• Páčko, napsal jste: Jakmile SVJ přijalo usnesení a nikdo ho nenapadl podle §1209, je usnesení platný a SVJ z něj musí vycházet …

Ano, to platí v případě že SVJ skutečně přijalo usnesení.

☀ Neplatí to ovšem v případě kdy o usnesení vůbec nešlo (tzv. usnesení zdánlivé). Například pokud shromáždění zdánlivě „rozhodovalo“ o záležitosti, o které nebylo oprávněno rozhodovat. Neexistuje-li usnesení, není nutné je napadnout podle § 1209.

☀ Neplatí to ani v případě, kdy usnesení sice bylo přijato (usnášeníschopné shromáždění, hlasovalo se, je to uvedeno v zápisu), ale pro obsahovou vadu se na ně hledí jako by nebylo přijato.

Jak už jsem zde naznačil dříve, podle § 245 platí, že na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato; to platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

V tomto ustanovení jde o nevyvratitelnou právní domněnku. (Nevyvratitelné domněnky se v právních textech uvozují slovy „platí, že …“, „považuje se za …“, či „hledí se na …“.) Nevyvratitelnou domněnku není vůbec třeba vyvracet, ta platí automaticky a soud je povinen k ní přihlédnout.

Problém je ovšem v pojmu „dobré mravy“!

To je pojem neurčitý, stejně jako „veřejný pořádek“, nebo „dobré jméno“. Zkrátka – dobré mravy jsou jako sněžný muž Yetti: všichni o něm slyšeli, někteří tvrdí, že zahlédli jeho stopy, ale nikdo ho nikdy neviděl. Jak vyloží pojem „dobré mravy“ soud – to je na sázku do loterie.

Justitianus