Portál společenství vlastníků jednotek - A teď ta o české instanci právního státu - Comments

A teď ta o české instanci právního státu - O české instanci právního státu 6

Justitianus — Tue, 14 May 2024 08:46:18 +0200

Zřejmě je zapotřebí, abych vyvrátil omyly, které v úvodním příspěvku nasekala paní Misme. A je zřejmé, že těch jejích chyb a omylů je velké množství.

Misme: „jsem se domáhala pouze a výlučně informací o hospodaření, které má vliv na má osobní vydání v souvislosti se členstvím v tomto společenství … bydlení v bytě vázaného na „družstevní podíl“ …“

Naprostý nesmysl. Je-li Misme nájemkyně družstevního bytu, pak má družstevní podíl – ale není členem společenství vlastníků a nebydlí ve vlastním bytě. Je-li Misme členkou společenství vlastníků a bydlí ve vlastním bytě – pak ovšem její bydlení není vázáno na žádný „družstevní podíl“.

Misme: „Zcela v nedbalkách mě však zastihla teze o „užším a širším“ významu termínu „vyúčtování“, když tuto (…) nemohu komentovat jinak, než cílenou svévoli soudců.“

Soud vůbec nerozhodoval o definici pojmu vyúčtování, nýbrž o aplikaci přechodového ustanovení zákona o službách. Podle 2013/67/§14/2 platí, že „rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů“. Dosavadním právním předpisem je míněna vyhláška č. 372/2001 Sb.. Z uvedeného plyne, že pro právní vztahy vzniklé z poskytování služeb v roce 2013 se použila vyhláška č. 372/2001 Sb., která neobsahovala žádné ustanovení o pokutách. Misme tedy neměla nárok na pokutu. O tom ji poučily soudy.

Misme: „Překvapil mě i názor soudů vyšších instancí k tomu, co lze chápat jako „vyřízení námitek“ … Vyřízením námitek tedy není uvedení věci do pořádku, ale jakákoliv reakce.“

To je přece samozřejmé. Stejně jako při reklamaci zboží nebo kterékoliv služby, námitka k vyúčtování služby může být vyřízena třemi způsoby: (1) zamítnutím námitky, (2) vystavením opravného vyúčtování pro namítajícího příjemce služby, nebo (3) vystavením nového vyúčtování pro všechny příjemce služby. Na tom není vůbec nic překvapivého ani nepochopitelného. Misme prostě nemá zákonné právo na to, aby její námitka byla vždy a za všech okolností vyřízena kladně. O tom ji poučily soudy.

Misme: „Vazbu stanovených koeficientů na energetickou náročnost místností, na tepelné ztráty, na technické charakteristiky stavební konstrukce mi žalovaný doposud nijak nedoložil. Veškeré mnou získané poznatky a skutečnosti svědčí o stanovení těchto koeficientů v rozporu s realitou, tedy chybně.“

Misme je stále směšně popletena. Poskytovatel nebyl v námitkovém řízení povinen doložt jakési „vazby stanovených koeficientů“ na cokoliv jiného. Námitku ohledně chybných koeficientů Misme před soudem neprokázala, ani se o to nepokusila. I kdyby snad tato námitka se ukázala být pravdivou, nepatří mezi námitky které by poskytovatel služby byl povinen vyřídit podle 2013/67/§8/2. Ostatně ani by nebylo přípustné měnit zpětně koeficienty pro rozúčtování za rok 2013. Podle 2013/67/§5/1 přece platí, že „změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období“.

Misme: „… podotýkám, že dopis ze dne 19. prosince 2014 (…) obsahuje nabídku nahlížení pouze do části dokumentace. … Dopis ze dne 14. června 2017 NEOBSAHUJE nabídku k nahlížení vůbec.“

Misme je totálně popletena. Poskytovatel služeb není povinen nic nabízet. Nebyl povinen učinit paní Misme žádnou nabídku – ani k nahlížení do části dokumentace, ani k nahlížení do čehokoliv jiného. Misme není tak důležitá osoba, aby si mohla dovolit nechat se prosit zda bude nahlížet, nebo nebude. A protože se rozhodla nenahlížet, neměla právo na pokutu za neumožnění nahlížet. O tom ji poučily soudy.

Misme: „… v žalobě jsem doložila dopis žalované, v němž uvádí, že část podkladů k rozúčtování nedohledala. … přímo ve spisu doložena marnost takového mého chování …“

Misme mlží, nebo lže. Misme nesmyslně požadovala jakési extra dokumenty, které neslouží ke kontrole správnosti vyúčtování a nepatří mezi podklady podle 2013/67/§8/1. Poskytovatel uvedl, že takové extra tajemné dokumenty nedohledal. Inu nedohledal, protože je nemá, nikdy je neměl, ani mu nevznikla povinnost je mít. Misme sama konstatuje „marnost svého chování“, a není divu: soudit se o to co neexistuje a na co nemám nárok – to je skutečně marnost. O tom ji poučily soudy.

Misme: „… žalovaná přeložila jakousi interní směrnici … podle níž je pokuta předsedou představenstva snížena na nějakou srandovní částku.“

Naprosto bezvyznamné sdělení. Je-li Misme nájemkyní a zároveň členkou družstva, pak řadně přijaté rozhodnutí družstva dopadá na všechny členy BD, kteří jsou příjemci služeb od družstva. Není-li Misme nájemkyní a zároveň členkou družstva, pak se jí rozhodnutí předsedy představenstva nijak netýká.

Misme: „NS takto fakticky posvětil pro poskytovatele služeb zcela bezpečný nesankcionovatelný cyklus, kdy se tento legálně vyhne povinnosti doručit řádné vyúčtování tím, že doručí vyúčtování nepřehlédnutelně vadné …“

Kecy, kecy, kecy. Jestliže se Misme nesprávně domnívá, že vyúčtování je „nepřehlédnutelně vadné“, neznamená to ještě, že by skutečně vadné bylo. Pokud snad vadné bylo, pak bylo na místě podat námitku k neřádnému vyúčtování. Vedle toho se nabízela další možnost – prokázat onu „nepřehlédnutelnou vadnost“ před soudem.

Misme: „… [poskytovatel] bude bránit příjemci služeb v provedení jeho kontroly podle závěrečné části první věty ustanovení § 8 odst. 2 ZoSl, a to nedoložením tam v odst. 1 § 8 vyjmenovaných zcela nezbytných informací, …“

Kecy, kecy, kecy. Poskytovatel je povinen doložit pouze vyjmenované informace požadované zákonem (2013/67/§8/1). Jestliže se Misme nesprávně domnívá, že má nárok ještě na nějaké další informace navíc, neznamená to ještě, že by jí nějaký vymahatelný nárok skutečně vznikl. O tom ji poučily soudy.

Misme byla úspěšná v jedné záležitosti: družstvu byla soudem uložena vymahatelná povinnost zpracovat (do tří měsíců od právní moci rozsudku) opravná vyúčtování služeb za léta 2013, 2014, 2015 a 2016.

Celkově je třeba paní Misme poděkovat za to, že se věnovala i průzkumu slepých uliček a neprůchodných postupů. Ukázala nám všem kudy cesta opravdu, ale opravdu nevede. Jiní vlastníci jednotek mohou z jejích pokusů načerpat cenné zkušenosti. I když – u českých soudů není překvapení nikdy vyloučeno …

Justitianus

A teď ta o české instanci právního státu - § 28 a násl. zákon č. 236/1995 Sb.

Almužna — Sat, 25 Mar 2023 18:28:08 +0100

Taky si přečtěte § 28 a násl. zákon č. 236/1995 Sb.

Za tu almužnu zázraky čekat nemůžete.

A teď ta o české instanci právního státu - Karma je zdarma

Misme — Sat, 25 Mar 2023 15:29:13 +0100

Ano, ano.

Pane Objasnile, máte skutečně pravdu v tom, že mám za to, že smyslem a cílem soudu je najít spravedlnost a že soudce je k tomu kvalifikovaný. Proto jsem nedomyslela, prostě mě vážně nenapadlo, že by si soudce, notabene na nejvyšší instanci soudu demokratické země s tržní ekonomikou – tu uvádím proto, že družstvo je sice z teorie zákona obchodní korporací, ale v reále asi zase moc ne, když si nemohu zkontrolovat ani podklady pro mě vystavené účty, tedy že by si soudce na nejvyšší instanci soudu mohl dovolit prezentovat svou (ne)znalost zákona, tj. včetně (ne)znalosti jeho současně platné terminologie, a že si dovolí i nepokrytě lhát o prokázaných a důkazy doložených faktech. A že když se obrátím na ústavní soud, tak tento se usnese, že soudce NS vše vysvětlil. Když navíc přihlédnu k rozsudku NS ČR 26 Cdo 3141/2021–188 (https://www.zakonyprolidi.cz/…do-3141–2021), tzn. rozsudku ze stejné doby v přibližně stejné věci, tak jediný princip rozhodování českých soudců, zde dokonce soudců v rámci jednoho senátu, který mě mě napadá, je princip ruské rulety.

Howgh.

Douška: § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, je určitou šancí, i proto jsem psala těm dvěma ministrům, když mně na takovou akci chybí přinejmenším guľe a erudice. A pak je tu ještě karma, a ta je zdarma.

A teď ta o české instanci právního státu - Co je cílem soudu

Objasnil — Tue, 21 Mar 2023 13:28:02 +0100

Paní Misme,

příčinou Vašeho spravedlivého rozhořčení by mohlo být to, že máte snad za to, že smyslem a cílem soudu je najít spravedlnost a že soudce je k tomu kvalifikovaný.

Jenže je to jinak. Smyslem a cílem soudu je výdělek zúčastněných osob (advokátů, znalců, soudců, úředníků, …) a soudce ve většině oborů, v nichž rozhoduje, kvalifikovaný není (bytové vlastnictví nevyjímaje) a jeho kvalifikaci nikdo nevyžaduje ani neověřuje. Dále se snad domníváte, že soudce píše rozsudek pro účastníky řízení. I zde je tomu jinak. Soudce píše rozsudek tak, aby uspěl u nadřízeného soudu. Na procentu jeho rozsudků potvrzených nadřízeným soudem totiž závisí jeho kariérní postup a tím i jeho výdělek. Přečtěte si zákon o soudech a soudcích.

Vy byste patrně chtěla, aby soudy rozhodovaly rychle, levně a kvalifikovaně. Jenže to je v příkrém rozporu se shora uvedeným.

A teď ta o české instanci právního státu - nejde o TECHNIKÁLIE ale o MOC!

Milan50 — Tue, 21 Mar 2023 09:36:24 +0100

Já chápu. U nás klika vychytralých, ovládla vedení SVJ a rozúčtování proto jako BONUS činí k obrazu svému. Ze 75 jednotek jich 8 není započteno do rozúčtování tepla, některým se snižuje skutečně odečtená spotřeba vody a rozúčtování podle osob se týká jen osob, které nepatří k tlupě okolo zástupců SVJ.

Vždyť není nic jednoduššího než nic nepsat, nenechat nic schválit a je hotovo Každý z nich pak ví, co tam je. To je tzv. „know how“ zejména u našeho SVJ, ale ne jenom nás. Ale ten kdo nepatří do kruhu zasvěcených, ten se musí o veškeré informace na svoje náklady a na svoje riziko SOUDIT! A rady na tomto serveru samozřejmě nelze použít – nejsou dostatečně „advokátní“ (placené) a tedy s nimi neuspějete jinde, než právě zde.

Ostatní Vaše poznámky – jsou jen TECHNIKÁLIE. O co tu jde je vlčí MOC a KONTROLU nad ovcemi. U nás zvolené do výboru SVJ nevolil potřebný počet „vlastníků s vlastním mozkem“, ale potřebný počet „ovcí na které stačí zaštěkat“

nebo je označit za členy nějaké zprofanované skupiny (babišovce, zemanovce, sp-ďáky nebo jiné škodiče krásného žití v SVJ a radosti z placení nákladů na krásné žití všem těm, co se dostali ke korýtku. Sice malému, ale přesto korýtku.)

a odsouhlasí vám co jen chcete. Hlavně když se ovce mohou pakovat hned ze shromáždění zpět k TV a básní o tom, že v dnešní a budoucí drahotě jim nebyl zvýšen příspěvek na správu 2-násobně, ale jen o 70%.

„Když jsme po prvním vyúčtování zjistili, že dva stejné byty nad sebou mají rozdíl ve vyúčtování nákladů na teplo 10 tisíc“

Kde bydlíte?

A teď ta o české instanci právního státu - Vyúčtování

asi tak — Thu, 16 Mar 2023 12:42:06 +0100

Já nechápu, proč se tak všichni brání zveřejnit to, jaké položky jdou do vyúčtování služeb. Vždyť není nic jednoduššího než to sepsat, nechat to schválit a je hotovo Každý pak ví, co tam je. Jenomže, to by všichni tí správci nemohli do vyúčtování dávat vlastní tvořivost. To je tzv. „know how“ zejména družstev, ale ne jenom jich. Ke koeficientům se vyjádřovat nehodlám, měli jsme je taky. Když jsme po prvním vyúčtování zjistili, že dva stejné byty nad sebou mají rozdíl ve vyúčtování nákladů na teplo 10 tisíc, tak jsme to všechno vyhodili do kontejneru, rozúčtovací firmu jsme vyrazili i s jejími koeficienty a máme klid.

A teď ta o české instanci právního státu

Misme — Wed, 15 Mar 2023 19:19:26 +0100

15. Březen 2023 – 19:19

Vážení přátelé, ano!

Jeden z mých sporů s mým rozúčtovatelem a vyúčtovatelem je u konce. Už od podzimu 2022, kdy mě o svém závěru informoval ústavní soud. Ale jsem děvče zvídavé a chtěla jsem ještě znát názor pana ministra MMR – toho v důsledku svého rozčarování nad posouzením případu odvolacím, dovolacím a ústavním soudem, kdy výsledku jejich posouzení rozumím tak, že tyto fakticky potvrdily legitimitu totalitních skanzenů bytových společenství a jejich netransparentního hospodaření jako regulérní a legální standard, s nímž se máme smířit, přičemž v mém případě jsem se domáhala pouze a výlučně informací o hospodaření, které má vliv na má osobní vydání v souvislosti se členstvím v tomto společenství. V důsledku koncepce družstevního hospodaření se ale musím smířit i s tím, že nebudu-li hradit neprozkoumatelné účty, o bydlení v bytě vázaného na „družstevní podíl“, kterýžto jsem pořídila za plnou tržní cenu bytu, tedy bez dotace na jeho výstavbu poskytované stavebním bytovým družstvům, přijdu.

Za MMR mi paní JUDr. Pavla Schödelbauerová, vrchní ministerský rada, poradila obrátit se na Ministerstvo spravedlnosti.

Nechala jsem však radu vrchního ministerského rady po nějaký čas stranou svých zájmů, protože jsem předpokládala, že MSp nebudu ani stát za odpověď, když problematika bydlení je doménou MMR. Ale po asistované sebevraždě v Krkonoších, k níž došlo, lze se domnívat, v návaznosti na necitlivé rozhodnutí jiného soudu v jiné věci, jsem panu ministru spravedlnosti někdy zkraje ledna 2023 napsala cosi v tom smyslu, že ta necitlivá rozhodnutí by měla být předmětem zkoumání. Můj předpoklad se ale potvrdil, odpověď MSp nedošla. Ale včera mi došla rešerše mé advokátky (k jinému sporu týchž účastníků), která, jak se ukázalo, čerpá informace i z tohoto webu, tak mě to popíchlo sepsat tento elaborát.

Jak už možná od úvodu tušíte, šlo o vyúčtování služeb spojených s bydlením v bytovém domě. Stěžejním rozsudkem se stal (aspoň podle mého názoru) rozsudek NS označený č. j. 26 Cdo 773/2022–463 (https://www.zakonyprolidi.cz/…cdo-773–2022). Co k tomu mám já? Výhrady, domnívám se, že oprávněné, a o těch se dále rozepíšu.

Z odůvodnění rozsudku 26 Cdo 773/2022–463, a to v části následující odstavec s textem: „Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy (o takové vztahy v souzené věci nejde); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.“ je zřejmé, že nemá cenu chovat se čestně a řešit problém s vyúčtováním bezodkladně, ale má-li být viník, v tomto případě vyúčtovatel potrestán, rozuměj, pokuta přesáhne výši 50.000 Kč, je potřeba vyčkat, nejlépe až do závěru promlčecí doby. V mém mikrokosmu tomu říkáme vyčůranost.

Zcela v nedbalkách mě však zastihla teze o „užším a širším“ významu termínu „vyúčtování“, když tuto při srovnání s ustanovením § 2 písm. f), úvodní kolokací § 7 ZoSl a výslovným uvedením termínu „rozúčtování“ v ustanovení § 14 odst. 2 (jež by v případě širšího významu „vyúčtování“ nemohlo, jako jeho integrální součást, vůbec být uvedeno) nemohu komentovat jinak, než cílenou svévoli soudců.

Překvapil mě i názor soudů vyšších instancí k tomu, co lze chápat jako „vyřízení námitek“, který sděluje, že v podstatě jakákoliv odpověď je jejich vyřízením. Vyřízením námitek tedy není uvedení věci do pořádku, ale jakákoliv reakce.

Pak v rozsudku máme uveden postoj nejvyššího soudu k doložení podkladů: „…zastává dovolací soud názor, že na základě učiněných skutkových zjištění nelze dovodit, že by družstvo nevyhovělo žádosti dovolatelky a neumožnilo jí prostudovat podklady k vyúčtováním služeb za léta 2015 a 2016 (podle zjištěného skutkového stavu měla dovolatelka možnost do nich nahlédnout na adrese ekonomického úseku družstva, což jí bylo známo jak z její osobní návštěvy uskutečněné 5. května 2014, tak např. z dopisů družstva z 19. prosince 2014 a 14. června 2017). Ostatně podle vyjádření jejího zástupce uvedené možnosti také využila v roce 2016 (a to i přes to, že družstvo nijak nereagovalo na její dopis z 27. dubna 2016), kdy navštívila družstvo s požadavkem na „doložení veškerých dokladů“ (srov. protokol o jednání před odvolacím soudem dne 1. října 2021 na č. l. 398 a 399 spisu); v řízení přitom nebylo ani tvrzeno (natož prokázáno), že by družstvo tomuto jejímu požadavku nevyhovělo. V předestřených souvislostech je tudíž bezpředmětná její námitka, že družstvo jí nepředložilo komplexní soubor veškerých (kompletních) listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb a pokrývajících celá zúčtovací období. Tato námitka se ve skutečnosti vztahuje k jejímu nahlížení do dokladů k vyúčtování služeb za rok 2013, tj. týká se pouze nároku A (příp. části nároku H, o němž pojednává následující odstavec); ve vztahu k nárokům EaG však nemá podle obsahu spisu žádnou vypovídací hodnotu. Z týchž příčin nebyl přiléhavý ani její odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015, což v tomto případě platí o to více, že uvedenou námitkou se izolovaně odvolávala pouze na část odůvodnění citovaného rozsudku, jež se věnovala výhradně řešení otázky formulace žalobního návrhu (tzv. petitu); o takovou otázku však v souzené věci nešlo. Z vyložených důvodů lze proto pokládat za správný právní názor odvolacího soudu, že dovolatelce nesvědčí rovněž nároky E a G.“

K tomuto uvádím, že ve své žalobě jsem věnovala bezmála celou stranu formátu A4 popisu své návštěvy pracoviště žalované v roce 2016 za účelem nahlížení do podkladů a tento text končí slovy: „Vazbu stanovených koeficientů na energetickou náročnost místností, na tepelné ztráty, na technické charakteristiky stavební konstrukce mi žalovaný doposud nijak nedoložil. Veškeré mnou získané poznatky a skutečnosti svědčí o stanovení těchto koeficientů v rozporu s realitou, tedy chybně.“

Dále k celé záležitosti ohledně nahlížení do podkladů a názoru NS nepokrytě kriticky podotýkám, že dopis ze dne 19. prosince 2014 (jde o nepřehlédnutelně pozdní dopis k zúčtovacímu období 2013) obsahuje nabídku nahlížení pouze do části dokumentace. Této nabídky, v rozporu s textem uvedeným v rozsudku, jsem využila, jak jsem uvedla a doložila důkazy (u příležitosti nahlížení nafocenými listinami) v žalobě.

Dopis ze dne 14. června 2017 NEOBSAHUJE nabídku k nahlížení vůbec.

A na závěr k nahlížení do podkladů – v žalobě jsem doložila dopis žalované, v němž uvádí, že část podkladů k rozúčtování nedohledala. Požadavek soudců na mé opakované marné pochůzky za účelem získání nezbytných informací považuji za této konstelace za absurdní, přesně řečeno šikanózní, když v tomto případě je navíc přímo ve spisu doložena marnost takového mého chování, tj. nejen k neexistenci části podkladů, ale v textu v žalobě k mé pochůzce v roce 2016.

Za výše uvedených okolností nemohu věřit v nestrannost soudů a v právní stát. A nemohu cítit důvěru a úctu přinejmenším k těm konkrétním lidem, kteří postupují výše uvedeným způsobem. Mezi námi – právními laiky, takovému projevu říkáme, že lžou.

Krátce se zastavím u doporučení NS: „Případnou újmu, jež mu mohla být způsobena tím, že „reklamované“ vyúčtování služeb nebylo provedeno řádně a včas a že poskytovatel svoje pochybení v tomto směru nenapravil ani z podnětu důvodně vznesených námitek, příjemci dostatečně kompenzuje již pokuta za prodlení se splněním povinností, jež ukládají poskytovateli služeb ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. (i na tyto povinnosti dopadá sankce zakotvená v § 13 téhož zákona – k tomu viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z 21. října 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, a z 24. listopadu 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020).“

Přímo ve spisu je uvedeno, že na jednání u OS Ostrava, na němž měl být již vynesen rozsudek, žalovaná přeložila jakousi interní směrnici, o které až do onoho jednání její právní zástupce nevěděl, podle níž je pokuta předsedou představenstva snížena na nějakou srandovní částku. Akceptoval-li by soud tuto směrnici, čemuž bych se u NS ani nemohla divit, pak v jeho rozsudku avizovanou „kompenzaci případné újmy“ nemohu vnímat jinak než zlomyslnost příslušných soudců.

A na skoro závěr si dovolím několik slov k údajné (dle NS) „nesmyslnosti“ dokládání podkladů ke zjevně vadnému vyúčtování. NS takto fakticky posvětil pro poskytovatele služeb zcela bezpečný nesankcionovatelný cyklus, kdy se tento legálně vyhne povinnosti doručit řádné vyúčtování tím, že doručí vyúčtování nepřehlédnutelně vadné, bude bránit příjemci služeb v provedení jeho kontroly podle závěrečné části první věty ustanovení § 8 odst. 2 ZoSl, a to nedoložením tam v odst. 1 § 8 vyjmenovaných zcela nezbytných informací, na případnou reklamaci jakkoliv odpoví a vyčká případné žaloby a rozhodnutí soudu, kdy bude najisto postaveno, sice pouze na zjevných vadách zřejmých jen z písemnosti, že dotčené vyúčtování není řádné a případně rozhodne o jeho povinnosti vyhotovit opravné vyúčtování, když pro nesmyslnost současně příjemci služeb zabrání v kontrole a případné další specifikaci vad a zjištění ohledně účelu vyúčtování ve smyslu ZoSl, tj. zejména dle jeho § 2 písm. e) a f).

Takto NS nejenže pozici slabší strany sporu objektivně ještě více oslabil, ale soudy vyšších instancí posvětily, že já mohu být zcela beztrestně dlouhodobě poškozována nejenom vadnými vyúčtováními, u nichž je mi nadto ještě proti smyslu ZoSl bráněno posoudit, zda na nich vyčíslenou výši nákladů lze považovat za skutečnou (nebo aspoň do jaké míry) a v důsledku toho případně se domáhat řádného finančního vyrovnání, ale i obstrukcemi a nároky žalované na organizaci mého soukromí nad rámec zákona, tj. např. po zákonných termínech, kdy mohu mít jiný program, přičemž mé područenství soudy vyšších instancí akceptovaly za normu.

Shrnutí na závěr:

Mám pochybnost, zda pro využití k účelu, jak jej implementovali soudci NS ve věci mého sporu, zamýšleli zákon o službách jeho autoři. Smyslem tohoto zákona, předpokládám, jako právní laik a příjemce služeb, by neměla být zákonem garantovaná ochrana netransparentního hospodaření poskytovatele služeb, ale garance příjemcům služeb, že si budeme moci konečně, po období, kdy tato problematika nebyla korigována zákonem a byla spojena mj. s nepřezkoumatelností tajemného know-how vyúčtovatelů, moci zkontrolovat své účty, a to díky povinnosti doložení kompletních informací k rozúčtování a vyúčtování uložené vyúčtovatelům, a dosáhnout, v případě jeho vad, nápravy, k čemuž nám je přidělen i motivační nástroj formou pokuty za nesplnění povinností.

Pro výše uvedené jsou pro mne jsou závěry vyšších instancí soudů neuvěřitelné (stát se to někomu jinému, budu mít pochybnosti o pravdivosti jeho vyprávění), kdy mimo to, že celé „šetření“ ohledně bazální účetní rutiny trvalo více než šest let, když v jeho závěru se dovím, že přestože je známo a v řízení prokázáno důkazy a výpověďmi svědků protistrany, že přinejmenším část údajů, z nichž vyúčtování vychází, je „vymyšlená“, tj. přinejmenším ty údaje, pro něž podklady neexistují, přitom jde o údaje k rozúčtování nejdražší služby, kterou je dodávka tepla, jsem já označena za viníka toho, že jsem se s podklady neseznámila; že k naplnění povinnosti dle § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. postačí, když poskytovatel služeb zašle dalece po konečném termínu a urgencích sice nabídku, ale nepokrývající potřeby kontroly, tzn. neumožňující kontrolu provést; že tato nabídka má (pro mne rozhodně) překvapivou univerzální účinnost i pro následná období, když já musím písemně žádat pokaždé; že vyřízením reklamace a vypořádáním námitek je jakákoliv odpověď; že pod termínem „vyúčtování“ je ve skutečnosti skryto něco jiného než příslušný zákon definuje a jak s termínem v celém svém textu pracuje; že v případě prokázání vady na písemnosti přestává existovat právo na prozkoumání věcné správnosti „vyčíslení skutečné výše nákladů“… nezbývá mi než po více než šesti letech, požaduji-li naplnění svého práva a, jak se domnívám, pravého úmyslu zákona č. 67/2013 Sb., zahájit řízení k fakticky totožnému (na podkladě opravných vyúčtování) znova, a to včetně nevím jak dokladovatelných pochůzek do sídla nespolupracujícího poskytovatele služeb za účelem nahlížení do podkladů.

Howgh.

P.S.: Za případné chyby a nejasnosti se omlouvám, je to dlouhý text. Výhledově dostuduju formátování, to jsem během doby, kdy jsem byla odtud exkomunikována jako spammer, zapomněla.

13. květen 2024

S ohledem na divokou diskusi, kterou na nesprávném místě rozpoutal Dřistytianus, dopíšu zde několik dalších postřehů a i informací k nahlížení do podkladů dle § 8 odst. 1 ZoSl v souzeném případu.

Prvním bodem si dovolím oslovit všechny, kteří uvádějí nebo jsou názoru, že jsem spor prohrála, aby uvedli přesně a konkrétně, tzn. nejen nepodložené domněnky, výkřiky, i výkřiky rádoby dehonestační, co tou prohrou mají na mysli. Případ přece pokračuje, toto je zřejmé jak z rozsudku NS, tak usnesení ÚS, a opět se v něm objevují záležitosti soudy dříve neřešené – a tím se dostávám k bodu dva.

Druhý bod se týká vývoje, vývoje v jeho základním významu, tj. neutuchajícího procesu, jehož cílem je dospět do nového, lepšího, v tomto případě srozumitelnějšího stavu. Zlomyslnost některých ze zdejších zbabělců dost těžko může mne, která je schopna samostatně myslet a jednat, zahnat do jejich zbabělého, nemyslícího stáda a učinit ze mne jeho součást, netobože oběť. Být po jejich, ještě visíme za nohu v pralese. Já jsem svobodomyslná a považuji za svazující podřizování se názorově, myšlenkově… ustrnulému životu stáda. Samozřejmě, jako každý člověk, který se nekrčí v koutě, dělám chyby. Nebo narazím, v tomto případě na komunistu soudce, který si např. vymyslí „užší a širší význam“ a tím jasné terminologické kontury zákona uvede do stavu, který mu umožní předvést, co je soudcovská nezávislost. Jak pravil klasik, v tomto případě Marcus Tullius Cicero, „Ke zlu nejvíce ponouká naděje na beztrestnost.“ Proč bych za toto měla být pranýřována já? Ale jděte. Mé pranýřování je v tomto případě příznakem lidské ubohosti a osobního úpadku morálky stáda zbabělců – posměváčků.

Třetí bod se týká Dřistytiánových křiků, že lžu, protože na to, co žádám, nemám právo. Zde poradím každému, kdo chce slyšet názor skutečného odborníka, ne dřisty v internetové diskusi, nechť se objedná k bezplatné konzultaci na specializovaném pracovišti Ministerstva průmyslu a obchodu, tj. konkrétně Energetickém konzultačním a informačním středisku, která jsou rozeseta po celé republice, a to konzultaci s energetickým specialistou, držitelem platného oprávnění vydaného Ministerstvem průmyslu a obchodu podle § 10 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.