Portál společenství vlastníků jednotek - Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Comments

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Re: přechod dluhu

Hrubý — Sat, 24 Feb 2018 10:41:33 +0100

Vaše poznámka:

" formulace „měl-li a mohl-li“ zajistí, že dluhy přejdou na kupujícího, i když potvrzení nemá nebo v potvrzení dluh uveden není"

není správná. Pravda je jenom to, že „dluhy přejdou na kupujícího, i když potvrzení nemá“. To právě proto, že si „mohl“ o potvrzení požádat.

Nepravda ale je „dluhy přejdou na kupujícího, i když v potvrzení dluh uveden není“. Pokud SVJ dluhy do potvrzení neuvedlo ačkoliv dle § 1186 uvést mělo, pak takové dluhy dle uvedeného ustanovení NOZ nepřejdou a SVJ je po kupujícím nemůže vymáhat.

Že z § 1186 nevyplývá vůbec nic, to je pouze váš názor, podle existujících rozsudků soudů z § 1186 vyplývá přechod dluhů uvedených v potvrzení.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - přechod dluhu

AjetoTak? — Fri, 23 Feb 2018 14:16:59 +0100

§ 1186 (2) Převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.

Ten paragraf je pouze o vydání dokumentu o (ne)existenci dluhu související se správou domu. Takový dluh je závadou nemovitosti, stejně jako rozbité okno bytu. Dluh nelze zjistit z veřejného seznamu. Následující paragraf stanoví, že převodem vlastnictví nabyvatel získá i „závady“ jak rozbité okno, tak dluhy.

§ 1107 (1) Kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon.

Poznámky:
• formulace „měl-li a mohl-li“ zajistí, že dluhy přejdou na kupujícího, i když potvrzení nemá nebo v potvrzení dluh uveden není

• „převádění“ dluhů, tj. ;-) komu to prospěje?“ – jednoznačně SVJ, po převodu vlastnictví prodávající se stane pro vymáhání dluhu nedosažitelnou osobou a kupující naopak.

• Celý § 1186 je napsaný tak hloupě, že z něj nevyplývá vůbec nic (jenom, že někdo má dodat jakési potvrzení, nic víc z toho paragrafu nevyčte ani největší kreativec a fantasta). – přesně, co tam má být, tam je a nehledejte tam to, co tam být nemá!

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů"

Misme — Tue, 13 Feb 2018 17:29:06 +0100

Ááále, Viste, to jste se skutečně předvedl.

Za prvé, já na rozdíl od vás věcná zdůvodnění svého názoru ve svých příspěvcích uvedla. To, že jim asi nerozumíte, není má vina. Pokud mne napomínáte pro něco, co sám nedodržujete, protože ve vašem příspěvku žádné věcné připomínky k tématu nevidím, nepotřebuje to můj komentář, odhalil jste se dostatečně.

Za druhé, k formátování jsou přímo na portále pokyny, proč považujete za machrování, že svobodně využívám daných možností a proč zde zaplevelujete diskusi k „přechodu dluhů“ informacemi k formátování víte vy, my ostatní se můžeme domýšlet.

Obojí svědčí o tom, že se náš přístup k řešení situací liší a že já se nebojím studovat, přemýšlet, využívat získaných poznatků a v důsledku toho jít třeba i „proti proudu“. A při tom všem, na rozdíl od vás, věcně a slušně diskutovat, prezentovat SVÉ názory (zde výše slovy: „Ale jde o můj názor, nevnucuji jej nikomu.“), což se o vás říct ani napsat nedá.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Pokud se žalující strana nedostavila k jednání

Pavel II — Tue, 13 Feb 2018 16:00:14 +0100

nemohlo to ani jinak dopadnout. Protože prvním argumentem by bylo, že prodávající si nepožádal o potvrzení bezdlužnosti nebo vyčíslení dluhů. Strana žalující se má domáhat plnění podle stanov a ne dle zákona, protože pro SVJ starší roku 2014 nejsou všechna ustanovení NOZ kogentní, což zde bylo mnohokrát probíráno. Strana pohrdající soudem tím, že se nedostaví nemůže čekat, že spor vyhraje.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Alé

Viste — Tue, 13 Feb 2018 15:01:15 +0100

„S prstem na tepu kapitalistické doby“ a „přežitek socialismu, kdy ± všichni měli holou řiť a vše patřilo všem“?

Misme, s takovými rádoby moudry se jděte vycpat a raději uvádějte věcné argumenty.

A nemachrujte s tím formátem označeného textu, který zabrání vyblednutí textu po 3 mínusech.

Pro ostatní uvádím, že když vložíte do příspěvku na začátek odstavce

< p style=„color:black“>

a na konec odstavce

</ p>

tak vám po vložení příspěvku vypadá příspěvek normálně, ale odstavec vložený pomocí uvedených formátovacích znaků nezbledne ani po 3 a více obdržených mínusech.

Poznámka: v těch uvedených formátovacích znacích vždy před písmenem p umažte mezeru (vložil jsem ji tam vždy navíc, jinak by se formátovací znaky v tomto příspěvku vůbec nezobrazily).

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Lidí, co si jsou schopni

Blázinec — Tue, 13 Feb 2018 14:26:24 +0100

Lidí, co si jsou schopni utvořit vlastní názor bez ohledu na realitu, jsou plné blázince. Je signifikantní, že když s nimi někdo nesouhlasí, tak že je hned považován za relikt socialismu.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Několik slov k "výhodám" přechodu dluhů

Misme — Tue, 13 Feb 2018 13:44:19 +0100

Ále, Hrubý, nechte toho. Já že něco ingnoruji? Za prvé nevím, co to znamená, za druhé je mi celkem jedno, co tady v diskusi už bylo několikrát uvedeno, protože jsem schopna si utvořit vlastní názor a nemusím papouškovat názory anonymů z internetové diskuse. Ostatně pokud se o věci diskutuje, zaznívá škála názorů, ne právě jen ten jeden, který se mi zde snažíte vnutit.

Historky z natáčení jsou uvedeny pod čarou. Jejich smyslem je upozornit, že věci se dají řešit i jinak a pro SVJ, podle mého názoru a zkušenosti, výrazně uspokojivěji a dokonce s prstem na tepu kapitalistické doby. Převádět dluhy z převodce na nabyvatele považuji za přežitek socialismu, kdy ± všichni měli holou řiť a vše patřilo všem. Proto zrovna u SVJ, kde přímo z názvu je patrné, že jde o sdružení vlastníků, těch hrdých, svéprávných a odvážných lidí, kteří si troufli a rozhodli se „vlastnit“, mi přijde převádění dluhů jako tragický relikt socialismu. Ale jde o můj názor, nevnucuji jej nikomu.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Jde o "přechod dluhů" 2

Hrubý — Tue, 13 Feb 2018 11:49:23 +0100

Misme napsala jste:

„Já zde vidím jen prostor k diskusi nad smyslem takového „převádění“ dluhů, tj. ;-) komu to prospěje?, nenastoluje toto ustanovení zbytečné komplikace?, nečiní to postup vymáhání delším a složitějším?…“

Právě naopak, takový „přechod dluhů“ je prospěšný pro SVJ. Dříve, pokud zůstaly dluhy na převodci, tak ten mohl kdekoliv zmizet a SVJ mělo problém s vymožením dluhů. Nyní vymáhá po nabyvateli, který je vlastníkem bytu a tedy v kontaktu s SVJ a dnes už je SVJ zvýhodněno i tím, že v případě exekuce na být má SVJ přednostní právo na uspokojení své pohledávky do určité výše z utržené ceny za byt. A navíc v případě neuhrazení dluhu nabyvatelem má SVJ ještě možnost vymáhat dluhy pro ručiteli převodci. To tady ale v diskusi už bylo několikrát uvedeno, což vy ale neustále ingnorujete.

Ty vaše „historky z natáčení“ jsou úplně mimo mísu. Obě se týkají dluhů převodce vůči bance. Je jasné, že takové dluhy nepřecházejí, protože nejde o dluhy převodce vůči SVJ, nýbrž o vlastní dluhy převodce vůči bance. SVJ takový převodce nic nedluží a dostane samozřejmě od SVJ potvrzení, že SVJ nic nedluží.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Nižší soudy musí

Přechod dluhů — Mon, 12 Feb 2018 15:36:01 +0100

Nižší soudy musí respektovat ÚS a ten již rozhodl, jak vykládat § 1186. Není to nic překvapivého.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Jde o "přechod dluhů?

Misme — Mon, 12 Feb 2018 17:14:25 +0100

Celý § 1186 je napsaný tak hloupě, že z něj nevyplývá vůbec nic (jenom, že někdo má dodat jakési potvrzení, nic víc z toho paragrafu nevyčte ani největší kreativec a fantasta).

Máte pravdu, že ta formulace § 1186 mohla být pregnantnější, ale soudce i já jí rozumíme tak, že potvrzením osoby odpovědné za správu domu je jednoznačně dáno jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou.

Já zde vidím jen prostor k diskusi nad smyslem takového „převádění“ dluhů, tj. ;-) komu to prospěje?, nenastoluje toto ustanovení zbytečné komplikace?, nečiní to postup vymáhání delším a složitějším?… Za mne je to ustanovení špatné, kdysi jsem se zde vyjádřila v tom smyslu, že jej považuji za protiústavní a nadále si myslím, že převádět dluhy jedněch na jiné, navíc přímo ustanovením zákona je v rozporu s příslibem práva „vlastnit“ daným LZPS, ale tak tady žijeme. Kromě toho z toho rozsudku je jasné, že soud řešil jen to, zda byl dodržen stanovený postup. Není bez zajímavosti, a o tom nejspíše víte, že často se prodávají byty s dluhem pod podmínkou, že nabyvatel dluh uhradí – pro tento případ má zákonem daná cesta vymáhání své opodstatnění. Podle mého názoru by se dluh měl vždy vymáhat po tom, kdo jej způsobil, tyhlety „legislativní kudrlinky“ nabourávají přirozenost – morálku. Zákony ale říkají něco jiného.

*****************************

Mám trochu času, dopíšu dvě „veselé historky z natáčení“.

1. Před časem jsem kupovala byt „na dluh“, tj. na úvěr, který mi poskytla banka. Po roce jsem byt prodala, ale nadále jsem úvěr bance splácela já až do úplného splacení, tj. cca 12 let, a vůbec nikoho nenapadlo, že by to mohlo nebo mělo být jinak.

2. Bydlím v družstevním bytě v domě, který je pod kuratelou SVJ. Dům je opravený a jednotlivým vlastníkům se cena oprav vyčíslovala „individuálně“ a bylo na nich, jak svůj podíl zaplatí. Družstvo, tj. jeden z vlastníků, si vzalo úvěr, drobní vlastníci si zajišťovali financování po vlastní linii, tzn. že případné smlouvy o úvěru mají uzavřené na sebe. Pochybuji, že prodej bytu je automaticky tohoto závazku k úvěru zbaví.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Jde o "přechod dluhů"

TN. — Mon, 12 Feb 2018 14:40:01 +0100

Samozřejmě, že rozsudek je o „přechodu dluhů“. Na tomto konkrétním rozsudku (možná dohledám další) dokládám, že okresní soudy berou „přechod dluhů“ jako samozřejmou věc. Tedy že v § 1186 soudci čtou, že dluhy přecházejí. Já nic o přechodu dluhů v § 1186 nevidím, ale spravedlnost v daném případě asi není slepá, nýbrž je kreativní a domýšlí si něco, co v zákoně není.

Samozřejmě, že pokud akceptujeme „přechod dluhů“, budou muset SVJ nejprve posílat výzvu k úhradě dluhů bývalého vlastníka nabyvateli, to dá rozum, protože právním dlužníkem je nabyvatel a hajzl reálný dlužník je „pouze“ ručitel. Přesně k tomu došlo v tomto případě – eseróčko z Prahy pronajímalo byt v Chomutově, ale neplatilo příspěvky a služby. Za „našetřené“ peníze si najali advokáta a ještě na tom vydělali.

Teď nám v domě vzniká velký dluh, dlužnice už od června neplatí. Podali jsme v lednu už druhou žalobu (první pravomocný platební rozkaz za dluhy červen-září máme a podali jsme v listopadu návrh na exekuci, kterou soud ještě nenařídil, ačkoli má nařídit do 30 dnů). Dluh už je 35.000 Kč. Kdyby prodala byt, nemáme možnost, jak se o prodeji dozvědět, protože katastr hlásí až změnu zapsaného stavu (email hlásiče přijde teprve po změně vlastnictví), nemám tedy jak informovat kupujícího o nějakých dluzích.

Celý § 1186 je napsaný tak hloupě, že z něj nevyplývá vůbec nic (jenom, že někdo má dodat jakési potvrzení, nic víc z toho paragrafu nevyčte ani největší kreativec a fantasta).

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů" - Nejde o "přechod dluhů"

Misme — Mon, 12 Feb 2018 14:25:19 +0100

TN., ten rozsudek ale není o přechodu dluhů. Ten je o nedodržení příslušných ustanovení zákona o vymáhání dluhu. Soudce nemohl rozhodnout jinak. Žalobkyně nedodržela stanovený postup, proto byla žaloba zamítnuta. Já mám dokonce v tomto případě pochopení pro žalovanou, neb i já bych vypěnila, kdybych v prosinci 2016 našla ve schránce předžalobní výzvu k úhradě dluhu na bytě, který mi už od března 2015 nepatří a kde byl před prodejem dluh mnou přiznán a potvrzením žalobkyně vyčíslen a nabyvatel jej takto převzal.

Jak rozhodl jeden okresní soud ohledně "přechodu dluhů"

Mon, 12 Feb 2018 13:05:32 +0100

Všimněte si, že soudce se opírá o Horákův komentář z CH Beck............ Při svých žalobách jsem si všiml, že soudci se opírají právě o komentáře CH Beck, naopak z komentářů Wolter Kluwers nebo Leges necitují. Patrně tedy mají soudci přístup právě k produktům CH Beck.

Podobných rozsudků jsem už v minulosti viděl více, ale nepřikládal jsem jim význam. Bohužel to tedy vypadá, že jako výbor musíme požadovat úhradu dluhů bývalých vlastníků po novém vlastníkovi. Dělá se mi z toho špatně, jsem nucen podporovat zlodějny a hloupost soudců.

Jednací číslo: 15 C 27/2016–51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. XXX ve věci žalobkyně: Společenství vlastníků jednotek XXXXX, sídlem XXXX, 430 04 Chomutov, zastoupená advokátem JUDr. XXXXX, proti žalované: XXXXX, sídlem XXXX, 110 00 Praha 1, zastoupená advokátem Mgr. XXXX, o zaplacení 17.651,– Kč s přísl., takto:

Žaloba o zaplacení částky ve výši 3.350,– Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 3.350,– Kč za dobu od 16.11.2014 do zaplacení, částky ve výši 4.507,– Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 4.507,– Kč za dobu od 16.2.2015 do zaplacení, částky ve výši 4.507,– Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 4.507,– Kč za dobu od 16.3.2015 do zaplacení, částky ve výši 5.287,– Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 5.287,– Kč za dobu od 1.8.2015 do zaplacení, se zamítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 5.420,80 Kč k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost, po částečném zpětvzetí žaloby o částku 2.360,– Kč, zaplatit žalobkyni 17.651,– Kč ve výroku I. specifikovaných částek s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou vzniklou dle ustanovení § 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a je pokračování 2 sp.zn.: 15 C 27/2016 zapsána do rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem v oddíle S, vložka 3118 a žalovaná byla vlastníkem bytu v domě na adrese , jakož i spoluvlastníkem na společných částech budovy a pozemků ve výši vzhledem k celku, tedy byla vlastníkem bytových jednotek ve smyslu zákona o vlastnictví bytů a dle ustanovení § 9 tohoto zákona též členem žalobkyně. Nárokem uplatněným v žalobě je nárok žalobkyně na úhradu příspěvků spojených se správou domu a pozemku (fond oprav) a ceny za služby, kterou je žalovaná povinna hradit zálohově, a to za dobu počínající měsícem říjnem 2014 do měsíce března 2015 včetně, kdy žalovaná částečně plnila, přičemž dluh na příspěvku spojeném se správou domu a pozemku (fond oprav) tak za uvedené období činí 4× 1791 ~ 7.164,– Kč a dluh na ceně za služby za uvedené období činí 19 + 2109 + 2× 2716 = 7.560,– Kč, přitom přeplatek 2.090,– Kč za měsíc 12/2014 a 01/2015 byl započten na dluhy 10/2014 s tím, že z vyúčtování záloh na úhradu služeb, které žalovaná uhradila v roce 2014, vyplynul nedoplatek ve výši 5.287,– Kč a zároveň na vyúčtování záloh za rok 2015 vznikl přeplatek ve výši 2.360,– Kč, který byl započten na dluhy 10/2014 a částečně na dluh 11/2014. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, přitom je skutečností, že žalovaná byla v uvedeném období vlastníkem bytu v ulici , , nicméně předmětný byt prodala kupní smlouvu ze dne paní I K, nar. , bytem, , a to s právními účinky zápisu ke dni 11.3.2015. Žalovaná dále odkázala na § 1106 občanského zákoníku, kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená a § 1186 odst. 2 občanského zákoníku převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu. Žalovaná uvedla, že z uvedených ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že s převodem jednotky v domě v ulici , , přešly na nabyvatele paní I K i dluhy související se správou domu a pozemku vážící se k převáděné jednotce. Převodce pak je pouze ručitelem těchto dluhů. Dále žalovaná odkázala na § 2021 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého, má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Z výše uvedeného tedy dle žalované vyplývá, že aby se mohla žalobkyně domáhat plnění po ručiteli, musí být splněny zákonné podmínky, kdy první podmínkou je, že věřitel ke splnění dluhu dlužníka písemně vyzval, přitom subsidiarita ručitelského závazku se projevuje i v tom, že předpokladem vzniku ručitelovy povinnosti splnit závazek je výzva učiněná dlužníkovi, kdy právě s ohledem na subsidiaritu ručitelského závazku musí věřitel o splnění žádat nejprve přímo dlužníka, takže ručitelova povinnost je podmíněna tím, že dlužník dluh nesplnil, ačkoli k tomu byl písemně vyzván. Aby byla výzva způsobilá přivodit předpokládané účinky (povinnost ručitele splnit dluh), musí být písemná. Za písemnou výzvu se přitom vždy považuje i žaloba, kterou věřitel proti dlužníkovi podal. Druhou podmínkou ručitelovy povinnosti plnit je dle žalované, že od této výzvy uplynula přiměřená doba a dlužník přesto neplnil. Dlužníkovi musí být dána faktická možnost, aby dluh ještě splnil. Pro uplatnění nároku věřitele vůči ručiteli není nijak významná skutečnost, že by dlužník mohl dluh sám splnit. Právní význam nemá, zda by mohl plnit, ale jen to, že objektivně neplnil, ačkoli byl vyzván, přičemž pro tuto výzvu zákon vyžaduje obligatorní písemnou formu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění podmínky uvedené v § 2021 odst. 1 občanského zákoníku, ač byla žalovanou vyzvána k předložení písemné výzvy k plnění zaslané dlužníkovi, je tato žaloba nedůvodná, neboť žalované jako ručiteli nevznikla povinnost dluh žalobkyni platit. Žalobkyně i žalovaná se omluvily z prvního jednání ve věci, přitom souhlasily, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Vzhledem ke shora uvedené skutečnosti bylo dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti účastníků. pokračování 3 sp.zn.: 15 C 27/2016 Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalovaná byla, v období uvedeném v žalobě, vlastníkem bytu v ulici , . Z písemnosti ze dne 20.4.2015 a 10.12.2015, soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dluhu za období 10/2014 – 3/2015 a předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky v celkové výši 20.011,– Kč. Z písemnosti ze dne 8.1.2016, bylo zjištěno, že žalovaná odpověděla na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 10.12.2015 tak, že je skutečností, že žalovaná byla v uvedeném období vlastníkem bytu v ulici , , nicméně předmětný byt prodala kupní smlouvu ze dne paní I K, nar. , bytem , , a to s právními účinky zápisu ke dni 11.3.2015 a vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila splnění podmínky uvedené v § 2021 odst. 1 obč. zák., tedy že písemně vyzvala nabyvatele paní K k úhradě požadovaného dluhu a tato v přiměřené lhůtě dluh nesplnila, nemůže žalovaná do doby splnění uvedené povinnosti plnění poskytnout, neboť žalobkyni dosud nevzniklo právo po žalované plnění požadovat. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. , soud zjistil, že na základě kupní smlouvy ze dne došlo k převodu vlastnického práva s právními účinky ke dni 11.3.205 k bytu , v budově , a podílu na společných částech nemovitosti ve výši (dále jen „předmětný byt“), a to ze žalované na I K. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a z tohoto důvodu soud v odůvodnění tohoto rozsudku blíže nezmiňuje i další listinné důkazy provedené v tomto řízení, poněvadž pro rozhodnutí soudu neměly žádný význam (vztahovaly se k výši žalované částky), a to s ohledem na námitku žalované, jako ručitele, ke skutečnosti, že žalobkyně, jako věřitel, nepředložila písemnou výzvu, kterou by požadovala splnění dluhu po dlužníkovi, a to po I K, na kterou přešlo vlastnické právo k předmětnému bytu. (!!!!!!!!!!!!!!!!!!) Z dokazování vyplynul tento skutkový závěr: Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky, po částečném zpětvzetí, ve výši 17.651,– Kč s příslušenstvím, která představuje dle tvrzení žalobkyně dluh žalované k předmětnému bytu, a to na příspěvků spojených se správou domu a pozemku (fond oprav) a ceny za služby, které je žalovaná povinna hradit zálohově, a to za dobu počínající měsícem říjnem 2014 do měsíce března 2015 včetně. Dne 10.3.2015 došlo k převodu vlastnického práva, s právními účinky ke dni 11.3.205, k předmětnému bytu na základě kupní smlouvy ze žalované na I K s tím, že žalobkyně písemně nevyzvala nového vlastníka předmětného bytu, tj. I K, ke splnění dluhu, ale přímo žalovanou. Po právní stránce soud projednávanou věc posoudil takto: Podle § 1106 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená. pokračování 4 sp.zn.: 15 C 27/2016 Podle § 1186 odst. 2 obč. zák. převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu. V uvedeném případě tedy nový nabyvatel převezme dluhy dosavadního vlastníka a je zavázán vůči společenství (správci) dluhy uhradit. Zákonodárce z důvodu ochrany společenství zavádí zákonné ručení, tzn. že zavázán je sice nový nabyvatel jako přímý dlužník, ale původní vlastník současně zůstává jako ručitel (jeho původní) pohledávky vůči společenství. Postavení společenství se tedy přechodem dluhů nijak nezmění, prakticky by mělo jít o výrazné zlepšení (existují dva dlužnické subjekty)/k tomu srov. komentář: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 1. vydání, 2013, s. 743 – 744/. Podle § 2021 odst. 1 obč. zák. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. NS 26 Odo 786/2006: Ustanovení § 306 odst. 1 ObchZ (nyní § 2021 odst. 1 ObčZ) váže předpoklad úspěšného uplatnění práva věřitele proti ručiteli (jeho vymáhání u soudu) na skutečnost, že věřitel předtím vyzval dlužníka, aby v přiměřené lhůtě dluh uhradil (srov. VS v Praze 5 Cmo 543/6, SR 8/1998 s. 206, NS 32 Odo 680/2003, C 2887, a NS 29 Odo 583/2004) /k tomu srov. komentář: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 1259/. Shodně k ručení i komentář ASPI, JUDr. Tomáš Kindl, k ust. § 2021 obč. zák., který uvádí, že jeho podstatou je právo věřitele požadovat po ručiteli plnění, neplnil-li dlužník sám. V případě, že dlužník dluh skutečně nesplní, věřitel má právo požadovat splnění dluhu po ručiteli. Podmínky nezbytné k tomu, aby mohl splnění dluhu požadovat po ručiteli, jsou dvě. První podmínkou je, že věřitel ke splnění dluhu dlužníka písemně vyzval. Druhou podmínkou ručitelovy povinnosti plnit je, že od této výzvy uplynula přiměřená doba a dlužník přesto neplnil. Dlužníkovi musí být dána faktická možnost, aby dluh ještě splnil. Pro uplatnění nároku věřitele vůči ručiteli není nijak významná skutečnost, že by dlužník mohl dluh sám splnit. Právní význam nemá, zda by mohl plnit, ale jen to, že objektivně neplnil, ačkoli byl vyzván, přičemž pro tuto výzvu zákon vyžaduje obligatorní písemnou formu. Důvody, proč dlužník neplní, jsou právně bezvýznamné. Splnění shora zmíněných podmínek není třeba, pokud je zřejmé, že dlužník stejně nesplní. Soud tak vzhledem k výše uvedenému uvádí, že pohledávka žalobkyně na zaplacení dluhu k předmětnému bytu, představující příspěvek spojený se správou domu a pozemku (fond oprav) a ceny za služby, a to za dobu počínající měsícem říjnem 2014 do měsíce března 2015 včetně, byla proti žalované uplatněna předčasně, neboť žalovaná je sice ručitelem za závazky spojené s převodem předmětného bytu na I K, které na nabyvatelku předmětného bytu přešly a žalovaná tak ručí žalobkyni, jako osobě odpovědné za správu domu, za jejich úhradu, ale žalobkyně neprokázala, že by písemně vyzvala I K, jako dlužníka, k tomu, aby dluh specifikovaný v žalobě, v přiměřené lhůtě splnila. Přičemž soud, vzhledem k omluvené neúčasti žalobkyně u prvního jednání, jí ani nemohl ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k tomu, aby svá tvrzení doplnila o vylíčení skutečností k takové písemné výzvě vůči dlužníkovi a zároveň k označení k tomu příslušných důkazů, případně k tomu, že takové písemné výzvy nebylo třeba proto, že jí žalobkyně nemohla uskutečnit nebo, že bylo nepochybné, že dlužník dluh nesplní. pokračování 5 sp.zn.: 15 C 27/2016 Za daných okolností, kdy bylo zjištěno, že i v případě, že by žalobkyni uplatněné právo na zaplacení výše specifikovaného dluhu svědčilo, jde o právo předčasně uplatněné, nezabýval se soud podrobně věcnou podstatou a výší uplatněného nároku, neboť bez ohledu na výsledek takového zjišťování je již na základě shora uvedených skutečností třeba žalobu zamítnout. Soud proto již bez dalšího takto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.420,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.011,– Kč sestávající z částky 1.940,– Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300,– Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.480,– Kč ve výši 940,80 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, uložil soud zaplacení nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. V Praze dne 5. května 2017 Mgr. XXXX samosoudce