Ach, jo. Proto jsou paragrafy tak zakroucené, aby se daly ohýbat dle potřeby.

Soud nižšího stupně je vázán názorem soudu vyššího.To je psáno v zákoně, hledat konkrétní nebudu.

Na rozdíl od Lakeho vycházím mimo jiné i z praxe. Jako přísedící u soudu tuto větu slýchávám od soudce každou chvíli. Praxe je trochu odlišná, ale takový je život.

Příklad:

Odsoudíte zloděje na 5 let natvrdo. On se odvolá, vyšší soud rozsudek „shodí“ a vrátí k novému projednání s názorem, že 3 roky postačí.

Co následuje:

1. Následuje nové projednání v ideální variantě = rozsudek 3 roky natvrdo (nížší soud se ztotožnil s názorem soudu vyššího). Zloděj se znova odvolá. Odvolací soud má konzistentní názor na věc a rozsudek potvrdí.

nebo

1. Následuje nové projednání = rozsudek zní znova na 5 let. Zloděj se znova odvolá. Odvolací soud má konzistentní názor na věc a rozsudek zruší a vrátí k novému projednání (jednou již rozhodl) 3 roky stačí.

a

Kauza se vrátí na původní soud, případ je danému soudci odebrán a přidělen jinému a vše začíná od počátku.

ÚLPS (2/1993) stanoví v čl. 4:

"(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena."

Čímž po xté konzistentě říkám:

Ukládat mi povinnosti smí ten, kdo je k tomu oprávněn na základě zákona a ničeho jiného. Nikdy a nikde jsem nenapsal, že popírám právo státního orgánu (to není pouze ministerstvo) vydávat vyhlášky. Ale vymáhat povinnosti na základě vyhlášky, která nesplňuje to, co jí zákon neumožňuje, to u mě narazí, viz čl. 2, odst 3:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

O vyhláškách ani slovo. A každý nechť činí, co uzná za vhodné.

Votočka