Portál společenství vlastníků jednotek - V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Comments

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - jeden dům

anonn — Thu, 03 Jan 2013 09:18:33 +0100

Pletete se. Můj popis je návod jak dosáhnout úspor za teplo a až v druhé řadě řešit nějaké přerozdělení. Pokud budete stále dokola řešit jen nějaké ZS a SS vyřešíte prd, akorát přerozdělíte stále stejný (stejně vysoký) balík peněz co dům zaplatí. Tedy plácáte tady především vy konkrétně plus další teoretici-diskutovači.

Naopak já nabízím praktický a odzkoušený návod jak především snížit (naprosto zásadně) celkové náklady na teplo v domě.

Rozumný čtenář si jistě vybere, která rada dává větší smysl.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - realita vs teorie 1.

FrantaF — Wed, 02 Jan 2013 21:56:47 +0100

Již jsem napsal, že v tomto tématu je zásadní téma návrh na zvýšení základní složky na 70%. Vaše sdělení, že jeden dům je bez problémů, není argumentem k tématu, ale plácáním o jednom domě. FrantaF

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - realita vs teorie

anonn — Wed, 02 Jan 2013 19:45:38 +0100

Řeknu to jednoduše. Zde se na diskusích plácají teorie, náš dům je praxe. U nás se lidé kvůli vyúčtování nehádají a ani nic nereklamují, maximálně se zeptají. Jestli to nebude tím, že dřív (zjednodušuji hodnoty) všichni platili shodně za teplo 10 tisíc ročně a dneska „topiči“ platí 7 tisíc a šetřiči 3 tisíce. V sumě platí dům méně než polovinu než před všemi úpravami topení a zateplením. Jelikož jde teplo cenově stále nahoru, v GJ jsme hluboko pod polovinou dřívější spotřeby.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - lenost vs záměr - 1

FrantaF — Wed, 02 Jan 2013 18:46:24 +0100

Jediná správná osvěta pro případy tohoto druhu je přesně vyjádřena výrokem pana „lake“: „Zde pomůže jedině naúčtovat plýtvačům příslušný zvýšený náklad plně k úhradě a neptat se jak vznikl“. Osvěta spočívající v přehledu největších plýtvačů sotva v dnešní době pomůže, bez podpory zainteresovaností ekonomickou.

Domnívám se, že Vaš představy jsou naivní. Bez poznání funkce a vlivu omezujících limitů na zvětšování odchylek jednotlivých bytů od jejich skutečného podílu na nákladech, můžeme stěží odhalit a prokázat, že návrhy některých odborníků ve skutečnosti odchylky od řádné platby zvyšují a směřují tak k rovnostářskému dělení.

Bez sezení nad papírem neuděláme ani navrhované tabulky, které by stejně nepomohly. Sousedé se mezi sebou nepoperou kvůli topení. Teprve až přijdou spravedlivé úhrady, vznikne tlak na technické zásahy a „touha“ po osvětě. FrantaF

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - lenost vs záměr

anonn — Wed, 02 Jan 2013 09:57:47 +0100

Vcelku souhlas, tučně napsané potvrzuji a přesto jsme si s tím po pár letech poradili – viz dále. Je nutné také rozlišit záměrné plýtvání a plýtvání z pouhé lenosti/nevědomosti/blbosti. Záměrné činy asi nelze nikdy obejít nebo jim zabránit. Domnívám se, že naprostá většina plýtvání je pouze z oné blbosti. Tomu u nás hned v první řade zabránila pouhá instalace indikátorů („měřičů“) na topení a následné rozúčotvání.

V druhé řadě naprosto významně pomohla centrální regulace. Ta bohužel v naprosté většině panelových domů NENÍ, protože je to proti biznisu tepláren. Teplárna topí vodu na 60st ať je venku v lednu 10st nad nulou případně o půlnoci. (Sta)tisíce lidí na sídlištích takto větrají teplo oknem ven víceméně z povinnosti pokud se nechtějí usmažit.

V neposlední řadě lze regulaci na topení řídit digitálním kohoutem, který topí dle denní doby, dle teploty v bytě a uzavře se v případě větrání.

Jen jsem chtěl upozornit na to, že než řešit plané diskuse kolem státních „vzorečků“ (každý najde svůj protipříklad) je lepší pořešit vytápění v první řadě technicky a v druhé řadě osvětou.

Techniku jsem popsal, jako osvěta může např. pomoci udělat tabulku největších „topičů“ v domě a tu v první řadě předat oněm topičům, drsnější výbor třeba i vyvěsí v domě. Příklad:

Top 5 topičů:
Franta Topič – náměr 468% (zaplatil 140%)
Ferda Mavenec – náměr 384% (zaplatil 140%)
Brouk Pytlík – náměr 250% (zaplatil 140%)
Vendula Prudivá – náměr 184% (zaplatil 140%)
Stará Blažková – náměr 135% (zaplatil 135%)
…

Závěr – řešení vytápění, úspor a anomálií ve vytápění není sedět nad papírem a psát vzorečky ale něco opravdu udělat – technika+osvěta.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Jak ušetřit a přitom topit 2

lake — Wed, 02 Jan 2013 08:40:42 +0100

Pane anonne, k Vašim návrhům:

ad 1) ---------------------------------------------------------
Neexistuje na trhu „termostatický kohout“, který by pracoval tak, jak Vy píšete. Armatura může mít tzv. druhou regulaci, která omezuje průtok vody ventilem (hodnota Kv uvedená v technické dokumentaci). Na armatuře samotné však nikdy nelze nastavit minimální teplotu, neboť není vybavena žádným čidlem teploty.

Nadějnější je použití termohlavice s tzv. skrytými zarážkami. Dá se tak nastavit minimální a maximální poloha otevření, což (přibližně) odpovídá určitým teplotám vzduchu v místě hlavice.

Námitka legislativní: chcete vnutit vlastníkovi jednotky určitou minimální teplotu vzduchu v místě kde ji snímá termohlavice. Takové záměrné jednání nemá oporu v platné legislativě a pouhou vyhláškou toto nařídit nelze. Jde tedy o nezákonné omezování a může se jednat o trestný čin útisku.
Námitka technická: toto opatření lze samozřejmě obejít pouhou výměnou hlavice za jinou. Nebo si kutil pořídí originální montážní přípravek, kterým sejme kryt hlavice a má pak přístup ke skrytým zarážkám.

Příkladem takové nastavitelné hlavice se skrytými zarážkami je Heimeier K6000 (cena 210 až 350 Kč). Montážní přípravek k ní koupíte za asi 130 Kč. Je označen „stahovák 6000–00.138“. Dovedu si představit, že si jej jeden z vlastníků pořídí a pak jej bude na požádání půjčovat všem v domě …

ad 2) ---------------------------------------------------------
Vyvážení topné soustavy a regulace výstupní teploty na kotli (tzv. topné křivky) je samozřejmou a dávno známou součástí každého řádně provozovaného systému. Tím by se mělo teoreticky zamezit soustavnému přetápění. Jenomže taková teorie funguje snad pro rodinný dům s pěti místnostmi, nikoliv pro obytný dům s více stoupacími větvemi, desítkami bytů a stovkami místností s různými tepelnými ztrátami a zisky. V takovém domě je povinností vlastníka nebo společenství vytápět tak, aby v nejchladnější místnosti nejchladnějšího bytu byla dodržena minimální tepelná pohoda vyžadovaná zákonem (měřeno uporostřed místnosti, 1 m nad podlahou). Všechny ostatní místnosti a byty v domě tím mají k dispozici vyšší tepelný výkon než je jejich nutné minimum v daném okamžiku. A mohou tedy (do určité míry) přetápět.

Náměry ve stovkách procent nad průměr (po korekcích podle § 4 odst. 3) však vznikají zcela jinak než přetápěním: dlouhodobým větráním, kterým se vypouští teplý vzduch od radiátorů oknem přímo do ovzduší. Termohlavice se v takovém případě automaticky otevírá zcela naplno bez ohledu na nastavené vnitřní zarážky a radiátor vesele topí přímo do vnějšího prostředí. Proti takovému chování obyvatele bytu nás regulace topné vody neochrání. Zde pomůže jedině naúčtovat plýtvačům příslušný zvýšený náklad plně k úhradě a neptat se jak vznikl.

lake

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - 372/2001 Sb. pro p. Borovičku

lake — Tue, 01 Jan 2013 21:50:08 +0100

Pane Borovičko, odeslal jsem svůj návrh emailem jako podnět. Nemám žádnou informaci o dalším průběhu legislativního procesu.
Vím bezpečně jen to, že v plánu na rok 2012 byla novela vyhlášky č. 372/2001 Sb. zařazena k předložení Legislativní radě vlády do dne 12.12.2012, platnost pak měla nabýt v 06.2013. Do Legislativní rady vlády však do dnešního dne nic nedorazilo.

lake

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - dotaz k p.Lakemu - metodika účt. TN

Borovička — Tue, 01 Jan 2013 21:14:11 +0100

Pane Lake, měl bych zájem zjistit odpopvěď MMR na Vaše připomínky,uvedenév přílohách Vašeho příspěvku.považuji tyto záležitosti za dost fundované a zcela oprávněné. Prostě k jakému výsledku MMR došlo či jaké budou další řešení při rozúčtování topných nákladů. Děkuji za odpověď.Borovička M.

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - jak ušetřit a přitom topit -1

FrantaF — Tue, 01 Jan 2013 15:41:05 +0100

Pane „anonn“, Vaše argumenty jsou platné, ale neukazují to, co jsem chtěl ukázat já, totiž nesmyslnost a hlavně škodlivost návrhu pana „OK“. Sám jsem také napsal, že technické problémy se mají řešit technickým opatřením.

V této diskuzi se řeší pouze jeden problém, návrh na zvýšení základní složky na 70%, který nachází u některých lidí kladný ohlas. Proto jsem se ozval a zároveň naznačil řešení (ne moje vlastní), které může pomoci snížit výskyt dvou problémů, o kterých se zmiňujete, zajištěním vyšší zainteresovanosti na úsporách, bez škodlivých následků. Domnívám se, že to bylo k věci.

Hledat jeden vzorec pro všechny domy nemusíme, ten již existuje, je pravda, že se některé jeho části nemusí všude uplatnit. Odlišné u jednotlivých budov jsou pouze parametry výpočtu, na které se zapomíná. Snad by se dalo říci, že o jejich významu většina lidí ani neví a žije v domnění, že jsou součástí výpočtu. Pak samozřejmě přičítají chyby neprávem výpočtu. FrantaF

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - jak ušetřit a přitom topit?

anonn — Tue, 01 Jan 2013 12:39:31 +0100

Odpovím pod tento příspěvek i když to myslím obecně, ale rozsáhlost příspěvků kolem problému co by nemusel být mě fascinuje.

Řeší se tu dva problémy:

Někdo v bytě netopí a ostatním přijde že „krade“ teplo.
Někdo v bytě topí (třeba na 27st), větrá, náměr má klidně 500% ale zaplatí jen 140%, tedy vlastně taky krade.

Vše se tu řeší teoreticky, matematicky. A co co řešit prakticky tedy technicky?

ad 1) Správně navržená a zregulovaná topná soustava přece lehce zabrání především případu č. 1. Správny termostatický kohout přeci nejde „zavřít“, jde jen dát na minimum a je jen otázka nastavení kolik st. celsia je ono minimum. Pokud pod něj klesne teplota topení topí ať „zavírač“ chce nebo ne.

ad 2) Správně konstruovaná topná soustava včetně centrálního regulátoru alespoň omezí „zloděje“ č. 2 a to tak že mu nedovolí topit nad nějaké max (řekněme 24st) a že v noci ubere/vypne topení. Tím se dají prakticky náměry ve stovkách procent velice snížit, přiblížit těm 140% nebo dokonce dostat pod 140%.

Pokud tedy bude otopná soustava fungovat jak má nebude nutné extrémy viz bod 1+2 řešit „na papíře“ ale problém se vyřeší „sám“. Výhoda je v tom, že pro každý konkrétní dům se otopná soustava nastaví expertem tak jak je potřeba a to je samozřejmě v každém domě jinak. Hledat jeden univerzální vzorec pro všechny domy je hovadina a nikam to nikdy nepovede.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Demonstrace s výskytem nulových náměrů.

FrantaF — Tue, 01 Jan 2013 11:25:38 +0100

Mé předchozí demonstraci následků zvýšení základní složky podle návrhu pana „OK“, scházely případy nevytápěných bytů. Vracím se proto krátce k tématu a u pěti nejméně topících bytů jsem „nasimuloval“ nulovou hodnotu a nahrazuji tímto můj původní příspěvek. Nahradím také soubor s grafem. Návrhů na změny již bylo na tomto portále diskutováno více. Vybral jsem jakési reprezentanty těchto návrhů změn „parametrů“ výpočtu a vytvořit názornější graf. Výsledné hodnoty výpočtů s parametry podle vyhlášky budu srovnávat s výsledky výpočtu s parametry návrhu dříve diskutovaného na portále a návrhu pana „OK“. Jako parametry označuji hodnoty (v %): ZS – základní složka, SL – spodní limit odchylky a HJ – horní limit odchylky.

Cílem návrhu pana „OK" bylo zvýšení úhrad nákladů u nevytápěných bytů. Shodný cíl, avšak vhodnější řešení úpravou limitů sledovaly některé příspěvky na portále. Hlavní diskuze se zabývala mnohem „škodlivějším“ plýtváním teplem, projevujícím se nadlimitními náměry. Z těchto cílů a odpovídajících hodnot parametrů vychází moje výpočty celkových nákladů pro jednotlivé byty. Vyhláška udává maximální výši ZS=50%, SL=-40% a HL=+40%. Z diskuze na portálu jsem vybral ZS=50%, SL=-30% a HL=+100%. Pan „OK“ navrhuje ZS=70% a žádné limity. Byty jsou seřazeny podle výše hodnot nejvhodnějšího řešení.

Z průběhu spojnic hodnot vidíme, že řešení označené „Portál“ (černá spojnice) splňuje požadavek pana „OK“ navýšit úhradu vytápěným bytům na hodnotu 70% průměru. Současně navyšuje také úhradu přetápěným bytům až do hodnoty 200% průměru. Ve srovnání s výpočtem podle vyhlášky (červená spojnice) snižuje současně náklad všem bytům, které topí podprůměrně a zvyšuje náklad všem bytům, které topí nadprůměrně. Jinými slovy, zvyšuje zainteresovanost všech spotřebitelů na hospodaření teplem a objektivitu rozdělení nákladů.

Návrh pana „OK“ sice zvýší úhradu nevytápěným bytům a bytům překračujícím současný limit, stejně jako návrh „Portál“, ale současně opačně proti návrhu „Portál“ zvýší úhradu všem bytům topícím hospodárně, a sníží úhradu všem bytům, které topí nadprůměrně. Dokonce v obráceném poměru, čím úsporněji byt topí, tím více zaplatí, čím více topí, tím méně zaplatí ve srovnání s platbou podle návrhu „Portál“. Tím nejenom značně narušuje zainteresovanost na úsporách tepla, ale nezajišťuje navrácení části nákladů bytům, které byly „postiženy“ šetřícími sousedy. Aplikace návrhu pana „OK“ by přinesla neoprávněné navýšení úhrad bytům, které topí hospodárně dokonce i v bytových domech, ve kterých se případy nevytápěných a přetápěných bytů vůbec nevyskytují.

Závěrem mohu říci, že návrh pana „OK“, který nachází mnohé příznivce, pouze zdánlivě řeší problém nevytápěných bytů, zato prokazatelně poškozuje všechny úsporně vytápěné byty. Troufám si, označit jej jako naprosto nedomyšlený z hlediska důsledků jeho využití. Opakuji ještě, že nejvhodnější způsob odstranění nevytápěných bytů je technické opatření.

Demonstrace je ve složce http://sdrv.ms/Le0Frm pod názvem „Návrh pana OK“, FrantaF

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Rohové byty

Ray — Sun, 30 Dec 2012 10:41:13 +0100

Nepřítomná sousedka tazatelky má tu výhodu, že nemá rohový byt, jelikož ten by se při vypnutém topení proměnil v chladný ráj plísní (ať už je dům zatepený či nezateplený). Výhodou vnitřních bytů, které mají s venkovním prostorem společných jen několik m2, je to, že si „vystačí“ s teplem od vedlejších bytů, ze stupaček a z občasného zimního svitu Slunce. U rohových bytů, kde dochází k prostupu tepa i bočními zdmi a stropem, což je několikanásobně větší plocha, je sice zvýhodnění koeficientem polohy bytu ve výši 0,5, avšak na druhou stranu mají koeficient výkonu radiátoru i >2, čili za otočením regulátoru topení zaplatí stejně jako vnitřní byt s tím rozdílem, že oproti vnitřním bytům se bez topení neobejdou a slouží jako izolace pro vnitřní byty. Výše zmiňované prostupy mezi jednotlivými vnitřními byty lze pak charakterizovat z mého pohledu majitele rohového bytu jako naproto bezvýznamné, neboť i ten vnitřní byt, který „vytápí“ okolní, má stále „teplejší“ stěny a nižší náklady na topení než rohový byt . Či jste se někdy někdo setkal s rohovým bytem, který by při životaschopných podmínkách dosáhl 60% průměru? Děkuji za odpověď.

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Reakce na odpověď pana „OK“ panu lake.

FrantaF — Thu, 27 Dec 2012 17:33:14 +0100

Chtěl bych upozornit všechny, že zvýšení základní složky nákladů na teplo na 70% nezajistí nápravu křivd, způsobovaných nevytápěným bytem. Návrh pana OK je nejhorším řešením, které zde v diskuzích k tomuto tématu padlo. Zvýšení základní složky zajistí vyšší platbu netopících bytů, avšak navýšená částka se rozdělí mezi všechny byty, takže bytům postiženým mnoho nepomůže. Navíc řešení neodstraní původní technický nedostatek, který narušuje také řádné podmínky pro zajištění dlouhé životnosti pláště domu. Skutečnou příčinu, výskyt nevytápěných bytů nemůže odstranit výpočet. Řešením je technické opatření, které výskytu nevytápěných bytů může zcela zabránit. To má jistě přednost před bezhlavými úpravami způsobu dělení.

Zkušení demagogové vědí, že věrohodnost jejich argumentů získá na důvěře, když uvedou několik výroků, které jsou známé, například, že teplo prostupuje z místnosti teplejší do místnosti chladné, nebo že náklad na vytápění narůstá o 6% na jeden teplotní stupeň (zamlčí ovšem, že to platí pouze ve „skleníkových“ podmínkách). Přitom nemusí tyto pravdy s jejich návrhem vůbec přímo souviset (současný případ).

Já ověřuji návrhy na změnu způsobu dělení srovnáním výsledku s použitím skutečných hodnot a porovnáním s hodnotami původního výpočtu. Tentokrát jsem přidal navíc návrh diskutovaný nedávno, který zvyšoval pouze hranici povoleného horního limitu.

Náš dům je sice špatným vzorkem pro demonstraci, protože máme výskyt nevytápěného bytu (odchylku pod –40%) pouze výjimečně (sleduji 12 let) a výskyt překročení +40% jen asi u 5ti% bytů, přičemž překročení nedosahuje ani 100%. Udělal jsem graf skutečných hodnoty nákladů na jednotku plochy pouze pro polovinu domů bloku. Obě poloviny domu jsou ve spotřebě a rozložení hodnot téměř shodné. Chci tak zmenšit graf a zvýšit jeho názornost. Jako „Portál“ jsem označil hodnoty diskutované již dříve na portálu s návrhem zvýšení horního limitu na +100%, hodnoty jsou ZS 50%, SL –40%, HL +100%, „Vyhláška“ značí hodnoty ZS 50%, SL –40%, HL +40%, „OK“ označuje hodnoty ZS 70% bez použití limitů. Pro názornost jsou hodnoty seřazeny podle výše hodnot stanovených podle vyhlášky. Demonstraci jsem uvedl do své složky http://sdrv.ms/Le0Frm pod názvem „Návrh pana OK“,

Graf ukazuje, že také u domů jako je náš, tedy bez větších problémů s dělením tepla, se hodnoty vyhlášky jeví nevhodné, proti změnám navrhovaným na portále. Ten správně a značně zvyšuje náklady bytů s velkým podílem na spotřebě tepla a snižuje náklady všech ostatních bytů. Návrh pana OK v porovnání s vyhláškou naopak zvyšuje náklady všech méně topících bytů (pod průměrem) a snižuje náklady všech bytů nad průměrem s výjimkou některých z těch, kterým náklad snížila redukce vyvolaná překročením limitu +40. Ve srovnání s návrhem na portálu, navyšuje pan OK náklad všem podprůměrně (hospodárně) topícím a snižuje náklad všem nadprůměrně topícím. V našem případě by poškodila téměř dvě třetiny bytů. Jsem přesvědčen, že by to platilo u většiny domů. Je to určitý způsob nenápadně se přiblížit dělení podle plochy.

Naštěstí ve stejné době přichází nový návrh vyhlášky, který má údajně povolit možnost snížení základní složky nákladů na topení na 30%. Pokud se jedná o rozšíření současných hranic 40 až 50%, je to v podstatě neškodné. FrantaF

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Dotaz k Vašemu návrhu novely 372/2001 Sb. ze dne 25.6.2012

Libor Duchek — Wed, 26 Dec 2012 07:26:24 +0100

Návrh k novele 372/2001 Sb. Vložil lake, 25. Červen 2012 – 8:20

Dobrý den, ve Vašem návrhu zmiňujete tři varianty rozdělení podle typu měření: neměřit, indikátory na topidlech nebo měřidly na vstupu do BJ.

Jaký poměr rozdělení byste navrhoval pro denostupňovou metodu?

Děkuji za odpověď LD

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - K metodice rozúčtování topných nákladů 5

lake — Tue, 25 Dec 2012 14:59:12 +0100

Pane OK, je vidět, že jste si nepřečetl ani můj příspěvek, ani znění vyhlášky, o které se snažíte diskutovat. Nebudu se opětovně vyjadřovat k chybám, které pocházejí možná od pana Bašuse, možná od Vás.

Podotýkám, že celá Vaše argumentace je nyní již zbytečná. O novelizaci vyhlášky rozhodlo ministerstvo více než před rokem. Veřejnost mohla posílat návrhy k vyhlášce do 22. června 2012. Já jsem své připomínky na MMR odeslal.

Diskuse k tomu zde již dávno proběhly, namátkou jedna z nich: http://www.portalsvj.cz/…-372–2001-sb
Paragrafové znění návrhu, který jsem odeslal na MMR, je zde: http://www.portalsvj.cz/…-372–2001-sb#…

Měl jsem podezření, že ignoranti na ministerstvu slepí novelu vyhlášky tak, že bude ještě horší než současné znění. Utěšoval jsem se ale tím, že horší už to snad být nemůže. Ale povedlo se jim to!!! Absurdní, naprosto nesmyslnou a fyzikálně vadnou koncepci nové vyhlášky představil před dvěma dny pan Josef Darebný z MMR.
Základní složka má klesnout na 30%, spotřební složka bude 70%.
Viz: http://ekonomika.idnes.cz/…onomika.aspx?…

lake

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - K metodice rozúčtování nákladů

amap — Tue, 25 Dec 2012 14:05:51 +0100

Poslední dva příspěvky značky OK patří k nejkvalitnějším, které se zde v poslední době objevily, a autorovi patří srdečný dík. Na základě poznámky, že některých západních zemích je možné i dělení 70% základní složka a 30 % spotřební složka, jsem se podíval, jak to mají u našeho největšího souseda v Německu. Zde to rozhodně možné není, platí, že spotřební složka musí být v rozmezí 50 až 70 procent. Podobné je to i v Rakousku, kde musí být spotřební složka nejméně 55 procent. (Bundesrecht konsolidiert: Gesamte Rechtsvorschrift für Heizkostenabrechnungsgesetz, Fassung vom 25.12.2012).

amap

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Odpověď panu Lake

OK — Mon, 24 Dec 2012 17:32:41 +0100

Ve svém diskusním příspěvku se opírám hlavně o příslušné partie z odborné příručky „Úhrady za dodávku tepla“, jejímž autorem je jeden z našich nejuznávanějších odborníků K. Bašus, dlouholetý vedoucí oddělení teplárenství SEI.

Vyhláška č. 372/2001 Sb vychází ze zásady, že příslušný spotřebitel hradí náklady za úroveň služby, kterou představuje vytápění a nikoliv za množství tepla, které bylo spotřebováno na její zajištění.“ (Bašus, obdobně metodické pokyny MMR). Z tohoto hlediska prakticky vycházejí veškerá moje hodnocení.

Nyní konkrétně k Vašim výtkám Mé tvrzení o čtyř až pětinásobném rozpětí měrných nákladů je založeno na analýze rozúčtování z 18 bytových domů s 1.260 bytovými jednotkami.

Shoduje se také s poznatky citovaného odborníka. Autor nejprve konstatuje, že slabě vytápěné byty automaticky realizují tepelné zisky, jejichž protějškem jsou tepelné ztráty ve více vytápěných bytech. Díky tomu je „v místnosti s uzavřeným otopným tělesem vnitřní teplota podstatně vyšší, než teplota venkovní a pouze o několik málo stupňů nižší než je teplota v místnosti plně vytápěné. Tím dochází k značně velkým, z hlediska vnitřních teplot nezdůvodnitelným rozdílům ve výši úhrady spotřební složky nákladů na vytápění, které v extrémních případech dosahují až desetinásobek jiného srovnatelného bytu nebo nebytového prostoru“. Přičteme-li k tomu druhou polovinu nákladů, základní složku, dostaneme se právě k poznatku o pětinásobnému rozpětí v měrných nákladech.

Jiná věc je, že tyto původně vypočtené měrné náklady jsou poté upravovány v souladu s ustanovením vyhlášky o přípustné odchylce měrných nákladů bytových jednotek od průměru objektu. V uvedené normě je její rozpětí vymezeno intervalem ± 40 %, což odpovídá teplotám 13,5 a 27 °C (údaje MMR). V obou případech jde o mezní, nepřekročitelné hodnoty. Je ponecháno na správcích objektu, aby uvedený interval upravil tak, aby co nejlépe odpovídal reálným rozdílům mezi byty v tepelných pohodách; v metodických pokynech je přímo uvedeno, že spodní limit odchylky musí minimálně odpovídat teplotám ve výši 16 nebo 18 °C.

V této souvislosti považuji za poučné uvést hodnoty zjištěné v bytových domech, které rozdělují topné náklady pomocí denostupňové metody, tedy průběžnou přímou registrací teplot vzduchu v jednotlivých bytových jednotkách. Na základě reprezentačního vzorku domů poskytnutého firmou SMS jsem zjistil, že se v 97 % případů pohybují mezi 19 a 25 °C; podle mého soudu podobné teplotní poměry panují i v domech, které k registraci používají radiátorové indikátory.

Problém je, že pokud aplikujeme poměrně realistickou přípustnou odchylku –12%/+40% (odpovídá přibližně teplotám 18 a 27 °C) pak zjistíme, že tímto sítem neprojdou původně vypočtené měrné náklady v 50 až 65 % bytových jednotek (lvím podílem se na tom podílejí slabě temperované byty). V řadě bytů je nutno přitom snížit nebo zvýšit původně vypočtené měrné náklady až o 70 %. To je tak velké procento chybovosti, že nelze daná rozúčtování považovat za věrohodná.

Tento problém je do značné míry zaviněn tím, že v rozúčtováních není správně zohledněna skutečnost, že se náklady na teplo skládají ze dvou funkčně odlišných složek, stálých a proměnných nákladů. Stálé náklady (v Pražské teplárenské se podílejí na celku 43 %, jinde mohou dosáhnout až 60 %) se na vytápění přímo nepodílejí; představují paušál za připojení k tepelné soustavě zásobování teplem a za připravenost dodavatele dodat teplo v potřebném množství a kvalitě v souladu s platnou legislativou.

Stejná vyhláška v případě TUV tyto rozdíly uznává a stanoví, aby se 30 % z nákladů na ohřev studené vody (=stále náklady tepláren) rozdělovalo podle podlahové plochy. Stejná teplárna dodává zpravidla i tepelnou energii, avšak v tomto případě MMR podobné řešení opomíjí. Znovu se musím odvolat na Bašuse, podle kterého stálé náklady nemůže konečný spotřebitel ničím ovlivnit a patří tedy mezi náklady rozdělované podle podlahové plochy. Při tomto řešení se tak stávají náklady spojené s provozem stoupaček a tepelných zisků z prostupu tepla stěnami bezprizornými a příspěvek bytů s nulovými nebo velmi nízkými náměry se vlastně vyčerpá na paušál za přípojku.

Zohlednění stálých nákladů v rozúčtováních by znamenalo zvýšit podíl položek rozdělovaných podle podlahové plochy dejme tomu na 70 % (což podle Bašuse normy některých západoevropských států povolují). Snížení váhy spotřební složky, ohniska nákladových deformací, by znamenalo, že podstatná část nynějších problémových bytů (u kterých je nutno realizovat heroické korekce přípustnou odchylkou by se zařadila mezi normální, což by výrazně zlepšilo věrohodnost rozúčtování.

Ve svém diskusním příspěvku jsem uvedl dvě tabulky, které jak se ukázalo, se po převodu na portál zcela zbortily. Když jsem to zjistil, zaslal jsem nový příspěvek, ze kterého jsem tyto tabulky vypustil. Pan Lake vyřadil právě tuto opravenou verzi a uvedl mně do poněkud směšně situace. Proto ho prosím, aby v publikované verzi tuto chybu opravil.

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - statistika věda je dá nám cenné údaje

anonn — Sun, 23 Dec 2012 21:26:14 +0100

Paní statistička si zjevně dle jejích příspěvků myslí, že existuje nějaký dokonce lineární vztah mezi teplotou a množstvím dodaného tepla. Přitom jak jsem již psal vytápět byt na průměrných 24st je značná úchylka, to by znamenalo že v bytě je nejspíš běžně i 27st a více.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - nereálné

anonn — Sun, 23 Dec 2012 19:51:48 +0100

Uvádíte schválně nereálný/havarijní příklad. Naopak můj příklad je naprosto reálný a běžný příklad z mnoha bytových domů v této republice. Jestli si myslíte že mě nachytáte na neznalosti prostupů tepla nemá smysl se snažit – vím dobře jak teplo v takovém domě „funguje“. Právě proto jsem jako protipříklad tazatelce psal jak nesmyslné je porovnávat útraty JEN podle (průměrné) teploty v bytě. Paní „statistička“ bohužel nemá nejspíš potuchy nic o problematice vytápění i rozúčtování. O tom svědčí i naprosto zcestné hledání vztahu mezi teplotou a nějakými 60% či 88%.

Znovu opakuji – rozúčtování dle indikátorů je to nejlepší co máme a reálně vede především ne pouze k přerozdělení výdajů ale především k šetření ve všech bytech (motivační efekt). Divili byste se, ale stavebně shodný dům vytápěný stejným dodavatelem tepla může po instalaci indikátorů zaplatit klidně v sumě i polovinu – ono to totiž po prvním vyúčtování dojde i lidem viz můj pán B.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby

G.X — Sun, 23 Dec 2012 19:47:41 +0100

Dobrý den,

ve vašem druhém příspěvku uvádíte, že „Průměrný byt 3+1 zaplatí za teplotu 20 °C přibližně 10 tis. Kč,“ . Není vůbec zřejmé, jak jste na tento údaj přišla? Máte měření teploty z dalších bytů ? Výpočtová teplota projektu není reálnou teplotou.

Pokud se držím údaje z původního příspěvku, pak 24 stupňů a 20 st. je poměrně dramatický rozdíl (i v tepelné pohodě), a je logický poměrně velký rozdíl v nákladech obou bytů.

G.X.

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Re: stejná teplota

Petr Patočka — Sun, 23 Dec 2012 17:30:05 +0100

Je zajímavé, že když v Opatovicích ulétla střecha elektrárně (zdroj tepla pro široké okolí) tak v bytech v Pardubicích a okolí po jednom týdnu byla vnitřní teplota 6–7°C. Přesto jistě zde mělo být spousta bytů, kde se peče a svítí a vnitřní teplota tedy měla být komfortních 22°C.

Kde je chyba v této úvaze?

A pokud paní z bytu A peče a nevětrá a zároveň netopí s velkou pravděpodobností si chystá vstřícné podmínky pro pěstování různých plísní.

Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - stejná teplota

anonn — Sun, 23 Dec 2012 15:20:27 +0100

Nechápete úplné základy. Uvedu příklad:

Byt A vůbec netopí, paní bytu vůbec nevětrá ale naproti tomu velice ráda peče v troubě, svítí žárovkami atd. Má v bytě 22st.
Byt B topí naplno, věčně otevřené okno protože pán si rád zapálí a čmoudí do mrazu. Přitom je spořivý, nepeče, nevaří, nesvítí. Doma má kupodivu také průměrně 22st. Přitom reálně proteče do jeho radiátoru 5× tolik tepla než průměr.

Jediná klika je, že B aspoň zaplatí 140% průměru v domě. Já osobně bych mu těch jeho 500% hezky napařil a nechal zaplatit.

Závěr – srovnávat nějaké teploty v bytě nelze. Počítat něco dle náměrů na indikátorech sice není dokonalé, ale lepší než nic. Tedy lepší než aby pán B a paní A z mého příkladu platili stejně, tak jak je to do teď bohužel v mnoha domech.

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - info

tazatel jaryn — Sun, 23 Dec 2012 15:04:12 +0100

http://ekonomika.idnes.cz/…onomika.aspx?…

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Vytápění

Ing. Eva Vlášková — Sun, 23 Dec 2012 14:34:34 +0100

K předchozímu přidávám dodatek, ke kterému mně vyprovokovaly invektivy anonyma „Hic jako v tropech“, který vůbec nechápe podstatu mé otázky, která zni: proč platí srovnatelné byty se srovnatelnou teplotou velmi různé náklady. Metodické pokyny k vyhlášce č. 372/2001 Sb. výslovně říkají, že norma vychází ze zásady, že se rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění, nikoliv množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent tepelných ztrát bytu a celého objektu, tj. spotřebovalo se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech. Podle metodických pokynů se považuje za průměrnou vnitřní výpočtovou teplotu ve vytápěných prostorách objektu 20 °C. Z údajů ve vyúčtování v našem domě jsem vypočetla (jsem statistička), že průměrné topné náklady ve 3+1 činily v objektu v loňském roce 10,3 tis. Kč. K dokreslení problému jsem uvedla v dotazu případ moji přítelkyně, která vlastní byt 3+1; dlouhodobě jej ale neužívá, protože s manželem provozuje v Německu privátní lékařskou praxi. Tento byt mně dala do péče (zalévání květin). Má všechny radiátory uzavřené, nicméně v bytě má i v zimních měsících teplotu okolo 20 °C (podle spolehlivého teploměru s maxima a minimy). Mám k disposici také její loňské vyúčtování za vytápění, podle kterého činily její náklady cca 5.2 tis. Kč. Mezi uvedenými údaji je zřetelný rozpor. Průměrný byt 3+1 zaplatí za teplotu 20 °C přibližně 10 tis. Kč, zatímco mé přítelkyni byly za srovnatelné podmínky vyúčtovány jen poloviční náklady. Moje otázka proto zněla, proč dochází k podobným nesrovnatelnostem. Logické vysvětlení je, že jsou v metodice rozúčtování asi velmi hrubé chyby. Naštěstí máme rozumný výbor SVJ, který na základě návrhu externí odborné firmy stanovil spodní limit přípustné odchylky měrných nákladů ve výši 88% (=18 °C) průměru objektu, takže přítelkyně nakonec zaplatila cca 8,8 tis. Kč. Náš objekt je ovšem výjimka, v sousedních objektech správci klidně mastí spodní limit odchylky ve výši 60 % (= cca 13 °C), což je v rozporu s metodickými pokyny, kteří říkají, že odchylka –40 % se smí použít pouze výjimečně, například u dlouhodobě neobsazených nebytových prostor. Vysvětlení těchto problémů mně velmi upokojivě poskytl komentář k mému dotazu, který napsala značka OK a ve kterém ukázala hlavní systémové chyby, kterých se MMR ve vyhlášce dopustilo. Situace je zřejmě mnohem horší než jsem se dosud odvážila myslet, což svědčí o tom, že právní normy tvoří naprostí diletanti (ostatně to potvrzují neustálé novelizace zákona o SVJ).

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Metodika rozúčtování pro pana OK

lake — Fri, 21 Dec 2012 16:56:15 +0100

OK napsal: „Pokusím se odpovědět co nejstručněji.“
Hm. Tak tohle se Vám tedy nepovedlo.

Jak účtuje teplo Pražská teplárenská je bezvýznamné: nebavíme se o vztahu dodavatel-odběratel, nýbrž o vztahu odběratel-konečný spotřebitel.
Jak se účtují náklady na ohřev vody je bezvýznamné: tazatelka se na toto neptala.
Metodický pokyn MMR je bezvýznamný: není součástí vyhlášky, nemá právní platnost a je dokonce s vyhláškou v rozporu.

Když se podívám na zbytek textu pana OK, vidím, že autor zápasí s neznalostí základních faktů.

OK napsal: „… slabě temperované byty víceméně hradí jen paušál za přípojku k tepelné soustavě, avšak na nákladech spojených s prostupy tepla stěnami a s tepelnými zisky provozu stoupaček se nepodílí“
Nesmysl, který si autor „vycucal z prstu“. Náklady na vytápění se nijak neodvozují z dvousložkové skladby ceny tepla kterou účtuje dodavatel. Je zřejmé, že pan OK nezná text vyhlášky.

OK napsal: „Díky těmto a dalším systémovým chybám dosahuje v bytových domech rozpětí v měrných nákladech nezřídka až pětinásobku“
Další nesmysl. Autor zjevně nezná vyhlášku č. 372/2001 Sb. která pro rozpětí měrných nákladů vytápění stanoví interval od 60% do 140% průměru domu. Toto rozpětí je nepřekročitelné a odpovídá 2,3-násobku, nikoliv pětinásobku.

lake

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - hic jak v tropech

anonn — Fri, 21 Dec 2012 13:45:57 +0100

Ani se nedivím že platíte tolik a nakonec patří vám to. Pokud máte opravdu průměr přes 24 (už to samo o sobě je hic) tak musíte mít velice často i mnohem více. Takže je jedině dobře že si to svoje hicování taky zaplatíte. Co je na tom špatného?

Předseda

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Omluva za chybný převod tabulek

OK — Fri, 21 Dec 2012 10:52:02 +0100

Bohužel jsem netušil, že převod tabulek na portál vyústí do nečitelné podoby. Zájemcům jsem ochoten zaslat text ve Wordu. Lze si ho vyžádat na emailové adrese : okdata@centrum.cz

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby - Metodika rozúčtování tepla pomocí radiátorových indikátorů chyby

OK — Fri, 21 Dec 2012 10:45:49 +0100

Otázka se strefuje přímo do černého. Pokusím se na ní odpovědět co nejstručněji a proto se vyhnu méně podstatným souvislostem.

Vyhláška MMR č. 372/2001 Sb. vychází ze zásady, že správce objektu „by měl zajištovat to, aby náklady na vytápění stejně velkých místností při stejné úrovni vytápění byly zhruba stejné bez ohledu na polohu místnosti a bez ohledu na skutečnou spotřebu tepla. Příslušný spotřebitel hradí náklady za úroveň služby, kterou představuje vytápění a nikoliv za množství tepla, které bylo spotřebováno na její zajištění“ (Bašus: Úhrada za dodávku tepla; autor byl dlouholetým vedoucím oddělení teplárenstvi SEI a patří mezi naše nejzkušenější odborníky). Jinými slovy totéž deklaruje MMR v úvodní části metodických pokynů.

Rozdělování nákladů pomocí radiátorových indikátorů nemůže tyto cíle dost dobře splnit, protože o tepelné pohodě daného bytu nerozhoduje jen provoz radiátorů, ale také neměřitelné tepelné zisky ze stoupaček a z prostupů tepla stěnami a ještě celá řada dalších faktorů včetně třeba provozu domácích elektrospotřebičů.

Vzhledem k jednostrannosti použité technické pomůcky jsou celkové náklady na teplo členěny na dvě složky, a to obvykle v poměru půl na půl.

Tzv. spotřební složka nákladů se rozděluje pomocí součinů náměrů indikátorů a (korigovaných) výkonů příslušných radiátorů. Tzv. základní složka se pak rozděluje podle podlahové plochy; podle metodických pokynů „vyjadřuje náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místností bytu (nebytového prostoru) prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla a která rovněž vyjadřuje část podílu nákladů na vytápění (temperování) společných částí domu.“

Zejména spotřební složka obsahuje závažné systémové chyby, což nepopírá ani MMR: „Uplatnění indikátorů v praxi je pod vlivem systematických chyb a chyb tohoto tzv. poměrového měření. Způsob jak se s těmito nejistotami vyrovná konkrétní výpočtová metoda je závislý na důmyslnosti zvoleného komplexního řešení problematiky, které je v kompetenci vlastníka ústředně vytápěného objektu. Náměr indikátoru nemůže být použit jako měřítko hospodaření teplem. Vyšší hodnota náměru může být způsobena potřebou dodávat teplo z vytápěné místnosti do okolí.“

Poslední věta naráží na jednu z nejdůležitějších systémových chyb radiátorové metody. V pozadí tohoto problému je fyzikální zákon; teplo se stěhuje z teplejších míst do chladnějších. Jde o jev, který se v objektech vyskytoval odjakživa a není na něm nic pohoršlivého. Problémem se však stal v okamžiku, kdy byly do bytů nainstalovány radiátorové indikátory. Tato technická pomůcka totiž zaznamenává ve vytápěných bytech veškeré teplo odebrané příslušnými radiátory (a spotřebitel je později musí zaplatit), přestože část tohoto tepla je odsávána a „zdarma“ spotřebována ve slabě temperovaných bytech. Tato chyba nejvíce trápí panelové domy; na razanci jí dodává skutečnost, že se slabě temperované byty podílejí na celkovém počtu bytů mnohdy více než třetinou.

Z výše uvedeného vymezení základní složky vyplývá, že se všechny byty podílí na nákladech spojených s prostupy tepla stěnami; tento paušál tedy platí také jejich zdroj, vytápěné byty, které jsou tak za prokazatelné tepelné ztráty zpoplatněny dvakrát.

Osobně ovšem mám pochybnosti, zda vůbec existuje základní složka nákladů v uvedeném obsahovém vymezení. Radiátorová metoda totiž vůbec nebere v úvahu, že se náklady na teplo skládají ze dvou, funkčně odlišných, složek. Tato skutečnost je dobře patrna u těch tepláren, které fakturují dvousložkové ceny. Patří k nim i Pražská teplárenská, která vykazuje podle ceníku na rok 2012 (tarifní třída A) tuto nákladovou skladbu:

Náklady

Fakturace

Popis složky

Proměnné

Dodané množství

Náklady, které jsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (náklady na palivo, technologickou vodu, elektrická energie pro distribuci, emise apod.)

Stálé

Sjednané množství

Náklady, které nejsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (odpisy, náklady na opravu a údržbu, mzdové a odbytové náklady, ostatní režie apod.)

Pražská teplárenská k tomu poskytuje toto vysvětlení: „Proměnná složka závisí na nákladech s výrobou tepelné energie a reflektuje skutečné množství tepla odebraného zákazníkem. Ve stálé složce zákazník platí za připojení k tepelné soustavě zásobování teplem a za připravenost dodavatele dodat teplo v potřebném množství a kvalitě v souladu s platnou legislativou“. V závěru pak trefně přirovnává stálé náklady k telefonnímu paušálu a proměnné k hovornému.

Podle již citovaného odborníka stálé náklady tepláren nemůže spotřebitel ovlivnit a patří proto do rodiny nákladů, které se rozúčtovávají podle podlahové plochy (Bašus). Oporu k tomuto řešení poskytuje samotná vyhláška MMR, která v části věnované rozdělování nákladů na TUV stanoví, že se 30 % z nákladů na ohřev studené vody rozděluje podle podlahové plochy. Toto opatření je pak zdůvodňováno takto: „Základní složka v sobě zahrnuje především pohotovost v dodávce TUV, která je zajišťována bez ohledu, zda spotřebitel TUV odebírá či nikoliv, neboť TUV o požadované teplotě je k disposici u každého spotřebitele, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Tato neustálá pohotovost je spojena zejména s náklady na zajištění cirkulace TUV a zahrnuje v sobě i ztráty ve vnitřních rozvodech TUV, a proto je potřebné, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši odběru“ (Bašus).

Z předchozího lze vyvodit, že slabě temperované byty víceméně hradí jen paušál za přípojku k tepelné soustavě, avšak na nákladech spojených s prostupy tepla stěnami a s tepelnými zisky provozu stoupaček se nepodílí, přestože jsou prokazatelně jejich příjemci. Díky těmto a dalším systémovým chybám dosahuje v bytových domech rozpětí v měrných nákladech nezřídka až pětinásobku; sugeruje to tak velké rozpětí v tepelných pohodách, které není v objektech vůbec dosažitelné:

Měrné náklady (průměr objektu =100)

100

140

242

Odpovídající teploty v °C

13,5

Přípustná odchylka měrných nákladů

+40

Teploty byly odvozeny z měrných nákladů pomocí konvenční poučky, podle které zvýšení tepla o 1 °C zvyšuje náklady přibližně o 6 %; údaje mají čistě orientační povahu (jak dále uvedeme, tento kalkulační vzorec používá i MMR)

MMR se snaží tento okatý nesoulad mezi formálními propočty a realitou zmírnit tím, že vsunulo do vyhlášky nouzové opatření, podle kterého nesmí měrné náklady překročit průměr objektu o více než ± 40 % (což odpovídá 13,5 resp. 27 °C). Metodické pokyny MMR, vydané o rok později, upřesnily, že odchylka –40 % může být použita jen výjimečně (například u dlouhodobě neobsazených nebytových prostor). V normálních případech musí být aplikován spodní limit odchylky na úrovni 16 nebo 18 °C; horní byl ponechán na úrovni 27 °C. Uvedené teplotní limity vědomě či nevědomě kopírují standardní nastavení termostatických ventilů, mezní hodnoty, při kterých se přívod topné vody do radiátorů automaticky otevírá či uzavírá. Opatření má tedy logické opodstatnění, což ještě neznamená, že vystihuje bezchybně realitu.

Aplikace přípustné odchylky má také odvrácenou část. Pokud aplikujeme poměrně realistickou odchylku –12%/+40% zjistíme, že bude nutno korigovat asi 65 % bytových jednotek (z toho lví podíl připadá na slabě temperované byty); v některých případech přitom korekce zvyšují nebo snižují původně vypočtené měrné náklady o více než 50 %. To je tak velké procento chybovosti, že o věrohodnosti takovéhoto rozúčtování lze úspěšně pochybovat.

Přitom řešení je dost nasnadě. Zohlednění stálých nákladů tepláren by zvýšilo, za jinak stejných podmínek, podíl položek rozdělovaných podle podlahové plochy přibližně na 70 %; váha spotřební složky, ohniska rozhodující části nákladových deformací, by úměrně tomu poklesla. V této souvislosti je třeba uvést, že normy některých západoevropských států podobně vysoký podíl základní složky povolují (podle Bašuse). Při tomto řešení by se ukázalo, že podstatná část bytových jednotek, u kterých je nyní třeba provádět značné korekce měrných nákladů, by se bez podobných násilných úprav obešla.

V metodice rozúčtování topných nákladů jsou zřejmě velké chyby

Fri, 21 Dec 2012 07:42:44 +0100

Bydlím v třípokojovém bytě na pražském sídlišti. Pod námi bydlí blízká přítelkyně, která dlouhodobě provozuje s manželem soukromou lékařskou praxi blízko Štrasburku. Domů jezdí většinou jen na pár dní o velikonocích a pak ještě v letě. Svěřila mně proto klíče od bytu a tak jí jednou či dvakrát týdně chodím zalévat květiny a trochu vyvětrat. Má trvale uzavřený přívod topné vody do radiátorů a přesto má v bytě příjemnou teplotu, která podle spolehlivého bytového teploměru (udává minima i maxima) neklesá ani v mrazivých dnech pod 20 °C.

Pro sousedčin byt mám k disposice také loňské vyúčtování topných nákladů. Náměry indikátorů byly téměř nulové a vypočtené náklady jen slabě přesáhly 5 tis. Kč. Spočítala jsem si, že průměrné náklady všech 3+1 činily cca 10 tis. Kč, přičemž výpočtová teplota domu je udávána ve výši 20 °C. Teploty sleduji také v našem 3+1 a zjistila jsem, že se v průměru pohybují slabě přes 24 °C (počítat průměr umím, jsem statistička); náklady za loňskou sezónu nám byly vyúčtovány ve výši 15 tis. Kč V obou uvedených bytech byly sice poté ještě upraveny přípustnou odchylkou měrných nákladů od průměru objektu, ale to je podle mého soudu jiná věc.

Vyhláška vychází ze zásady, že ve srovnatelných bytech se mají platit při stejné tepelné pohodě přibližně stejné náklady.. To ale zjevně neodpovídá realitě; při zhruba stejné teplotě činí úhrada za 20°C v průměrném 3+1 okolo 10 tis. Kč, zatímco sousedce byly vyúčtovány za stejnou teplotu jen poloviční náklady.

Toto zjištění se příčí zdravému rozumu a tak se ptám se, v čem všem jsou zádrhely. Děkuji za odpověď.