Za dobrotu na žebrotu

Zdravím,

když jsem si článek přečetl, řekl jsem si: ti statutáři jsou ale chudáci, hodní soucitu. Kdokoliv ze sousedů na ně může podat žalobu (podle článku třeba i neoprávněnou).

Když čtu příběhy na tomto portále, tak si říkám, že statutáři jsou pěkní......třeba vykukové, kteří si nic jiného než žalobu nebo TO nezasluhují.

Tak jak to vlastně je?

Já věřím tomu, že (skoro) nikdo nepodá žalobu jen tak z plezíru, ze srandy, ale z pocitu, že ho někdo připravil o peníze. Žaloba bude jistě na reálném podkladu. Jestli se statutár ničeho nedopustil – nemá se čeho bát. Všechno pak bude o dokázání škody. Proto musejí statutáři konat tak, aby ke škodě nedošlo (ne se pak vymlouvat na tak oblíbené – vzal jsem to, protože to nikdo nechtěl dělat). T.

Jde o klasický „novinářský“ článek, který chce způsobit senzaci, aby se zvýšila čtenost a vydavatel mohl inzerentům prezentovat skvělá čísla. Na žurnalistice studenty učí, že při psaní každé zprávy musí vycházet nejméně ze dvou odlišných zdrojů. V dnešní novinařině bohužel pracuje jen velmi málo novinářů, žurnalistika je řemeslo, které bez znalosti základních pravidel oboru nejde provozovat.

Samozřejmě, že když někdo soustavně a vědomě porušuje péči řádného hospodáře, nebo se dopustí zpronevěry, nechá promlčet dluhy, nepřihlásí pohledávky do insolvence, má nést odpovědnost. Většinou jsou ale v médiích citované případy přehnané a nejsou tak časté. Mnohem častější jsou autonehody, o kterých novináři také často píší. Přesto každý rok žádá tisíce nových lidí o řidičák.

Vážené dámy a pánové. Pokud by někdo z mých kverulantů se rozhodl na mne podat žalobu, s funkcí okamžitě končím.Každý, kdo se v podmínkách SVJ rozhodne podat žalobu, by si měl udělat jasno v tom,čeho chce ve finále dosáhnout.Aby nakonec pro celé SVJ neudělal více škody než užitku.Pro SVJ může být lepší občas chybující obětavý, starý předseda, který nepožaduje vyplácení žádné odměny, než „grázlík“ s perfektní znalostí zákonů, který se bude snažit vymlátit z peněz SVJ maximum pro sebe.A toto záměrné tunelování bude provádět tak, aby to bylo v souladu se zákony. Dále.Riziko, které výbor SVJ na svých bedrech nese, by mělo být vyváženo financemi.Já například pracuji jako vedoucí oddělení materiálových disponentů u jednoho automotive dodavatele.Mám pod sebou 15 lidí a mzdu 65 brutto.Za chyby ve své práci zodpovídám do výše 4,5 násobku průměrné mzdy.Předsedkyni SVJ vykonávám za 1000 Kč/měsíčně a ručím celým svým majetkem. Není to trochu nepoměr ?

poznávám zdroj – okolobytu. Není např. pravda, že by musel statutár pořádat vždy výběrové řízení. Neuvádí se tam, že statutár se musí především řídit stanovami a opravy nad jimi určený limit musí předložit shromáždění ke schválení a to včetně ceny (rozpočtu). Pokud si shromáždění určí zhotovitele nebo chce výběrové řízení pak by to měl statutár respektovat. Po přečtení článku by mohl čtenář nabýt dojmu, že se zprostí viny u případného soudu tím, že sám rozhodne, ale uspořádá výběrko. Tak to ovšem není. Je to hlavbě PR na všemoudré odborníky.

Samozřejmě jsem ten článek četl..... Opravdu problematice SVJ moc nerozumím. Pro SVJ pracuji zhruba od roku 2000… jedno vím jistě. Největší průser SVJ je nezájem a nezodpovědnost vlastníků…

Osobně mám z uvedeného článku dojem, že se jedná o propagaci služeb odborníků, kteří by měli vlastníkům jednotek, případně členům výborů SVJ poskytovat pomoc. Samozřejmě tím patrně není myšlena pomoc bezplatná a co je nejhorší, není specifikováno, kdo že jsou takoví odborníci? Podle naprosto rozmanitých výkladů občanského zákoníku v oblasti bytového spoluvlastnictví nejrůznějšími právníky a tzv. odbornou veřejností a problematiky SVJ jako takové, si nečiním žádné iluze, že je v tomto státě někdo, kdo s jistotou je schopen v uvedené problematice garantovat, jak si nejasný občanský zákoník vysvětlovat. A podotýkám, že to nejsou schopni ani soudci, kteří se v tomto smyslu urputně drží v zajetých kolejích a pokud už by to vypadalo, že by byli někteří ochotni právo nalézt, pak si nikdo nechce komplikovat život a práci, tudíž výsledný efekt vychází zpravidla v poskytnutí soudní ochrany členům výboru jako zástupcům právnické osoby, protože to mají těžké. Samozřejmě lze pochopit, když soud omlouvá omyly členů statutárních orgánů nebo nějaká opomenutí, ovšem všechno má své hranice a pokud vlastník jednotky brání své oprávněné požadavky soudně, pak to bohužel je důsledek jen toho, že komunikace uvnitř SVJ končí na neústupnosti a umíněnosti některých výborů, které slepě papouškují postoje smluvního správce, protože se nedokáží jejich členové orientovat ani ve vlastních stanovách. Skutečnost, jaké stanovy dokáží členům svého SVJ předložit je sice zarážející, ovšem mnohem horší je stav, že shromáždění je bez mrknutí oka přijme. Pokud znáte jakéhokoliv právníka, který se specializuje na problematiku SVJ a vztahů v oblasti bydlení a je schopen doložit úspěšné reference v soudních sporech v této problematice, dejte zde na něj kontakt. Já takového žádného neznám a nemyslím si, že bych takového odborníka na tuto problematiku v dohledné době objevil. Ztratil jsem iluze o tom, že by v dohledné době mohlo dojít k nápravě v tom, že zákony a prováděcí předpisy budou tvořeny tak, aby jim obyčejní lidé rozuměli a pochopili jejich smysl. Právníků je v tomto státě jako máku, dokonce bych řekl jako řepky, ale nejasné zákony jim umožňují, že se uživí docela solidně všichni. Na rozdíl od kteréhokoli obyčejného člověka totiž dostanou zaplaceno, bez ohledu na výsledek jejich činnosti. A bohužel i navzdory nemalým nákladům za jejich služby jsou lidé ochotni jít do soudních sporů, protože se mylně domnívají, že musí být konečně někdo, kdo rozhodne jejich spor a pokud možno v jejich prospěch a že jejich právní zástupce jim k tomu spolehlivě pomůže. Kámen úrazu je také v tom, že ve sporu vedeném u soudu nejsou využíváni znalci pro konkrétní problematiku SVJ, protože takoví docela jednoduše nejsou. Ono by bylo dostačující, pokud by pouze v účetní oblasti byli schopni vlastníka jednotky podpořit a vysvětlit, jak se věci mají. Pokud soudce je ochoten akceptovat názor, že SVJ má fond oprav a že splátky úvěru, které má vlastník jednotky několik let platit, jsou vykazovány jako náklady na správu domu a pozemku, které je nutno v příštích letech vynaložit, tak je zbytečné k soudu vůbec chodit. A jelikož odborníci soudní jednání prodražují, tak je soudci nepožadují. Ostatně, proč, když máme dost nejrůznějších judikátů, které již obdobné záležitosti řešily. A pokud máme judikáty, které bylo nezbytné např. na úrovni NS napravovat velkým senátem, protože byly nesprávné, tak co si o tom obyčejný člověk může myslet? Zákon o vlastnictví bytů 72/1994 Sb. nebyl žádnou perlou, ale postupně za 20 let jeho platnosti bylo nemálo judikátů, které jeho nedokonalosti napravovaly, nebo se o to alespoň pokoušely. Zato bytové spoluvlastnictví v obč. zákoníku, to je tedy podařené dílo! Je to jako filmová a programová tvorba pro TV, kde běží buď nekonečné nic neřešící seriály, protože je potřeba dát vydělat hercům, kterých také není zrovna málo. A kvalita je jako u právníků. Jak to má potom ve společnosti vypadat? Jestliže narostly preference partajím, které jsou extrémisticky založeny, tak to patrně o něčem svědčí. Lidé hledají oporu a pomoc, běhají po nejrůznějších institucích, kde naráží na nepochopení dobře placených úředníků, ale kvalitně a odborně jim nikdo není nejen ochoten, ale zejména schopen poradit. Obávám se, že nezájem státu o problematiku bydlení se může odrazit v mnohem horších důsledcích, než nárůstu soudních sporů vůči výborům SVJ.

Zdeněk II

Vypadá to na takové malé pí-ár (public relations)…;-) Některé firmy Vás potřebují občas postrašit, aby jste pak častěji vyhledali jejich služby.. Na mne to v tomto článku takto působí.
Ale článek má samozřejmě i klady: 1.někdo se možná zamyslí, zda to tedy raději nezabalí..2.někdo možná začne více zvažovat své kroky..3.sáhnete častěji po odborníkovi když si nebudete jistí – no a k tomu vlastně ten článek nasměrovával..;-) Tedy dobrou volbu všem!