Portál společenství vlastníků jednotek - Chyby soudců: 26 Cdo 3168/2023 - aneb hlupačky v talárech - Comments

Chyby soudců: 26 Cdo 3168/2023 - aneb hlupačky v talárech - Posílení postavení člena SVJ

Roro — Sat, 05 Jul 2025 22:41:12 +0200

Justine,

ozačujte své názory jako své domněnky.

Pokud Nejvyšší soud shledává ustanovenní stanov SVJ „Nedoručí-li člen Společenství vyjádření včas, platí, že s návrhem nesouhlasí.“ platným a z platnosti tohoto ustanovení vychází, potom nelze nic namítat. Jedná se o ustanovení rozumné. Je vidět, že sepisu stanov byla věnována náležitá pozornost. Tak tomu v mnoha SVJ bohužel není.

Rozebereme-li totiž toto ustanovení, nutně nahlédneme, že se vztahuje i na případ, kdy člen společenství své vyjádření nedoručí vůbec. Toto ustanovení tak výrazným způsobem posiluje postavení člena SVJ. A to je jenom dobře.

Chyby soudců: 26 Cdo 3168/2023 - aneb hlupačky v talárech - 26 Cdo 3168/2023: Chyba hlupaček v talárech 2

Justitianus — Tue, 08 Apr 2025 17:57:26 +0200

Judikát tří sudiček je také v rozporu s úmyslem zákonodárce. Soudkyně tento úmysl nepochopily, případně se jím vůbec nezabývaly.

Jaký důvod měl racionální zákonodárce k tomu, že v § 1209 zavedl podmínku „přehlasovaného vlastníka“? Odpověď je jednoduchá:

Zákonodárce se snažil eliminovat zbytečné soudní spory, vyvolané línými a nezodpovědnými vlastníky jednotek. Takový nezodpovědný vlastník jednotky se zpravidla nezajímá o dění v SVJ, nestará se o svůj majetek, nechodí na shromáždění a nehlasuje na něm, ani se neúčastní hlasování mimo zasedání. Pak – když je už vše hotovo a rozhodnuto – chytnou v něm saze, kritizuje a snaží se přes žaloby a soudy zvrátit přijaté rozhodnutí.

Zákonodárce dal najevo, že takovýto nezodpovědný (nepřehlasovaný) vlastník si nezaslouží soudní ochranu. Své námitky a nesouhlasy měl projevit tehdy, když se o záležitosti jednalo a hlasovalo v rámci SVJ. Soudy nejsou určeny k tomu, aby dodatečně napravovaly to, co vlastník zanedbal svou leností a lhostejností. Neboť:
Vigilantibus iura scripta sunt.
Kdo se nestará o svá práva, ten o ně přichází.
Každý nechť si střeží svá práva.

Judikát Nejvyššího soudu 26 Cdo 3168/2023 sudiček Dýškové, Jackwerthové a Brzobohaté jde přímo proti tomuto úmyslu zákonodárce.

Už dnes jsou soudy přetíženy. Řešení sporů netrvá týdny či měsíce, ale táhne se po celé roky. A do toho přišly tři hloupé sudičky – a otevřely přístup k soudu všem lhostejným a nezodpovědným lenochům, kteří ignorují existenci SVJ a existenci pravidel rozhodování. Ty tři neznají zákon, nedokáží jej interpretovat, nebo jej svévolně znásilňují.

Neexistuje žádný rozumný ani spravedlivý důvod, proč by za „přehlasovaného vlastníka“ měl být považován každý líný lempl, který se nestará o svůj majetek a pak dodatečně prudí a zdržuje (a tím zbytečně zatěžuje soudy).

Navrhuji Dýškovou, Jackwerthovou a Brzobohatou na titul „Nejhorší soudce roku“.

Justitianus

Chyby soudců: 26 Cdo 3168/2023 - aneb hlupačky v talárech - 26 Cdo 3168/2023: Chyba hlupaček v talárech 1

Justitianus — Sat, 05 Jul 2025 18:01:41 +0200

Při posouzení zda vlastník je „přehlasovaný“ je třeba vyjít z ustanovení NOZ o rozhodování mimo zasedání a z konstantní judikatury, která již v roce 2009 upřesnila pojem „přehlasovaný vlastník“.

Tři sudičky Dýšková, Jackwerthová a Brzobohatá totiž totálně popletly dvě odlišné záležitosti:

podmínky pro přijetí (schválení) předloženého návrhu,
podminky pro označení vlastníka jako „přehlasovaného vlastníka“ ve smyslu § 1209.

Jde o dvě naprosto odlišné záležitosti, které mají odlišné obsahy, hodnotí se odlišnými způsoby za splnění odlišných podmínek, a jsou upraveny v odlišných ustanoveních zákona. V praxi se to projevuje takto:

Pro přijetí návrhu mimo shromáždění je nutné, aby se pro přijetí návrhu vyjádřila nadpoloviční většina hlasů z celkového počtu hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže zákon stanoví, že se počítá z celkového počtu vlastníků jednotek (§ 1214).
Pro přiznání procesního postavení přehlasovaného vlastníka je nutné, aby se tento vlastník jednotky vyjádřil na listině (§ 1212), tedy aby platně hlasoval buď „PRO“, nebo „PROTI“ [1].

☀ Podle 2012/89/§1211/3 platí, že návrh musí obsahovat alespoň návrh rozhodnutí, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má vlastník jednotky VYJÁDŘIT.
☀ Podle 2012/89/§1212 platí, že k platnosti hlasování se vyžaduje VYJÁDŘENÍ vlastníka jednotky s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině obsahující plné znění návrhu rozhodnutí.

➡️ Z uvedeného plyne, že pro účast vlastníka na hlasování je nutné, aby se k předloženému návrhu VYJÁDŘIL; to znamená, aby doručil listinu zpět se svým podpisem, a aby na této listině jednoznačně vyjádřil svůj postoj k návrhu – buď kladně, nebo záporně.

Vzhledem k tomu, že zákon stanoví jednoznačně kdy je splněna podmínka účasti na hlasování mimo zasedání, je vyloučeno konstruovat pomocí pouhých stanov nevyvratitelnou právní domněnku, která tvrdí opak a je v rozporu se zněním NOZ i LZPS.

Jde o zakázané ujednání, které porušuje veřejný pořádek, neboť vlastníkovi odnímá právo na svobodu projevu, zaručené Listinou základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), viz § 2012/93/2/§17 [2].
Jde o zakázané ujednání, které porušuje i „právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti“. Tento zákaz je obsažen v ustanovení 2012/89/§1/2.

Pouhé nedoručení hlasovací listiny ve stanovené lhůtě tedy NENÍ vyjádřením vlastníka jednotky ve smyslu zákona. Jde nepochybně o zdržení se vyjádření. Pouhá neúčast na hlasování znamená, že vlastník nevyjádřil nijak svou vůli navenek a nestal se tedy přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1209.

Tři sudičky nerozpoznaly, že ono ustanovení ve stanovách je nulitní (podle § 245 se na tuto část stanov hledí, jako by nebyla přijata).

Ano, někteří soudci (i soudkyně) jsou blbové v talárech ......

Poznámka 1: Přehlasovaným vlastníkem totiž může – podle okolností – být ten vlastník, který se vyjádřil „PRO“ (jestliže návrh nebyl přijat), nebo ten, kdo se vyjádřil „PROTI“ (jestliže návrh byl přijat).

Poznámka 2: Podle Listiny základních práv a svobod platí, že svoboda projevu je zaručena. Ke svobodě projevu náleží jak právo projevit se, tak i právo neprojevit se (právo mlčet). Rozhodnutí nehlasovat je také součástí tohoto práva. Jinak řečeno: je vyloučeno nutit svobodného občana, aby se vyjádřil; takové praktiky byly běžné ve středověku, a k dosažení cíle byly používány různé druhy mučení. Dnes naštěstí platí jiná pravidla. Vlastníkovi jednotky nemůže být pouhými stanovami přikázáno, že povinně souhlasí (či nesouhlasí) s předloženým návrhem. Jde tedy o nepřípustný zásah do osobnostních práv jednotlivce.

Chyby soudců: 26 Cdo 3168/2023 - aneb hlupačky v talárech

Justitianus — Mon, 07 Apr 2025 20:13:37 +0200

Mnohokrát jsem se vyjádřil, že někteří soudcové jsou hlupáci v talárech.

Teď zde máme opět jeden zajímavý případ: tři sudičky Dýšková, Jackwerthová a Brzobohatá nebyly schopny rozpoznat nulitní část stanov SVJ. Jejich vadné rozhodnutí je v příkrém rozporu s českým právem.

Jde o zpackaný judikát Nejvyššího soudu 26 Cdo 3168/2023 ze dne 21.02.2024.

Soudkyně totiž začaly zmateně mudrovat nad jednou větou ve stanovách SVJ, upravující platnost hlasů při hlasování mimo zasedání (per rollam). Nulitní věta ve stanovách SVJ zní takto:

„Nedoručí-li člen Společenství vyjádření včas, platí, že s návrhem nesouhlasí.“

Tato část stanov je nepochybně nicotná hned třikrát: je nicotná podle 2012/89/§1/2, také je nicotná pro rozpor s 2012/89/§1212, věta první, a je nicotná pro rozpor s článkem 17 Listiny základních práv a svobod.

Prvořadým úkolem soudkyň bylo rozpoznat nicotnost (nulitnost) této části stanov. Na takovou nicotnou část stanov se hledí, jako by nebyla. V tom ovšem Dýšková, Jackwerthová a Brzobohatá mizerně selhaly. Prohlásily totiž tuto nicotnou část stanov za platnou a nadále z ní vycházely. Školácký omyl! Podívejme se co o takovém případu praví zákon, teorie i soudní praxe:

2012/89/§245
Na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

„Nicotné (nulitní)17 je usnesení shromáždění ex definitione tehdy, je-li postiženo vadou tak zásadního významu, že ve skutečnosti o žádné právní jednání nejde. Obecně vzato, lze za nicotná usnesení pokládat především takové pakty, které přijalo shromáždění, ačkoliv do jeho působnosti vůbec nenáleží. Za nicotné usnesení shromáždění lze považovat takové usnesení, které pro svoji vadu nevyvolává žádné právní účinky.“
T. Dvořák v odborném článku https://karolinum.cz/…7_3_0007.pdf

„Soudní praxe se již ustálila v závěru, že § 245 o. z., který definuje vady, pro které se na rozhodnutí členské schůze nebo orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato (jde o rozpor rozhodnutí s dobrými mravy, změnu stanov v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do jeho působnosti), se podle § 1221 o. z. použije i v poměrech společenství vlastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod číslem 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021). Rozhodnutí, na která se hledí, jako by nebyla přijata, jsou označována jako nicotná (nulitní), nevyvolávají žádné právní následky, nikoho nezavazují, nemohou konvalidovat. Z procesního hlediska pak vyplývá z § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), že zjistí-li soud v průběhu řízení o vyslovení neplatnosti orgánu právnické osoby, že na rozhodnutí se hledí, jako by nebylo přijato, rozhodne i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu nejde (…).
Zjistí-li soud v průběhu řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků, že rozhodnutí je zdánlivé, rozhodne z úřední povinnosti, že o rozhodnutí shromáždění nejde (§ 90 odst. 1 z. ř. s.).“
Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 3352/2021 ze dne 20.07.2022

Důsledkem zpackaného judikátu je, že vlastník, který nebyl „přehlasovaným vlastníkem“ podle 2012/89/§1209/1, dostal překvapivým a protizákonným rozhodnutím senátu č. 26 NS možnost brojit proti již přijatému většinovému rozhodnutí shromáždění.

Nižší soudy se bohužel budou napříště držet vadného judikátu NS, takže chyba tří sudiček dopadne na všechna SVJ při budoucích hlasováních per rollam. Školácký omyl soudkyň NS se tedy bude šířit dál a dál, pokud i jiní soudci budou jednat stejně – to jest jako nemyslící hlupáci.

Justitianus