Pan A.P. uvádí celkem dvě rozhodnutí Ústavního soudu, obě (podle něj) údajně svědčí tomu, že dohoda = rozhodnutí většiny. Podívejme se tedy na jeho argumenty a uvidíme, jak je tomu ve skutečnosti.

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 646/04 se vůbec nezabývá výkladem pojmu „dohoda“. Slovo „dohoda“ Ústavní soud v celém rozhodnutí vůbec nepoužil (pouze se zmiňuje o „mimosoudní dohodě“ účastníků soudního řízení). Tvrzení pana A.P. je tedy nepravdivé. (Stejný nesmysl jako on tvrdili bez jakéhokoliv odůvodnění ve svých rozsudcích JUDr. David a Mgr Králík.)
Každý se může přesvědčit – rozhodnutí ÚS je zde: http://kraken&…

(2) Rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1501/07 se opět vůbec nezabývá výkladem pojmu „dohoda“. ÚS říká pouze toto (parafrázuji): Soud první instance, soud odvolací a nakonec i Nejvyšší soud rozhodly v jedné kauze třikrát stejně (a my neřešíme, zda správně nebo špatně). Je zde tedy konstantní judikatura a Ústavní soud pouze z tohoto důvodu ústavní stížnost zamítá jako neopodstatněnou.
Každý se může přesvědčit – rozhodnutí ÚS je zde: http://kraken&…

(3) Pan A.P. kupodivu zapomněl na další rozhodnutí Ústavního soudu č. IV.ÚS 673/09 ze dne 27.04.2009. Toto odůvodnění ÚS je právně významné, neboť – na rozdíl od dvou předchozích – se přímo vyjadřuje k pojmu „dohoda“ ve smyslu § 15 odst. 1 ZoVB. Ústavní soud zde (nijak překvapivě) deklaruje, že pojem „dohoda“ v rámci SVJ znamená totéž co v jiných oblastech práva – to jest dohodu všech.
Každý se může přesvědčit – rozhodnutí ÚS je zde: http://kraken&…

Závěr:
Rozhodnutí IV.ÚS 673/09 je JEDINÝM rozhodnutím ÚS, které se přímo týká pojmu „dohoda“ ve smyslu ZoVB. Pan A.P. se kupodivu o tomto klíčovém rozhodnutí zapomněl zmínit, přestože je jediné relevantní a přestože si o něm jistě přečetl informaci o dva příspěvky výše. Pročpak to? Snad ne proto, že toto rozhodnutí Ústavního soudu odporuje jeho názoru?

lake