Jak je to s ochranou osobních údajů v SVJ?
Otázka
Odpověď
Některé diskuse, které se tímto zabývají:
(mimo jiné obsahují i vyjádření ÚOOÚ k této problematice)
Právo na ochranu osobních údajů i právo na informace jsou dva rovnocenné, ústavou chráněné principy. Ani jeden z nich nemůže být jednostranně upřednostněn.
Takže právo na informace v SVJ jde ještě dále: je možné, aby SVJ zveřejnilo jména neplatičů v tisku nebo na nástěnce či na veřejně přístupném webu. ÚOOÚ tento výklad zákona přiznal ve svém stanovisku č. 5/2009 „Zveřejňování osobních údajů v médiích“. Plný text stanoviska ÚOOÚ je zde: http://www.uoou.cz/…o_2009_5.pdf .
K tomu viz nedávná diskuse na tomto portálu: http://www.portalsvj.cz/…obnich-udaju
Ouředníci ÚOOÚ ještě ten obrat nestačili strávit, a tak např. ve
vyjádření z 5.10.2010 tvrdí příslušný referent obecně:
„Zveřejnit nebo zpřístupnit tyto údaje i osobám jiným než
oprávněným, např. jejich vyvěšením na domovní vývěsce, ke které mají
přístup i osoby jiné než oprávněné, lze pouze se souhlasem subjektů
údajů (dlužníků).“
Zapomněl k tomu dodat, že to neplatí pro všechny shromažďované údaje:
informace o neplatičích a o výši dluhu lze zveřejňovat. Ouředníci
ÚOOÚ potřebují čas, stále nevzali stanovisko Ústavního soudu za
své.
Zveřejnění jmen neplatičů nájemného v tisku nepovažuje Nejvyšší soud za porušení zákona, nýbrž naopak za „poměrně rozšířenou formu veřejné kritiky“ (rozsudek NS ze dne 31.01.2008, sp.zn. 30 Cdo 4613/2007).
O rozsudku NS se více dočtete zde: http://www.portalsvj.cz/…-rozuctovani#… .
I právo na zveřejnění dlužníka však má svá omezení:
- Musí jít o zveřejnění pravdivého údaje.
- Musí jít o zveřejnění, které má za cíl chránit oprávněný zájem zpracovatele údajů (SVJ) – cílem tedy má být přimět dlužníka k zaplacení, nikoliv jen „způsobit mu veřejně ostudu“.
lake
zmíněný „30 Cdo 4613/2007“ jsem
četl.
Naleju jiného vína:
cit.(30 Cdo 4613_2007):
V souzené věci žalovaný použil poměrně rozšířenou formu veřejné kritiky, zveřejnění jmen neplatičů nájemného . I pro přípustnost takové kritiky ovšem platí kritéria uvedená výše. V souzené věci se naznačuje, že odmítání placení části nájemného žalobcem nebylo zřejmě projevem jeho špatné platební morálky, ale ve své podstatě bylo podmíněno sporem mezi účastníky týkajícím se tohoto nároku. Proto lze usuzovat, že zveřejnění zprávy fakticky označující (a současně tak kritizující) žalobce jako neplatiče nájemného, bez současného akcentování okolností tohoto konkrétního případu, se musí jevit jako nepřípustná neoprávněná kritika, která je podle názoru dovolacího soudu porušením práva na ochranu osobnosti (§ 11 o.z.) .
Na tom nemůže nic změnit ani existence paušálního dodatku o existenci soudního sporu týkajícího se tvrzeného dluhu. Podstatou je totiž skutečnost, že předmětným zveřejněním byl žalobce zařazen do kritizované (a veřejností z tohoto důvodu nepochybně odsuzované) skupiny neplatičů nájemného, aniž bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem tohoto případu. Kromě toho významným bylo ověření žalobcova tvrzení, že ve skutečnosti mu žádný dluh na nájemném nevznikl. Potud není správná úvaha odvolacího soudu, že provedení důkazů navržených žalobcem k prokázání této skutečnosti, by bylo nadbytečné (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
-
cit.(lake):„…Zveřejnění jmen neplatičů nájemného v tisku nepovažuje Nejvyšší soud za porušení zákona…“
-
NS uvedl, že to je rozšířená forma veřejné kritiky a nikoli, že ji nepovažuje za porušení zákona.
-
-
cit.(lake):„…cílem tedy má být přimět dlužníka k zaplacení…“
-
NS uvedl, že dluh byl POUZE tvrzený (tedy nikoli prokázaný) a proto jde o porušení §11 ObčZ a věc vrátil k OS. Že by zveřejnění mělo být – za účelem přinucení dlužníka zaplatit – to jsem tam tedy neprokoukl.
-
-
cit.(lake):„…Musí jít o zveřejnění pravdivého údaje…“
-
Z judikátu je zjevné jediné
-
jde li o zveřejnění PŘED skončením věci (tj. věřitel-dlužník) je stanovisko NS takové že jde o neprokázané tvrzení jedné strany proti druhé straně sporu a také o nepřípustný nátlak a dehonestaci a difamaci
-
jde li o zveřejnění PO skončení věci – zde se stanovisko NS nevyčte. Zde ale konstatuji, že jde jen o to „…způsobit mu veřejně ostudu…“ a zde by šlo o „pravdivý údaj“ (nespadající pod §11 ObčZ) jen do doby, dokud by dlužník dluh neuhradil
-
že OS i VS podle NS pochybily v tom, že neposoudily dostatečně míru akcentace okolností (tj. ani uvedené že o dlužnou částku je veden spor – zjevně podle NS nestačí pro naplnění „míry akcentace“) – PROTO dlužníkovi v dovolání VYHOVĚL z věc vrátil zpět k OS
OS i VS (které dlužníkovi sdělily že v difamačním sdělení nevidí NIC co by neodpovídalo skutečnosti aniž by provedly dokazování)
-
-
Právo v ČR není precedentní – bude
stejně záležet až na rozhodnutí NS „jak se vyspí“
Uvedeným nechci Lakovy teorie jen odsoudit, ale popisovat stav de lege
ferenda
namísto de lege lata je zavádějící a nebezpečné.
lolek
OS – soud 1.ho stupně
VS – vrchní soud (odvolací)
NS – nejvyšší soud (dovolací)
Výklad zákonů přísluší v právním státě pouze nezávislým soudům, nikoliv ouřadu či některému ouředníkovi.
Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zastával od roku 2002 oficiální stanovisko, že SVJ nesmí zpřístupnit vlastníkům jednotek údaje o platbách jiných vlastníků jednotek, ani údaje o jejich náměrech vody a tepla, bez jejich výslovného souhlasu. Tímto výkladem by se prakticky znemožnila jakákoliv kontrola hospodaření v SVJ.
Soudy ovšem takový výklad zákona odmítly: umožnil by totiž dlužníkovi zatajovat své dluhy a špatnou platební morálku s poukazem na „osobní údaje“. Soudy (včetné ústavního) naopak zastávají dlouhodobě stanovisko, že právo na ochranu osobních údajů není nikterak nadřazeno ústavně zaručenému právu na informace.
V roce 2009 – aniž došlo mezitím k jakékoliv změně zákona – ÚOOÚ změnil názor pod tlakem soudních rozhodnutí. Dnes tedy ÚOOÚ tvrdí opak než v r. 2002: že že vlastník jednotky má právo na údaje o hospodaření v SVJ, včetně údajů týkajících se ostatních vlastníků jednotek, i bez jejich výslovného souhlasu. Viz například vyjádření ÚOOÚ ze dne 5.10.2010, zn. VER-6309/10–2/SEM http://www.portalsvj.cz/…9B%C4%8F.doc
lake
Poslední komentáře