Úvodem:

Druhý z obou textů pochází ještě z doby účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Text byl takto uveden ve vzorových stanovách SVJ (nařízení vlády č. 371/2004 Sb.). Proto byl (a dodnes je) obsažen ve stanovách tisíců SVJ.

Přeložíme-li to do srozumitelné podoby odpovídající aktuální právní úpravě jednání právnické osoby podle zákona č. 89/2012 Sb., jde bezpochyby o zastupování právnické osoby členy jejího statutárního orgánu.

K jádru Vašeho dotazu:

Druhý citát – to je typická ukázka lidové právní tvořivosti. Formulace je nejednoznačná, je na samé hranici srozumitelnosti a je rozporná s právní i výrokovou logikou. (Mimochodem, to nařízení vlády podepsali dva právní neználci – předseda vlády PhDr. Vladimír Špidla a ministr pro místní rozvoj JUDr. Pavel Němec, známý z aféry katarského prince).

Jsou nepochybně dva možné (a naprosto odlišné) výklady:

1. Jde-li o písemný právní úkon, který činí výbor, (A: musí být podepsán předsedou nebo v jeho zastoupení místopředsedou) a (B: musí být podepsán dalším členem výboru).
   K platnosti právního jednání musí být splněny obě podmínky A+B zároveň.
   Jde o kumulativní vý­čet.
2. Jde-li o písemný právní úkon, který činí výbor, (A: musí být podepsán předsedou) nebo (B: musí být podepsán v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru).
   K platnosti právního jednání postačí splnit buď jen podmínku A, nebo jen podmínku B.
   Jde o alternativní vý­čet.

To byla teorie. Pokud to někoho zajímá, viz Legislativní pravidla vlády ČR, nebo Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů (III.část), vypracoval autorský kolektiv odboru vládní legislativy Úřadu vlády pod vedením JUDr. Josefa Vedrala, Ph.D.), viz strana 16 a následující.

A teď právní výklad toho zpackaného textu:

Oba výklady samy o sobě obstojí z hlediska textového, a nelze mezi nimi rozlišit který je „správnější“ Musíme se tedy zaměřit na celý obsah, včetně výroku který předchází, a výroku který následuje za problémovou částí. Budeme zkoumat zda text jako celek dává smysl, a zda některá jeho část není nadbytečná či dokonce nesmyslná. Tyto dva „okrajové“ výroky zní:

• Za výbor jedná navenek jeho předseda. V době nepřítomnosti předsedy jej zastupuje místopředseda.
• Podepisuje-li předseda spolu s místopředsedou, je podpis místopředsedy považován za podpis dalšího člena výboru.

Pokd by měl platit výklad č. 1, pak tomu plně odpovídá i úvodní věta: je totiž jedno, zda podepisuje předseda nebo místopředseda – obě možnosti jsou rovnocenné (A) a obě vyžadují podpis dalšího člena výboru (B). Logická a nerozporná je i poslední věta, která řeší případ kdy oním „dalším“ členem výboru je právě místopředseda (který v tomto případě nikoho nezastupuje, protože předseda podepisuje osobně).

Pokud by měl platit výklad č. 2, pak ovšem poslední věta je nelogická a nadbytečná: Podepisuje-li totiž předseda samostatně (A), nepotřebuje k tomu ani místopředsedu, ani dalšího člena výboru. Výklad č. 2 tedy obsahuje tvrzení, která jsou ve vzájemném rozporu. Tento výklad je proto třeba odmítnout.

Z uvedeného plyne, že výklad č. 1 je správný a výklad č. 2 je nesprávný.
Platí, že podepisují vždy dvě osoby. Jednou z nich musí být buď předseda, anebo předsedou pověřený místopředseda.

Justitianus

Pokud byste se chtěli držet striktně pravidel výrokové logiky, pak ovšem platí, že operátor && (AND, v češtině spojka „a“) má vyšší prioritu než operátor || (OR, v češtině spojka „nebo“). Uplatnění těchto pravidel by ovšem vedlo k výroku č. 2, a ten – jak už jsem ukázal – obsahuje rozpor a neobstojí při teleologickém výkladu.
Autor textu nejen že neznal pořadí priority logických operátorů, ale neznal toho mnohem víc. Chyběl mu i obyčejný selský rozum.
Totéž platí pro ty, kdo tento paskvil opsali do stanov SVJ a totéž platí pro ty ovce, které takové stanovy odhlasovaly.