Nedomnívám se, že by tvrzení:

"Zákon neříká, že by tyto zálohy přešly na nového vlastníka. Říká pouze to, že při vzájemném vypořádání mezi SVJ a bývalým vlastníkem se k uhrazeným zálohám nepřihlíží. To znamená, že záloha stále náleží původnímu vlastníkovi, ten však nemá nárok na její vrácení (kromě speciálních případů). Pokud by záloha již předtím automaticky přešla na nového vlastníka jednotky, nebylo by co řešit a ZoVB by se o této částce nemusel vůbec zmiňovat.

Je třeba vzít rozum do hrsti: jestliže vám někdo dluží, nemůže se prostě rozhodnout, že vůči vám už žádný závazek nemá."

bylo správné.

SVJ dluží vlastníkovi A. Pokud vlastník A prodá jednotku vlastníkovi B, dluží SVJ vlastníkovi B. SVJ se samo nerozhodlo, že již nedluží vlastníkovi A. Toto „rozhodnutí“ je vtěleno do § 15/4 ZoVB.

Skutečnost, že nový vlastník se stává věřitelem nebo dlužníkem ve vztahu k SVJ, a že tedy na něj přechází veškerá práva a povinnosti spojená s jednotkou uvádí také literatura, např. Dvořák str. 222, Fiala str. 166, Čáp str. 229.

Hezký den!

Pavel