Portál společenství vlastníků jednotek - Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Comments

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - martas

Martas — Tue, 07 Jun 2016 09:30:16 +0200

V pripade ze na dosazeni vhodne teploty mistnosti nemusi naplno topit ani horni patra, je system jednoznacne pretopeny. Je uplna blbost myslet si ze neco usetrite kdyz mate cely den topeni vypnute protoze dokazete byt vytopit za 10min. Opak je pravdou. Tim nesmyslen vysokym vykonem (ktery pouzijete jen 10 min dene) do stoupacek topite neustale.

Mam nezvratne prakticke zkusenosti s identickymi domy , kde v jednom je TRETINOVY naklad na topeni nez ve druhem, a bez straty jakehokoli komfortu. Jenom proto ze tam nastavili teploty nekym kdo opravdu mysli.

Ve skutecnosti na usporu tepla je spravne nastaveni teplot do stoupacek uplne to dejdulezitejsi. Daleko dulezitejsi nez takove nebo makove pomerne rozuctovani.

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Vytápění pro RadekV 3 ..

RadekV — Wed, 17 Sep 2014 07:59:44 +0200

Termoventily zavírají, protože někteří mají vyměněná okna, ale původní radiátory. Pro dosažení stavu, kdy jsou všechny radiátory proplachovány vlažnou vodou by bylo třeba měnit tepelné parametry radiátorů, aby mohly být zachovány parametry hydraulické (a stejně by to asi nestačilo). Vnitřní byt v domě se sendvičovým pláštěm po výměně oken a zrušení větrání opravdu po většinu topné sezóny vystačí s teplem, které odebere z trubek, které vedou teplo do bytu pod střechou. Ta totiž představuje největší ztráty celého objektu. A nelze ji zateplit svévolně, a lze ji zateplit jen velmi obtížně. Takže byty pod střechou topit musí, okna neokna.

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Odpověd Radkovi

Josef Patočka — Tue, 16 Sep 2014 21:32:26 +0200

Odpověď panu Radkovi V. Díky za další zajímavou otázku. Všeobecným problémem je vyšší úhrada za vytápění v okrajových bytech a v bytech sousedících s byty s výrazně nebo úplně uzavřenými otopnými tělesy k dosažení nulových náměrů. To není ovšem problém indikátorů a systému rozúčtování VIPA. Pokud ve středovém bytě je i při uzavřených otopných tělesech teplota 20°C, je teplota vratného potrubí a tím i čidla indikátoru také20°C. Pokud je ve středovém bytě při uzavřených otopných tělesech teplota 16°C, je teplota vratného potrubí také 16°C. Rozúčtování odpovídá dosahovaným teplotám, neboť smyslem a cílem vytápění je dosažení teploty v prostředí o určité velikosti.

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Vytápění pro RadekV 3

lake — Tue, 16 Sep 2014 13:54:06 +0200

Radek napsal: „Větší průtok chladnější vody není možný, neb již tak dochází k rušivým akustickým projevům.“

To je opět jen příznak špatně zregulovaného topného systému. Už jsem o tom přece psal:

Termoventily se zavírají, protože je přetopeno.
Nemáte regulátory diferenčního tlaku na jednotlivých větcvích.
Nemáte regulaci výstupního tlaku na čerpadle.

Výsledkem je přetlak, šum a pískání na seškrcených ventilech. Máte problém s topnou soustavou i s regulací teploty. Nic z toho není v pořádku. Zařiďte se podle toho.

lake

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Vytápění pro RadekV ..

RadekV — Tue, 16 Sep 2014 13:25:50 +0200

Než voda vyleze až do „radiátory topícího“ patra, je vlažná. Větší průtok chladnější vody není možný, neb již tak dochází k rušivým akustickým projevům.

Topení trubkami není nic proti ničemu, pokud nedochází ke zbytečnému přetápění. A k tomu asi nedochází. Něco proti něčemu je nesmyslné rozpočítávání.

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Vytápění pro RadekV

lake — Tue, 16 Sep 2014 13:21:04 +0200

Jestliže ve vašem domě vnitřní byty po většinu topné sezóny vystačí s topením stoupačkou a zpátečkou, pak jde jednoznačně o chybějící či špatně nastavenou ekvitermní regulaci teploty topné vody. Do stoupaček jde voda o příliš vysoké teplotě.

Průvodním jevem této chyby je příliš malý průtok termoventily, takže voda ve stoupačkách se ochlazuje, než se dostane přes seškrcené radiátory do nejvyšších pater. I tento průvodní jev jste popsal a přesně to odpovídá závadě v regulaci.

To je bohužel častý stav po zateplení. Vlastníci jako by nechápali, že zateplením se změní vlastnosti obálky budovy a snižují se tepelné ztráty. Zcela nesmyslně ponechávají původní nastavení ekvitermní křivky.

To je stejná hloupost, jako byste jezdili po městě s autem stále na „plný plyn“ a regulovali rychlost jen přibrzďováním.

lake

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Otázka položená ..

RadekV — Tue, 16 Sep 2014 13:04:01 +0200

Metoda měření pouze vratné vody je opravdu zvláštní. Jak řeší to, že vnitřní byty po většinu topné sezóny vystačí s topením stoupačkou a zpátečkou? V nižších patrech je topný výkon trubek většího průměru s teplejší vodou srovnatelný s výkonem radiátoru s vlažnou vodou v nejvyšším patře.

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Otázka položená

Josef Patočka — Tue, 16 Sep 2014 12:04:03 +0200

Otázka položená účastníkem diskuse je jednou ze základních problémů poměrového měření. Zůstanu jenom u odpovědi na otázku, jak metoda VIPA řeší vliv dodatkových zdrojů tepla. Jedná se o modifikovanou denostupňovou metodu, která je zásadně odlišná od ostatních metod rozúčtování. Odpovědi budou obsahovat jen velmi stručná odůvodnění, případné další odpovědi je možné žádat. Dodatkové zdroje tepla nejsou samozřejmě započítány do celkové dodávky tepla, měřené patním stanoveným měřidlem. Jedná se jen o to, jakým způsobem se dodatkový zdroj tepla projeví na teplotě vratné vody z otopného tělesa. Tato teplota je u systému VIPA spolu s velikostí podlahové plochy vytápěné místnosti, rozhodujícím vstupním parametrem rozúčtování. Nutným požadavkem je soulad jmenovitého výkonu otopného tělesa s měrnou tepelnou ztrátou místnosti. K odpovědi vytvoříme fiktivní, krajní podmínky vytápění. 1) Všechna otopná tělesa jsou trvale uzavřena a vytápění je realizováno prostřednictvím dodatkových zdrojů tepla. Teplota vratné vody z otopného tělesa je v rozsahu 14 až 20°C. 2) Všechna otopná tělesa jsou zcela otevřena. Teplota vratné vody z otopného tělesa je 30 až 60°C. Dodatkový zdroj tepla by způsobil přetápění na více než 30°C. Pokud uživatel bytu dotápí dodatkovým zdrojem tepla, může snížit výkon otopných těles. To se projeví na teplotě vratné vody, jejímž důsledkem je snížená úhrada za vytápění, aniž by byla snížena teplota místnosti. Skutečnost se nachází zcela jistě mezi těmito krajními hodnotami a to je záležitostí poměrového měření. Rozsah náměrů indikátorů VIPA odpovídá rozsahu teplot v jednotlivých místnostech. Teplotní rozdíly jsou součástí rozúčtování. Závěrem ještě upozornění na přeceňování vlivu dodatkových zdrojů tepla. Když hodně vaříme, musíme více větrat. Když je v bytě více lidí, musíme více větrat. Když svítí sluníčko, svítí všem. Rozdíl v intenzitě podle světových stran je respektován v příslušné normě přirážkou na světové strany. Více informací na www.vipa.cz.
Doc. Ing. Josef Patočka, CSc.

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla - Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla 2

RadekV — Tue, 16 Sep 2014 07:11:31 +0200

Dobrý den pane Patočko. Jak vaše metoda ošetřuje stav, kdy domácnost spotřebuje 4000 kWh elektřiny ročně, v bytě se vyskytují čtyři dospělé osoby a tedy neradiátorové topení má významný podíl?

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla

Mon, 15 Sep 2014 08:35:27 +0200

Úhrada za vytápění bytů v domech s centrální dodávkou tepla.

V různých časových periodách se na několika ministerstvech, na seminářích a konferencích, v odborném i denním tisku, na internetových portálech TZB i SVJ, objevují, více či méně odborné diskuse a debaty na rozdělení celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty. Hlavním a přetrvávajícím problémem je řada objektivně existujících nejasností, vyplývající z nerespektování základních fyzikálních zákonů z oboru termomechanika a hydromechanika. Ty jsou nahrazovány odhady a spekulativním tvrzením, s odkazem na údajné zahraniční zkušenosti a doporučení řady zájmových sdružení, která místo prospěchu uživatelů bytů, představují zájmy výrobců technických zařízení pro poměrové měření. Typickou ukázkou, často se objevující v některých nabídkách dodavatelů služeb je termín „skutečná spotřeba“, účelově interpretován jako „skutečná spotřeba tepla“. Při určování úhrady za vytápění prostřednictvím poměrového měření aplikovaného podle normy ČSN EN 834 se jedná o parametr pro české právní prostředí nepoužitelný, protože vede k výrazně nižší hodnotě ve středových bytech na úkor bytů okrajových. Teprve zavedením koeficientu polohy bytu v domě, který není součástí této normy, je tato norma použitelná. V důsledku neexistence fyzikálně jednoznačné a ověřitelné definice se rozúčtování stává nejen nedůvěryhodným, ale i záměrně zneužitelným cílem korupčního jednání.

Obtížné stanovení obecných podmínek poměrového měření a rozúčtování je způsobeno rozlišnými systémy poměrového měření, které vzájemně nejsou srovnatelné měřenou veličinou, ani jejím dalším zpracováním. Jako příklad lze uvézt porovnání systému s indikátorem na otopném tělese (§9, odst. 2a) s indikátorem na odtokové trubce z otopného tělesa (§9, odst. 2b), podle připravované novely vyhlášky č. 194/2007 Sb.). Tyto dva systémy poměrového měření, opticky se lišící jen místem instalace jsou však zásadně odlišné. První představuje systém vycházející z jakési společenské dohody, kde výsledky nejsou založené na jednoznačně definovaných a objektivně měřených parametrech, druhý systém, vyvinutý na Technické univerzitě v Liberci v rámci Státního cílového programu č. 02 „Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie“, byl zaměřen nejen na výši možných úspor, ale zejména na fyzikální podstatu a zdůvodnitelnost rozhodujících veličin. Název systému byl odvozen z jeho podstatného prvku, kterými jsou Vnější Integrační Poměrová měřidlA VIPA. Úkol byl uzavřen v roce 1985 závěrečnou zprávou, ale v dalším vývoji i praktickém ověřování bylo dále pokračováno. Vzhledem k závažnosti byly výsledky oponovány řadou odborníků. Do současné doby bylo provedeno více než 3 miliony rozúčtování. Ve své podstatě představuje systém VIPA modifikovanou denostupňovou metodu, kde modifikace spočívá ve stanovení teploty místnosti nikoliv přímým měřením, ale prostřednictvím měřené teploty vratného potrubí z otopného tělesa. Tím je na jedné straně zajištěna identifikace dlouhodobého, nepřiměřeného větrání, s výraznější spotřebou tepla, na druhé straně vliv vnitřních prostupů tepla mezi byty při výrazném nebo úplném uzavírání otopných těles. V důsledku fyzikálně pochybené představy o rozhodujícím vlivu tepla, předaného do vytápěné místnosti otopným tělesem a indikovaného podle normy ČSN EN 834, je vliv tepla předaného vnějšímu okolí domu podle modifikované denostupňové metody, nesrovnatelně blíž rozsahu náměrů indikátorů. V obou případech je dále u jednotlivých indikátorů aplikován algoritmus přepočtu náměru, vedoucí k určení úhrady za vytápění bytu jako podíl na vytápěcích nákladech celého domu. Náměry indikátorů VIPA jsou přímo ukazatelem ekonomického nakládání s tepelnou energii, vyjadřujícím dosahovanou teplotu vytápěné místnosti. Podíl úhrady je dán podílem násobku teplotního rozdílu mezi teplotou vytápěné místnosti a venkovní teplotou, násobeným podlahovou plochou vytápěné místnosti k součtové hodnotě předešlých údajů. Venkovní teplota je pro jednotlivé oblasti použita z údajů Hydrometeorologického ústavu.

Výchozí parametry pro určení úhrady za vytápění při použití indikátorů podle §9, odst. 2b) připravované novely vyhlášky č. 194/2007 Sb.

1) Celková spotřeba zúčtovací jednotky
2) Základní a spotřební složka zúčtovací jednotky
3) Kriterium pro rozdělení základní složky
4) Kriterium pro rozdělení spotřební složky
5) Měrné náklady na 1 m2 započitatelné plochy bytu

ad 1) Celková spotřeba tepla zúčtovací jednotky, vyjádřená v korunách jako celkové vytápěcí náklady zúčtovací jednotky se měří stanoveným měřidlem tepla, umístěným na vstupu do zúčtovací jednotky nebo se určí výpočtem ze spotřebovaného paliva. Způsob měření není závislý na typu následujícího způsobu rozpočítávání úhrady za vytápění na jednotlivé byty. Mezi jednotlivé byty se rozdělí podle přepočtených náměrů měřicích zařízení nebo indikátorů s ohledem na související právní vztahy při určování ceny bytu nebo výše nájmu. Náklady na vytápění bytů představují podíl na celkových vytápěcích nákladech zúčtovací jednotky.

ad 2) Celkové vytápěcí náklady se rozdělí na základní a spotřební složku. Pro optimální využití investičních prostředků by spotřební složka, která je ukazatelem využívání tepelné energie v jednotlivých bytech, měla být co nejvyšší. Podíl základní a spotřební složky úhrady není ve vyhlášce stanoven exaktně, ale je výsledkem různých protichůdných názorů, zkušeností a snahy eliminovat nepřiměřené rozdíly v náměrech některých typů indikátorů, aplikovaných ve smyslu norem EN 834 a EN 835. Snaha o prosazení základní složky ve výši 70 až 80%, nebo nezdůvodněné doporučení 50/50 % je s ohledem na zamýšlenou povinnost instalace indikátorů příčinou výrazného nesouhlasu odborné i laické veřejnosti s vynakládáním investičních prostředků, které pak vyhláškou jsou z rozúčtování prostřednictvím nízké spotřební složky vyřazeny. Pro výše uvedený typ indikátoru a systém přepočtu na úhradu za vytápění bytu je navrhován podíl základní a spotřební složky poměrem plochy společných prostor k součtové ploše bytů. To vyplývá z logické podstaty, kde uživatel bytu má možnost přímo ovlivnit spotřebu jen ve vlastním bytě.

ad 3) Základní složka je rozdělována mezi jednotlivé byty podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

ad 4) – a) Spotřební složka je rozdělována podle poměru náměru indikátoru, násobeného započitatelnou podlahovou plochou vytápěné místnosti nebo nebytového prostoru k součtu náměrů všech indikátorů, násobených započitatelnou podlahovou plochou jednotlivých vytápěných místností.

b) Spotřební složka je rozdělována podle poměru náměru indikátoru,

násobeného započitatelnou podlahovou plochou vytápěné místnosti a energetickou náročností vytápěné místnosti nebo nebytového prostoru k součtu náměrů všech indikátorů násobených započitatelnou podlahovou plochou vytápěné místnosti a energetickou náročností vytápěné místnosti celého domu.

Rozúčtování podle a) se provede v případě, kdy energetická náročnost bytu není započítána do nájmu, nebo ceny bytu (vhodné pro ČR i SR), stejná úhrada při stejné teplotě a velikosti vytápěné místnosti – TQC

Rozúčtování podle b) se provede v případě, kdy energetická náročnost bytu je započítána do nájmu, nebo ceny bytu (nevhodné pro ČR i SR), rozdílná úhrada při stejné teplotě místnosti – TQD

Podíl základní a spotřební složky nemá kompenzovat fyzikálně nepřijatelné a nezdůvodnitelné rozdíly v náměrech indikátorů. Navýšení základní složky nad 50% celkových vytápěcích nákladů domu jako prostředek této kompenzace, znehodnocuje investiční náklady vynaložené na poměrové měření. Podmínkou pro správné rozúčtování je rovnost podílu jmenovitých tepelných ztrát vytápěných místnosti k jmenovitému výkonu otopných těles.

ad 5) Vzhledem k tomu, že modifikovaná denostupňová metoda vylučuje náměry indikátorů v rozsahu nula, až několik tisíc, ale náměry odpovídají rozsahu možných teplot místností a bytů je existence omezujícího §3 odst. 2 pro tento typ indikátorů bezpředmětná. Násilná úprava náměrů indikátorů přičítáním resp. odečítáním určitého počtu dílků mimo dosah uživatele bytu je ukázkou nedokonalosti poměrového měření prostřednictvím indikátorů podle norem EN 834, převzatých jako ČSN EN 834, zpochybňuje celý smysl poměrového měření, znemožňuje jakoukoliv laickou kontrolu rozúčtování uživatelem bytu. Navíc může být korupčně zneužíváno, neboť přičítaní a odečítání dílků indikátorů se provádí mimo dosah uživatele bytu.

Navýšení spotřební složky vytápění z hodnoty 1,6 ti násobek průměrné hodnoty na trojnásobek by mělo být použito jen ve výjimečném a odůvodněném případě, protože je to v rozporu s fyzikální možností.

Poměrové měření a legální metrologie.

Podrobíme-li uvedené pojmy podrobnější analýze vyplývající z vlastní podstaty funkce a dopadu na motivaci širokého okruhu uživatelů centrálně vytápěných domů, dojdeme bezpochyby ke kontroverzním závěrům. Dlouhodobě lze pozorovat neodůvodnitelnou snahu o jednoznačné nadřazování legální metrologie poměrovému měření. Namísto hledání cesty k nalezení společné, oboustranně přijatelné formulace vztahu poměrového měření a legální metrologie, dospěla relativně dlouhodobá diskuse pouze k formulaci týkající se názvosloví a následného vyloučení poměrových měřidel z oblasti měřicí techniky. Všeobecně používaný degradující název „indikátor“ a v poslední době zaváděný název „pomůcka k rozúčtování“ svědčí nejen o nerespektování technického pokroku a nepochopení podstaty poměrového měření ale i nepochopení ze strany subjektů zabývajících se teoreticky nebo prakticky poměrovým měřením a vydávajících poměrové měřidlo za měřicí zařízení přímo ukazující spotřebu tepelné energie v bytě. Poměrové měření v sobě zahrnuje nejen měřidlo, které je v řetězci úkonů na samém začátku a tvoří nejjednodušší část problému. Daleko závažnější je algoritmus přepočtu náměru měřidla na příslušný podíl vytápěné místnosti na celkových vytápěcích nákladech domu. Zcela záměrně je použit pojem měřidlo, neboť tato skutečnost zásadně mění i podmínky pro jeho hodnocení z pohledu legální metrologie. Výrazné výhrady k názvu „měřidlo“ lze ovšem chápat. Stačí položit otázku, když měřidlo, tak co vlastně měř? Odpověď je následující: Poměrová měřidla VIPA měří průběžně povrchovou teplotu vratného potrubí otopného tělesa a průběžně ji načítají do paměti jako časový integrál teploty ze kterého lze při stejné době počátku a konce odečtu určit průměrnou teplotu za daný časový interval v místě instalace čidla. Může samozřejmě následovat otázka, kterou jsme si kladli sami sobě, v jakém vztahu je půměrná teplota vratného potrubí v otopném období k průměrné teplotě místnosti a k určení úhrady za vytápění? To je ta následující, složitější část vycházející z náměru indikátoru a končící částkou za vytápění, která je podílem na celkových vytápěcích nákladech domu. Nejjednodušší odpověďí je bez důkazu tvrdit, že to tak nejde. Ptali jsme se před mnoha lety na jedné mezinárodní konferenci německého odborníka, zástupce rozúčtovatelské firmy, proč to nejde. Po vzrušené diskusi před plénem účastníků odborník prohlásil, že to tak nejde z toho důvodu, že to odporuje německé normě. Na další naší otázku, zda uvedená norma je fyzikálně relevantní, už nedokázali neodpovědět. Podobných otázek a podobných zjištění je celá řada. Není smyslem tohoto stanoviska k poměrovému měření uvádět výsledky mnohaletého výzkumu a mnohaletých praktických zkušeností. Vzhledem k velkému množství faktografického materiálu lze jen odkázat na široký výběr publikací.

Několik praktických poznámek na závěr.

Na spotřebu tepla k vytápění bytů má bezesporu vliv řada faktorů, vzájemně se lišících jak investičními náklady, ekonomickou návratností , tak vzájemným působením. Mezi nejčastěji používané racionalizační opatření lze zahrnout: zateplování, výměnu oken a dveří, osazení termostatickými ventily, regulaci vytápěcí soustavy, někdy problematické odpojování od teplarenské soustavy, používání doplňkových zdrojů tepla, poměrové měření. Záměrně je poměrové měření uvedeno na konec všech opatření, tak jak je zcela mylně chápáno některými odborníky i laiky. Podle našeho názoru a našich zkušeností by to mělo být obráceně. Na prvním místě by poměrové měření mělo předcházet před všemi zpravidla výrazně dražšími opatřeními. (Není to proto, že se poměrovým měřením sami zabýváme, ale zabýváme se jím proto, že přináší ve vztahu k vynaloženým nákladům nejvyšší návratnost.) Spory o povinné nebo nepovinné použití poměrového měření jsou jednoznačně vyřešeny vyhodnocením ekonomické návratnosti vedoucí k závěru: „ máme poměrové měření proto, že ho chceme, nikoliv proto, že ho musíme mít“.

Vzájemné působení uvedené na počátku předchozího odstavce lze vysvětlit několika skutečnostmi. Po zateplení nedošlo k úspoře tepla, protože uživatelé bytů pootevřeli víc okna. Po nasazení poměrových měřidel větrali přiměřeně (pozor na přehnané šetření k dosažení nulových náměrů indikátorů podle normy ČSN EN 834). Po povinné instalaci termoventilů nedošlo k úspoře. Došlo k ní až následující rok po instalaci poměrových měřidel. Přesnou regulací s dosažením teploty podle projektu ve výši 20°C v každé obytné místnosti bytového domu se sice zcela vyloučí vzájemné prostupy tepla mezi byty ale je to systém regulace vhodný pro kasárny, nikoliv pro byty. Podle vyhodnocení indikátorů VIPA je nejčastěji používaná teplota v obývacím pokoji 22 až 23°C, v ložnici 17 až 19°C. Na individuálním účtu za vytápění jednotlivých místností je pro kontrolu rozúčtování vždy uvedena hodnota teplotních rozdílů mezi vytápěnými místnostmi téhož bytu a mezi místnostmi bytu a průměrnou teplotou celého domu.
Doc. Ing. Josef Patočka, CSc.

/1/ Černý L., Patočka J.: Úsporné hospodaření teplem v domě podmíněné racionální motivací
/2/ Patočka J.: (Ne)kontrolovatelnost rozúčtování Energie a peníze č. 7–8/2010