Portál společenství vlastníků jednotek - Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Comments

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení 2_2

NSS — Thu, 17 Apr 2014 10:33:10 +0200

To je nám známo; ale byl zrušen pro (dle ÚS vadný) názor, že „ohledně madla“ mělo být žalováno Společenství. Amatéři v talárech ÚS jsou jako ostří nože v rukách malého dítěte. Společenství nebylo oprávněno madlo instalovat, ale bylo „po právu“ žalováno. Tomu říkám výhra v loterii. NS ČR se tímto zmatkem řídí dodnes. Co mu zbývá jiného. Ale především, ty a já máme právní jistotu:

ÚS II.ÚS 1512/12 ze dne 30. 7. 2013

Bez jasnosti a určitosti pravidel nejsou naplněny základní charakteristiky práva, a tak nejsou ani uspokojeny požadavky formálního právního státu. Každá právní úprava proto musí vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním (principům), jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost normativních právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, resp. jsou z něj odvoditelné, …

Budeme společně pozorovat, jak se „soudy“ vypořádají s ekonomickou genocidou v rámci ZoVB, tochu z živé žaloby:

Pokud tedy vlastník jednotky souhlasem se stanovami svěří rozhodování o některých důležitých záležitostech statutárnímu orgánu společenství, nebude o těchto důležitých záležitostech na shromáždění společenství nikdy hlasováno, zřekne se tak dobrovolně svého práva na soudní přezkum ve věci těchto některých důležitých záležitostí, zřekne se tak dobrovolně a vědomě svého práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny , dobrovolně a vědomě se vzdá svého práva na soudní ochranu garantovanou státem. Jedná se o obdobnou situaci jako při podpisu rozhodčí doložky – dobrovolné zřeknutí se práva na soudní ochranu. Citace z nálezu Ústavního soudu, č.j.:

ÚS ČR II.ÚS 2164/10: „Ústavní soud úvodem připomíná, že respekt a ochranu autonomie vůle považoval ve své předchozí judikatuře za zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu, za původní „matrici“ vztahu mezi jednotlivcem a veřejnou mocí ve smyslu „konstanty“ vytčené před závorkou, „v níž se ocitají jednotlivá specifikovaná základní práva pozitivně právně formulovaná v reakci na jejich masové porušování autoritativními či totalitními režimy“. V intencích tohoto názoru pak Ústavní soud ve vztahu k rozhodčím doložkám formuloval, že strany rozhodčí smlouvy se dobrovolně a vědomě vzdávají svého práva na projednání své věci nezávislým a nestranným soudem (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2619/08, II. ÚS 805/06 aj.)“

Přenecháním členům statutárního orgánu společenství rozhodování v některých důležitých záležitostech, proti kterým (těm rozhodováním) není soudní obrana možná, potom nutně musí vést k soudním rozhodnutím dosahujících až kuriózních rozměrů:
---
Právní názory NS, ÚS se sledují, jedno, zda se jedná o „nálezy“ nebo pouze „o usnesení“, pokud ÚS něco ruší (zákon, vyhlášku, rozsudek) není vůbec neobvyklé, že zruší pouze část takového právního předpisu nebo rozhodnutí.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení 2_1

laik — Thu, 17 Apr 2014 10:00:59 +0200

28 Cdo 2381/2002 byl zrušen nálezem Ústavní soudu I. ÚS 646/04.

Takže jako by nebyl.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Dohoda je dohoda všech 9

NSS — Thu, 17 Apr 2014 08:26:29 +0200

Je podáno šest žalob, pro jistotu, já nebudu riskovat. Tři podané v roce 2013:červen, říjen listopad podle ZoVB, další tři podle NOZ leden 2014, únor 2014, únor 2014 (tři společenství), všechny se týkají „ustanovení společenství“.

Ve všech žalobách explicitně navrhuji, že člen společenství neručí za závazky společenství (v tomto státě nikdo za nic neručí,snad v rámci komis. smlouvy, ale tam je ručitel rovněž statut.orgán).

Osobně se nedomnívám, že to bude vyřešeno dříve jak za 15 let, Králíka a Spáčila tam asi už nepotkám. Je to žumpa a nebude to chtít nikdo řešit. Zcela triviální spor s jedním společenstvím mi trvá již 12 let, a to již nejsem od roku 2008 vlastníkem bytu v jejich domě. Merito je vyřízeno, ale oni se pořád soudí o to, že nechtějí platit znalce, kterého si objednali, fakticky se soudí se státem, ale jsem pořád účastníkem řízení.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Dohoda je dohoda všech 8

lake — Thu, 17 Apr 2014 08:03:54 +0200

V tom případě by kriterium „svéprávnosti soudce“ jistě nesplnil JUDr. Ludvík David, předseda senátu NS, který jako první vynesl a podepsal protiústavní rozsudek o tom, že dohoda = diktatura většiny (rozsudek NS 28 Cdo 1253/2006).

JUDr. Ludvík David již není soudcem Nejvyššího soudu. Byl vloni jmenován soudcem Ústavního soudu a tam nyní působí. Jak bude na novém působišti chránit ústavnost v tomto státě si netroufám odhadnout.

Složení senátu, který vynesl protiústavní rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 1253/2006 ze dne 20.03.2007: JUDr. Ludvík David, CSc., JUDr. Josef Rakovský a JUDr. Robert Waltr.

Složení senátu, který vynesl obdobný protiústavní rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 3651/2009 ze dne 03.02.2011: Mgr. Michal Králík, Ph.D., JUDr. František Balák a JUDr. Jiří Spáčil.

lake

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení 5 - ad absurdum, napadají vzorové stanovy

NSS — Thu, 17 Apr 2014 07:45:00 +0200

Bohužel zde není prostor prezentovat celou reálnou žalobu DOC nebo PDF (bold/under), a tím chybí i prostor k uvolnění čtenářů, plni napětí, by mohli řádně minusovat, lakeho již v levém okně vidím, směje se na mne. Ahoj ! Škoda, že neznáš celý kontext.

---

K vynětí z jurisdikce je zapotřebí vědomého souhlasu toho, kdo se
takto dobrovolně svých ústavních práv zříká

Pro každou duševně zdravou a bdělou osobu musí být naprosto nepřijatelné, aby úkony ve věcech dopadajících na celou majetkovou sféru této osoby byly vyňaty z jurisdikce a aby bylo rozhodování o těchto úkonech trvale a předem svěřeno neznámé osobě, která se bude rekrutovat z uličního výboru (domovního výboru Společenství) a o které (té neznámé osobě) lze říci pouze tolik, že je svéprávná (Čl.VI.(2) Stanov; jiná kritéria nejsou kladena).
. … S takovým stavem (aplikováno na Společenství) by museli souhlasit veškeří vlastníci jednotek v domě. Žalobce, pro svoji bdělost, s takovým stavem souhlasit nemůže. Akceptací stanov se má žalobce vzdát svých práv, jejichž dosah a faktický dopad nemůže vůbec dohlédnout.

Akceptací stanov by žalobce ztratil možnost volby o důležitých záležitostech rozhodnout.

Ztráta možnosti volby znamená ztrátu svobody, jinými slovy, otroctví vzniká, když člověk přijde o možnost svobodně se rozhodnout, když je někým ovládán nebo když je nucen chovat se nějakým určitým způsobem bez možnosti obrany.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení 3 - ad absurdum, napadají vzorové stanovy

NSS — Thu, 17 Apr 2014 07:11:34 +0200

[5] k Čl. VII (14), příloha č. A4:

Dle ustanovení §11(5) ZoVB, věta druhá, citace:

„Jde-li o modernizaci, rekonstrukci, stavební úpravy7a) a opravy
společných částí domu, …, postačuje souhlas tříčtvrtinové
většiny všech vlastníků jednotek.“.

Dle §11(5) je třeba souhlasu ¾ všech vlastníku jednotek, pokud má být
provedena oprava nebo rekonstrukce nebo modernizace nebo stavební
úprava.

Oproti tomu dle Čl. VII (14), příloha č. A4, má být třeba ¾ souhlasu
všech vlastníků jednotek pouze tehdy, pokud má být provedena stavební
úprava, citace:

„Jde-li o stavební úpravy spočívající v modernizaci, rekonstrukci
a opravách společných částí domu, …, postačuje souhlas nejméně
tříčtvrtinové většiny všech členů společenství“.

Tím, že byl ve Stanovách (oproti znění §11(5) ZoVB) změněn slovosled a
následně vloženo slovo „spočívající v“, došlo k tomu, že ¾ všech
vlastníků rozhodují pouze o stavebních úpravách. O opravách,
rekonstrukci a modernizaci, které nejsou prováděny v rámci stavebních
úprav, rozhodují potom vlastníci jednotek pouhou prostou většinou
přítomných na shromáždění (příloha č.A4, Čl.VII (10).

Čl. VII (14) Stanov Společenství je tak v rozporu s ZoVB, kdy
nepřípustně snižuje hlasovací kvórum nutné pro provedení oprav,
rekonstrukcí a modernizací společných částí domu, které nejsou současně
i stavební úpravou (změnou dokončené stavby ve smyslu stavebního
zákona; stavební úprava není synonymum pro udržovací práce, opravy a
modernizace).

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení 2 - ad absurdum, napadají vzorové stanovy

NSS — Thu, 17 Apr 2014 06:42:39 +0200

Taky jste ni nepochopil. Společenství nemůže „platně účtovat“ o věcech, které není „ze zákona“ oprávněno realizovat. Na tomto místě neargumentujte tím, že „vaše stanovy 72/1994 Sb.“ pojednávají o něčem jiném. Právní důsledky zmatků „uvedených ve stanovách“ překračují rámec tohoto portálu.

--- Něco z „živé žaloby“, ale tučné a podtržené texty neuvidíš---

Společenství není ze zákona (ZoVB) oprávněno zajišťovat změnu dokončené stavby, změnu účelu užívání stavby, rekonstrukce, stavební úpravy nebo modernizace (i když o tomto hlasují vlastníci jednotek na shromáždění Společenství) a Společenství není oprávněno vybírat za tímto účelem od vlastníků jednotek v domě finanční prostředky. Toto jednoznačně vyplývá z jazykového výkladu ustanovení §9(1) ZoVB:

„Společenství vlastníků jednotek je právnická osoba, která je
způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených
se správou, provozem a opravami společných částí domu.“

Společenství dle ZoVB zajišťuje pouze správu (administrativní správu, …), provoz (úklid společných chodeb, … ) a opravy (i údržbu společných částí domu). Shodného názoru je NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 2381/2002, citace:

„Ke zpřesnění rozsahu práv a povinností společenství vlastníků
jednotek přispěl i zákonodárce, když zákonem č. 451/2001
novelizoval s účinností ke dni 31.12. 2001 ustanovení § 9 odst. 1
zákona č. 72/1994 Sb., tak, že zatímco do 30.12. 2001 bylo
společenství vlastníků jednotek právnickou osobou, způsobilou
vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech spojených se
správou, provozem a opravami společných částí domu (…), od
31.12.2001 je způsobilé se zavazovat pouze ve věcech spojených se
správou, provozem a opravami společných částí domu (…).“
I nadále má samozřejmě společenství vlastníků jednotek právě ve
výše uvedených záležitostech povahu samostatné právnické osoby,
jejíž jednání je prakticky významné zejména ve vztahu k třetím
osobám, např. dodavatelům energií, úklidových a údržbářských prací
apod.

Změny dokončené stavby, stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace zajišťují společenství vlastníků bytů až s nabytím účinnosti zák. č. 89/2013 Sb. (NOZ). Omezené oprávnění Společenství za účinnosti ZoVB nelze přehlédnout právě porovnáním právní úpravy dle ZoVB s právní úpravou podle NOZ (oddíl bytové spoluvlastnictví).

Ustanovení §9(1) ZoVB do 31.12.2013:

„… způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech
spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu.“

Ustanovení §1189 NOZ od 1.1.2014:

„Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku
jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné
pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování
nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti
spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu
nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání,
jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě
nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.“

Zákon (ZoVB) žalobci neukládá ručit za závazky Společenství při provádění změny dokončené stavby, změny účelu užívání stavby, rekonstrukce, stavební úpravy nebo modernizace a žalobce není ani povinen skládat za tímto účelem na účet Společenství svoje finanční prostředky (§15(1) a (2) ZoVB).

Žalobce ale v žádném případě nebrání členům Společenství, aby jednoho vybraného člena Společenství zplnomocnili za účelem vyřízení a zajištění těchto změn, poskytli mu svoje finanční prostředky a ručili za závazky vzniklé na základě těchto změn.

Stanovy (Čl.IV.) Společenství jsou tak v této části v rozporu se zákonem.

-------

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Dohoda je dohoda všech 3

NSS — Thu, 17 Apr 2014 05:01:30 +0200

Ani vy jste nic nepochopila. Nosná myšlenka je pouze jedna, a to ta, že pokud bude uzavřena dohoda všech, a jeden „se odstěhuje“, ta dohoda padá.

I z této informace lze dovodit, „jak to bude: ZoVB kontra NOZ“. Pro tebe hádankou, ale jinak:

která práva dle ZoVB přechází (a to už jsem lake napověděl), ale třeba jej přeceňuji.
smlouva „sui generis“, co říká tato smlouva o tom, za jakých okolností může být změněna (běžně je to dohodou obou smluvních stran)
jaký dopad by měla dohoda všech zakladatelů (a to už máme řešení i pro tupce) ohledně změny stanov v budoucnu ? Ano, byla by absolutně neplatná.

Zakladatelské právní jednání (první stanovy) se totiž nemohlo odchýlit od kogentního ustanovení (které ti propůjčil stát-zákon), že změna stanov, těch tvých práv, je možná za účasti 75% přítomných. Proto se budou SVJ2000 řídit NOZ.

Ze stanov, lake, ti vzniklo pouze jedno právo, a to to právo, že mohou být změněny. Zákon to tak chtěl. Máš „variabilní smlouvu“, naprosté nic, dav tě může ovládat, řídíš se vzorovými stanovami, tvou zakladatelskou smlouvu ti bude měnit stát, jak se mu zachce,sám jsi s ni souhlasil. Přečti si ji: stanovy se mohou změnit …

A o to jediné jde. ZoVB kontra NOZ. Změnit stanovy.

Pořád nechápeš jednu věc: jak zareagovat na tak významnou změnu, jaký je přechod ZoVB na byt.spol.NOZ ? A jaká máš přitom práva ? Ty vůbec netušíš, jak se tomuto bránit. Ty ani netušíš, co ti vlastně hrozí.

Pokus se přemýšlet nad tím, zda je rozdíl mezi vznikem společenství (ZoVB) a jeho formálním ustanovením. Srovnej si, zda společenství (ZoVB) nebylo formálně ustanoveno dohodou všech, přemýšlej o tom, proč společenství od 1.1.2014 vznikají dohodou.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Dohoda je dohoda všech 3 - NS nemuže ...

NSS — Thu, 17 Apr 2014 02:32:56 +0200

lake : „Rozdíl mezi opravou, údržbou a technickým zhodnocením stavby (rekonstrukce, modernizace) by vysvětlil na požádání každý, kdo vede účetnictví a účtuje o majetku“

V tomto případě, berme v ochranu NS ČR, ten není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nižších soudů. Je povinen vycházet z těchto zjištění a současně zohlednit dovolací důvod – bylo nebylo řešeno, bylo řešeno odchylně, dříve se dokonce zohledňovalo to, zda NS ČR „to považuje za otázku zás. význ.“

Co mne irituje, je to, že je možné u Vrchního soudu v Praze nalézt osobu potácející se na hranici svéprávnosti, která unikla pozornosti veřejnosti a která se domnívá, že hlasováním lze uložit fyzické osobě (e.g. důchodci) povinnost uhradit zateplení „ze své kapsy“.

Předsedovi Vrchního soudu v Praze pravděpodobně nedošlo, jaký je rozdíl mezi osobou svéprávnou a osobou nesvéprávnou. Tak já jej poučím: U soudu (toho vrchního, v praze), by se měla zkoumat svéprávnost soudců takto:

Z rozhodovací praxe soudů je známo, jaká kritéria musí osoba navržená na zbavení svéprávnosti překonat, aby nebyla prohlášena za nesvéprávnou:

rozpoznat hodnotu bankovek
pojmenovat aktuální roční období
na pokyn „levá ruka“ pozvednout levou paži

Dalším kritériem by měla být otázka: Myslíte si, že pokud si koupíte byt do „vlastnictví“, že započnete hradit na základě „sklepní losovačky“ „vylepšení celého domu“ z vlastní kapsy ?

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení 2

lake — Wed, 16 Apr 2014 23:06:38 +0200

Pane Kolemjdoucí, beru vaši připomínku. Opravuji svůj předchozí výrok takto: „Omyl Nejvyššího soudu je při tom zcela zásadní a každému zjevný, kromě pana Kolemjdoucího, těch, kdo neznají definici pojmů oprava, rekonstrukce, modernizace.“ Snad toto nové znění je pro Vás už přijatelné.

Osobě s rozumem průměrného člověka je omyl NS zjevný po přečtení mého příspěvku http://www.portalsvj.cz/…lky-senat-ns#…. Vždyť jsem tam důvody uvedl a vysvětlil s odkazy na právní předpisy.

Co píšete dál se nijak netýká obsahu mého příspěvku. Pojmy „oprava“ a „technické zhodnocení“ si Nejvyšší soud popletl v souvislosti s ustanovením § 9, § 9a a § 15 ZoVB. Nikoliv v souvislosti s daňovými či účetními předpisy.

lake

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Technické zhodnocení

Kolemjdoucí — Wed, 16 Apr 2014 21:05:15 +0200

Lake uvádí, že omyl Nejvyššího soudu je při tom zcela zásadní a každému zjevný. Neodpoustím si zde opět poznámku o lakově zlozvyku k manipulativnímu tvrzení. No určitě není každému zjevný. Vadí mně, když někdo mluví za všechny ostatní.

K samotné věci. Lake uvádí, že zateplení (technické zhodnocení domu) nespadá z hlediska daňového a účetního pod opravy věci. Jistě to platí, pokud osoba zjišťuje daň a účtuje o svém majetku. V případě zateplení se však nejedná o technické zhodnocení majetku SVJ, ale majetku vlastníků jednotek (mimochodem definice technického zhodnocení je určena pro účely ZDP viz § 33 ZDP http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-586#p33). Zhlediska daňového je proto bezvýznamné, do jaké výše lze podle ZDP náklady na technické zhodnocení uznat za „daňově uznatelné“ a nebo zda jde o technickém zhodnocení účtuje jako o investici, protože v případě SVJ se nejedná při zateplení domu o majetek SVJ. O zateplení bude SVJ účtovat stejně jako o ostatních opravách. Nepůjde o technické zhodnocení – investici, která se má rozpouštět do nákladů přes odpisy v následujících letech tak, jak běžně účtují osoby při účtování o svém majetku.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Dohoda je dohoda všech 3

ik — Wed, 16 Apr 2014 19:42:41 +0200

Tento „omyl“ bych soudcům v případě SVJ odpustila, podstatné je to ostatní, tzn., že dali jasně a srozumitelně najevo, že nejde hlasovat v rozporu se ZoVB ,že se většina může domluvit na určité věci a vykládat si pravidla podle toho jak se hodí jim a přehlasovat v rozporu s danými pravidly menšinu.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Děkuji

ik — Wed, 16 Apr 2014 19:17:19 +0200

Děkuji Vám také pane Pavle. Vaše příspěvky jsou vždy přínosná a i srozumitelná.

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - Dohoda je dohoda všech 2

lake — Wed, 16 Apr 2014 19:22:13 +0200

Děkuji pane Pavle za upozornění na tuto čerstvou judikaturu.

Děkuji i členům velkého senátu Nejvyššího soudu, že konečně (po osmi letech) se probudili, aby odstranili zjevné protiklady v judikatuře tří senátů Nejvyššího soudu. Konečně jsou tedy položeny do hrobu a zahrabány dva protiústavní rozsudky NS JUDr. Davida a Mgr Králíka o tom, že dohoda údajně je diktatura většiny, uplatněná proti menšině pomocí hlasování.

Ovšem velký senát se trapně spletl i tentokrát – ale zase v úplně jiné věci: Zateplení domu není opravou domu, takže nespadá pod správu vykonávanou společenstvím. Soudci velkého senátu napsali tento nesmysl:

„… jak plyne z ustanovení § 9 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví bytů – zahrnuje pojem „správa domu“, užitý v § 15 odst. 1 téhož zákona, taktéž opravy společných částí domu. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že náklady na zateplení fasády představují náklady spojené se správou domu a pozemku (…).“

Omyl Nejvyššího soudu je při tom zcela zásadní a každému zjevný.

Z hlediska Stavebního zákona je zateplení stavební úpravou – je to ve StavZ výslovně uvedeno. Rozdíl by dovedla vysvětlit každá úřednice za přepážkou na Stavebním úřadu. Stavební úprava opravdu NENÍ oprava, milí soudci.
Z hlediska daňového a účetního zateplení domu nespadá pod opravy věci. Jde samozřejmě o technické zhodnocení, neboť nejde o opravu (t.j. o uvedení do původního či provozuschopného stavu), nýbrž jde o zásadní změnu technických parametrů obvodového zdiva (tepelná izolace). O technickém zhodnocení se ovšem účtuje zcela jinak než o opravě. Modernizace prostě není oprava, milí popletové-soudci.

Rozdíl mezi opravou, údržbou a technickým zhodnocením stavby (rekonstrukce, modernizace) by vysvětlil na požádání každý, kdo vede účetnictví a účtuje o majetku. Také každý úředník Finančního úřadu. Škoda, že v rozšířeném kolegiu nikdo takový nebyl.

Z uvedeného tedy plyne, že členové velkého senátu Nejvyššího soudu se nevyznají ani v běžných věcech stavebního práva, ani v základních věcech daňových a účetních. Něco napravili, ale jinou hloupost nově plácli.

Při tom jim to mohlo dojít a informace měli: žalobce výslovně a zcela jasně uváděl, že zateplení nespadá pod definici správy domu, kterou vykonává společenství podle § 9 ZoVB. Hluší, slepí, neslyšeli, nemysleli. Inu, čeští soudci …

lake

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS - ad závěr

jpinkava — Wed, 16 Apr 2014 18:09:29 +0200

Však si Vás také za Vaše příspěvky čtenáři tohoto fóra(věřím, že naprostá většina) váží a lake-mu jeho svérázné hodnocení kvality diskutujících „odpouští“ :-)

Dohoda je dohoda všech, tvrdí velký senát NS

Pavel — Wed, 16 Apr 2014 17:12:42 +0200

94132. Náklady spojené se správou domu

Shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek, předvídaná citovaným ustanovením.

(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 31 Cdo 4294/2011, ze dne 2.4.2014)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a/ Mgr. J. P., a b/ Dr. S. P., M. B. A, obou zastoupených Mgr. T.Č., advokátem, se sídlem v Č.B., proti žalovanému Společenství vlastníků bytových jednotek v domě č. 687/II a 1052/II v T., se sídlem v T., zastoupenému Mgr. V.K., advokátem, se sídlem v S.n.L., o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1547/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2011, č. j. 14 Cmo 504/2009–207, ve znění usnesení ze dne 31. srpna 2011, č. j. 14 Cmo 504/2009–215, tak, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2011, č. j. 14 Cmo 504/2009–207, ve znění usnesení ze dne 31. srpna 2011, č. j. 14 Cmo 504/2009–215, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. června 2009, č. j. 13 Cm 1547/2008–154, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. června 2009, č. j. 13 Cm 1547/2008–154, zamítl žalobu o určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním vlastníků jednotek žalovaného dne 7. dubna 2008, jímž bylo schváleno, že „oprava domu – zateplení obvodového pláště – bude provedena s využitím účelového finančního úvěru ve výši 1,3 miliónu Kč se splatností 10 let a pro tento účel se stanovuje tvorba splátek úvěru na zateplení obvodového pláště domu měsíčně na částky v rozmezí 11,50 až 12 Kč/m2 pro byty v přízemí, prvém a druhém patře a v rozmezí 4,50 až 5,– Kč/m2 pro půdní byty“ a dále „že součet částek vložených do obou zdrojů prostředků bude pro byty v přízemí, prvém a druhém patře 15,– Kč/m2 a pro půdní byty 8,– Kč/m2 měsíčně“ (dále jen „napadené usnesení“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že dne 7. dubna 2008 se konalo shromáždění vlastníků jednotek žalovaného společenství, které (mimo jiné) přijalo většinou 89,91 % hlasů všech vlastníků napadené usnesení. Žalobci (jakožto vlastníci jednotky) hlasovali proti jeho přijetí.

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení § 11 odst. 3 a 5 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), uzavřel, že rozhodnutí bylo schváleno potřebnou většinou a je tudíž platné. Názor žalobců, podle něhož je třeba k uložení nepoměrné příspěvkové povinnosti souhlasný projev vůle všech vlastníků, nemá podle odvolacího soudu oporu v zákoně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíce naplnění dovolacích důvodů vymezených v § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují v řešení otázky, zda „je podle zákona platné a závazné rozhodnutí 89,91 % většiny – tedy nikoliv všech – vlastníků jednotek, kterým je stanovena pro různé vlastníky příspěvková povinnost na investiční činnost charakteru modernizace v rozdílném poměru, než který plyne z jejich spoluvlastnických podílů“.

Dovolatelé, poukazujíce na ustanovení § 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 39 a § 124 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), zdůrazňují, že napadeným usnesením byla porušena rovnost vlastníků jednotek (a spoluvlastníků společných částí). Nemají-li se vlastníci jednotek podílet na provedené opravě v poměru podle jejich spoluvlastnických podílů, jsou někteří z vlastníků zvýhodněni na úkor jiných. Přitom provedená oprava (zateplení obvodového pláště) zhodnocuje budovu jako celek, tedy i spoluvlastnické podíly všech spoluvlastníků. Ad absurdum by mohla většina spoluvlastníků takto uložit zaplacení celé modernizace třeba i jen jedinému vlastníku jednotky s argumentem, že je majetný.

Jakkoliv podle dovolatelů nejde v projednávané věci o situaci podléhající ustanovení § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, poukazují na jeho znění a výklad, který k němu zaujal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 22 Cdo 2038/2008 (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Přestože v judikatuře Nejvyššího soudu lze dohledat i odlišné názory (např. v rozsudku ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, či v usnesení ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 3651/2009), dovolatelé se přiklánějí k závěru vyjádřenému v prvně jmenovaném rozhodnutí, podle něhož je třeba pod pojmem dohoda rozumět souhlas všech vlastníků jednotek.

V režimu dovolacího důvodu vymezeného ustanovením § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolatelé namítají nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i nevypořádání se důkazními návrhy dovolatelů.

Žalovaný považuje rozhodnutí soudů nižších stupňů za správná, maje za to, že nejsou dány předpoklady pro připuštění dovolání.

Tříčlenný senát číslo 29, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při výkladu ustanovení § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a posouzení otázky, zda se shromáždění vlastníků jednotek může při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku odchýlit rozhodnutím přijatým většinou hlasů od pravidla upraveného § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda předvídaná označeným ustanovením, k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 3651/2009.

Proto rozhodl o postoupení věci (dle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) k rozhodnutí velkému senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“). Velký senát pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s ustanoveními § 19 a § 20 odst. 1 uvedeného zákona.

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, článku II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává ve výkladu ustanovení § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, neboť jde o otázku posuzovanou tříčlennými senáty Nejvyššího soudu rozdílně.

Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů se velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Obdobně se postupuje i u společných částí domu, které jsou ve spoluvlastnictví vlastníků pouze některých jednotek.

Ustanovení § 9 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví určuje, že společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) je právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu“), popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám.

Konečně podle § 15 odst. 1 téhož zákona jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2).

V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení zákona o vlastnictví bytů již v době vydání napadeného usnesení (7. dubna 2008) a do 1. ledna 2014, kdy byl zákon o vlastnictví bytů zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“), nedoznala změn.

Předně Nejvyšší soud podotýká, že – jak plyne z ustanovení § 9 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví bytů – zahrnuje pojem „správa domu“, užitý v § 15 odst. 1 téhož zákona, taktéž opravy společných částí domu. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že náklady na zateplení fasády představují náklady spojené se správou domu a pozemku, jež vlastníci jednotek nesou – neurčí-li jejich dohoda jinak – poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů.

V projednávané věci byla výše příspěvků na náklady spojené se zateplením fasády domu určena napadeným usnesením shromáždění vlastníků jednotek, přijatým většinou 89,91 % hlasů všech vlastníků jednotek, odlišně. Jakkoliv napadené usnesení není (stricto sensu) rozhodnutím o změně poměru, v němž vlastníci jednotek nesou náklady spojené se správou domu a pozemku (shromáždění rozhodovalo o výši příspěvku), implicite vychází (při stanovení výše příspěvku) z jiného než zákonem (§ 15 odst. 1) určeného poměru.

Je proto třeba posoudit, zda se shromáždění vlastníků může při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku odchýlit rozhodnutím přijatým většinou hlasů od pravidla upraveného § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda předvídaná označeným ustanovením.

V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1253/2006 a v usnesení sp. zn. 22 Cdo 3651/2009 Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož za dohodu ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů je třeba považovat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, přijaté na základě zákonem upraveného a řádně použitého mechanismu hlasování (k hlasu vlastníka jednotky viz zejména § 11 odst. 3 citovaného zákona). Jiný (zvlášť vyjádřený) projev shody vůle vlastníků jednotek není při spoluvlastnickém vztahu nezbytný.

Naopak v rozsudku ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 22 Cdo 2038/2008, Nejvyšší soud uzavřel, že příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku nesou vlastníci jednotek poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu, nedohodnou-li se jinak. Jde o dispozitivní ustanovení, jehož aplikaci může vyloučit jen shodná vůle všech vlastníků jednotek. K témuž závěru se posléze Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 826/2011.

Podle přesvědčení velkého senátu je třeba rozlišovat mezi rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek jakožto nejvyššího orgánu společenství, jež může být přijato pouhou (zákonem určenou) většinou hlasů (tedy i přes nesouhlas části vlastníků jednotek), a dohodou vlastníků jednotek, která jakožto vícestranný právní úkon vyžaduje ke svému uzavření souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek (srov. ustanovení § 43a a násl. obč. zák.).

Určuje-li ustanovení § 15 odst. 1 věty druhé zákona o vlastnictví, že od pravidla, podle něhož náklady spojené se správou domu a pozemku nesou vlastníci jednotek poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu, se lze odchýlit toliko dohodou (rozuměj vlastníků jednotek) a nikoliv (i) rozhodnutím shromáždění, svěřuje současně působnost upravit poměr, v jakém jednotliví vlastníci jednotek nesou náklady na správu domu a pozemku, odchylně od zákona vlastníkům jednotek (jakožto členům společenství) a nikoliv shromáždění jakožto orgánu právnické osoby – společenství (srov. v obdobných souvislostech k odlišení působnosti orgánu korporace a působnosti svěřené toliko jejím členům srov. např. ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 či ustanovení § 190 odst. 2 písm. a/ a f/ zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích).

Velký senát se tudíž odchyluje od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1253/2006 a v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3651/2009 a uzavírá, že shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek, předvídaná citovaným ustanovením.

Jelikož zákon neupravuje formu takové dohody, lze si představit, že bude uzavřena (i jinak než písemně) všemi vlastníky na shromáždění vlastníků; nepůjde však o rozhodnutí tohoto orgánu společenství a pro posuzování její platnosti se neuplatní ustanovení § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů.

Jestliže shromáždění vlastníků jednotek žalovaného přijalo napadené usnesení, jímž se odchýlilo od pravidla určeného ustanovením § 15 odst. 1 větou druhou zákona o vlastnictví, aniž by zde byla odpovídající dohoda všech vlastníků, odporuje napadené usnesení (v rozsahu určujícím výši příspěvků vlastníků jednotek) citovanému ustanovení.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval vytýkanými vadami řízení, rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek je (v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013) řízením sporným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a nikoliv řízením podléhajícím ustanovení § 200e o. s. ř. O věci samé tudíž musí rozhodnout rozsudkem (§ 152 odst. 1 o. s. ř.).

( zdroj: www.nsoud.cz )

Autor: redakce (jav) 16.4.2014

__________________________________________________

převzato z

http://www.epravo.cz/…u-94132.html

_____________________________________________________

Zajímavé jsou nejméně 2 věci z tohoto rozsudku velkého senátu:

i na NS jsou osoby (senát 29 a velký senát), kterým je jasné, že senáty 28 (28 Cdo 1253/2006) a 22 (Cdo 3651/2009) problematice SVJ moc nerozumí. Někteří přispěvatelé to tu tvrdí již několik let (mj. lake a já)
velký senát uvádí, že „náklady na zateplení fasády představují náklady spojené se správou domu a pozemku“, to jsem tu tvrdil mj. já

Hezký den!