Portál společenství vlastníků jednotek - Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - Comments

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - demagogie pana Pavla

Magda3 — Mon, 24 Apr 2017 17:09:10 +0200

Předně,v tomto rozsudku jde výhradně o to, zda je SVJ aktivně legitimováno k podání této negatorní žaloby. O nic jiného. Nadpis „Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS“ je demagogie.

Zajímalo by mě, zda vlastníci vůbec zmocnili SVJ k podání takové žaloby. Dle mého názoru nelze takto rozšiřovat pravomoce SVJ, aniž by s tím vlastníci souhlasili. Dovedu si představit, že vedle pana předsedy bude bydlet hlučný vlastník a pan předseda si s ním začne vyřizovat účty prostřednictvím SVJ a začne podávat žaloby. A já to budu platit? Bez ohledu na to, co si o tom myslím? SVJ nemá řešit sousedské spory. A NS ani neví, že i když je byt kolaudován k bydlení, tak v něm vlastník může klidně ubytovávat.

SVJ takové žaloby dle mého vůbec podávat nemůže, protože v případě dvou vastníků je ve střetu zájmů.

Je potom logické, a odpovídá to i principu hospodárnosti, aby společenství vlastníků, které je právnickou osobou sui generis, zřízenou výlučně pro správu společných prostor bytového domu, bylo oprávněno ve prospěch ochrany vlastnických práv jednotlivých vlastníků bytů a zároveň spoluvlastníků společných prostor podat negatorní žalobu. Pokud je SVJ oprávněno jednat ve prospěch ochrany vlastnických práv jednotlivých vlastníků bytů, pak bude muset být na straně žalobce i žalovaného.

Zase jeden logický dáreček. Soudy pomáhají tomu, komu pomoci chtějí. S právem to nemá nic společného.

Magda

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - Vade retro, Satanas!

Čmuchal — Mon, 24 Apr 2017 02:54:21 +0200

Ačkoli pamětník-Pavel nenapsal vlastní stanovisko, plyne jeho postoj z toho, co zdůraznil tučně. Gró jeho hoaxu spočívá ve snaze, zasadit sémě plevelu do pole pohodového užívání bytů k ubytovacímu účelu na základě zástupné snahy fabulovat údajné „obtěžování“ (v rámci dualistické koncepce – zde možná hlukem, bincem na chodně nebo jiným nesmyslem) a prostřednictvím manipulativních citací (tzn. to co bylo v rosudku NS ztučněno).

Kdo si ale přečetl rozudek pořádně, zjistí že zrušení rozsudků NEBYLO provedeno z Pavlem nepřímo tvrzeného důvodu, že by podle NS „bytové jednotky neměly sloužit k ubytování“, ale z důvodu že odvolací soud usoudil, že SVJ nemá aktivní legitimaci vést spor (odvolací soud tedy neřešil proč nalézací soud dovodil co dovodil).

Jde tedy opětovně o zavádějící a sofistikovaně klamný způsob argumentace, kterým se snaží podsunout přesvědčení do hlav méně zdatných čtenářů, a to: že BYTY LZE POUŽÍVAT POUZE K BYDLENÍ a nikoliv k pronájmu.

Fuj.

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - Nemame predchozi rozsudky,

Anonymous3 — Sun, 23 Apr 2017 19:12:37 +0200

Nemame predchozi rozsudky, ale pravdepodobne se dany judikat muze smele aplikovat na vsechny dtto zaloby kde vlastnici trvale dlouhodobe pronajimaji sve jednotky (viz. evidence osob jednotek). Nekteri vlastnici jednotek maji na pronajem i zivnost, nekteri to provozuji pred statem tajne.

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - dle NSS, NS (2012) a vlády mohou byty sloužit k ubytování

anon1234 — Sun, 23 Apr 2017 19:02:24 +0200

k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 As 39/2007 z 26.6.2008: Nevybočí-li způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebněprávními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle § 106 odst. 3 písm. c) in fine stavebního zákona z roku 1976. Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt pronajímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další doprovodné služby.

A dále rozsudek Nejvyššího soudu 4. 10. 2012 ve věci 28 Cdo 1589/2012 4.10.2012: Změny v užívání stavby se ve smyslu § 85 zákona č. 50/1970 Sb. (dnes § 126) týkají změn ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, popř. činností, které by mohly ohrozit zdraví, život osob nebo životní prostředí. Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě dochází, či naopak nedochází ke změně v užívání stavby, je třeba vycházet z požadavků zvláštních předpisů chránících veřejné zájmy. Není tedy nutné, aby schválení stavebního úřadu podléhala každá, byť sebemenší změna v užívání stavby, při níž prakticky nedochází k žádným stavebním zásahům (změna hračkářství na květinářství, změna knihkupectví na galanterii apod.). Naproti tomu však změny v užívání stavby, k nimž z povahy věci nemůže dojít bez provedení zásadních stavebních úprav, schválení stavebního úřadu podléhají…... Konečně, existuje evidentní a velmi silný veřejný zájem na tom, aby byly užívány jen zkolaudované stavby (tedy např. nikoliv stavby postavené bez stavebního povolení a ohrožující své okolí).

a dále dle nařízení vlády č. 278/2008 je živností 55.Ubytovací služby Poskytování ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (například hotel, motel, kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci. V případě ubytování v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek) podávání snídaní ubytovaným hostům.

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - airbnb?

anon1234 — Sun, 23 Apr 2017 18:59:00 +0200

na justici.cz lze dohledat u věci 26 C 59/2007 Obv.soud Pha 2, že byl návrh vzat zpět – usnesení z 19.9.2012 o zastavení řízení. pravomocné ukončení věci 6.11.2012.

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - airbnb?

TN. — Sun, 23 Apr 2017 17:30:19 +0200

Pardon, myslel jsem rozsudky OS a MS. Pak je sem šoupnu, až je dostanu.

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - airbnb?

TN. — Sun, 23 Apr 2017 17:27:27 +0200

Předpokládám, že šlo o airbnb, nechám si vyžádat rozhodnutí KS a VS, bohužel rozsudky NS mají obyvkle tu nevýhodu, že z nich často nepochopíte podstatu věci a co bylo vlastně žalováno. Uvítal bych mimochodem v rámci otevírání justice zveřejňování i žalob a rozsudků předchozích nalezacího a odvolacího soudu, a rozsudků následujících, protože následný rozsudek obvodního soudu bude nejzajímavější. Bohužel u následných rozsudků nevypátráme spisové značky, abychom si je mohli vyžádat.

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS - Pane Pavle, díky

ik — Sun, 23 Apr 2017 16:34:27 +0200

Pane Pavel,děkuji za vložení judikátů. Píši to pouze k tomuto, ale díky za všechny Vámi vložené judikáty. ik

Bytové jednotky nemají sloužit k ubytování podle NS

Pavel — Sun, 23 Apr 2017 10:55:43 +0200

29 Cdo 3269/2010

Vlastnictví; vlastnictví bytů

Společenství vlastníků jednotek je oprávněno v rámci správy domu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. podat negatorní žalobu podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. proti osobě, která neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem domu.

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Budovy Rezidenčního centra Zvonařka čp. 2536 , se sídlem v Praze 2, U Zvonařky 2536, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26727315, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze 4 – Podolí, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Belgravia Properties, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Strašnice, Na Výsluní 201/13, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27142337, a 2) Czechocar, a. s. , se sídlem v Praze 4, 5. května 65, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25054503, zastoupené Mgr. Janem Buřilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Burzovní palác, Rybná 682/14, PSČ 110 00, o zdržení se užívání nemovitostí k jinému účelu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 59/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2010, č. j. 28 Co 7/2010–181, takto:

Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2010, č. j. 28 Co 7/2010–181, ve výrocích I. a III., a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. října 2009, č. j. 26 C 59/2007–155, ve výroku II. a dále ve výroku III. v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou, se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. října 2009, č. j. 26 C 59/2007–155, zastavil řízení „ve vztahu k žalované Belgravia Properties, s. r. o.“ (výrok I.), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované Czechocar CS, a. s. (dnes Czechocar, a. s.) zdržet se užívání ve výroku specifikovaných bytových jednotek (dále jen „dotčené bytové jednotky“) k poskytování ubytovacích služeb (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Rozsudkem ze dne 31. března 2010, č. j. 28 Co 7/2010–181, potvrdil Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku ve věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Vyšel přitom z toho, že:

1) Druhá žalovaná je vlastnicí dotčených bytových jednotek a jedním z členů žalobce.

2) Žalobce je právnická osoba vzniklá v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.

3) Žalobce se domáhá žalobou uplatněného nároku proto, že druhá žalovaná užívá dotčené bytové jednotky v rozporu s jejich určením, tedy nikoliv k bydlení, ale k ubytovávání osob, čímž zasahuje do práv ostatních vlastníků jednotek v budově.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobce není ve sporu aktivně věcně legitimován. Zdůraznil, že společenství vlastníků jednotek je právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, popř. vykonávat činnosti v rozsahu zákona o vlastnictví bytů. Má tedy tzv. speciální právní subjektivitu, tj. má pouze práva a povinnosti, jež jsou „součástí realizace jeho činnosti“. Ochrany svého vlastnického práva se tudíž musí domáhat jednotliví vlastníci bytových jednotek postupem podle ustanovení § 126 a § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně označenému soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v posouzení, „zda je společenství vlastníků jednotek aktivně věcně legitimováno k podání žaloby proti jednomu ze spoluvlastníků, který užívá nemovitost s rozporu s právními předpisy vymezeným způsobem užívání a tím zasahuje do práv ostatních spoluvlastníků“.

Podle názoru dovolatele je nutno pojem správy ve smyslu § 9 zákona o vlastnictví bytů vykládat šířeji, než učinil odvolací soud, a zahrnout do něj i podání žaloby v projednávané věci, kde „předmětem řízení“ je „výrazné zasahování nejen do práv ostatních spoluvlastníků, ale především do provozních záležitostí domu a užívání společných prostor“.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a to k zodpovězení otázky dovoláním otevřené, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud (beze zbytku) neřešené. Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání.

Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů zní:

Společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) je právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu“), popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první.

Podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

Podle ustanovení § 127 odst. 1 věty první obč. zák. se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.

V této podobě platila citovaná ustanovení ke dni podání žaloby v projednávané věci (7. března 2007) a dosud nedoznala změn.

Právní subjektivita žalobce jakožto společenství vlastníků jednotek je (jak vyplývá z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů) omezená; společenství tak může nabývat práva a povinnosti (a činit právní úkony) pouze v rozsahu vymezeném v citovaném ustanovení. Soudy nižších stupňů proto správně posuzovaly, zda je společenství legitimováno podat negatorní žalobu proti osobě (zde jednomu z členů společenství), o níž tvrdí, že (užíváním svých bytových jednotek v rozporu se zákonem) neoprávněně zasahuje do (vlastnických) práv (ostatních) vlastníků bytových jednotek.

Nejvyšší soud se obdobnou situací zabýval již v rozsudku ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 3372/2007, uveřejněném pod číslem 61/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je společenství vlastníků jednotek aktivně věcně legitimováno k podání žaloby o vyklizení společné části domu užívané třetí osobou bez právního důvodu.

Obdobně pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 22 Cdo 3281/2008 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že „podání žaloby proti obtěžování hlukem je možné podřadit pod správu domů a pozemků v širším smyslu podle § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, která zahrnuje vše, co bytovému domu slouží k uspokojení potřeb vlastníků jeho bytů. Mezi tyto potřeby nepochybně patří i zajištění dostatečně kvalitních podmínek pro bydlení, které odpovídají příslušným hygienickým předpisům. Je potom logické, a odpovídá to i principu hospodárnosti, aby společenství vlastníků, které je právnickou osobou sui generis, zřízenou výlučně pro správu společných prostor bytového domu, bylo oprávněno ve prospěch ochrany vlastnických práv jednotlivých vlastníků bytů a zároveň spoluvlastníků společných prostor podat negatorní žalobu podle § 127 odst. 1 obč. zák., neboť lze předpokládat, že případná opatření vedoucí ke zdržení se obtěžování sousedního vlastníka imisemi hluku, se týkají i společných částí domů a pozemků, jejichž správu společenství vlastníků bytů vykonává. Ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák. nevylučuje, aby společenství vlastníků bytů bylo v rámci správy společných prostor bytového domu oprávněno v zájmu svých členů podat žalobu na ochranu před imisemi, a to pro příslušnou část bytového domu, kterou spravuje“.

I když byl uvedený rozsudek Nejvyššího soudu následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11 (dostupném na www.nalus.usoud.cz), nemá tato skutečnost vliv na správnost závěru Nejvyššího soudu o aktivní věcné legitimaci společenství k podání negatorní žaloby; Ústavní soud jej nepřezkoumával a důvodem zrušení citovaného rozsudku Nejvyššího soudu nebyla nesprávnost tohoto závěru.

Obdobně jako ve výše citovaných případech je pak nutno posuzovat oprávnění společenství podat negatorní žalobu ve smyslu ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. proti osobě, která neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem domu, a to i tehdy, je-li takovou osobou jeden z vlastníků jednotek a má-li k neoprávněnému zásahu do práv ostatních vlastníků jednotek ke společným částem domu docházet tím, že tato osoba užívá jí vlastněné jednotky v rozporu se zákonem (jako je tomu v projednávané věci). Podstatné pro posouzení legitimace společenství k podání negatorní žaloby je to, zda dochází k neoprávněnému zásahu i ve vztahu ke společným částem domu, či zda se takový zásah týká výlučně práv k některé jednotce (popř. více jednotkám), aniž dochází k zásahu do práv ke společným částem domu.

V projednávané věci, v níž společenství (dovolatel) brojí proti tomu, že druhá žalovaná užívá jí vlastněné bytové jednotky v rozporu s kolaudačním rozhodnutím k ubytovávání osob (a nikoliv k bydlení), čímž zasahuje do práv ostatních vlastníků jednotek v domě (mimo jiné i tím, jak užívá společné prostory), je zjevné, že tvrzeným jednáním druhé žalované má docházet i k neoprávněnému zasahování do práv ostatních vlastníků jednotek ke společným částem domu. Společenství (dovolatel) je tudíž aktivně věcně legitimováno podat žalobu o zdržení se tvrzeného jednání žalovanou, a to v rámci správy domu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů.

Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i jej a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení (ve vztahu mezi žalobcem c/ a žalovaným), včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. dubna 2012

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu