Portál společenství vlastníků jednotek - JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Comments

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - samozřejmě že je lidské se mýlit

Magda3 — Sat, 19 Aug 2017 11:13:27 +0200

1) musí strpět vše, co si tam ostatní vlastníci upečou – když trpí, tak nechť ten kolektiv opustí a osvobodí se od diktátu většiny. Má se vědomě podřídit vůli většiny (i když nesouhlasí), to je přece princip demokracie.

.......děláte si legraci? Princip demokracie je odejít, když se nechci podřídit vůli většiny???? Asi tedy budu muset emigrovat. Principem demokracie je, že i menšina má práva!!! Máte to nějak popletené. Máte pocit, že v případě ad absurdum, který jsem uvedla půjde o vůli většiny???? Máte dojem, že na shromáždění, kde se manipuluje s hlasy se to dělá proto, že většina je PRO? Pokud by šlo o vůli kvalifikované většiny, pak by nebylo potřeba podvádět. Opakujeme to tu stále.

2.když vznikne neplatné usnesení stačí když ho ignoruji a nemusím s tím obtěžovat soud.

To je tedy opravdu nebezpečný nesmysl, zvláště pokud jsme v řežimu NOZ. Copak vy nevíte, že neplatnosti se musíte dovolat, jinak platí, co je uvedeno? Vy jste si nevšiml, že prakticky neexistuje absolutní neplatnost?

bod. 3. To jako myslíte, že se do zápisu uvede něco jiného, než se událo na shromáždění? Zápis má obsahovat to, co se na shromáždění stalo, nikoli co si vymyslíte posléze.

bod.4. můžete mi uvést nějaký jiný případ, kdy ten kdo se neúčastní nějakého hlasování už nemá žádná práva ohledně výsledku hlasování.

AsiTak, to nejsou argumenty, ale demagogie.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Diktát menšiny

Kozoroh — Sat, 19 Aug 2017 10:52:01 +0200

„diktátu většiny“

O jakém diktátu většiny píšete? Občanský zákoník zakotvil diktát menšiny. Doporučuji přečíst.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - mýlit se je lidské…

AsiTak — Sat, 19 Aug 2017 10:09:19 +0200

musí strpět vše, co si tam ostatní vlastníci upečou – když trpí, tak nechť ten kolektiv opustí a osvobodí se od diktátu většiny. Má se vědomě podřídit vůli většiny (i když nesouhlasí), to je přece princip demokracie.
když vznikne neplatné usnesení stačí když ho ignoruji a nemusím s tím obtěžovat soud
lhůta 3 měsíce – poznatek ze shromáždění může být jiný než poznatek ze zápisu
legitimace – to že vznik práva osoby je podmíněno nějakým stavem osoby nebo nutnosti absolvovat nějaký proces (hlasování) je celkem běžná konstrukce, nic diskriminujícího v tom nevidím

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Asi tak - mýlíte se velmi

Magda3 — Sat, 19 Aug 2017 09:24:58 +0200

Hlasováním na shromáždění vlastník rozhoduje o svém majetku. Pokud se hlasování neúčastní, neznamená to, že ztrácí nad svým majetkem kontrolu a musí strpět vše, co si tam ostatní vlastníci upečou.

Váš výklad by ad absurdum vedl k tomu, že sejde li se na shromáždění pouze výbor, protože na pozvánce není nic zásadního a do programu zařadí nové body přímo na shromáždění, které je neusnášeníschopné, usnesení, které do zápisu uvede jako schválené platí a nikdo se proti tomu nemůže bránit, neboť nebyl přehlasován.

Ostatně v takovém případě by stačilo dát do zákona možnost obrátit se na soud 3 měsíce od shromáždění, nikoli ode dne, kdy se o tom dozvíte (dozvěděl nebo dozvědět mohl). Pokud by se mohl obrátit pouze vlastník, který se účastní shromáždění, dozví se výsledek přímo na shromáždění, nemyslíte?

Institut přehlasovaného vlastníka není v zákoně proto, aby zabránil lidem se domáhat u soudu spravedlnosti. Jedno, zda na shromáždění byli, či nikoli. Institu přehlasovaného vlastníka je tam jenom proto, aby vlastníci, kteří se jednou pro něco rozhodnou své vlastní rozhodnutí nenapadali u soudu. Tvrdit, že někteří vlastníci, kteří se neúčastní shromáždění jsou aktivně legitimováni a jiní ne je podivuhodná konstrukce, která nemá žádnou oporu v zákoně a musela dát soucům práci. O neúčasti na shromáždění díky zdravotí idnispozici či jiné důležité záležitosti v zákoně nenajdete.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - „nemají možnost

Ráchel — Fri, 18 Aug 2017 23:38:53 +0200

„nemají možnost výsledek volby soudem revidovat“

Mají.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Přehlasovaná je ta, kdo nehlasovala pro

AsiTak — Fri, 18 Aug 2017 23:24:39 +0200

nevím kdo citovaný výklad učinil, ale právě tímto negativním vymezením vzniká rozšířený význam slova „přehlasovaná“. Přehlasovaná osoba lze vyložit i pozitivně „výsledek hlasování osoby má mít opačný výsledek než u přijatého rozhodnutí. Osoby u prezidentských voleb jsou pouze osoby takto pojmenované ale nemají možnost výsledek volby soudem revidovat. Přeneseno do podmínek SVJ osoba nezúčastňující se hlasování bez znalosti jeho stanoviska k výsledku rozhodování již statut přehlasované osoby splňuje a může žádat soud o revidování rozhodnutí většiny. Nepředpokládám, že takový zásah soudem takovou osobou byl záměrem zákonodárce.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Opět vůbec netušíte, o čem píšete

zdeseny clen SVJ — Fri, 18 Aug 2017 14:57:58 +0200

Jen udílíte „hraběcí“ rady, zřejmě z pozice nějakého toho „přecedy“…

K jakémukoliv kompromisu jsou potřeba vždy dvě strany. Pokud narazíte na protistranu ženoucí situaci do extrémů, tak Vám jakékoliv chápání toho, že výhodný je kompromis je úplně k ničemu.

No a pokud ten který konkrétní výbor spadá do výše popsané kategorie a zároveň se jedná o nevelké SVJ, kde výbor je eventuelně schopen zvolit sám sebe, tak máte prostě smůlu.

V této situaci buď opustíte tento dům a najdete jiného nic netušícího převozníka k převzetí vesla, kterému podvodně vnutíte ke koupi svoji jednotku a zatajíte mu veškeré problémy v domě, nebo se prostě pokusíte ubránit svá práva před soudy.

Rozhodně nikomu zde nezazlívám, že místo aby podvedl kupujícího při prodeji jednotky, tak se snaží situaci vyřešit. Bohužel při tom naráží na nekompetenci a nerespektování práva kam se podívá.

To je ta smutná realita české parodie na právní stát.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - pane VN, opět jste

anon1234 — Fri, 18 Aug 2017 14:44:37 +0200

pane VN, opět jste neodpověděl, kde je v zákoně definován pojem „přehlasovaný vlastník“? poučte mě, děkuji. dle mého tento pojem nikde není definován.

a i tímto svým názorem se mýlíte, když uvádíte, že přehlasovaným vlastníkem každopádně nebudete, pokud se shromáždění/hlasování vůbec nezúčastníte – viz NS 22 Cdo 1423/2009 Dovolací soud se v této souvislosti přiklání k názoru, podle kterého z možnosti podat návrh na přezkum rozhodnutí v důležité záležitosti není bez dalšího vyloučen vlastník jednotky, který se hlasování nezúčastnil a s rozhodnutím nesouhlasí. … Výklad, podle něhož by právo napadnout rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek příslušelo bezvýhradně vlastníku jednotky toliko v případech, kdy se vlastník jednotky hlasování zúčastnil, je co do základu v rozporu s rozsahem ústavního práva na soudní ochranu poskytovanou v režimu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

V tomto senátě rozhodovali soudci Mgr. Michala Králík, Ph.D., JUDr. František Balák a JUDr. Jiří Spáčil, CSc.. Tipuji, že trio Brzobohatá/Ferák/Dýšková by takto nerozhodli a upřeli by nepřítomnému vlastníku právo na soudní přezkum.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - přehlasovaný vlastník

Magda3 — Fri, 18 Aug 2017 14:43:26 +0200

VN, můj výklad je zcela jiný. Výraz „přehlasovaný“ je do zákona dán proto, aby se nemohl domáhat neplatnosti někdo, kdo hlasoval v souladu s výsledkem hlasování.

Nic jiného v tom nenajdete. Váš výklad, je v rozporu s LZPS, jak zde již bylo mnohokrát vysvětleno.

Ale kdo nechce, nepochopí.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Pokud

VN — Fri, 18 Aug 2017 14:14:55 +0200

budu přítomen na shromáždění a budu hlasovat proti usnesení , které bude díky většině přijato , budu přehlasovaný vlastník… Přehlasovaným vlastníkem každopádně nebudu , pokud se shromáždění/hlasování vůbec nezúčastním…

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Opravdu musím odpovídat na takové nesmysly

VN — Fri, 18 Aug 2017 14:12:24 +0200

Za prvé…mandát výboru někdy končí a volí se nový výbor. To je takový problém sestavit si svoji vizi a získat pro ni podporu mezi vlastníky ? Pro někoho možná ano , pro jiného nikoliv. Za druhé…je problém na shromáždění vystupovat a přednášet svoje myšlenky a diskutovat se členy výboru a získávat si vlastníky na svoji stranu ? Za třetí…není možné nějakým způsobem dotlačit výbor , který nefunguje k rezignaci ? Všechno to je o nalezení vhodné cesty.Nicméně kdo chce , řešení si najde .

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - kdo čůrá, ten souhlasí ! :)))

anon1234 — Fri, 18 Aug 2017 12:58:53 +0200

(uplatněna logika tria Nejvyššího soudu)

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Logika Soudu nejvyššího

Ráchel — Fri, 18 Aug 2017 12:38:21 +0200

„Vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí.“

Trochu to soudu osvětlím, postupem argumentatio ad absurdum. Předpokládejme, že se všichni vlastníci zdrží hlasování. Podle soudu tak nikdo nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Takže rozhodnutí je – přijato? Podle této argumentace asi ano.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Pozor na výrazivo :)

zdeseny clen SVJ — Fri, 18 Aug 2017 12:33:38 +0200

protože ty slinty jsou přesná citace rozhodnutí nejvyššího soudu, tedy rozhodnutí oněch Vážených soudců, které jsem mimo jiné na základě tohoto nějak pojmenoval a byl jsem vyzván, abych se podobných pojmenování vyvaroval :)

Takže nějaký soudce nejvyššího soudu napsal do odůvodnění usnesení větu, která je naprosto nelogická, je v rozporu s obecně uznávanými principem hlasování v evropské komisi, v senátu ČR, je v rozporu s judikaturou slovenských soudů atd. atd.

Názor na to, jak podobné soudce pojmenovávat nechť si tedy laskavý čtenář udělá sám. :)

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Zásadně čůrám ve schůzovní místnosti

Kozoroh — Fri, 18 Aug 2017 12:26:22 +0200

„já sama, když se mi chce čůrat, nehledím na hlasování a konám potřebu na místě k tomu vhodném, což obvykle schůzovací prostory nejsou“

Tak to postupujete zásadně chybně: Svým přístupem maříte chod zasedání a škodíte ostatním vlastníkům. Uděluji Vám pořádkovou pokutu.

Patičkou to tu zde, prosím, nadále nezamořujte, my si je k Vašim příspěvkům přimyslíme. Děkuji.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Stačí psát, kolik hlasů je pro

Kozoroh — Fri, 18 Aug 2017 12:22:17 +0200

„Vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí.“

To psal nějaký slintal. Vlastník, který se zdrží hlasování, svým postojem dává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Jaký asi jiný názor dává najevo? Že souhlasí?

Kolik hlasů se zdrželo, se vůbec nemusí zapisovat. Stačí zapisovat, kolik hlasů bylo pro a kolik hlasů pro nebylo, dokonce i to je nadbytečné, stačí pouze zapsat, kolik hlasů bylo pro (a pochopitelně kolik je přítomných). Vše ostatní je zbytečné a nemůže to mít na nic vliv (bez ohledu na slinty uvedené Magdou3).

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Nikdo to nechce vzít

TN. — Fri, 18 Aug 2017 12:22:13 +0200

Za odpovídající odměnu se někdo najde.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - pane VN, pan Martin II vás

anon1234 — Fri, 18 Aug 2017 12:06:56 +0200

pane VN, pan Martin II vás žádal o radu a nijak jste mu nezodpověděl. také by mne zajímala vaše rada.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - pane VN, kde je v zákoně

anon1234 — Fri, 18 Aug 2017 12:04:06 +0200

pane VN, kde je v zákoně definován pojem „přehlasovaný vlastník“? poučte mě, děkuji. dle mého tento pojem nikde není definován.

píšete a pokud zákon řekne , že ten kdo přítomen hlasování není práva nemá… tak soud postupuje naprosto v souladu se zákonem a je to tak absolutně v pořádku..

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Smysl slov

Misme — Fri, 18 Aug 2017 11:48:41 +0200

Ráchel… Asi byste se měla uklidnit vy.

Za prvé jsem se kočkovala s TN. Nemám nic proti tomu, že se někdo přidá, ale očekávám, že k věci. Proto jsem ke zprávě ani nepřipojila patičku, tj. obligátní upozornění. Nepřipojila, protože pro TN není potřebná, je chytrej (i sociálně) dost. Pro vaši potřebu jsem ji nyní připojila. Ne, že bych pochybovala o vaší chytrosti, ale neznám vás a ten váš příspěvek mi vyznívá silně konfrontačně.

Za druhé smyslem mého příspěvku bylo připomenout, že máme v republice několik kategorií občanů. Někteří, tj. poslanci, si mohou na „nehlasování“ slušně přivydělat, jiní (řadoví občané bydlící v bytových domech) prodělat. Takže trošku mi uniká, proč mne posíláte do poslanecké sněmovny, když tím de facto potvrzujete to, co jsem napsala. Proto vidím v té vaší reakci zásadní rozpor a opravdu nechápu, proč jste to zcela adresně mně psala. Nicméně, pokud to umíte vysvětlit, uveďte věc na pravou míru. Pokud to vysvětlit neumíte, chlaďte si raději žáhu na někom jiném, nejlépe fyzicky přítomném.

Shrnuto: vaše reakce, v níž mě přímo vyzýváte ke zklidnění, je tudíž zcela mimo mísu, neb já sama, když se mi chce čůrat, nehledím na hlasování a konám potřebu na místě k tomu vhodném, což obvykle schůzovací prostory nejsou. Ostatně i v tomto smyslu jsme již dříve s Magdou3 žertovnou diskusi vedly.

UPOZORNĚNÍ: Na podkladě požadavků některých zdejších přispěvatelů si čtenáře mého příspěvku dovoluji upozornit, že za případné škody způsobené jeho chybnou interpretací nenesu žádnou odpovědnost.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - právo musí být předvídatelné

zdeseny clen SVJ — Fri, 18 Aug 2017 11:46:14 +0200

a skutečně nikdo nemůže reálně předvídat, že nějaký nedovzdělaný soudce, co má nulový rozhled, ( = pitomec ) arogantně ignoruje, že v civilizovaném světě je nějaký pojem vykládán úplně jinak, než jaký význam v něm spatřuje on, tak zatěžuje svoje rozhodování vadou nepředvídatelnosti… Protože v takovéto situaci nikdo nemůže předvídat, jak bude daná věc posuzována a nemůže tomu předem přizpůsobit chování. Tak proto.

K tomu dalšímu nevíte o čem píšete. Tyto situace nevznikají tak, že existuje judikatura, výklad ( jakkoliv špatný a nelogický ) a někdo se prostě rozhodnul jej ignorovat. Toto vzniká tak, že se někdo nějak zachová právě podle obvyklé logiky a pravidel a pak se jenom diví, že toto jeho chování je naprosto prapodivně hodnoceno arogantním soudem. A pokud se nevzdá, čekají jej prostě jen další a další soudy, kde se snaží prosadit tu logiku a normálnost. V lepším případě. V horším to vzdá znechucen či finančně vykrvácen a tím ten nesmysl v judikatuře zakonzervuje…

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Proč by českého soudce (1)

anon1234 — Fri, 18 Aug 2017 11:23:24 +0200

protože pojem „přehlasovaný vlastník“ zákon nijak nedefinuje. proto.

jasně, pojem „přehlasovaný vlastník“ je podle vás tak jasný, že české soudy léta například tvrdily, že „přehlasovaným vlastníkem“ nemůže být ten, který se schůze SVJ nezúčastnil. to už je naštěstí překonáno, a to s odůvodněním, že by se jednalo o odmítnutí soudního přezkumu v rozporu s čl. 36 Ústavy.

já mám takový pocit, že vy byste za „přehlasovaného vlastníka“ neoznačil toho, kdo se schůze SVJ nezúčastnil.

já mám takový pocit, že podle vás by člen SVJ vlastně ani neměl mít právo soudního přezkumu rozhodnutí shromáždění. akorát otravuje soudy, že?

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - signalizace hlasujícího vlastníka

Magda3 — Fri, 18 Aug 2017 11:08:12 +0200

Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 924/2012, ze dne 25. 2. 2015

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují dovolatelé v řešení těchto otázek: 2/ Zda rozhodování společenství vlastníků jednotek o záležitosti, která není uvedena na pozvánce a je do programu jednání zařazena až hlasováním některých přítomných účastníků shromáždění, je důležitou záležitostí ve smyslu zákona „a zda takové rozhodování není v rozporu se zákonem, event. s dobrými mravy“.

3/ Zda je „přehlasovaným vlastníkem“ ve smyslu zákona vlastník, který „se osobně nezúčastní jednání shromáždění, je zastoupen na základě plné moci a jeho zástupce se při hlasování o předmětném bodu, který není uveden na pozvánce v programu jednání shromáždění SVJ, zdrží hlasování, neboť na základě uvedené absence bodu v programu na pozvánce nemohl být vlastníkem pověřen (zmocněn) k hlasování o takovéto otázce, tedy obdobně jako vlastník, který se jednání nezúčastnil“.

K poslední z předestřených otázek dovolatelé uvádějí, že podle jejich přesvědčení není přehlasovaným vlastníkem ten, který hlasoval pro, v ostatních případech jde o přehlasovaného společníka. Na podporu své argumentace odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. 22 Cdo 1423/2009, který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu.

z odúvodnění soudu: K rozšiřování okruhu aktivně legitimovaných o další osoby však již Nejvyšší soud nevidí důvod. Vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Stěží proto může být považován za přehlasovaného vlastníka. Vlastník, který je přítomen na shromáždění a nesignalizuje ostatním vlastníkům, že s rozhodnutím nesouhlasí, tak podle Nejvyššího soudu není osobou, která by mohla posléze přijaté rozhodnutí zpochybnit. V dané souvislosti pak není podstatné, zda byl vlastník osobně přítomen na shromáždění či se nechal zastoupit třetí osobou, stejně tak jako důvod, pro který vlastník nehlasoval proti později zpochybněnému rozhodnutí.

K závěru, že nehlasuje-li vlastník, který je přítomen na shromáždění, proti přijetí usnesení, nevzniká mu právo podat žalobu, se ostatně přiklání i právní teorie (srov. Novotný, M., Fiala, J., Horák, T., Oehm, J., Holejšovský, J. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2011, s. 182).

Je to na hlavu postavené. Člověk, který se zdržel dle mého jasně signalizuje, že nehlasuje PRO přijetí usnesení. Pokud by signalizoval že souhlasí, bude hlasovat PRO. Chudák zástupce na tomto shromáždění netušil, jak by chtěl vlastník hlasovat, protože bod nebyl na programu schůze. Místo toho, aby bylo hlasování už na základě tohoto faktu prohlášeno za neplatné, tvrdí soudy, že vlastník který se zdržel není přehlasován. Paradox, blábol, hloupost na druhou.

Přehlasovaný vlastník je každý vlastník, který nehlasuje pro a s usnesením nesouhlasí. Jiný výklad možný není. Tedy ještě to může být vlastník, který hlasuje PRO a je přehlasován většinou, která je PROTI. I takový vlastník je přehlasován. Vlastník, který se zdržel jasně dává najevo (a signalizuje), že není ani PROTI ani PRO. Tedy, že si žádný názor prozatím neudělal. Dle soudu tedy nebude přehlasovaným vlastníkem ani v druhém případě? Pokud většina bude PROTI a on napadne usnesení jako přehlasovaný vlastník? Tentokrát asi nesignalizoval, že je PRO. Ono to ale není o žádné signalizaci, jak se mylně domnívají soudci.

Jaký výsledek hlasování bude, když se většina zdrží a menšina bude hlasovat PRO a další menšina PROTI? Z logiky věci, takové usnesení asi přijato nebude, že? Kdo pak bude přehlasovaným vlastníkem? Ten kdo hlasoval proti, nebo ten kdo hlasovat pro. Z logiky věci, ten kdo hlasoval PRO. Podstata je tedy nikoli v signalizaci, ale v tom, jaký vliv má mé hlasování na konečný výsledek. V konečném výsledku se člověk, který se zdržel započítává do těch, kteří nehlasovali PRO a ve výsledku je to to samé, jako by hlasoval PROTI? Proto i vlastník, který se zdržel musí být považován za vlastníka, který hlasuje PROTI. Takový vlastník nebude mít možnost, napadnout usnesení, kde většina vlastníků hlasovala proti, nebo se zdržela. Bude moci ale napadnout usnesení, kde se hlasuje PRO.

Logika ale asi není výsadou soudců naší justice.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Tato země se jmenuje Česká republika

VN — Fri, 18 Aug 2017 10:56:46 +0200

a má svůj právní systém. Ano ,řada české legislativy musí vycházet z evropských pravidel-směrnic-základů , ale jakou si každá země přijme legislativu , to je problém každé země. Tato legislativa nesmí jít proti evropským směrnicím. A subjekt jako je české SVJ…v kolika zemích to funguje stejně jako v Čechách ? V Holandsku například jsou také společenství nikoliv vlastníků bytů v bytových domech , ale vlastníků domů v satelitních městečkách. V řadě zemích jsou dost tvrdé regulace ohledně pronájmu bytů..... Zkrátka co země , to jiná mentalita a to jiná legislativa…

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - EU judikatura

Ráchel — Fri, 18 Aug 2017 10:41:14 +0200

"Proč by českého soudce Vložil VN (bez ověření), 18. Srpen 2017 – 8:17

mělo zajímat , jak se něco vykládá na Slovensku dle slovenské legislativy."

Českého soudce musí zajímat legislativa i judikatura EU i členských států EU.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Přehlasovaná je ta, kdo nehlasovala pro

Ráchel — Fri, 18 Aug 2017 10:39:46 +0200

Přehlasovaná je ta, kdo nehlasovala pro.

Jiný výklad nikdo nepředložil.

Příklad: ve volbě presidenta republiky je přehlasovaná ta, kdo se volby neúčstnila, ta, kdo vhodila neplatný hlas i ta, kdo hlasovala pro někoho jiného než pro Ing. Zemana.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Paní Magdo3, obdivuji

Ludmila — Fri, 18 Aug 2017 09:57:17 +0200

Paní Magdo3, obdivuji Vaší trpělivost a držím palce. Zřejmě jste ve věku, kdy si to můžete dovolit. Já (74 let)ten boj proti lidské lhostejnosti pomalu vzdávám. Tyhle věci člověka pomalu připravují o zdraví a na to pozor, vím o čem mluvím! Nezapomeňte, že většina svoje byty lehce nabyla, ti, co si je zaplatili většinou finance neřeší, a hlavně všichni chtějí mít klid a o nic se nestarat. Vlastnici jsou rádi, že funkce ve výboru vůbec někdo vzal a když navíc výbor „pracuje“ zadarmo, je to pro všechny ideální stav. Náš výbor téměř ve všech činnostech, týkajících se společných věcí SVJ ignoruje pravidla hospodaření s nimi. Například opakovaně tvrdí, že nový Katastrální zákona a NOZ změnily obsah „Prohlášení“ z roku 2008. S tím souvisí např. úhrada balkonů z úvěru (30 bytů, 12 má balkony), které u nás nejsou společnou částí domu a tak se stalo, že všichni přispívají i na tyto balkony velikostí svého vlastnického podílu, atd.. Nepodávám trestní oznámení, vysvětluji marně, ale na ty balkony nepřispívám. Každý měsíc obdržím upomínku, ke které se vyjádřím a „dluh“ narůstá. Proč po mě nevymáhají „dlužnou částku“ a co dál s tím?

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Proč by českého soudce

VN — Fri, 18 Aug 2017 09:17:48 +0200

mělo zajímat , jak se něco vykládá na Slovensku dle slovenské legislativy. Nebo proč by měla být pravidla pro jednání spolků či SVJ stejná , jako pro jednání parlamentu. Já nevím , ale když čtu zdejší komentáře, jsem na jednu stranu zděšen, na druhou pobaven. Já jsem se vždy snažil dělat vše proto, abych k žádnému soudu nemusel.Protože časově na tom nejsem nic moc, navíc právníci stojí velké peníze. Dokážu si představit trávit čas lepším způsobem a své peníze utrácet mnohem lépe , než za nějaké právníky. Apropo…jednou jsem četl zajímavý názor. Čím je země ve větším morálním rozvratu, tím se v ní právníkům lépe daří. Pojem přehlasovaný vlastník je dle mého názoru tak jasný , že vyvolávat spor a doufat , že se najde nějaký soudce , který řekne , že přehlasovaný vlastník je i ten vlastník , který není přehlasovaný , mi připadá absurdní.. Já mám takový pocit , že Magda je ten typ člověka , kterého baví provokovat a vyvolávat konflikty. A to ani nezmiňuji to,že kolikrát částečný ústup ze své pozice a dohoda s protistranou je mnohem lepším výsledkem , než vyhraný soud..

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Zděšený člen SVJ a slušnost

Machač — Fri, 18 Aug 2017 09:06:50 +0200

Laskavě se vyjadřujte slušně nebo budete mazán. Respektuji, že máte jiný názor, ale nadávky a urážky nebudu respektovat.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - přehlasovaný není nesouhlasující

AsiTak — Fri, 18 Aug 2017 08:54:45 +0200

Institut (ne)přehlasovaný je spojen s procesem rozhodování hlasováním. Vlastnost (ne)přehlasovaný lze vyhodnotit pouze u člena, který se zúčastní hlasování. Vy to vykládáte slovo přehlasovaný v podstatě v jiném širším významu „nesouhlasující“. Stanovisko nesouhlasu lze uplatnit snad pouze v připomínkách při přípravy návrhu rozhodnutí a pak při hlasování …

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Ano, teď jsou to tito 3

zdeseny clen SVJ — Fri, 18 Aug 2017 08:07:28 +0200

Nebylo tomu tak po celou dobu, ale teď všechna dovolání týkající se SVJ rozhoduje jeden jediný senát nejvyššího soudu. A ten konzervuje svůj svérázný pohled na práva menšinových vlastníků jednotek.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Nebojte, nejste v tom překvapení z justice sama :)

zdeseny clen SVJ — Fri, 18 Aug 2017 07:58:58 +0200

Například politická teorie říká, že zdržet se hlasování je víceméně ekvivalent hlasování proti.

Oficiální publikace evropské komise říká, že je zcela běžnou politikou států zdržet se hlasování a tím dávat najevo nesouhlas s tím, že tento nesouhlas není absolutní a při drobných úpravách návrhu by šlo souhlasit, proto zdržení se a nikoliv hlasování proti.

Česká sociologická revue, jakožto vědecký časopis, říká obdobnou věc o hlasování v senátu ČR.

Slovenský zákon o vlastnictví bytů explicitně říká, že přehlasovaným vlastníkem je i ten, kdo se zdržel.

Přesto český nejvyšší soud judikoval, že vlastník, co se zdržel hlasování přehlasovaným vlastníkem není. Neb prý nedával najevo nesouhlas…

No a osobně jsem byl svědkem toho, jak u soudu nedovzdělaný arogantní poloblbec JUDr. Holejšovský pronesl, že jeho nějaká úprava v EU a na Slovensku vůbec nezajímá. Což je fakt dobrý přístup, on je prostě namyšlený idiot produkující právní zmetky s vědomím, že ignoruje pro něj závazné právo EU, elementární logiku, politickou teorii a praxi. A to jen, protože trpí pocitem, že prostě může, tak proč by to neudělal. Ostatně spisy nečte a pak se diví při psaní písemného odůvodnění rozsudku a tedy jej sepíše jiné, než ústní odůvodnění co vyhlásil.

Fakt se moc těším, až bude český stát obhajovat podobné nesmysly před ESLP, pokud se nepodaří nápravu prosadit přes vůli těch tří pitomců na nejvyšším soudě, co tady od počátku SVJ judikují protiústavní nesmysl, co jim ještě nikdo nenapadnul natolik kvalitně před ústavním soudem, abychom se dočkali nápravy. A pokud nezasáhne tato trojice pitomců, či ústavní soud jemuž věřím o dost více, tak to prostě v ESLP skončí. A moc by mě zajímalo, jak bude český stát obhajovat, že při nějakém hlasování v rámci státu se neuplatní zvyklosti popsané jako good policy v evropské komisi. :)

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Účast na hlasování je právo, nikoliv povinnost

Ráchel — Fri, 18 Aug 2017 07:26:26 +0200

Uklidněte se, Misme. Účast na hlasování je právo, nikoliv povinnost. Odcházet ze schůze je zcela v pořádku, klidně několikrát během jedné schůze, vždy před hlasováním, a jak píše Magda, není akceptovatelné, aby vlastník jednotky pouhým odejitím přišel o svá práva. Běžte se někdy podívat do poslanecké sněmovny.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Odcházení

Misme — Thu, 17 Aug 2017 19:38:25 +0200

S tím odcházením ze schůze nemáte tak úplně pravdu. Přijde na to, na které úrovni se ta schůze koná a tedy které kategorie občanů se to odcházení (či skládání mandátu) týká. Pokud mne paměť neklame, tak např. trafikanti z ODS (Marek Šnajdr, Petr Tluchoř a Ivan Fuksa) za neúčast na hlasování získali docela slušnou bonifikaci.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - TN a zástupné otázky

Magda3 — Thu, 17 Aug 2017 19:10:03 +0200

TN, opravdu tomu moc nerozumíte.

Já samozřejmě žalobou rozporuji znění stanov, které na několik stránek rozebírám a které jsou dle mého v rozporu se zákonem. Nemám vůbec chuť řešit mou aktivní legitimaci. Soudce MS navrhoval, že žalobě vyhoví, pokud jsme nebyli usnášeníschopní. Já jsem ale chtěla rozhodnout o meritu věci a tuto variantu jsem odmtítla.To nás ale ani jednoho nenapadlo, že by VS zpochybňoval mou aktivní legitimaci.

Podstata sporu je opravdu sporná a potřebuje judikaturně dovysvětlit. Ale vyjasnění, kdo je přehlasovaný vlastník je neméně důležité pro všechny vlastníky. Nemyslíte?

Myslíte, že bych měla bojovat pro kolektiv sektoru vlastníků??? Děláte si legraci? Já bojuji sama za sebe a pokud to někdy někomu pomůže, tak budu ráda.

Odešla jsem ze shromáždění, abych snížila kvorum. Jde o naprosto běžnou praxi ve všech kolektivních orgánech, kde se tak bojuje proti přijetí usnesení. Vy se domníváte, že je normální, naběhnout si tím, že odejdu ze schůze? Existuje v našem právu jiný kolektivní orgán, kde odchodem člena ze schůze přichází tento o svá práva? Myslím, že tímto výkladem soudu (v zákoně o této specialitě nic nenajdete) je SVJ unikát.

Pro vás jsou to zástupné otázky. Podle mě jde o základní práva vlastníků a principiálně důležité věci.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Zbytečný spor

TN. — Thu, 17 Aug 2017 18:21:19 +0200

Tomuhle právě nerozumím, že Magda věčně řeší zástupné otázky, kdy o nic nejde. Také nechápu, proč někdo odchází ze schůze. Kdyby napadla u soudu obsah stanov, protože stanovy ve své části omezují její vlastnická práva, tak bych tomu rozuměl, ale Magda vlastně stanovy neřeší, řeší, jestli je nebo není přehlasovaný vlastník a naběhla si sama, neměla odcházet ze schůze. Tento spor prostě nechápu, ale moje peníze to nejsou :-) Jen je škoda, že když má bojovnou náturu, že neřeší důležité věci, které by prospěly kolektivně celému sektoru společenství vlastníků, tedy např. nicotnost části stanov.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - 6 CMO 94 / 2017

Evžen — Thu, 17 Aug 2017 18:07:03 +0200

MS Praha rozhodl (už podruhé, poté když se Magda odvolala proti jeho prvnímu rozhodnutí k VS Praha a ten jeho rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k novému rozhodnutí viz úvodní příspěvek) tak, jak uvedla Magda ve svém příspěvku http://www.portalsvj.cz/…cmo-315–2015#…

tj. podle MS Praha tak, že se Magda, protože z důvodu nesouhlasu s navrženým zněním stanov ze shromáždění odešla, nestala se přehlasovaným vlastníkem, protože podle zákona přehlasovaným vlastníkem může být jen vlastník, který se zúčastní shromáždění, hlasuje proti přijetí usnesení a i přes jeho nesouhlasy je usnesení přijato. Nehlasuje-li však vlastník jednotky proti přijetí usnesení, nevzniká mu právo podat návrh dle § 1209 odst. 1 ObčZ.

Magda se proti tomutu rozhodnutí MS Praha odvolala z důvodů viz příspěvek http://www.portalsvj.cz/…cmo-315–2015#…

tj. podle Magdy tak, že závěr soudu prvního stupně, že toliko vlastník, který se účastnil shromáždění, nebo má objektivní důvody k neúčasti na shromáždění je přehlasován, nemá žádnou oporu v zákoně a žádný právní předpis takovou podmínku nestanoví a že právo přehlasovaného vlastníka má být garantováno každému vlastníku jednotky, který s rozhodnutím nesouhlasí (a nehlasoval pro jeho přijetí) zvláště v případech, kdy i při jeho účasti na shromáždění je zřejmé, že s ohledem na většinu vlastníků, která o důležité záležitosti rozhodla, by byl takový vlastník jednotky přehlasován.

A 19. 9. 2017 bude odvolací VS Praha právě rozhodovat v citovaném řížení 6 CMO 94 / 2017 o odvolání Magdy, tj. zda byla či nebyla přehlasovaným vlastníkem, když se hlasování nezúčastnila a tedy o tom, zda byla oprávněna se podle § 1209 obrátit ve věci na soud, tj. zda byla ve věci aktivně věcně legitimována.

VS Praha buď dá za pravdu Magdě a zruší už druhé rozhodnutí MS a vrátí mu věc k novému rozhodnutí, nebo dá za pravdu MS Praha. V tom případě, jak Magda uvedla, se dovolá k vyššímu soudu, kde by se znova řešilo, zda byla či nebyla Magda přehlasovaným vlastníkem (když se hlasování neúčastnila) tj. zda byla byla ve věci aktivně věcně legitimována.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - přehled sporů

Magda3 — Thu, 17 Aug 2017 17:58:05 +0200

Jako žalobce vedu 2 spory se SVJ.

neplatnost usnesení – manipulací s hlasy docházel výbor k opačným výsledkům.
MS – usnesení zruši, protože hlasování bylo nezákonné

VS – žalobu zamítl – ani jedno z usnesení není důležité

NS – podáno dovolání (rozhodnutí čekáme během podzimu)
neplatnost usnesení – schválění stanov, čím se řídí stará SVJ
MS – žalobu zamítl s tím, že o tom, jakou aplikovat normu musí rozhodovat

vyšší instance

VS – JUDr Holejšovský vrátil MS s tím, že musí posoudit, zda jsem aktivně
legitimována k podání žaloby

MS – Rozhodl s poukazem na názor VS, kterým se musí řídit, že nejsem aktivně
legitimována

VS – odvolání

V dalších sporech žaluje SVJ mě.

Jednání v září bude o tom, zda jsem aktivně legitimovaná, když jsem nebyla na shromáždění. Výsledek se dozvíte na tomto portále.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Jde o princip

TN. — Thu, 17 Aug 2017 16:10:57 +0200

Chudé babičky se nesoudí, protože na to nemají. Proč myslíte, že důchodci podléhají šmejdům? V SVJ jsou nejvíce zmanipulovanými vlastníky právě důchodci. Magda se nesoudí, protože by neměla na fond oprav, ale z principu.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - to musí gýt peklo mít

přeceda — Thu, 17 Aug 2017 16:07:52 +0200

to musí gýt peklo mít vás za souseda v SVJ. no souseda. vy máte po praze spousty bytů, tekže jste takový externí prudič, s neomezeným fondem na právníky.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - a rozhodl správně

přeceda — Thu, 17 Aug 2017 15:51:10 +0200

Není možné aby v každém SVJ byl kverulant, který všechno napadá a znemožňuje řádný provoz domu. SVJ je opravdu nedomyšlenost.

magdik takto prudí ve vícero nemovitostech po Praze, z logiky věci v žádném z nich nebydlí. není to žádná chudá babička co nemá na fond oprav ve svém bytě.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - On existuje nějaký dům ,

VN — Thu, 17 Aug 2017 15:47:16 +0200

kde je dostatek zájemců o práci ve výboru ? No , možná ano. Já jsem se s takovým případem však nesetkal. Bydlel jsem ve čtyřech domech a ani v jednom domě to nikdo nechtěl vzít…

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - 6 CMO 94 / 2017

TN. — Thu, 17 Aug 2017 15:46:24 +0200

A o co v tomto sporu jde, žebych se přišel podívat. Troch se v Magdiných sporech ztrácím :-)

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - pro VN - nechat se zvolit do výboru

MartinII — Thu, 17 Aug 2017 15:05:04 +0200

pane VN – dejte radu jak „se nechat zvolit do výboru a ukázat, jak to dělat lépe“. To tu již bylo mnohokrát. V jiném vláknu jsem psal (a další se přidali), že výbor sám má cca 20% hlasů, k tomu v kabele plné moce, které vyžadonil na chronických absentérech a spočtěte, jak při účasti 66 % hlasů se lze nechat zvolit do výboru.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Stanovisko odvolacího soudu?

Rudy — Thu, 17 Aug 2017 14:37:28 +0200

Které máte na mysli? Jestli to z úvodního příspěvku, tak to je v naprostém rozporu s lakeho „pravdami“.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - 6 CMO 94 / 2017

Evžen — Thu, 17 Aug 2017 14:28:34 +0200

Jde o jednání u VS Praha sp. zn. 6 CMO 94 / 2017

Nařízení jednání: 19.09.2017

Jednací síň: 2 přízemí, č.dv. 45.

Začátek jednání: 19.09.2017 14:00

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Ze zveřejněného stanoviska odvolacího soudu vyplývá:

Pavel II — Thu, 17 Aug 2017 14:21:41 +0200

že LAKE měl pravdu
prof. Eliáš našim soudcům a právníkům řádně zavařil při úpravě bytového vlastnictví v NOZ (a také vlastníkům).
Naše právo je jako rozlezlá rakovina. Každý prd pak vyžaduje mnohostrákové elaboráty.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - nadepsal jste svůj příspěvek správně - nesmysl

Magda3 — Thu, 17 Aug 2017 12:18:08 +0200

VN, napsal jste: „pokud zákon řekne , že ten kdo přítomen hlasování není práva nemá…tak soud postupuje naprosto v souladu se zákonem a je to tak absolutně v pořádku.“

Můžete nám citovat §, kde je uvedeno, že ten kdo není přítomen hlasování nemá práva. Možná jsem něco přehléhla.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Nesmysl....

VN — Thu, 17 Aug 2017 11:52:24 +0200

pokud dle zákona má nějaká práva přehlasovaný vlastník…pak toto znamená , že práva má přehlasovaný vlastník a pokud zákon řekne , že ten kdo přítomen hlasování není práva nemá…tak soud postupuje naprosto v souladu se zákonem a je to tak absolutně v pořádku.. Můžeme diskutovat o tom , zda je ten zákon dobrý či špatný a na toto může mít názor každý člověk jiný…Já však tvrdím to , že ten , kdo s něčím nesouhlasí má být aktivním..A být aktivním znamená především se zúčastňovat všech shromáždění, hlasování a ještě lépe nechat se zvolit do výboru a ukázat všem ostatním , jak se to má dělat správně…

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Ano , takto si představuji , že by to nějak mělo fungovat....

VN — Thu, 17 Aug 2017 11:44:34 +0200

jenom by mne zajímalo…co na těch změněných stanovách bylo tak špatného s čím jste měla problém ?

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Magda a smysl (1)

anon1234 — Thu, 17 Aug 2017 10:05:56 +0200

na Magda3 je mi sympatické, že hájí svá práva a není tupá ovce, jakými jsou drtivá většina členů SVJ a drtivá většina obyvatel ČR.

podle vás tedy Magda3 má přihlížet tomu, že jsou vymáhány povinnosti, které ve skutečnosti nebyly schváleny shromážděním? a protože máme nefunkční justici tak s tím nemá nic dělat, protože se rozsudku dočká až v roce 2028. a nejlepší je ještě čekat za bukem, typicky česká vlastnost, že to vlastně někdo vybojuje za mě, že?

pokud lidé nezačnou hájit vlastní práva a nezačnou se domáhat funkční justice, budem nadále postkomunistickou zemí a do západu budeme mít daleko.

i z diskusí zde je vidět, že jsme postkomunistická země, kde ochrana menšiny nebo hájení svých práv je vlastně drzost a kdo tak činí, je označen za prudiče a kverulanta.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Co navrhujete

Magda3 — Thu, 17 Aug 2017 00:04:58 +0200

TN, ten spor smysl má. To justice z něj dělá nesmysl. Když jsem se do toho pouštěla, tak jsem netušila, že z toho soudy udělají takovou frašku.

Copak žalobce může předvídat, že jeho spor nevyřeší soudy v přijatelné době? Třeba se VS pochlapí a rozhodne o mé legitimaci pozitivně a vše se pohne kupředu. A pokud se budeme soudit 10 let, mám k dispozici žalobu na stát.

Co navrhujete vy? Mám to zabalit? Smířit se s tím, že vlastník nemá prakticky žádná práva? A pokud to uděláme všichni, jak myslíte, že to dopadne?

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Magda a smysl

TN. — Wed, 16 Aug 2017 23:45:28 +0200

Magdo a k čemu vám to bude, když jste se začala soudit v roce 2012 a v roce 2028 možná budete mít rozsudek, že usnesení shromáždění z roku 2012 jsou neplatná? A nebo ne a zacálujete protistraně stovky tisíc korun na nákladech řízení?

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - ta přijde na pořad dne za několik let

Magda3 — Wed, 16 Aug 2017 23:33:21 +0200

Pane Krátký, nejprve musím vyřešit aktivní legitimaci. Až pokud se vyřeší aktivní legitimace, může se řešit podstata sporu – tj. jakým právním předpisem se řídíme.

Pokud VS potvrdí, že nejsem aktivně legitimována, budu se muset dovolat. A pak možná budu muset jít k ÚS. Ale o podstatě sporu to nebude. Bude to pouze o tom, zda jsem aktivně legitinována k podání žaloby.

Než se dostaneme k podstatě věci, uběhne několil let. Ať mi nikdo neříká, že si toho není JUDr. Holejšovský vědom.

Magda

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - A co otázka, podle čeho se řídí stará SVJ?

Krátký — Wed, 16 Aug 2017 23:23:54 +0200

Magdo,

a otázku, zda se stará SVJ řídí dle ZoVB nebo NOZ jste v odvolání také řešila nebo ne? Bude se jí odvolací soud zabývat nebo ne?

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Pokračování 2 - z odvolání proti rozsudku MS

Magda3 — Wed, 16 Aug 2017 22:49:09 +0200

II.

1/ Žalobce napadá Rozsudek v celém jeho rozsahu, t.j. do všech jeho výroků.

2/ Soud prvního stupně zamítl žalobu s odůvodněním, že žalobce není přehlasovaným vlastníkem, neboť jak vyplynulo ze skutkových zjištění se žalobce hlasování neúčastnil z čistě subjektivních – nikoli objektivních důvodů. Soud prvního stupně odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1423/2009 (dále jen “Rozhodnutí”), o které své závěry opřel.

Žalobce je přesvědčen, že soud prvního stupně aplikoval Rozhodnutí na projednávaný případ nesprávně a došel tak k nesprávnému rozhodnutí v projednávané věci.

Rozhodnutí naopak konstatuje, že právo přehlasovaného vlastníka má být garantováno každému vlastníku jednotky, který s rozhodnutím nesouhlasí (a nehlasoval pro jeho přijetí) zvláště v případech, kdy i při jeho účasti na shromáždění je zřejmé, že s ohledem na většinu vlastníků, která o důležité záležitosti rozhodla, by byl takový vlastník jednotky přehlasován. Dovolací soud se přiklonil k názoru, podle kterého z možnosti podat návrh na přezkum rozhodnutí v důležité záležitosti není bez dalšího vyloučen vlastník jednotky, který se hlasování nezůčastnil a s rozuhodnutím nesouhlasí. Jak uvedl dovolací soud, závěr odvolacího soud by vedl mimo jiné k závěru, že vlastník jednotky, který se nezúčastnil schůze shromáždění např. z vážných zdravotních či jiných obdobných důvodů, by již pro tuto samotnou skutečnost byl vyloučen z možnosti podat žalobu týkající se posouzení většinového rozhodnutí v důležité záležitosti. Ačkoliv v nikoli důležitých záležitostech přehlasovanému vlastníkovi možnost soudní ochrany ustanovení § 11 odst. 3 ZVB neposkytuje, v důležitých záležitostech ve smyslu věty třetí uvedeného ustanovení by podle názoru dovolacího soudu mělo být toto právo garantováno každému vlastníku jednotky, který s rozhodnutím nesouhlasí (a nehlasoval pro jeho přijetí) zvláště v případech, kdy i při jeho účasti na shromáždění je zřejmé, že s ohledem na většinu vlastníků, která o důležité záležitosti rozhodla, by byl takový vlastník jednotky přehlasován. Výklad, podle něhož by právo napadnout rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek příslušelo bezvýhradně vlastníku jednotky toliko v případech, kdy se vlastník jednotky hlasování zúčastnil, je co do základu v rozporu s rozsahem ústavního práva na soudní ochranu poskytovanou v řežimu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Je zřejmé, že v tomto Rozhodnutí dovolací soud pouze použil argument “např. z vážných zdravotních či jiných obdobných důvodů” ad absurdum, kam by vedl výklad odvolacího soudu, že pouze vlastník, který se účastní shromáždění je přehlasovaným vlastníkem. Argumentace, že pouze vlastník, který má “objektivní” důvod k neúčasti na shromáždění je přehlasován, je podle názoru žalobce, nesprávný.

Závěr soudu prvního stupně, že toliko vlastník, který se účastnil shromáždění, nebo má objektivní důvody k neúčasti na shromáždění je přehlasován, nemá žádnou oporu v zákoně a žádný právní předpis takovou podmínku nestanoví.

Žalobce je přesvědčen, že zákon vylučuje z podání žaloby na neplatnost usnesení o důležité záležitosi pouze ty vlastníky, kteří na shromáždění hlasovali pro jeho přijetí. Pokud je vlastníkovi znemožněno podat žalobu v důležité záležitosti kvůli jeho neúčasti na shromáždění, je mu odepřeno jedno ze základních práv – právo na soudní ochranu, jak konstatuje i Nejvyšší soud v citovaném Rozhodnutí.

Dle skutkového zjištění žalobce opustil shromáždění půl hodiny po jeho zahájení. V době, kdy odcházel bylo na shromáždění 52,9%. Za více, jak hodinu (kdy vlastníci průběžně odcházeli a přicházeli), měla na shromáždění přijít paní XXX a měla tak, jak žalovaný tvrdí, zvýšit kvorum pro hlasování. Nikdo však nezjišťoval, zda jsou přítomni všichni vlastníci, zda za hodinu nikdo neodešel. Navíc, žalobce disponoval hlasovacím právem ve výši 3,54 %, paní XXX disponovala hlasovacím právem ve výši 0,62 %. Celkem tedy odešlo ze shromáždění 4,16 %. Kvorum se snížilo nikoli na 49,04 %, ale na 48,74 %. Příchod paní XXXX s hlasovacím právem ve výši 1,05 % nemohlo kvorum navýšit tak, aby se shromáždění stalo usnášeníschopné.

Na podporu své argumentace žalobce uvádí, že Nejvyšší soud v jiných rozhodnutí řešil žaloby podané nepřítomným vlastníkem a tyto případy meritorně projednal (srov. 28 Cdo 3246/2007, 26 Cdo 5363/2014, 26 Cdo 1322/2016).

Žalobce je přesvědčen, že otázka přijetí zcela nových stanov je důležitou záležitostí bez dalšího a vůči nim se žalobce vymezoval od samého počátku.

III.

Žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu projednání soudu prvního stupně.

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015 - Pokračování této kauzy - z rozhodnutí MS

Magda3 — Wed, 16 Aug 2017 22:38:31 +0200

I. Žaloba žalobkyně, jíž se domáhala vyslovení neplatnosti usnesení žalovaného ze dne 17. 9. 2014, konkrétně bodu I. Schválení změny stanov, včetně souvisejících dokumentů, s e z a m í t á . II. Žaloba žalobkyně, jež se domáhala určení, že usnesení žalovaného ze dne 17. 9. 2014, bod I. Schválení změny stanov, včetně souvisejících dokumentů, je neplatné, s e z a m í t á . III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 16.940 Kč, k rukám xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx ,, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Provedeným dokazováním soud I. stupně zjistil následující následný skutkový stav věci. Dne 17. 9. 2014 se konalo shromáždění Společenství vlastníků jednotek xxxxxxxxx, programem bylo schválení změny stanov, včetně souvisejících dokumentů, správa o činnosti výboru, schválení výroční zprávy o výsledcích činnosti SVJ za rok 2013 a vyúčtování za služby za rok 2013, kterou pro SVJ sestavila účetní firma, návrh investic, schválení odměn výboru SVJ. Žalobkyně byla řádně pozvána a informována o plánovaném programu shromáždění. V 19.01 hod. uvedeného dne oznámila mandátová komise, že společenství je usnášeníschopné, neboť jsou přítomni vlastníci s 52,9 % hlasů všech vlastníků. V 19.02 hod. odešly paní xxxxxxxxxxxa paní xxxxxxxx, účast se snížila na 49,04 % všech společníků. Bylo konstatováno, že schůze není usnášeníschopná. V 19.51 hod. uvedeného dne se shromáždění vlastníků jednotek opět stalo usnášení schopné příchodem paní Ing. Reginy xxxxxxxx, kdy se účast zvýšila na 50,04 % hlasů všech vlastníků jednotek. Následně shromáždění rozhodlo o schválení změny stanov společenství a schválení návrhu domovního řádu (prokazuje to notářský zápis N 187/2014, NZ 169/2014 ze dne 17. 9. 2014 sepsaný JUDr.xxxxxxxxxxx, notářkou xxxxxxxxx, nesporovaná tvrzení). Důvodem odchodu žalobkyně z předmětného shromáždění SVJ byl její nesouhlas s navrženým zněním stanov, tedy snaha zabránit jejich přijetí tím, že se shromáždění stane –jejím odchodem – nikoli usnášeníschopné (nesporované tvrzení žalobkyně).

K takto provedeným důkazům v rozsahu dovozených skutkových zjištění nebylo ze strany účastníků vzneseno jakýchkoliv připomínek, pokud jde o jejich pravdivost, věrohodnost či zákonnost, a soud tak neměl žádných důvodů k pochybnostem o tom, že se z nich nepodávají. Z ostatních provedených důkazů soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil.

Z důvodu nadbytečnosti – s ohledem na právní posouzení níže rozvedené – soud pro nadbytečnost nedoplňoval dokazování žalobkyní navrženým souborem e-mailové komunikace mezi ní a žalovaným (za období čtyř měsíců před konáním shromáždění), neboť skutečnost, jež měla být těmito listinami prokázána – tedy zdali připomínky žalobkyně byly (či nikoli) zapracovány do „nových“ stanov SVJ – nemohla být pro právní posouzení podstatná.

Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se dne 17. 9. 2014 konalo shromáždění SVJ, na nějž byla žalobkyně řádně předvolána, informována o plánovaném programu, shromáždění schválilo změnu stanov společenství, i návrh domovního řádu. Žalobkyně se hlasování nezúčastnila, tato byla při zahájení shromáždění přítomna, avšak v 19.02 hod. (spolu s další členkou SVJ) z důvodu nesouhlasu s navrženým zněním stanov odešla, shromáždění se stalo nikoliv usnášeníschopné. Opětovná usnášeníschopnost nastala v 19.51 hod. příchodem třetí osoby.

Po provedeném dokazování soud přistoupil k hodnocení důkazu a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobkyní uplatněného nároku. Podle ust. § 1209 odst. 1 ObčZ je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Dle odst. 2 je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.

Otázkou aplikovatelnosti příslušné právní normy na soudu předkládaný spor se podrobně zabýval ve svém (výše citovaném) zrušujícím rozhodnutí Vrchní soud v Praze, se závazným právním názorem, na nějž si dovoluje soud prvního stupně odkázat.

Soud se dále zabýval otázkou včasností podané žaloby a dospěl k závěru, že žaloba byla podána v tříměsíční prekluzivní lhůtě (dle § 1209 odst. 1 ObčZ), neboť shromáždění SVJ se konalo dne 17. 9. 2014, žaloba byla podána u podepsaného soudu dne 17. 12. 2014. Nad rámec soud uvádí, že citovaná tříměsíční lhůta je lhůtou subjektivní, rozhodný je okamžik, kdy se vlastník o přijatém rozhodnutí dozvěděl či dozvědět mohl (srov. srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 824 s.). Soud má tedy s ohledem na výše uvedené skutečnost za to, že žaloba byla žalobkyní podána nikoli opožděně. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je vlastnicí bytových a nebytových jednotek – blíže specifikovaných výše, ostatně tato skutečnost byla prokázána výpisy z katastru nemovitostí. S vlastnictvím jednotek je spojeno rovněž její členství v SVJ, jak plyne z § 1194 odst. 2 ObčZ, ani tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná. Soud se tedy zabýval otázkou (jak mu ostatně i uložil ve svém zrušujícím rozhodnutí nadřízený Vrchní soud v Praze), zdali je žalobkyně „přehlasovaný vlastník“ v linii ust. § 1209 odst. 1 ObčZ, neboť se jedná o jeden z předpokladů úspěchu takto koncipované žaloby vůči SVJ. Zákon vyžaduje, aby žalobce byl přehlasovaným vlastníkem jednotky, jímž bude v první řadě takový vlastník, jež se zúčastní shromáždění, hlasuje proti přijetí usnesení a i přes jeho nesouhlasy, usnesení přijato. Nehlasuje-li však vlastník jednotky proti přijetí usnesení, nevzniká mu právo podat návrh dle § 1209 odst. 1 ObčZ. Není-li přítomen, ačkoliv byl na shromáždění řádně pozván, tedy konání shromáždění mu bylo řádně oznámeno, nelze jej za přehlasovaného vlastníka považovat, srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 824 s., či rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 378/2007, dle nějž připravil-li se o možnost podat žalobu žalobce sám tím, že se shromáždění neúčastnil, ač byl řádně pozván, nelze jej považovat za přehlasovaného vlastníka. Převedeno do linie předmětného sporu je nutno učinit závěr, že žalobkyni legitimace k podání takto koncipované žaloby v linii § 1209 odst. 1 ObčZ svědčit nemůže, neboť jak vyplynulo ze skutkových zjištění žalobkyně se hlasování z čistě subjektivních – nikoli objektivních (např. vážné zdravotní důvody, či jiné důvody obdobné, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 1423/2009, veřejnosti přístupno na www.nsoud.cz) – důvodů (nesouhlas s navrženým zněním stanov a snaha zablokovat jejich schválení) neúčastnila (byť na počátku byla na shromáždění účastna, avšak ještě před začátkem hlasování – společně s Alicí Vybíralovou – odešla). S ohledem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce pro toto řízení soud žalobu ve výroku I. zamítl.

Bylo povinností soudu zabývat se rovněž problematikou žaloby určovací v linii ust. § 80 o. s. ř., jak žalobkyní v žalobě namítáno. Předně je třeba – s ohledem na soudem užité paragrafové znění příslušné procesní normy (na rozdíl od žalobkyně, jež užívá ve svých vyjádřeních „§ 80 písm. c) o. s. ř.“) – uvést, že zákonem č. 293/2013 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován § 80 o. s. ř., jež po zmíněné novele zní: „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem“ a nadále již není – jak tomu bylo před citovanou novelou – rozčleněn na písmena a) až c). Ničeho tato skutečnost však nemůže změnit na názoru soudu, že v (výše citovaném) ust. § 1209 ObčZ je zakotvena speciální úprava, jakým způsobem se může vlastník jednotky domáhat rozhodnutí, jež má speciální režim řešící nejen otázku aktivní věcné legitimace pro takový typ řízení, ale i speciální tříměsíční prekluzivní lhůtu. Lze mít za to, že kromě postupu, jež je takto specifikován v § 1209 ObčZ, nelze k závěru o neplatnosti usnesení shromáždění dospět v rámci řízení dle § 80 o. s. ř. ani v rámci posouzení předběžné otázky v jiném řízení (shodně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 14 Cmo 523/2006). Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně neshledal, že by (byť včasně podaná) žaloba žalobkyně byla podána důvodně, jak výše argumentačně rozvedeno. Postup podepsaného soudu za tohoto stavu řízení, který ve věci za takto rozvedených právních závěrů jednal a odůvodňovaným způsobem rozhodl, odpovídá Ústavním soudem konstantně judikovanému závěru, dle něhož je Česká republika materiálním právním státem, který je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivňována nejen legislativní činností státu (tvorbou práva), ale též činností státních orgánů aplikujících právo, neboť teprve aplikace a interpretace právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem.Stabilitu práva, právní jistotu jednotlivce a v konečném důsledku též míru důvěry občanů vprávo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR), přistupují k výkladu právních norem. Ostatně na takovém významu judikatury soudů je vystavěna i dosavadní judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, která považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů (srov. rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne 24. 4. 1990, Mueller a další proti Švýcarsku ze dne 24. 5. 1988, Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti SRN ze dne 20. 11. 1989 a další, a například nálezy sp. zn. IV. ÚS 611/05 a Pl. ÚS 20/05, II. ÚS 566/05). Rozhodující roli tedy hraje to, zda je výklad právních norem v čase ustálený. Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti) (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 36, nález č. 16).přístupno na www.nsoud.cz).

JUDr. Holejšovský o Usnesení VS v Praze z 23 .9. 2016 sp. zn. 7 Cmo 315/2015

Wed, 16 Aug 2017 21:04:00 +0200

Vrchní soud v Praze: Povaha jednotek v domě rozděleném na jednotky před a po 1.1.2014; povaha SVJ vzniklého před 1. 1. 2014 a po tomto dni

§ 1158, § 1159m § 3028, §3063, § 3041 ObčZ

Ustanovení § 3063 je speciálním ve vztahu k § 3028 odst. 2 ObčZ, dle nějž se dosavadní právní úpravou řídí i vlastnické právo ke „starým“ jednotkám. Změna tzv. „starých jednotek – jednotky vzniklé dle BytZ. na tzv. „nové jednotky“ – jednotky právně vymezené v rámci bytového spoluvlastnictví dle § 1158 a 1159 ObčZ je možná jen v rámci speciálního právního procesu za souhlasu všech vlastníků jednotek.

Počaly-li být „staré jednotky“ převáděny před 1. 1. 2014, zůstávají co do své věcné podstaty (podstaty věcných práv k nim se vážících) „starými jednotkami“ i po 1. 1. 2014, ledaže by byly příslušným způsobem transformovány na jednotky „nové“.

Právní povaha SVJ vzniklých přede dnem 1. 1. 2014 se od 1. 1. 2014 řídí ObčZ.

Liší-li se právní úprava ve stanovách SVJ vzniklého před 1. 1. 2014 od kogentních ustanovení zákona (ObčZ), pak v této části takové stanovy ve smyslu § 3041 odst. 2 ObčZ pozbyly 1. 1. 2014 závaznosti. Zákonná nutnost takového ustanovení stanov nahradit novým ustanovením stanov, souladným se zákonem, dopadá jen na obligatorní ustanovení stanov; i u nikoli obligatorní záležitosti stanov, jež pozbyla závaznosti, je z vůle členů SVJ možné ji nahradit novým zněním, resp. novou úpravou ve stanovách. Pro posuzování aktivní věcné legitimace, resp. zákonných oprávnění žalobce v řízení dle § 1209 ObčZ se nepoužijí kritéria § 258 ObčZ, leč speciální kritéria uvedená přímo ve speciálním ustanovení § 1209 ObčZ. Ustanovení § 258 ObčZ se u SVJ použije jen přiměřeně na základě § 1221 ObčZ. Usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. 9. 2016, sp. zn. 7 Cmo 315/2015

K věci: Žalobkyně coby vlastnice bytových jednotek, s nimiž je spojeno členství v SVJ, tvrdí, že usnesení shromáždění vlastníků jednotek konané 17. 9. 2014, které rozhodlo usnesením o schválení změny stanov SVJ ve znění dle textu notářského zápisu, kterým byl průběh shromáždění osvědčen, a dále o schválení domovního řádu ve znění dle textu notářského zápisu, jsou neplatná. Žalobkyně napadla ve tříměsíční lhůtě nezákonnost přijatých usnesení, a to dle jejího mínění postupem dle § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů („BytZ“), popř. § 1121 a 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („Obč.Z“). Absolutní neplatnost přijatých usnesení žalobkyně dovozuje z toho, že byla přijata v rozporu se zákonem. SVJ podle ní vzniklo na základě BytZ, a nevztahují se tak na ně ustanovení občanského zákoníku. Odkázala na rozhodnutí NS z 16. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3100/2013, z nějž dle ní plyne, že právní poměry vzniklé před účinností ObčZ se řídí dosavadními právními předpisy (§ 3028 odst. 1, 3 Obč.Z). SVJ má povinnost přizpůsobit stanovy donucujícím ustanovením ObčZ, ale pouze v takové míře, kdy jejich zněním nedojde k zásahu do vlastnických práv vlastníků. Žalobkyně namítla řadu konkrétních zásahů do jejích vlastnických práv, jež nastávají v důsledku přijetí nových stanov, namítla též neusnášeníschopnost shromáždění.

Žalovaný s tvrzeními žalobkyně nesouhlasil, odkázal na § 11 odst. 3 BytZ, dle kterého, jde-li o důležitou záležitost, může při hlasování vlastní jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Žalovaný zastává názor, že požadovaná „důležitost“ není v daném případě dána u všech usnesení přijatých shromážděním dne 17. 9. 2014. Žalobkyně nebyla přehlasovaným vlastníkem jednotky, když odešla ze shromáždění bezprostředně po jeho započetí za situace, kdy se shromáždění stalo usnášeníschopným, tedy vědomým chování ztížila další procesní postup na shromáždění a nemůže být „přehlasovaným vlastníkem“, a tudíž není oprávněna domáhat se u soudu neplatnosti přijatých usnesení. SVJ je právnickou osobou podléhající režimu ObčZ i přesto, že vzniklo podle BytZ, a to s odkazem na § 3041 ObčZ.

Soud prvního stupně rozhodl tak, že „žaloba s návrhem, že usnesení žalovaného ze dne 17. 9. 2014, bod 1 schválení změny stanov včetně souvisejících dokumentů je neplatné, se zamítá“ (výrok I), dále že „žaloba s návrhem na určení, že usnesení žalovaného ze dne 17. 9. 2014, bod 1 schválení změny stanov včetně souvisejících dokumentů je neplatné, se zamítá“ (výrok II)..

Soud prvního stupně se primárně zabýval otázkou, zda se na SVJ vzniklá před 1. 1. 2014 vztahuje právní úprava obsažená v ObčZ. Citoval § 11 odst. 3 BytZ a § 1200 odst. 1, 2 a § 3028 odst. 1 – 3 ObčZ. Dovodil, že žalobkyně je aktivně legitimována dle § 258 ObčZ k podání žaloby. Usnesením shromáždění SVJ byly schváleny stanovy, které se bezprostředně dotýkají vlastnických práv žalobkyně. Rozhodnutí žalovaného bylo dle soudu prvního stupně vydáno v souladu s platnou právní úpravou obsaženou v ObčZ . SVJ je právnickou osobou upravenou v § 1158 a násl. ObčZ, a jeho právní povaha se řídí ustanovením ObčZ ode dne nabytí jeho účinnosti i přesto, že vzniklo podle BytZ. I nadále má SVJ omezenou právní osobnost (jak plyne z § 1194 a násl. ObčZ) v tom smyslu, že je oprávněno jako předmět své činnosti vykonávat pouze činnosti týkající se správy domu a pozemku spolu s dalšími souvisejícími činnostmi uvedenými v ObčZ (je oprávněno nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku). Vzhledem k tomu, že předmětné SVJ vzniklo přede dnem účinnosti ObčZ, zůstaly v platnosti jeho stanovy. SVJ bylo však povinno do 3 let od nabytí účinnosti ObčZ přizpůsobit zakladatelský dokument donucujícím ustanovením ObčZ, což učinilo na shromáždění 17. 9. 2014, a vyhovělo tak zákonu. Soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání s tím, že zopakovala věcné důvody. Podle odvolatelky soud použil na věc právní předpis, který na posuzovaný případ nedopadá. Na právní poměry žalovaného nelze bez dalšího vztáhnout ustanovení o bytovém spoluvlastnictví dle ObčZ, neboť by se jednalo o nepravou retroaktivitu, přičemž je třeba i nadále použít právní úpravu BytZ. Podstatná je znalost rozdílů definice jednotek podle ObčZ a podle BytZ a z toho vyplývající rozdílnost právnických osob označených shodným názvem. Podle odvolatelky z § 3028 ObčZ vyplývá, že „všechny osoby se mají řídit v právních vztazích vzniklých před účinností ObčZ podle dosavadní právní úpravy“, že „vnitřní právní poměry v SVJ vzniklém do 31. 12. 2013 se i nadále řídí podle BytZ a podle stanov navenek jedná SVJ podle ObčZ od okamžiku nabytí jeho účinnosti“.

Odvolatelka poukázala na to, že SVJ vzniklé do 31. 12. 2013 není spolkem, fundací, ústavem, nadací ani nadačním fondem, proto na ně nedopadají ustanovení ObčZ upravující spolek, resp. fundaci, ústav, nadaci, nadační fond, není-li to v ObčZ výslovně uvedeno. SVJ vzniklé do 31. 12. 2013 není SVJ vzniklé podle ObčZ od 1. 1. 2014, proto na toto SVJ nedopadají ustanovení ObčZ upravující nová SVJ dle ObčZ, není-li to v ObčZ výslovně uvedeno. Výslovná úprava pak v ObčZ není. Tomuto závěru podle žalobkyně nasvědčuje též právní názor NS v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3100/2013. Podle odvolatelky není správná úvaha, že na SVJ vzniklá před 31. 12. 2013 dopadá od 1. 1. 2014 právní úprava o bytovém spoluvlastnictví dle ObčZ, poněvadž „v takovém případě by zákonodárce do textu přechodných ustanovení neměl potřebu vsunout výslovnou úpravu o právních poměrech nadací vzniklých podle dosavadních předpisů, jak tomu v § 3049 udělal. Nadace jsou právnickými osobami upravenými v ObčZ, a přesto měl zákonodárce potřebu vtělit do přechodných ustanovení § 3049 ObčZ, když by mohl využít stejné úvahy jako soud prvního stupně, tj. nadace jsou právnickými osobami upravenými v ObčZ, a proto je možné učinit pouhý odkaz na § 3041 ObčZ. Vzhledem k tomu, že zákonodárce u nadací tak učinil výslovně v § 3049 ObčZ, pak per analogiam by musel i výslovně uvést, že SVJ vzniklá podle dosavadních předpisů se považují za SVJ vzniklá podle tohoto zákona, což neučinil, neboť s ohledem na povahu obou subjektů a rozdílnost definic jednotek učinit nelze. Nelze ale zároveň v takovém případě působnost ObčZ dovodit s odkazem na § 3041 ObčZ ani ve spojení s jinými ustanoveními. To vše nebrání ujednání stran, že se jejich práva a povinnosti budou řídit ObčZ.“

Odvolatelka dále argumentovala k rozdílnému vymezení a potažmo tak rozdílnému obsahu pojmu jednotka dle BytZ a dle ObčZ. Navrhla napadené usnesení změnit a žalobě vyhovět, případně usnesení zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil s tím, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Rozhodnutí žalovaného ze 17. 9. 2014 bylo vydáno v souladu s platnou právní úpravou. Žalovaný je právnickou osobou upravenou v § 1158 a násl. ObčZ. Právní povaha žalovaného se řídí ustanoveními ObčZ ode dne nabytí jeho účinnosti i přesto, že SVJ vzniklo dle BytZ. Žalovaný byl povinen do 3 let od nabytí účinnosti ObčZ přizpůsobit zakladatelský dokument donucujícím ustanovením ObčZ, což učinil odpovídajícím počtem usnášeníschopných přítomných spoluvlastníků jednotek na shromáždění 17. 9. 2014, čímž vyhověl zákonným požadavkům. K selektivnímu poukazu žalobkyně na úpravu nadací, resp. dalších typů právnických osob v rámci přechodných ustanovení ObčZ žalovaný poukázal na to, že zákonodárce v ObčZ výslovně neuvádí, na které právnické osoby se použije nová právní úprava, nýbrž výslovně je uveden odkaz pouze v případě, že se konkrétní kategorie právnických osob má řídit dosavadními předpisy (viz např. § 3050 ObčZ). V důvodové zprávě k § 3049 ObčZ se uvádí, že „ohledně některých právních forem právnických osob je třeba přijmout zvláštní přechodná ustanovení; o nadacích a nadačních fondech stačí výslovně stanovit, že se považují za vzniklé podle nového zákona s tím, že se zvláštním pravidlem pamatuje na nadace založené pořízením pro případ smrti“.

To je podle žalovaného ten pravý důvod, proč bylo přistoupeno k úpravě v § 3049 ObčZ, když je třeba rozlišovat kategorii nadací vzniklých před 1. 1. 2014 na straně jedné a kategorii nadací založených pořízením pro případ smrti na straně druhé. Ohledně SVJ není třeba rozlišovat více kategorií, když na SVJ vzniklá před 1. 1. 2014 se uplatní právní úprava dle § 3041 odst. 1 ObčZ a potud odpadá potřeba výslovné úpravy v ObčZ. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správný.

Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť nikoli všechny důvody uvedené odvolatelnou jsou relevantní. Soud prvního stupně se dopustil pochybení v aplikaci právních předpisů, které na danou věc použil, čímž zatížil řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm se ponejprv bude zabývat tím, zda jsou splněny podmínky dané § 1209 odst. 1 ObčZ, tedy zda byla žalobkyně přehlasovanou vlastnicí (členem)společenství, a pokud ano, pak zda jsou napadená usnesení shromáždění natolik podstatná ve vztahu k žalobkyni, resp. i k dalším členů SVJ, že je dán důležitý důvod pro vedení řízení o jejich neplatnost ve smyslu § 1209 odst. 1 ObčZ. Z odůvodněni: Ve smyslu § 9 odst. 1 písm. l) OSŘ se daná věc řídí občanským soudním řádem ve znění účinném ke dni podání žaloby, tedy k 17. 12. 2014 (znění účinné od 1. 1. 2014).

Pro danou věc je naprosto zásadní právní režim, jímž se řídí, jak bylo ostatně namítáno částečně i odvolatelkou v řízení před soudem prvního stupně též i žalovaným. Je třeba lišit především právní režim jednotky (bytové či nebytové) coby předmětu vlastnictví od právního režimu SVJ coby právnické osoby. V rámci jednotky je pak třeba lišit její právní režim coby nemovité věci a předmětu bytového spoluvlastnictví, a právní režim vzniku věcného práva k jednotce, práv a povinností z věcných práv vzniklých.

Odvolací soud ponejprv poukázal na právní režim jednotky (bytové, resp. nebytové), přičemž citoval § 3063ObčZ. Toto ustanovení řeší situaci jednotky coby věci, a vyplývá z něj, že byla-li převedena minimálně jedna jednotka v domě rozděleném na jednotky dle BytZ za účinnosti tohoto zákona, tedy před 1. 1. 2014, pak i po tomto dni mají všechny ostatní jednotky v uvedeném domě (jež jsou všechny či některé z nich převáděny od 1. 1. 2014, či převáděny vůbec nejsou) právní režim, tedy právní povahu jednotek vymezených BytZ. Jsou tedy tzv. „starými jednotkami“. „Novými jednotkami“ lze označit jednotky, které jsou definovány podle § 1159 ObčZ. Změna starých jednotek na nové jednotky, tedy jednotky právně vymezené v rámci bytového spoluvlastnictví podle § 1158 a především § 1159 ObčZ, je možná jen v rámci speciálního právního procesu za souhlasu všech vlastníků jednotek. Pokud se aplikuje úprava § 3028 odst. 2 ObčZ na jednotky v domě rozděleném na jednotky, když práva k těmto jednotkám jsou právy věcnými, znamená to, že právě na jejich režim je ve smyslu § 3063 ObčZ (speciálního ve vztahu k § 3028 odst. 2 ObčZ) třeba vztáhnout příslušný právní předpis – BytZ, nabyl-li vlastník vlastnické právo alespoň k jedné jednotce před 1. 1. 2014. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že § 3063 ObčZ řeší právní režim jednotek v domě rozděleném na jednotky, a to speciálně ve vztahu k § 3028 odst. 2 ObčZ. Z § 3028 odst. 2 ObčZ nicméně vyplývá, že to, co není speciálně upraveno v § 3063 ObčZ, řídí se tímto ustanovením, tedy právní poměry se řídí ObčZ, jejich vznik a práva a povinnosti z nich vzniklá před 1. 1. 2014 se však řídí dosavadní právní úpravou. Tou se ve smyslu § 3063 ObčZ řídí i vlastnické právo k těmto „starým“ jednotkám. Např. kupní smlouva jednotky vzniklé před 1. 1. 2014, jež byla uzavřena před 1. 1. 2014, se plně řídí dosavadními ustanoveními zákona, resp. práva a povinnosti z ní se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jinak řečeno, ustanovení o bytové spoluvlastnictví co do obsahu a rozsahu vlastnictví jednotek se nevztahují na tzv. staré jednotky. Od uvedeného je ovšem nutné důsledně odlišovat právní režim SVJ coby právnické osoby (viz níže). Shodně se k právnímu režimu jednotek vyjadřuje i odborná literatura – viz např. Novotný M., Horák T., Holejšovský J., Oehm J. Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva. Komentář 1. vyd. Praha :C.H.Beck, 2016, s.5: „většinová shoda je v zásadě v tom, že pro samotné spoluvlastnické rozdělení (vymezení) domu na jednotky a společné části domu se užijí dosavadní předpisy… podle převládajícího výkladu se na práva a povinnosti vlastníků jednotek úprava o.z. v zásadě uplatní…“.

Obdobně Spáčil J. a kol. Občanský zákonik III.Věcná práva (§ 976–1474).Komentář. 1. vyd. Praha :C.H.Beck, 2013, s. 676: „na právní poměry stávajících bytů ve vlastnictví, tedy jednotek podle BytZ, se užije § 3028 odst. 2 ObčZ, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich dosud vzniklé se posoudí podle dosavadních právních předpisů“.

Podle dalšího komentáře k § 3063 ObčZ v publikaci Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol. Občanský zákoník. Komentář Sv.VI.Praha :Wolters Kluwer, 2014, s. 1405:

„proto podle tohoto přechodného ustanovení platí, že v domě, kde vznikla alespoň jedna jednotka přede dnem nabytí účinnosti ObčZ (tj. vznikla jednotka, jejíž právní povahu stanoví § 2 písm. b) BytZ), všechny další jednotky, které v tomto domě vzniknou (rozdělením dosavadní jednotky, nebo naopak spojením dosavadních např. dvou jednotek, anebo výstavbou nové jednotky formou přístavby, vestavby, nástavby) po dni nabytí účinnosti ObčZ (tj. po 1. 1. 2014), vzniknou jako jednotky „staré“, jejichž povaha je stanovena v § 2 písm. b) BytZ. S tím je přirozeně spojeno, že velikost podílů na společných částech domu a velikost spoluvlastnického podílu k pozemku v případě těchto „starých“ jednotek se i nadále určuje podle bytZ. Na základě uvedeného platí, že v případě, kdy se převádějí jednotky v takovém domě po 1. 11. 2014, dochází i nadále k převodu těchto „starých“ jednotek vymezených BytZ.“

Odvolatelka poukázala na rozsudek NS z 16. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3100/2013, který uvedl: … i když BytZ byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen (§ 3080 bod 60 ObčZ), stejně jako ObčZ 1964 ((§ 3080 bod 1 ObčZ) a bytové spoluvlastnictví je upraveno v ObčZ (§ 1158–1222), právní poměry vzniklé před účinností ObčZ, tj. před 1. 1. 2014, se řídí dosavadními právními předpisy (§ 3028 odst. 1, 3 ObčZ)“.

Soud dále cituje § 3028 odst. 3 ObčZ. K tomu je třeba jednak poukázat shodně se žalovaným na to, že dané řízení projednávané v rámci dovolání u NS bylo věcí se zcela odlišným skutkovým základem, nejednalo se o napadení usnesení shromáždění vlastníků jednotek, leč o vydání bezdůvodného obohacení. Dále pak sám dovolací soud poukázal na § 3028 odst. 1, 3 ObčZ, tedy na ustanovení neřešící věcná práva tak, jako je řeší § 3028 odst. 2 ObčZ, leč především práva závazková. Ohledně věcných práv je výklad § 3063 a § 3028 odst. 2 ObčZ odvolacím soudem konzistentní s výše uvedeným a především s § 3028 odst. 2 ObčZ. Výše bylo rozvedeno, že „staré jednotky „, pakliže počaly být převáděny před 1. 1. 2014, zůstávají co do své věcné podstaty, tedy podstaty věcných práv k nim se vážících, „starými jednotkami“ i po 1. 1. 21014, ledaže by byly příslušným způsobem transformovány na jednotky „nové“. Z uvedeného tedy vyplývá, že transformace „starých“ jednotek na „nové“ jednotky by byla možná právním jednáním všech vlastníků jednotek (starých) majícím za následek zrušení rozdělení domu na jednotky a následné prohlášení dle § 1166 a násl. ObčZ o opětovném rozdělení domu na jednotky (nové jednotky dle § 1159 ObčZ).

Ke stejným závěrům dochází Čáp J., Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol, op. cit. výše. s. 1405: … toto vymezení „staré“ jednotky („starých“ jednotek) podle BytZ bude trvalé, pokud se všichni vlastníci jednotek nedohodnou na zrušení dosavadního prohlášení vlastníka budovy a přijetí nového prohlášení, vymezujícího jednotky podle § 1159 ObčZ“.

Od uvedeného režimu jednotek coby objektu vlastnického práva je nutné lišit právní režim SVJ jako právnické osoby, jakož i práva a povinnosti vlastníků jednotek coby jejich členů. Soud dále cituje § 3041 odst. 1 větu první, odst. 2 větu první ObčZ. Z těchto ustanovení ve spojení s absencí speciálního přechodného ustanovení ObčZ pro SVJ vzniklá před 1. 1. 2014 je tedy zřejmé, že právní povaha SVJ vzniklých před 1. 1. 2014 se od 1. 1. 2014 řídí ObčZ. Samozřejmě, že se SVJ řídí svými přijatými stanovami, přičemž ohledně nich mohou nastat různé situace, podle toho, zda se tyto stanovy liší od kogentních ustanovení zákona (ObčZ), či nikoli. Pakliže by se lišila, pak v této části takové stanovy ve smyslu § 3041 odst. 2 ObčZ pozbyly 1. 1. 2014 závaznosti. Otázkou pak je, zda je nutné takovéto ustanovení stanov nahradit novým ustanovením stanov, souladným se zákonem. Tato nutnost coby zákonná dopadá jen na obligatorní ustanovení stanov, smluvní volnosti meze kladeny nejsou, takže i u nikoli obligatorní náležitosti stanov, jež pozbyla závaznosti, je samozřejmě z vůle členů SVJ možno ji nahradit novým zněním, resp. novou úpravou ve stanovách.

Ohledně poukazu žalobkyně-odvolatelky na absenci paralely mezi úpravou nadací, resp. dalších právnických osob, a SVJ, tedy na to, že pokud by zákonodárce výslovně chtěl, aby se SVJ vzniklá před 1. 1. 2014 řídila novými právními předpisy, především ObčZ, pak toto stanovil výslovně (jako u nadací či dalších právnických osob), je odvolací soud zajedno s názorem žalovaného vyjádřeným v jeho vyjádření k odvolání žalobkyně. Skutečným důvodem, proč bylo přistoupeno k úpravě v § 3049 ObčZ, byla potřeba rozlišovat kategorii nadací vzniklých před 1. 1. 2014 na straně jedné a kategorii nadací založených pořízením pro případ smrti na straně druhé. To, že se práva a povinnosti obecně prospěšných společností i nadále řídí dosavadními právními předpisy, tedy i zrušeným zákonem č. 248/1995 Sb. a zákonem č. 208/2002 Sb. (viz § 3080 bod 163 a 164 ObčZ), podle výslovného § 3050 ObčZ je dáno právě tím, že nově, tedy od 1. 1. 2014, obecně prospěšné společnosti již dle řečených zrušených právních předpisů nemohou být zakládány, resp. ani nemohou vznikat, nicméně již vzniklé obecně prospěšné společnosti pokračují dále ve své právní existenci právě podle původních právních předpisů (ObčZ je totiž na rozdíl od SVJ neupravuje). Logika právní úpravy přechodných ustanovení týkajících se právnických osob (§ 3041 – 3053 ObčZ) je tedy taková, že není-li dále stanoveno něco jiného, řídí se právní povaha právnických osob upravených ObčZ tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jiná právní úprava u SVJ vymíněna výše řečenými zákonnými ustanoveními není, pročež je třeba SVJ vzniklá do 31. 12. 2013 považovat za SVJ řídící se nadále ObčZ. To ostatně též plyne z toho, že BytZ byl k 1. 1. 2014 zrušen (viz § 3080 body 60, 61 a 62 ObčZ) a zrušeným zákonem se nemůže právní režim existující právnické osoby nadále řídit, ledaže by to zákon výslovně stanovil (jak to činí např. § 3050 ObčZ pro obecné prospěšné společnosti). Potud totiž nelze vycházet ze systematiky všech přechodných ustanovení, tedy celého dílu 1 hlavy II ObčZ, leč z přechodných ustanovení dopadajících speciálně na právnické osoby (viz § 3041 – 3053 ObčZ). Potud byl tedy systematicky srovnávací přístup odvolatelky chybný. Protože § 3041 odst. 1 ObčZ právní povahu SVJ podřizuje ObčZ, pak na případy soudního přezkumu rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek coby nejvyššího orgánu SVJ dopadá též výlučně nová právní úprava účinná od 1. 1. 2014, tedy především § 1209 ObčZ, jejž soud cituje. Je tak zjevné, že tím, že soud prvního stupně posuzoval aktivní věcnou legitimaci žalobkyně výlučně podle § 258 ObčZ, namísto aplikace speciálního ustanovení § 1209 odst. 1 ObčZ, dopustil se zásadního pochybení majícího zásadní vliv na výsledek řízení. Navíc, absence přezkumu aktivní věcné legitimace žalobkyně z hledisek § 1209 odst. 1 ObčZ znamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ten se nezabýval, coby primární, otázkou, zda žalobkyně byla přehlasovaným vlastníkem, či nikoli. Dospěl-li by k závěru, že ano, pak by dále musel hodnotit, zda má pro podání žaloby důležitý důvod, a to ve vztahu k napadenému usnesení, resp. usnesením shromáždění vlastníků jednotek. Teprve až by na základě provedeného dokazování bylo soudem prvního stupně kladně odpovězeno na dané 2 otázky, bylo by možné se zabývat samotnými tvrzenými důvody případné neplatnosti usnesení shromáždění delegátů. Jak vyplývá z výše uvedeného, pro posuzování aktivní věcné legitimace, resp. zákonných oprávnění žalobce v řízení dle § 1209 ObčZ, se nepoužijí kritéria § 258 ObčZ, leč speciální kritéria uvedená přímo ve speciálním ustanovení § 1209 ObčZ, tedy ze žalobce musí být přehlasovaným členem SVJ, dále pak, že musí jít o důležitou záležitost. Teprve bylo-li prokázáno splnění těchto dvou zákonných podmínek, může soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek včetně procesu jemu předcházejícího. Ustanovení § 258 ObčZ se použije jen přiměřeně na základě § 1221 ObčZ, podle nějž nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použije se přiměřeně ustanovení o spolku. Z § 258 ObčZ je tak použitelná jen část, jež hovoří o „rozporu se zákonem nebo stanovami“ coby důvodu, pro nějž lze vyslovit neplatnost rozhodnutí orgánu spolku. Použito pro SVJ lze pro rozpor se zákonem či stanovami SVJ vyslovit neplatnost usnesení výlučně shromáždění vlastníků jednotek (nikoli jiných jeho orgánů). Jinak řečeno, neplatnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek lze vyslovit jen, jestliže je toto usnesení v rozporu se zákonem nebo se stanovami SVJ.

Poznámka: Judikát poprvé od nabytí účinnosti ObčZ takovýmto souhrnným a uceleným způsobem řeší otázky týkající se SV|J vzniklého před 1. 1. 2014 coby právnické osoby a právního režimu, jímž se řídí. Odvolací soud byl v této věci navíc nucen řešit též otázku povahy jednotek vzniklých podle BytZ a jejich možné transformace na jednotky dle ObčZ. JUDR. Josef Holejšovský, Praha