zákon č. 89/2012 Sb. udělil vládě pouze zmocnění „stanovit podrobnosti“. Nic jiného nebyla vláda oprávněna učinit. Viz příslušné ustanovení NOZ:

Vláda tedy neobdržela zákonné zmocnění k tomu, aby uložila novou, v zákonu neuvedenou povinnost právnické osobě či vlastníkům jednotek. Stanovit podrobnosti je něco jiného než stanovit povinnost (zákonný zákaz zcela nad rámec zákona). Povinnosti mohou být v tomto státě uloženy pouze zákonem, viz Listina základních práv a svobod.

Kdyby zákonodárci chtěli uložit nějaký zákaz ohledně pronájmů, mohli jej vložit přímo do NOZ, nebo do zákona o daních z příjmů. Ale neudělali to. Vládní ouředníci překročili svá oprávnění. Takových školáckých právních chyb je v poslední době čím dál víc. A právníci mlčí. Tomu říkám prasečí právo.

Je tedy jen otázkou času, kdy tato část NV č. 366/2013 Sb. bude napadena u Ústavního soudu a zrušena pro rozpor s ústavním pořádkem ČR.

lake

_{P.S.: Ústavní soud nedávno zrušil – ze shodného důvodu – vyhlášku MZ ohledně délky lázeňských pobytů. Zdůvodnění, které ÚS použil, by se dalo aplikovat i na tento případ: ÚS se ztotožnil se základní námitkou senátorů, podle níž by problematiku měl upravovat zákon či jeho příloha, a nikoliv pouhý podzákonný předpis. Ministerský či vládní ouředník zkrátka není oprávněn hrát si na zákonodárce.}